11 C 169/2025

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Kneřem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta Anonymizováno sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Anonymizováno , narozený dne Anonymizováno bytem Anonymizováno o zaplacení 84 457,47 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 32 408 Kč formou splátek ve výši 5 000 Kč měsíčně, splatných vždy 20. dne v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Co do částky 52 049,47 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 8 121,72 Kč, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7 102,70 Kč, co do úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 27 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, co do úroku ve výši 15 % ročně z částky 13 597,82 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 27 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 597,82 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1 Žalobou ze dne 21. 5. 2025 se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 58924,76 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 586,74 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 816,56 Kč, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 27 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 27 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení (nárok 1) a částky 25 532,71 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 534,98 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 286,14 Kč s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 13 597,82 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 597,82 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení (nárok 2).2 Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaný uzavřel s původním věřitelem , právnická osoba, dvě smlouvy o zápůjčce, když dne 17. 5. 2022 byla uzavřena smlouva č. , hodnota, , na jejímž základě mu v den podpisu smlouvy byla poskytnuta hotovostní zápůjčka 27 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 35 862 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 26 031 Kč, z částky za zpracování zápůjčky 1500 Kč a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 622 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet po dobu 21 měsíců splátkami v měsíční výši 2 994 Kč, kdy poslední splátka byla splatná 17. 2. 2024. Žalovaný neuhradil na tento svůj dluh ničeho.3 Dále byla dne 28. 12. 2021 mezi žalovaným a původním věřitelem smlouva č. , hodnota, , na jejímž základě mu v den podpisu smlouvy byla poskytnuta hotovostní zápůjčka 17 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 22 235 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 13 700 Kč, z částky za zpracování zápůjčky 1500 Kč a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 695 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet po dobu 78 týdnů splátkami v týdenní výši 504 Kč, kdy poslední splátka byla splatná 27. 6. 2023. Žalovaný uhradil na tento svůj dluh celkem 11 529 Kč.4 Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.5 Žalovanému bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno do vlastních rukou a k jednání se bez omluvy nedostavil, aniž by požádal o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti žalovaného.6 Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti přijal soud následující skutkové závěry:Dle smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, byla tato uzavřena mezi žalovaným a původním věřitelem dne 17. 5. 2022. Podpisem smlouvy potvrdil žalovaný převzetí hotovostní zápůjčky 27 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 35 862 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 26 031 Kč, z částky za zpracování zápůjčky 1500 Kč a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 622 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet po dobu 21 měsíců splátkami v měsíční výši 2 994 Kč, kdy poslední splátka byla splatná 17. 2. 2024. Dle zákaznické karty byly pří žádosti o úvěr shromážděny základy identifikační údaje žalovaného a údaje o jeho příjmech a výdajích, kdy deklarován byl měsíční příjem 28 134 Kč, aniž by bylo doloženo, že tento byl jakkoliv verifikován. Dále byl deklarován nespecifikovaný další příjem domácnosti v měsíční výši 30 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje jsou uvedeny ve výši 4 000 Kč bez bližšího určení Listiny, kterými měly být osvědčeny údaje zanesené do zákaznické karty soudu předloženy nebyly.Dle smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, byla tato uzavřena mezi žalovaným a původním věřitelem dne 28. 12. 2021. Podpisem smlouvy potvrdila žalovaná převzetí hotovostní zápůjčky 17 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 22 235 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 13 700 Kč, z částky za zpracování zápůjčky 1500 Kč a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 695 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet po dobu 78 týdnů splátkami v týdenní výši 504 Kč, kdy poslední splátka byla splatná 27. 6. 2023. Dle zákaznické karty byly pří žádosti o úvěr shromážděny základy identifikační údaje žalovaného a údaje o jeho příjmech a výdajích, kdy deklarován byl měsíční příjem 9 809 Kč. Dále byl deklarován nespecifikovaný další příjem domácnosti v měsíční výši 27 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje jsou uvedeny ve výši 6 000 Kč bez bližšího určení. Listiny, kterými měly být osvědčeny údaje zanesené do zákaznické karty soudu předloženy nebyly.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 bylo zjištěno, že touto postoupil původní věřitel žalobkyni soubor pohledávek zahrnující i pohledávky za žalovaným z obou uvedených úvěrových smluv.Postoupení pohledávek bylo původním věřitelem žalovanému oznámeno přípisem z 27. 1. 2025, přičemž jeho odeslání na adresu žalovaného označenou jím v předmětných smlouvách je vykázáno podacím lístkem poštovní zásilky z 27. 2. 2025.7 Po právní stránce je na místě věc posoudit podle zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.") a současně však měla být tato věc posouzena i dle speciálního zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.8 Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9 Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10 Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.11 Ohledně výkladu pojmu „odborná péče“ lze odkázat na § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ Lze dále v této souvislosti poukázat na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, z jehož právní věty lze citovat: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ Citované závěry, byť byly přijaty v případu, na který dopadala předchozí úprava zák. č. 145/2010 Sb., jsou nepochybně aplikovatelné i v pro výklad pojmu „odborné péče“ ve smyslu aktuální právní úpravy, tedy zákona č. 257/2016 Sb.12 Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13 V posuzovaném případě nebyla úvěruschopnost žalovaného ze strany předchůdkyně žalobkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posouzena. Dle zákaznických karet vycházela předchůdkyně žalobkyně z příjmů žalovaného, které měly být sice doloženy listinami, avšak tyto listiny soudu předloženy nebyly. Na příjmové stránce je dále kalkulováno s dalšími příjmy, které nejsou jakkoliv specifikovány, natož pak prokázány. Běžné měsíční výdaje jsou uvedeny celkovou částkou 4 000 Kč, resp. 6 000 Kč bez jakéhokoliv dalšího komentáře, jde přitom o částky nápadně nízké, které měli vést poskytovatele úvěru ke zvýšené pozornosti a snaze o jejich ověření. Žádné další listiny, jako výpisy z účtu, z nichž by bylo lze usuzovat na průběžné příjmy a výdaje žalovaného, označeny k důkazu a předloženy soudu nebyly. Způsob jakým přistoupila předchůdkyně žalobkyně k ověření úvěruschopností žalované tak lze označit jako povrchní a nevyhovující zákonnému požadavku ověření úvěruschopnosti na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.14 Absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, coby důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla výslovně vložena do textu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. až novelou provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. s účinností od 29. 5. 2022. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění dopadajícím na řešený případ, tedy ve znění účinném do 28. 5. 2022, je však třeba vykládat v souladu se záměrem zákonodárce, kterým bylo posílení ochrany spotřebitele, coby slabší strany úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že tuzemská právní úprava spotřebitelského úvěru představuje částečně transpozici směrnice č. 93/13/EHS, je na místě vykládat tuto právní úpravu způsobem konformním s komunitárním právem. V této souvislosti je na místě poukázat na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, OPRFinance, k předběžné otázce vznesené českým soudem právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, včetně shodného stanoviska generálního advokáta v obdobné věci C616/18, Cofidis. Soudní dvůr EU ve věci OPR-Finance uzavřel, že„ články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku … musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Vyplývá tak z výše uvedeného, že aplikovatelnou právní úpravu (§ 87 zákona č. 257/2016 Sb.) je třeba jednoznačně vyložit tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnou z úřední povinnosti.15 Neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy s sebou nese na straně žalované podle věty třetí § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit (pouze) peníze úvěrem poskytnuté. Skutečnost, že žalovaná má peníze vrátit „v době přiměřené“ jeho možnostem, odlišuje postavení žalované jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy upravené obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost závazků dlužníka tak není vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z., nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalované jako dlužníka (podle § 1968 o. z.), a žalobkyni jako věřiteli nelze přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), z čehož vychází i ustálená judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).16 Tím, že žalované byla vyplacena dle smlouvy ad 1) částka 27 000 Kč na základě neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž žalovaný neuhradil ničeho, náleží žalobkyni nárok na zaplacení částky 27 000 Kč. Dle úvěrové smlouvy ad 2), pak žalovaný obdržel plnění 17 000 Kč, přičemž dle tvrzení žaloby uhradil částku 11 592 Kč, tedy náleží žalobkyni 5 408 Kč.17 Z uvedených důvodů shledal soud žalobu za důvodnou co do částky 32 408 Kč, zatímco ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl.18 Při úvaze o lhůtě k zaplacení soud konstatoval, že pro procesní pasivitu žalovaného nejsou k dispozici jakékoliv poznatky k jeho socioekonomické situaci. S přihlédnutím k výši žalobou uloženého plnění shledal soud za přiměřené uložit plnění ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně při současném vyslovení ztráty výhody splátek, přičemž přihlédl i k tomu, že rozložení plnění do splátek v dané výši nepochybně není způsobilé žalobkyni jakkoliv ekonomicky zasáhnout.19 Ve věci byla převážně procesně úspěšný žalovaná, kterému v řízení žádné procesní náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.