11 C 185/2024

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Kneřem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti Jméno advokáta B , narozená dne Datum narození advokáta B bytem Adresa advokáta B o zaplacení 19 377,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 17 344,01 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 2 033,59 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 16 059 Kč, kapitalizovaného úrokem z prodlení ve výši 306,28 Kč, úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 18 632,31 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení, nákladů uplatnění pohledávky 482 Kč a smluvní pokuty 745,29 Kč se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1 Žalobou ze dne 26. 4. 2024 se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 18 632,31 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 16 059 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 306,28 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 18 632,31 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení, nákladů uplatnění pohledávky 482 Kč a smluvní pokuty 745,29 Kč. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaná uzavřela s původním věřitelem , právnická osoba, . dne 21. 7. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí byla poskytnuta hotovostní zápůjčka ve výši 20 000 Kč, jejíž převzetí potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 17 184 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku, poplatku za poskytnutí úvěru a nákladů souvisejících služeb. Úvěr byl splatný formou měsíčních splátek po 2 656 Kč. Při uzavření smlouvy vycházel původní věřitel z informací uvedených žalovanou do žádosti o úvěr, v níž popsala své příjmové a výdajové poměry a údaje doložila listinami. Pro případ prodlení žalované byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky, ohledně které je žalovaná v prodlení. Žalovaná uhradila na svůj dluh toliko 2 655,99 Kč. Splatnost celého úvěru nastala splatností poslední splátky k 21. 9. 2023. Popsaná pohledávka byla smlouvou z 6. 12. 2023 postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno.2 Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3 Žalobkyně se prostřednictvím zástupce z účasti na jednání omluvila. Žalované bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno náhradním a k jednání se bez omluvy nedostavila, aniž by požádala o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřila. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků.4 Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti přijal soud tyto skutkové závěry:Dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, byla tato uzavřena mezi žalovanou a původním věřitelem dne 21. 7. 2022. Podpisem smlouvy potvrdila žalovaná převzetí hotovostní zápůjčky 20 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 17 184 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku, poplatku za poskytnutí úvěru a nákladů souvisejících služeb. Úvěr byl splatný formou měsíčních splátek po 2 656 Kč.Dle listiny označené jako žádost o úvěr uvedla žalovaná, že dosahuje měsíčně příjmu 24 892 Kč při celkových měsíčních výdajích 14 850 Kč. Nebylo prokázáno, že by údaje o finančním hospodaření žalované, tedy zejména o jejích příjmech a výdajích byly jakýmkoliv způsobem ověřeny.Dle formuláře informace o spotřebitelském úvěru byla žalovaná seznámena s parametry poskytnutého úvěru, což potvrdila podpisem.Předložením smlouvy o postoupení pohledávek s přílohami prokázala žalobkyně postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni.Dle písemného oznámení z 2. 1. 2024 byla žalovaná původním věřitelem vyrozuměna o postoupení pohledávky. . Odeslání oznámení dne 3. 1. 2024 na adresu žalované uvedenou ve smlouvě je prokázáno předložením poštovního podacího archu.Žalobkyně konečně předložením upomínek a dokladů o odeslání prokázala, že byla žalovaná před podáním žaloby vyzývána ke splnění vymáhané povinnosti.5 Svou, byť omluvenou, nepřítomností při ústním jednání pak strana žalující zbavila soud možnosti poskytnout jí procesní poučení o povinnosti doplnit svá skutková tvrzení a případně i důkazní návrhy.6 Z hlediska skutkového tak lze uzavřít, že strany projevily vůli uzavřít úvěrovou smlouvu výši shrnutých parametrů a na tomto základě byla žalované dne 21. 7. 2022 poskytnuta částka 20 000 Kč.7 Po právní stránce je na místě věc posoudit podle zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.") a současně však měla být tato věc posouzena i dle speciálního zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.8 Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9 Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10 Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.11 Ohledně výkladu pojmu „odborná péče“ lze odkázat na § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ Lze dále v této souvislosti poukázat na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, z jehož právní věty lze citovat: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ Citované závěry, byť byly přijaty v případu, na který dopadala předchozí úprava zák. č. 145/2010 Sb., jsou nepochybně aplikovatelné i v pro výklad pojmu „odborné péče“ ve smyslu aktuální právní úpravy, tedy zákona č. 257/2016 Sb.12 Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13 Absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, coby důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla výslovně vložena do textu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. až novelou provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. s účinností od 29. 5. 2022. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění dopadajícím na řešený případ, tedy ve znění účinném do 28. 5. 2022, je však třeba vykládat v souladu se záměrem zákonodárce, kterým bylo posílení ochrany spotřebitele, coby slabší strany úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že tuzemská právní úprava spotřebitelského úvěru představuje částečně transpozici směrnice č. 93/13/EHS, je na místě vykládat tuto právní úpravu způsobem konformním s komunitárním právem. V této souvislosti je na místě poukázat na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, OPRFinance, k předběžné otázce vznesené českým soudem právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, včetně shodného stanoviska generálního advokáta v obdobné věci C616/18, Cofidis. Soudní dvůr EU ve věci OPR-Finance uzavřel, že„ články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku … musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Vyplývá tak z výše uvedeného, že aplikovatelnou právní úpravu (§ 87 zákona č. 257/2016 Sb.) je třeba jednoznačně vyložit tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnou z úřední povinnosti.14 Aplikací citované právní úpravy a judikatury na zjištěný skutkový stav je třeba dospět k závěru, že předmětná úvěrová smlouvy nebyla platně uzavřena pro nesplnění povinnosti žalobkyně přezkoumat před poskytnutím úvěru schopnost žalované předmětný úvěr splácet.15 Neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy s sebou nese na straně žalovaného podle věty třetí § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit (pouze) peníze úvěrem poskytnuté. Skutečnost, že žalovaná má peníze vrátit „v době přiměřené“ jeho možnostem, odlišuje postavení žalované jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy upravené obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost závazků dlužníka tak není vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z., nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (podle § 1968 o. z.), a žalobkyni jako věřiteli nelze přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), z čehož vychází i ustálená judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).16 Takto svědčí žalobkyni proti žalované právo na zaplacení částky 17 344,01 Kč odpovídající rozdílu vyplaceného plnění 20 000 Kč a úhrad žalované ve výši 2 655,99 Kč.17 V daném případě nebylo žalobkyní tvrzeno, že by splatnost závazku byla určena dohodou účastníků, a proto požadavek žalobkyně na zákonný úrok z prodlení nemůže být důvodný. O splatnosti závazku žalované tak musel rozhodnout podle § 87 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru, podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům, soud. S ohledem na pasivitu žalované v řízení nemá soud z provedeného řízení dostatek informací o jejích poměrech. Soud nepovažoval v daném případě za nepřiměřené stanovit splatnost částky 17 344,01 Kč v obecné třídenní lhůtě dle § 160 o. s. ř. Soud přihlédl k tomu, že žalovaná byla v řízení poprvé obesílána již 3. 5. 2024, kdy jí byl zaslán elektronický platební rozkaz. Byť nebyl doručen do jejích vlastních rukou, nepochybně měla žalovaná objektivní možnost zjistit, že byla proti ní podána předmětná žaloba. Žalovaná nicméně setrvala v naprosté procesní pasivitě a z tohoto důvodu nemohly být učiněny ani jakákoliv zjištění k jejím sociálním poměrům. Uložení povinnosti k zaplacení 17 344,01 Kč nicméně nelze nepochybně považovat za jakkoliv překvapivé a soud tak ani neshledal důvody pro stanovení delší lhůty k plnění či splátkového režimu.18 Z uvedených důvodů vyhověl soud podané žalobě co do částky 17 344,01 Kč a ve zbývající části žalobu coby nedůvodnou zamítl.19 O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., míra procesního úspěchu stran je v podstatě obdobná. Míru procesního úspěchu jednotlivých účastníků hodnotil soud nikoliv pouze podle jistiny žalované pohledávky, ale podle úspěchu v celém sporu, tady i stran jejího příslušenství, v daném případě úroků z prodlení, ke dni vydání rozsudku. Uvedený názor je mimo jiné vyjádřen v nálezu Ústavního soudu ČR

I. ÚS 2717/08 ze dne 30.8.2010.