106 C 7/2023

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Dostálovou Kunickou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa , PSČ obec a číslo zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované o zaplacení částky 70 690 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 34 650 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00% ročně z částky 34 650 Kč za dobu od 3.3.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 36 040 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00% ročně z částky 51 687 Kč za dobu od 28.12.2019 do 2.3.2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00% ročně z částky 17 037 Kč za dobu od 3.3.2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 88,20% ročně z částky 40 665,23 Kč za dobu od 28.12.2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 160 020 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum], doplněnou podáním ze dne [datum], jímž se žalobkyně vyjadřovala ke zkoumání úvěruschopnosti žalované, domáhala zaplacení částky 70 690 Kč s příslušenstvím. Návrh byl odůvodněn tím, že mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovanou, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále též jen„ smlouva“). Žalovaná tuto smlouvu podepsala dne 20. 7. 2019. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 41 000 Kč (dále též jen„ úvěr“). K vyplacení úvěru žalované došlo dne 23. 7. 2019. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 134,22 % p.a. splácet ve 42 měsíčních splátkách ve výši 3 175 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpen 2019, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, žalovaná neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající se žalovanou doporučil úvěr ke schválení. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobkyni uhrazeny pouze následující částky, a to částka ve výši 3 175 Kč ze dne 26.8.2019 a částka ve výši 3 175 Kč ze dne 13.11.2019. Před níže popsaným zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu [číslo] v celkové výši 1 497 Kč, kdy podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. 2, 3, 4, u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 3x 499 Kč. V důsledku tohoto prodlení žalované žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu [číslo] v celkové výši 600 Kč, kdy podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek [číslo] u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 3 x 200 Kč. V důsledku tohoto prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem [číslo], podle kterého platí, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se takto dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky [číslo] splatné dne 22.10.2019. K datu 26.12.2019 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu [číslo] se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 49 590 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byla přitom žalovaná vyzvána k úhradě dané dlužné splátky a byla jí poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. V bodě [číslo] bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 28.12.2019, až do jejího úplného zaplacení. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaná žalobkyni dluží následující částky: a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 49 590,04 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 40 665,23 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 8 924,81 Kč) s příslušenstvím, b) smluvní pokuty dle bodu [číslo], tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 1 497 Kč s příslušenstvím, c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu [číslo], tak jak je specifikována shora, v celkové výši 600 Kč s příslušenstvím, d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 49 590,04 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 28.12.2019 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 19 003Kč, e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 40 665,23 Kč ode dne 28.12.2019 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 88,2 % p.a., která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě. Žalovaná tyto částky žalobkyni neuhradila ani na základě předžalobní výzvy, kterou jí žalobkyně v této věci zaslala.

2. Žalobkyně se stejně jako žalovaná z jednání konaného dne [datum] omluvila, o odročení jednání strany nežádaly, soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti stran.

3. Žalovaná zůstala po celou dobu soudního řízení nečinná, soud proto rozhodl na základě žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutečnosti:

4. Z výpisu z registru SOLUS ze dne 22.7.2019 soud zjistil, že u žalované je evidována dlužná částka po splatnosti ve výši 46 779 Kč, počet dlužných splátek 1, datum vzniku příznaku 9.6.2005 a datum zaplacení 1.12.2017, produktem je spotřebitelský úvěr.

5. Z předsmluvního formuláře ke smlouvě o úvěru [číslo] soud zjistil, že předmětná smlouva má být uzavřena mezi účastníky, jejím předmětem je poskytnutí úvěru žalované ve výši 41 000 Kč. Doba trvání spotřebitelského úvěru byla sjednána na 42 měsíců. Celková výše měsíční splátky činí 3 175 Kč při 42 splátkách. Celková částka, kterou je žalovaná povinna uhradit činí 133 350 Kč. Výpůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru činí 134,22% ročně. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 134,22%.

6. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 22.7.2019 soud zjistil, že byla uzavřena mezi účastníky, jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 41 000 Kč. Celková částka, kterou má žalovaná zaplatit činila 133 350 Kč Měsíční splátka činila 3 175 Kč (celkem 42 splátek). Zápůjční úroková sazba i RPSN byly sjednány ve výši 134,22 % p.a.

7. Z prohlášení klienta ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne 20.7.2019 soud zjistil, že žalovaná mimo dalšího prohlásila, že nemá žádné splatné dluhy vůči třetí osobě či státu, nebyl vůči ní vydán exekuční titul na peněžité plnění, není proti ní vedeno exekuční řízení či řízení o výkon rozhodnutí, nebyla proti ní podána jakákoli žaloba a ani si není vědoma důvodů, pro které by se tak mohlo stát, nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku podle insolvenčního zákona a není účastníkem dohod či ujednání, jejichž plnění by bylo v rozporu s plněním závazků podle smlouvy.

8. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaná splatila částku 6 350 Kč, vyplacena byla částka 41 000 Kč dne 23.7.2019.

9. Z hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru [číslo] soud zjistil, že finanční potřeba žalované činila 100 000 Kč, pravidelný čistý měsíční příjem žalované činí 17 000 Kč ze zaměstnání. Jiné příjmy nemá. Mezi výdaji je uvedena částka 3 410 Kč (životní minimum), dále částka 6 053 Kč jako splátky žalobkyni, částka 2 000 Kč za bydlení, ostatní výdaje v částce 200 Kč, celkem jsou výdaje započteny v částce 11 663 Kč a rezerva činí 1 000 Kč. Dále je uvedeno, že žalovaná je od 6.3.2017 zaměstnána u společnosti [právnická osoba], [obec], v hlavním pracovním poměru a na dobu neurčitou. Je rozvedená, má výuční list, bydlí v pronájmu. Celkem jsou uvedeny příjmy ve výši 17 000 Kč, výdaje ve výši 11 663 Kč, volné zdroje ve výši 4 337 Kč. Podepsáno žalovanou dne 20.7.2019. Dále doložena kopie cestovního dokladu č. [anonymizováno] [číslo] náležející žalované.

10. Z výplatního lístku soud zjistil, že žalované za období 5/ 2019 náležela k výplatě částka 15 011 Kč a za 6/ 2019 částka 19 029 Kč.

11. Z pracovní smlouvy, dodatku [číslo] ze dne 8.2.2019 soud zjistil, že pracovní poměr žalované u [právnická osoba] je sjednán na dobu neurčitou.

12. Ze společného prohlášení o poskytnutí osobního účtu ze dne 20.7.2019 soud zjistil, že [jméno] [příjmení], [datum narození], vyslovil souhlas, aby byl úvěr vyplacen na jeho osobní účet č. [bankovní účet] a rovněž vyslovil souhlas s tím, aby z tohoto jeho účtu byly žalovanou hrazeny splátky úvěru dle smlouvy, a aby žalobkyně prováděla za účelem úhrad dluhů žalované inkaso z tohoto účtu.

13. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že celková výši úvěru činí 41 000 Kč, poskytovatelem úvěru je žalobkyně a klientem žalovaná.

14. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 23.7.2019 byla na účet [číslo] [bankovní účet] vyplacena částka 41 000 Kč.

15. Dopisem ze dne 23.10.2019, 22.11.2019 a 23.12.2019 byla žalovaná vyzvána k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru a upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru.

16. Dopisem ze dne 26.12.2019 bylo žalované oznámeno zesplatnění všech závazků vyplývajících z dané úvěrové smlouvy v celkové výši 51 687 Kč.

17. Z předžalobní výzvy ze dne 15.2.2023 soud zjistil, že tímto dopisem byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 51 687 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, a to do 15 dnů od data odeslání této výzvy. Dle podacího archu byla výzva odeslána žalované dne 15.2.2023.

18. Z tzv. scoringové karty žalované soud zjistil, že hodnota skóre činí 359, Kategorie II., což dle metodiky žalobkyně znamená menší riziko, lepší segment klientů.

19. Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění.

20. Soud ve věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a dále zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

21. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. V poměrech souzené věci je třeba uzavřít, že úvěruschopnost žalované nebyla ze strany žalobkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posuzována. Soud měl k dispozici toliko prohlášení klienta podepsané žalovanou dne 20.7.2019 a dále hodnocení klienta podepsané žalovanou dne 20.7.2019, aniž by tam uvedené údaje, týkající se výdajových poměrů žalované, byly jakkoliv doloženy příslušnými listinami. Stejně tak nebyla doložena lustrace žalované v tvrzených registrech (vyjma registru SOLUS). Zejména měsíční výdaje na bydlení při zvolené formě nájemního bydlení v částce 2 000 Kč se vzhledem k obecně známé hladině nájemného jeví bez doplňujících údajů jako podhodnocené a lze je ověřit např. předložením příslušné nájemní smlouvy. Dále je nutné uvažovat alespoň o dalších základních pravidelných a nezbytných výdajích, které lze předpokládat u každého spotřebitele (např. na stravu, ošacení, hygienu, příp. dopravu, kulturu a podobně). Žádné takovéto hodnověrné zkoumání majetkové situace žalované však z předloženého dokumentu nevyplývá, kdy byla ve výdajích neadresně zapsána částka životního minima a k tomu ostatní výdaje toliko v částce 200 Kč. Současně nelze přehlédnout, že sama žalobkyně předkládala soudu výpis z registru SOLUS, v němž je uvedena dlužná částka po splatnosti ve výši 46 779 Kč, jak s touto informací žalobkyně naložila, není zřejmé. Za prokázané lze hodnotit toliko příjmy žalované za květen a červen 2019 v průměrné výši 17 020 Kč. Tzv. scoring karta je sama o sobě bez důkazní hodnoty, kdy nelze z listiny seznat, jak k uvedenému hodnocení žalobkyně dospěla či jaké z něho vyvodila následky. Soud tedy nemá za to, že by před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované jako spotřebitele na základě dostatečných informací, a že by tedy postupovala s náležitou odbornou péčí.

23. Soud si je vědom skutečnosti, že absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, jako důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla explicitně do zákona zakotvena novelou č. 96/2022 Sb. účinnou od 29.5.2022, zatímco smlouva byla uzavřena 22.7.2019. Soud však vycházel z teleologického výkladu opírajícího se o smysl daného zákona a komunitárního spotřebitelského práva, ze kterého vychází, neboť české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, což je posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany. Nelze v této souvislosti opomenout ani skutečnost, že neplatnost úvěrové smlouvy v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není stanovena jen na ochranu spotřebitele, ale společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. Je nepochybně rovněž v zájmu věřitele, aby byl úvěr řádně splácen, tedy aby toho byl spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i postavení samotných věřitelů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). Z uvedeného plyne, že § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vyložit a aplikovat tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

24. Žalobkyně ani její právní zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o.s.ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.4.2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp zn. 21 Cdo 4314/2008).

25. Neboť žalobkyně řádně, s odbornou péčí, neposoudila úvěruschopnost žalované jako spotřebitelky, kdy nebylo v řízení prokázáno, že posuzování prováděla na základě dostatečných, nezbytných a prověřených informací, je smlouva o úvěru [číslo] ze dne 22.7.2019 neplatná. Protože bylo prokázáno, že žalované byla na základě neplatně uzavřené smlouvy vyplacena částka 41 000 Kč, lze uzavřít, že žalované vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu na úkor žalobkyně.

26. Dle tvrzení žalobkyně uhradila žalovaná na jistinu v částce 41 000 Kč částku 6 350 Kč. Po odečtení této částečné úhrady je žalovaná ve smyslu § 2 991 o.z. povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 34 650 Kč. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena (pouze obecně v § 1958 o.z.) a není-li určena ani dohodou účastníků, považuje se za den splatnosti den následující po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2019, sp.zn. 29 Cdo 577/2019). Vzhledem k tomu, že žalovaná jistinu včas neuhradila ani po té, co byla žalobkyní vyzvána k jejímu uhrazení nejpozději výzvou ze dne 15.2.2023 (odeslanou téhož dne 15.2.2023), se splatností do 15 dnů od data odeslání, dostala se dnem následujícím, tj. od 3.3.2023, do prodlení s peněžitým plněním a žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně však nárokovala úrok nižší ve výši 10,00% ročně a soud tak žalobkyni přiznal úrok z prodlení dle § 153 odst. 2 o.s.ř. v nárokované výši.

27. Soud zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 34 650 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00% ročně z částky 34 650 Kč za dobu od 3.3.2023 do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s §160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů. Ve zbytku nároku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

28. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy poměrně úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly.