11 C 17/2023

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Kneřem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno . sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 57 523,50 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 23 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 23 500 Kč za dobu od 7. 12. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 34 023,50 Kč, co do úroku ve výši 9 608,09 Kč, co do úroku 29% ročně z částky 35 392,55 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6 872,05 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 35 392,55 Kč od 29. 1. 2022 do 6. 12. 2022 a co do úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 11 892,55 Kč od 7. 12. 2022 do zaplacení se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1 Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 57 523,50 Kč s úrokem ve výši 29% ročně z částky 35 392,55 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 608,09 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výší 6 872,05 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 35 392,55 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaná uzavřela s původním věřitelem [právnická osoba] dne 25. 8. 2019 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě jí byla poskytnuta hotovostní zápůjčka ve výši 45 000 Kč, jejíž převzetí potvrdila podpisem smlouvy. Před uzavřením smlouvy byla původním věřitelem řádně a s odbornou péčí posouzena schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 35 959 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku při sjednané úrokové sazbě 29% ročně a době poskytnutí úvěru 18 měsíců, z odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení. Celkovou částku 80 959 Kč se žalovaná zavázala splácet po dobu 18 měsíců splátkami v měsíční výši 4 498 Kč, kdy poslední splátka byla splatná 25. 2. 2021. Žalovaná uhradila na svůj dluh celkem částku 21 500 Kč, přičemž poslední platbu učinila 1.2. 2020. K úhradě nadále zůstává na jistině částka 35 392,55 Kč, dlužné poplatky 22 130,95 Kč a příslušenství, jak je specifikováno výše. Popsaná pohledávka byla smlouvou z 28. 1. 2022 postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. 2 Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3 V dané věci soud posuzoval pravomoc soudů rozhodovat podle Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. 12. 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I), dle kterého se pravomoc soudů rozhodovat, nestanoví-li nařízení jinak, řídí zásadně dle bydliště žalovaného v době pro stanovení pravomoci rozhodné, tj. v době podání žaloby. V daném případě je žalovaná občankou Ukrajiny, avšak v době podání žaloby, tedy v době rozhodné, měla bydliště na území ČR. Příslušné k projednání věci jsou tedy české soudy. Po stránce hmotněprávní se věc řídí českým právem v souladu s § 87 odst. 3 zák. č. 91/2012 Sb. 4 Žalobkyně se prostřednictvím zástupce z účasti na jednání omluvila. Žalované bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno náhradním a k jednání se bez omluvy nedostavila, aniž by požádala o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřila. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků. 5 Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti přijal soud tyto skutkové závěry: Dle smlouvy o zápůjčce [číslo] byla tato uzavřena mezi žalovanou a původním věřitelem dne 25. 8. 2019. Podpisem smlouvy potvrdila žalovaná převzetí hotovostní zápůjčky 45 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 35 959 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 11 028 Kč, a z částky za zpracování úvěru a další služby ve výši 24 931 Kč. Žalovaná měla dle smlouvy zaplatit 17 měsíčních splátek po 4 498 Kč a poslední splátku ve výši 4 493 Kč. Součástí smluvní listiny jsou smluvní podmínky. Pro případ prodlení žalovaného pak smluvní podmínky obsahují ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1% denně z dlužné částky (čl. 6) a paušalizované náhradě 300 Kč za zaslanou upomínku. Dle zákaznické karty byly pří žádosti o úvěr shromážděny základy identifikační údaje žalované a údaje o jejích příjmech a výdajích, kdy deklarován byl měsíční příjem 17 620 Kč, který měl být, dle záznamu v kartě doložen dvěma výplatními páskami. Odhadované měsíční výdaje jsou uvedeny ve výši 9 200 Kč bez bližšího určení. Listiny, kterými měly být osvědčeny údaje zanesené do zákaznické karty soudu předloženy nebyly. Dle přípisu z 30. 1. 2022 měla být žalovaná vyrozuměna o postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a současně vyzvána k úhradě dluhu. Přípis je nicméně adresován žalované na adresu [adresa žalované], na kterou byl žalované dle podacího lístku i odeslán. Vzhledem k tomu, že nevyplývá z provedeného dokazování, že by tato adresa byla žalovanou v jakékoliv fází smluvního vztahu označena jako adresa pro doručování písemností a nebyla ani adresou jejího trvalého pobytu, přičemž žalobkyně nijak nevysvětluje, proč byla tato adresa použita, nelze s odesláním oznámení na tuto adresu spojovat vůči žalované jakékoliv hmotněprávní účinky. 6 Vzhledem k nesplnění notifikační povinnosti původního věřitele (viz výše) se soud v souladu s judikatorními závěry (viz např rozsudek NS sp. zn. 23 Cdo 4283/2019 ze dne 22. 5. 2020) dále zabýval tím, zda bylo prokázáno postoupení pohledávky. Zde soud vyšel ze smlouvy o postoupení pohledávky, ze které zjistil, že tato byla uzavřena mezi původním věřitelem a žalobkyní dne 28. 1. 2022, přičemž dle připojené specifikace postupovaných pohledávek byla jejím předmětem i v tomto řízení vymáhaná pohledávka proti žalované. 7 Po právní stránce je na místě věc posoudit podle zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.") a současně však měla být tato věc posouzena i dle speciálního zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 8 Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9 Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10 Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 11 Ohledně výkladu pojmu„ odborná péče“ lze odkázat na § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ Lze dále v této souvislosti poukázat na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, z jehož právní věty lze citovat:„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ Citované závěry, byť byly přijaty v případu, na který dopadala předchozí úprava zák. č. 145/2010 Sb., jsou nepochybně aplikovatelné i v pro výklad pojmu„ odborné péče“ ve smyslu aktuální právní úpravy, tedy zákona č. 257/2016 Sb. 12 Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13 V posuzovaném případě nebyla úvěruschopnost žalované ze strany předchůdkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posouzena. Dle zákaznické karty vycházela žalobkyně z celkových čistých příjmů žalované v měsíční výši 17 620 Kč, které měly být sice doloženy listinami, avšak tyto listiny soudu předloženy nebyly. Běžné měsíční výdaje jsou uvedeny celkovou částkou 9 200 Kč bez jakéhokoliv dalšího kometáře. Žádné další listiny, jako výpisy z účtu, z nichž by bylo lze usuzovat na průběžné příjmy a výdaje žalované, označeny k důkazu a předloženy soudu nebyly. Způsob jakým přistoupila předchůdkyně žalobkyně k ověření úvěruschopností žalované tak lze označit jako povrchní a nevyhovující zákonnému požadavku ověření úvěruschopnosti na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. 14 Absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, coby důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla výslovně vložena do textu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. až novelou provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. s účinností od 29. 5. 2022. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění dopadajícím na řešený případ, tedy ve znění účinném do 28. 5. 2022, je však třeba vykládat v souladu se záměrem zákonodárce, kterým bylo posílení ochrany spotřebitele, coby slabší strany úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že tuzemská právní úprava spotřebitelského úvěru představuje částečně transpozici směrnice č. 93/13 EHS, je na místě vykládat tuto právní úpravu způsobem konformním s komunitárním právem. V této souvislosti je na místě poukázat na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C - 679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, včetně shodného stanoviska generálního advokáta v obdobné věci C -616/18, Cofidis. Soudní dvůr EU ve věci OPR-Finance uzavřel, že„ články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku … musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Vyplývá tak z výše uvedeného, že aplikovatelnou právní úpravu (§ 87 zákona č. 257/2016 Sb.) je třeba jednoznačně vyložit tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnou z úřední povinnosti. 15 Tím, že žalované byla vyplacena celková částka 45 000 Kč na základě neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, lze uzavřít, že žalované vzniklo na úkor předchůdce žalobkyně bezdůvodné obohacení v uvedené výši přijetím plnění bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že žalovaná, dle tvrzení žalobkyně, uhradila na svůj dluh před podáním žaloby částku 21 500 Kč, je nadále povinna vydat bezdůvodné obohacení ve výši 23 500 Kč. 16 Právní úprava nestanoví splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení. Konstantní judikatura dovozuje, že, není-li účastníky dohodnuto jinak, je dlužník povinen vydat bezdůvodné obohacení následujícího dne po dni, kdy byl věřitelem k plnění vyzván (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Odo 871/2005 ze dne 15. 12. 2005 či usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 577/2019 ze dne 27. 6. 2019). 17 Žalovaná nebyla před podáním žaloby řádně vyzvána k plnění, neboť veškerá předžalobní komunikace byla vedena na adresu [adresa žalované], kterou nelze považovat za řádnou doručovací adresu žalované z hlediska hmotněprávních účinků právního jednání, jak bylo vyloženo výše. 18 Splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení tak v daném případě přivodilo až doručení žaloby v tomto řízení. Elektronický platební rozkaz spolu s žalobou byl doručován žalované na a dresu jejího trvalého pobytu dne 24. 11. 2022. Desetidenní úložní doba uplynula marně 5. 12. 2022 a lze vycházet z toho, že nejpozději k tomuto datu se žalovaná měla objektivně možnost s obsahem žaloby seznámit a splatnost nároku tak nastala 6. 12. 2022. Ode dne následujícího pak je ve smyslu § 1968 věty prvé občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (účinného od 1.1.2014, dále jen o.z.) v prodlení. Podle § 1970 o.z. je žalobce v takovém případě oprávněn požadovat úhradu úroku z prodlení, a to ve výši dohodnuté účastníky smlouvy, popřípadě stanovené vládním nařízením, jestliže k uzavření dohody o výši úroků nedošlo. 19 Z uvedených důvodů shledal soud žalobu za důvodnou co do částky 23 500 Kč úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 23 500 Kč za dobu od 7. 12. 2022 do zaplacení, zatímco ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl. Soud poznamenává, že, pokud jde o sazbu úroku z prodlení, byl vázán žalobním návrhem a nemohl proto přiznat úrok v sazbě 15% ročně, která by odpovídala shora zjištěnému počátku prodlení. 20 Vzhledem k tomu, že ve věci byla převážně procesně úspěšná strana žalovaná, které v řízení žádné procení náklady nevznikly, rozhod soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.