11 C 134/2025

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Kneřem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta Anonymizováno sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 128 419 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 22 142 Kč a to formou splátek ve výši 3 000 Kč měsíčně splatných vždy k 20. dni v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Co do částky 106 277 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 5 883,61 Kč, co do úroku ve výši 15 % ročně z částky 42 690,96 Kč od 16. 11. 2024 do zaplacení, co do úroku ve výši 15 % ročně z částky 30 055,40 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 14 367,66 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 72 746,36 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1 Žalobou ze dne 19. 3. 2025 se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 77 488,52 Kč s kapitalizovaným úrokem 3 166,60 Kč, s úrokem ve výši 15% ročně z částky 42 690,96 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 9 320,86 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 42 690,96 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení (nárok 1) a zaplacení částky 50 930,48 Kč s kapitalizovaným úrokem 2 717,01 Kč, s úrokem ve výši 15% ročně z částky 30 055,40 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5 046,80 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 30 055,40 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení (nárok 2).2 Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaná uzavřela s původním věřitelem , právnická osoba, dvě smlouvy o zápůjčce, když dne 17. 8. 2022 byla uzavřena smlouva č. , hodnota, , na jejímž základě jí v den podpisu smlouvy byla poskytnuta hotovostní zápůjčka 52 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 61 759 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 45 154 Kč a z částky za zpracování zápůjčky 1 500 Kč a z částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši 11 289 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala splácet po dobu 24 měsíců splátkami v měsíční výši 4 740 Kč, kdy poslední splátka byla splatná 17. 8. 2024. Žalovaná uhradila na svůj dluh celkem 33 180 Kč.3 Dále byla dne 24. 5. 2022 mezi žalovanou a původním věřitelem smlouva č. , hodnota, , na jejímž základě jí v den podpisu smlouvy byla poskytnuta zápůjčka 41 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 49 099 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 35 602 Kč a z částky za zpracování zápůjčky 1 500 Kč a z částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši 8 901 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala splácet po dobu 24 měsíců splátkami v měsíční výši 4 740 Kč, kdy poslední splátka byla splatná 17. 8. 2024. Žalovaná uhradila na svůj dluh celkem 37 678 Kč.4 Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.5 Žalovaná byla k jednání nařízenému na 20. 8. 2025 řádně předvolána, kdy doručení je vykázáno náhradním způsobem. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti strany žalované.6 Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti přijal soud následující skutkové závěry:Dle smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, byla tato uzavřena mezi žalovanou a původním věřitelem dne 17. 8. 2022. Podpisem smlouvy potvrdila žalovaná převzetí hotovostní zápůjčky 52 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 61 759 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 45 154 Kč a z částky za zpracování zápůjčky 1 500 Kč a z částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši 11 289 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala splácet po dobu 24 měsíců splátkami v měsíční výši 4 740 Kč, kdy poslední splátka byla splatná 17. 8. 2024 a činila 4739 Kč. Dle zákaznické karty byly pří žádosti o úvěr shromážděny základy identifikační údaje žalované a údaje o jejích příjmech a výdajích, kdy deklarován byl měsíční příjem 10 000 Kč, aniž by z karty bylo zřejmé, jak měl tento být prokázán. Dále byl deklarován nespecifikovaný další příjem domácnosti v měsíční výši 30 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje jsou uvedeny ve výši 6 000 Kč bez bližšího určení, interní splátky pak 3 755 Kč. Listiny, kterými měly být osvědčeny údaje zanesené do zákaznické karty soudu předloženy nebyly. Dle přehledu přijatých a započítaných úhrad eviduje původní věřitel úhrady v celkové výši 33 180 Kč.Dle smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, byla tato uzavřena mezi žalovanou a původním věřitelem dne 24. 5. 2022. Podpisem smlouvy potvrdila žalovaná převzetí hotovostní zápůjčky 41 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 49 099 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 35 602 Kč a z částky za zpracování zápůjčky 1 500 Kč a z částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši 8 901 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala splácet po dobu 24 měsíců splátkami v měsíční výši 4 740 Kč, kdy poslední splátka byla splatná 17. 8. 2024. Dle zákaznické karty byly pří žádosti o úvěr shromážděny základy identifikační údaje žalované a údaje o jejích příjmech a výdajích, kdy deklarován byl měsíční příjem 10 000 Kč, aniž by z karty bylo zřejmé, jak měl tento být prokázán. Dále byl deklarován nespecifikovaný další příjem domácnosti v měsíční výši 26 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje jsou uvedeny ve výši 6 000 Kč bez bližšího určení, interní splátky pak 1 452 Kč. Listiny, kterými měly být osvědčeny údaje zanesené do zákaznické karty soudu předloženy nebyly. Dle přehledu přijatých a započítaných úhrad eviduje původní věřitel úhrady v celkové výši 37 678 Kč.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 bylo zjištěno, že touto postoupil původní věřitel žalobkyni soubor pohledávek zahrnující i pohledávky za žalovanou z obou uvedených úvěrových smluv.Postoupení pohledávek bylo původním věřitelem žalované oznámeno přípisem z 21. 10. 2024, přičemž jeho odeslání na adresu žalované označenou v předmětných smlouvách je vykázáno podacím lístkem poštovní zásilky z 11. 11. 2024.7 Žalobkyně byla při ústním jednání poučena o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svého tvrzení o tom, že schopnost žalované splácet předmětné úvěry byla před jejich poskytnutí prověřena s náležitou odbornou péčí, když na základě dosavadního dokazování takový skutkový závěr nebylo možno učinit. Přes poučení o hrozbě částečného procesního neúspěchu uvedla žalobkyně, že další důkazy nenavrhuje, neboť jinými listinami, než které již předložila nedisponuje.8 Po právní stránce je na místě věc posoudit podle zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.") a současně však měla být tato věc posouzena i dle speciálního zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.9 Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10 Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11 Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.12 Ohledně výkladu pojmu „odborná péče“ lze odkázat na § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ Lze dále v této souvislosti poukázat na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, z jehož právní věty lze citovat: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ Citované závěry, byť byly přijaty v případu, na který dopadala předchozí úprava zák. č. 145/2010 Sb., jsou nepochybně aplikovatelné i v pro výklad pojmu „odborné péče“ ve smyslu aktuální právní úpravy, tedy zákona č. 257/2016 Sb.13 Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14 V posuzovaném případě nebyla úvěruschopnost žalovaného ze strany předchůdkyně žalobkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posouzena. Dle zákaznických karet vycházela předchůdkyně žalobkyně z příjmů žalované, které měly být sice doloženy listinami, avšak tyto listiny soudu předloženy nebyly. Běžné měsíční výdaje jsou uvedeny celkovou částkou 5 000 Kč, resp. 4 000 Kč bez jakéhokoliv dalšího komentáře. Žádné další listiny, jako výpisy z účtu, z nichž by bylo lze usuzovat na průběžné příjmy a výdaje žalovaného, označeny k důkazu a předloženy soudu nebyly. Způsob jakým přistoupila předchůdkyně žalobkyně k ověření úvěruschopností žalované tak lze označit jako povrchní a nevyhovující zákonnému požadavku ověření úvěruschopnosti na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.15 Absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, coby důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla výslovně vložena do textu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. až novelou provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. s účinností od 29. 5. 2022. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění dopadajícím na řešený případ, tedy ve znění účinném do 28. 5. 2022, je však třeba vykládat v souladu se záměrem zákonodárce, kterým bylo posílení ochrany spotřebitele, coby slabší strany úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že tuzemská právní úprava spotřebitelského úvěru představuje částečně transpozici směrnice č. 93/13/EHS, je na místě vykládat tuto právní úpravu způsobem konformním s komunitárním právem. V této souvislosti je na místě poukázat na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, OPRFinance, k předběžné otázce vznesené českým soudem právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, včetně shodného stanoviska generálního advokáta v obdobné věci C616/18, Cofidis. Soudní dvůr EU ve věci OPR-Finance uzavřel, že„ články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku … musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Vyplývá tak z výše uvedeného, že aplikovatelnou právní úpravu (§ 87 zákona č. 257/2016 Sb.) je třeba jednoznačně vyložit tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnou z úřední povinnosti.16 Neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy s sebou nese na straně žalované podle věty třetí § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit (pouze) peníze úvěrem poskytnuté. Skutečnost, že žalovaná má peníze vrátit „v době přiměřené“ jeho možnostem, odlišuje postavení žalované jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy upravené obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost závazků dlužníka tak není vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z., nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalované jako dlužníka (podle § 1968 o. z.), a žalobkyni jako věřiteli nelze přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), z čehož vychází i ustálená judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).17 Tím, že žalované byla vyplacena dle smlouvy ad 1) částka 52 000 Kč na základě neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž uhradila částku 33 180 Kč, náleží žalobkyni nárok na zaplacení částky 18 820 Kč. Dle úvěrové smlouvy ad 2), pak žalovaná obdržena plnění 41 000 Kč, přičemž dle tvrzení žaloby uhradila částku 37 678 Kč, tedy náleží žalobkyni 3 322 Kč.18 Z uvedených důvodů shledal soud žalobu za důvodnou co do částky 22 142 Kč, zatímco ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl.19 Při úvaze o lhůtě shledal soud, při absenci jakýchkoli relevantních poznatků o socioekonomické situaci žalované, za přiměřené a výši přisouzeného plnění odpovídající rozložit plnění na splátky po 3 000 Kč měsíčně při současném vyslovení ztráty výhody splátek. Uvedený splátkový režim nepochybně není způsobilý žalobkyni jakkoliv ekonomicky zasáhnout.20 Ve věci byla převážně procesně úspěšná žalovaná, které v řízení žádné procesní náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.