11 C 123/2022

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Kneřem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví

I. Spoluvlastnictví účastníků k pozemkům v katastrálním území , adresa, , Anonymizováno- parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č.p. , Anonymizováno, , Anonymizováno- parc. č. , hodnota- parc. č. , hodnota- parc. č. , hodnota- parc. č. , hodnota- parc. č. , hodnota- parc. č. , hodnotase zrušuje.

II. Pozemky v katastrálním území , adresa, :- parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č.p. , Anonymizováno- parc. č. , hodnota- parc. č. , hodnota- parc. č. , hodnota- parc. č. , hodnota- parc. č. , hodnota- parc. č. , hodnotase přikazují do výlučného vlastnictví žalobce.

III. Žalobce je povinen vyplatit žalované vypořádací podíl ve výši 237 000 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu 24. 8. 2022, ve znění opravy z 25. 10. 2022, se žalobce proti žalované společnosti domáhal zrušení a vypořádání spoluvlastnictví souboru nemovitostí v k.ú. , adresa, , jmenovitě pak:- pozemku parc č. , hodnota, , jehož součástí je stavba , Anonymizováno- pozemku parc. č. , hodnota- pozemku parc. č. , hodnota- pozemku parc. č. , hodnota- pozemku parc č. , hodnota- pozemku parc. č. , hodnota- pozemku parc č. , hodnotadále je „předmětné nemovitosti“. Žalobce uvedl, že spoluvlastnický vztah trvá od roku 2017, přičemž spoluvlastnický podíl žalobce odpovídá 4/5 ve vztahu k celku, podíl žalované pak 1/5 ve vztahu k celku. Žalovaná je pro žalobce dlouhodobě nekontaktní, kdy se přes veškeré úsilí nepodařilo spojit s jakoukoliv osobou oprávněnou jménem žalované jednat. Žalobce sám pečuje o předmětné nemovitosti a sám nese veškeré náklady s tím spojené. Nefunkční spoluvlastnický vztah limituje žalobce v nakládání s nemovitostmi a je pro něj nadále neudržitelný. Žalobce navrhl. Aby byly nemovitosti přikázány do jeho výlučného vlastnictví oproti uložení povinnosti k výplatě vypořádacího podílu.

2. Žalovaná se k věci samé vyjádřila při ústním jednání dne 2. 12. 2024, kdy prostřednictvím procesního zástupce uvedla, že preferuje, aby byly předmětné nemovitosti přikázány do výlučného vlastnictví žalobce. Následně učinila dne 17. 12. 2024 podání v němž uvedla, že za přiměřenou výši vypořádacího podílu, který by jí měl náležet považuje částky 500 000 Kč. Znalecky stanovanou obvyklou cenu předmětných nemovitostí považuje za nepřiměřeně nízkou.

3. Žalobce je občanem jiného členského státu Evropské unie trvale pobývajícím na území České republiky, žalovaná je právnickou osobou se sídlem v jiném členském státě Evropské unie. Předmětem řízení jsou nemovitosti ležící v obvodu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu k projednání a rozhodnutí věci je tak dána dle ust. čl. 8 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 (tzv. „nařízení Brusel I. bis“). Pravomoc českých vyplývá z ust. § 6 odst. 1 zák. č. 91/2012 Sb. v účinném znění, který stanoví, že pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Dle § 69 odst. 1 zák. č. 91/2012 Sb. v účinném znění je pro řešenou věc rozhodným právem právo české.

4. Ústní jednání konaná ve věci ve dnech 2. 9. 2024 a 22. 1. 2025 byla, v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř., konána v nepřítomnosti žalované, když v prvém případě byla k jednání obeslána prostřednictvím dožádaného orgánu v domovském státě a ve druhém případě vzala prostřednictvím zástupce termín jednání na vědomí dne 2. 12. 2024. Žalovaná se v uvedených termínech k ústnímu jednání bez omluvy nedostavila.

5. Na základě provedeného dokazování soud učinil tyto skutkové závěry:Z výpisu z katastru nemovitostí, LV č. , hodnota, , k.ú. , adresa, , se podávají spoluvlastnické poměry k předmětným nemovitostem, kdy spoluvlastnický podíl žalobce odpovídá 4/5 ve vztahu k celku, podíl žalované pak 1/5 ve vztahu k celku.

6. Z vyúčtování elektřiny za období 29. 3. 2018 – 28. 3. 2019 pro dané odběrné místo vyplývá, že odběr elektřiny byl sjednán a hrazen žalobcem. Z vyúčtování pojistného pak vyplývá, že pojištění předmětných nemovitostí bylo sjednáno a hrazeno žalobcem.

7. Ve věci byl proveden důkaz znaleckým posudkem znalce z oboru ekonomika , jméno FO, č. , Anonymizováno, , a to ve verzi aktualizované dle stavu nemovitostí a cenové hladiny k 25. 11. 2024. Znalecký posudek byl zpracován k zadání strany žalující a touto soudu předložen. Posudek obsahuje náležitosti vyžadované § 28 zák. 258/2019 Sb. v účinném znění. Ze znaleckého posudku bylo zjištěno, že budova č.p., Anonymizováno, tvořící součást pozemku parc. č. , hodnota, je ve zcela havarijním stavu a částečně se zřítila. Pokud byla stavba rodinného domu znalcem oceněna částkou 281 020 Kč, nejeví se takový závěr nijak nepřiměřený vzhledem k mimořádně špatnému stavebně technickému stavu budovy, který je i laikovi zjevný z fotodokumentace tvořící přílohu posudku. Celková obvyklá cena všech předmětných nemovitostí pak byla znalcem stanovena částkou 1 185 000 Kč. Cena byla znalcem stanovena porovnávací metodou za použití údajů o realizovaných realitních transakcích získaných z listin založených u katastrálního úřadu.

8. Námitky vznesené stranou žalovanou v jejím podání z17. 12. 2024 neobsahují jakékoliv konkrétní výtky ohledně použité metodiky či závěrů znaleckého posudku. Žalovaná se omezuje na obecné konstatování, že považuje znalcem určenou cenu za nepřiměřeně nízkou, aniž by toto své tvrzení jakkoliv blíže zdůvodnila. Uvádí pak, že za přiměřenou výši vypořádacího podílu by považovala částku 500 000 Kč. Z uvedeného vyplývá, že její představa o obecné ceně předmětných nemovitostí přesahuje dvojnásobek ceny určené znalcem, avšak bez jakéhokoliv odůvodnění tohoto tvrzení.

9. Soud za dané situace shledal důkaz znaleckým posudkem za dostatečný pro zjištění aktuální obecné ceny předmětných nemovitostí ve výši 1 185 000 Kč a z této ceny při svém rozhodování dále vycházel.

10. Žalobce předložením potvrzení , právnická osoba, . prokázal že disponuje finančními prostředky na bankovním účtu ve výši 271 075,85 Kč.

11. Podle § 1140 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.") nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.

12. Podle § 1140 odst. 2 o. z. každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

13. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

14. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

15. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

16. Soud konstatuje, že nejsou dány objektivní překážky bránící rozdělení předmětných nemovitostí, když, minimálně u některých pozemků, jde o pozemky, které se jeví být způsobilé k na sobě nezávislému užívání a některé z pozemků spolu ani nesousedí ani místně nesouvisí. Přes právě uvedené soud shledal důvody nepostupovat při volbě způsobu vypořádání v souladu se zákonným pořadím, kdy primárním způsobem vypořádání je rozdělení společné věci a teprve v případě objektivní nedělitelnosti či nepřiměřené výše nákladů dělení či ztrátě hodnoty věci lze přistoupit k vypořádání přikázáním jednomu ze spoluvlastníků za přiměřenou náhradu.

17. Důvodem pro odklon od zákonem preferovaného postupu je předně skutečnost, že obě strany uvedly, že preferují vypořádání přikázáním do výlučného vlastnictví žalobce. Dále soud přihlédl k poměru spoluvlastnických podílů svědčícímu výrazně ve prospěch žalobce. Konečně soud zohlednil, že žalobce trvale žije blízkosti předmětných nemovitostí, zatímco žalovaná je zahraniční právnickou osobou, která mimo držby spoluvlastnického podílu nemá k místu jakýchkoliv vazeb, nerealizuje zde žádné své aktivity a osud nemovitostí se nijak nezajímá.

18. Zvolený způsob vypořádání přikázáním do výlučného vlastnictví žalobce tak odpovídá shodné vůli obou stran a je současně vysoce praktický vzhledem k výše popsaným specifickým okolnostem případu.

19. Z uvedených důvodů rozhodl soud výrokem I. rozsudku o zrušení spoluvlastnictví účastníků l předmětným nemovitostem a výrokem II. o vypořádání spoluvlastnictví jejich přikázáním do výlučného vlastnictví žalobce. Výrokem III. pak soud zavázal žalobce k zaplacení vypořádacího podílu v částce 237 000 Kč, tedy v částce stanovené na základě zjištěné obvyklé ceny předmětných nemovitostí s přihlédnutím k velikosti spoluvlastnického podílu žalované.

20. Při úvaze o nárocích stran na náhradu nákladů řízení soud aplikoval judikatorní závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 404/22 ze dne 5. 4. 2022, dle něhož má být ve sporech o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, s ohledem na jejich povahu tzv. iudicii duplicis, zásadně postupováno podle § 124 odst. 2 o. s. ř., podle kterého se každý z účastníků nese své náklady sám. Výjimku z takového postupu představují případy šikanózního výkonu práva či obstrukčního chování účastníků. Ačkoliv strana žalovaná svou procesní pasivitou do určité míry bránila hladkému postupu řízení, toto bylo v konečném důsledku u soud prvního stupně skončeno v době, která se nijak výrazně nevymyká běžné době řízení ve sporech tohoto typu. Soud proto neshledal důvody pro odklon o základního principu nastoleného citovaným nálezem Ústavního soudu a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.