11 C 204/2024

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Kneřem ve věci žalobce: Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B Anonymizováno o zaplacení 68 100 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení 68 100 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 21 452 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta B, . 1 Žalobou ze den 5. 9. 2024 se žalobce proti žalované domáhal zaplacení 68 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 25. 5. 2024 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnil tím, že Zaměstnanec žalobce pan , jméno FO, , Anonymizováno, prováděl dne 24. 10. 2023 v areálu žalobkyně v , adresa, nakládku zboží do nákladního vozidla žalobce. V důsledku nesprávného postupu zaměstnanců žalované při nakládce došlo k nesprávnému naložení zboží a v důsledku toho pak k přetížení druhé nápravy nákladní soupravy. Přetížení bylo zjištěno kontrolou Policie ČR. Správním příkazem z 8. 12.2023 byla uložena pokuta 27 000 Kč a odtah a úschova přetíženého vozidla si vyžádaly další náklady ve výši 41 000 Kč. Nakládka byla prováděna zcela v režii žalované a řidič žalobce neměl možnost vstupu do skladu a jakékoliv kontroly způsobu provádění nakládky. Řidič upozornil zaměstnance žalované, že je třeba ponechat v zadní části prostor pro další nakládku, pokyny ke způsobu nakládky však neudělil. Neměl rovněž žádnou možnost zjistit rozložení zátěže na jednotlivé nápravy nákladní soupravy. Podpisem CMR listu vzal na vědomí toliko celkovou hmotnost naloženého nákladu. Uvedené odpovídá ustálené praxi zavedené mezi stranami, která byla dosud realizována bez jakýchkoliv problémů. Škoda v úhrnné výši 68 100 Kč nebyla žalovanou přes výzvu žalobce uhrazena.2 Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným tvrzení, že dne 24. 10. 2023 proběhla v jejím areálu nakládka vozidla žalobce, jakož i to, že byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku dle § 42b odst. 1) písm. u) zákona o pozemních komunikacích, za což mu byla uložena pokuta 27 000 Kč a že uhradil náklady spojené s nuceným odtahem ve výši 41 100 Kč. Dále tvrzení žalobce sporovala, když uvedla, že řidič , jméno FO, , Anonymizováno, nakládku sám řídil a měl možnost tuto ovlivnit. Nakládka byla provedena dle přání řidiče, který k ní neměl jakékoliv výhrady. Poukazuje dále žalovaná na to, že řidič následně v další destinaci naložil další náklad, a to zcela mimo kontrolu žalované. Dle názoru žalované nedošlo z její strany k porušení právní povinnosti, když ani není zřejmé, jaká povinnost měla být dle žalobce porušena za situace, kdy žalobce a žalované nebyli v jakémkoliv smluvním vztahu. Zajištění dodržení hmotnostních limitů vozidla je výlučnou povinností jeho řidiče. Za nedodržení této povinnosti pak odpovídá toliko provozovatel a řidič vozidla. Ve vztahu k udělené pokutě pak žalobce rezignoval na jakoukoliv procesní obranu. Poukazuje konečně žalovaná na judikatorní závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 2. 2022 sp. zn. 23 Cdo 2136/2020, jejichž analogickou aplikací na řešenou věc je třeba dospět k závěru o neexistenci pasivní věcné legitimace žalobkyně.3 Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti přijal soud tyto skutkové závěry:4 K věci byl slyšen svědek , jméno FO, , zaměstnanec žalované. Uvedl, že v řešeném případě řidič požadoval aby od začátku byly palety nakládány tzv. ve dvojkách, tedy 4 v jedné řadě s tím, že bude v další destinaci ještě nakládat další zboží. Při nakládkách je postupováno dle pokynů řidiče, zaměstnanci žalované nemají možnost kontrolovat nápravové zatížení a nemají ani informace o přípustných hodnotách pro jednotlivá vozidla. Zaměstnanci žalované dbají na dodržení balících předpisů zohledňujících váhu a stabilitu zboží. Konkrétně se to projevuje např. v situacích, kdy řidič požaduje stohování palet do třech či čtyřech vrstev, což však není z hlediska žalované přípustné. Není pravidlem, že by se řidiči účastnili nakládky. Řidiči mají zákaz vstupu do skladu, ale mohou případně vozidlo odplachtovat a náklad kontrolovat. K situacím, kdy řidiči mají konkrétní požadavky na určitý způsob nakládky či na přeskládání náklady dochází, i když zřídka. Skoro všechna vozidla jsou dnes vybavena systémy kontrolující zatížení. Zaměstnanci žalované mají o limitech nápravového zatížení jen rámcovou představu, rozhodující jsou požadavky řidiče. Řidič žalobce v daném případě, vyjma výše uvedeného, žádné specifické požadavky nevznesl.5 Jako svědek byl dále k věci slyšen , jméno FO, , Anonymizováno, , zaměstnanec žalobce a řidič předmětného vozidla. Uvedl, že jeho vozidlo v areálu žalované stálo u rampy, kdy nakládka probíhala zezadu přímo ze skladu, do něhož však jako řidič neměl povolen přístup. Pokud by chtěl náklad jakkoliv kontrolovat, musel sundat boční plachtu návěsu. Vozidlo, kterým v dané době jezdil nebylo vybaveno systémem umožňujícím sledovat nápravové zatížení. Jediná komunikace se zaměstnanci žalované se týkala požadavku svědka, aby v zadní části návěsu byly ponechány 2m volného místa pro další nakládku, o rozložené hmotnosti nákladu s nikým nehovořil. Svědek znal pouze množství kontejnerů a celkovou hmotnost nákladu, o hmotnosti jednotlivých kontejnerů neměl představu. V areálu žalované nakládal v minulosti vícekrát a nikdy nedošlo k problému, vozili od nich zboží asi 2 roky. Nikdy při tom se zaměstnanci žalované nehovořil o rozložení nákladu, nakládka byla vždy provedena správně. Uvedl dále, že neměl jinou možnost, než spolehnout se na to, že nakládka byla provedena správně. I kdyby sejmul boční plachtu, zjistil by pouze rozmístění kontejnerů, nikoliv však jejich hmotnost, připustil však, že je možné, že na kontejnerech je hmotnost uvedena.6 Z listinných důkazů učinil soud následující závěry:Z nákladního listu (CMR list) vyplývá, že řidič potvrdil dne 24. 10. 2023 převzetí nákladu 49 kontejnerů o celkové hmotnosti 19 728 kg.Z příkazu , Anonymizováno, č.j. , Anonymizováno, ze dne 8. 12. 2023 se podává, že tímto byl žalobce shledán vinným spácháním přestupku dle § 42b odst. 1 písm. u) zákona o pozemních komunikacích, když jako provozovatel nákladního vozidla RZ: , SPZ, nákladního návěsu RZ: , SPZ, provozoval uvedenou soupravu, která při kontrolním vážení překročila okamžitou hmotnost tahače 20 403 kg namísto přípustných 18 000 kg a dále bylo zjištěno přetížení u 2. nápravy tahače 12 916 kg namísto přípustných 11 500 kg. Za přestupek byla uložena pokuta 27 000 Kč, uhrazena formou kauce na místě.Z příkazového bloku Policie ČR z 24. 10. 2023 bylo zjištěno, že byla uložena bloková pokuta řidiči , Anonymizováno, , která byla na místě zaplacena.Dle fotodokumentace byly kontejnery naložené u žalované naložen do návěsu ve dvou vrstvách. Následně došlo k přemístění čtyř kontejnerů z horní vrstvy z prostoru nad zadní nápravou tahače do třetí vrstvy v prostoru nad nápravami návěsu.Dle přípisu zástupce žalobce z 16.5. 2024 byla žalovaná vyzvána k úhradě žalobou uplatněného nároku.Dle přípisu z 24. 1. 2024 reagovala žalovaná, prostřednictvím zástupce, na výzvu žalobce, kdy odmítla důvodnost nároku žalobce.7 Z hlediska skutkového tak soud vzal za prokázané, že dne 24. 10. 20223 byla v areálu žalované jejími zaměstnanci provedena nakládka vozidla žalobce, přičemž tato byla provedena způsobem, který vedl k přetížení zadní nápravy tahače nad přípustnou mez, což bylo zjištěno kontrolou Policie ČR a žalobce byl sankcionován pokutou a nucen zajistit před další jízdou přeskládání nákladu. Bez významu je dle názoru soudu skutečnost, že do soupravy bylo po provedení nakládky u žalované naloženo ještě další zboží, když toto bylo, dle shodného vyjádření všech zúčastněných naloženo do zadní části (2m) návěsu a nemohlo se tedy jakkoliv projevit zvýšením nápravového zatížení na druhé nápravě tažného vozidla. Bylo dále zjištěno, že řidič vozidla při nakládce nevznesl jakýkoliv požadavek ohledně rozmístění kontejnerů, vyjma požadavku na zachování ložné plochy v délce 2m v zadní části vozidla pro další nakládku. Řidič se zcela spolehl na to, že nakládka byla provedena řádně a z areálu žalované odjel.8 Vzhledem k níže odůvodněnému závěru o nedůvodnosti žaloby co do nároku na náhradu škody, neprováděl soud důkazy směřující výlučně pro prokázání výše nároku a příslušné důkazní návrhy pro nadbytečnost zamítl.9 Podle § 42b odst. 1 písm. u) zák. č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích se právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že jako provozovatel vozidla nebo jízdní soupravy provozuje vozidlo nebo jízdní soupravu, u nichž bylo kontrolním vážením zjištěno nedodržení hodnot nebo podmínek stanovených zákonem o silničním provozu.10 Podle § 5 odst. 1 písm. a) zák. č. 361/2000 Sb. o silničním provozu je řidič povinen užít vozidlo, které splňuje technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem.11 Z hlediska občanskoprávního dopadá na řešenou věc úprava odpovědnosti za škodu, jmenovitě pak §§ 2910 a násl zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.").12 Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.13 Podle § 2911 o. z. způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.14 Podle § 2912 odst. 2 o. z. dá-li škůdce najevo zvláštní znalost, dovednost nebo pečlivost, nebo zaváže-li se k činnosti, k níž je zvláštní znalosti, dovednosti nebo pečlivosti zapotřebí, a neuplatní-li tyto zvláštní vlastnosti, má se za to, že jedná nedbale.15 Podle § 2918 o. z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.16 Podle § 167 o. z. právnickou osobu zavazuje protiprávní čin, kterého se při plnění svých úkolů dopustil člen voleného orgánu, zaměstnanec nebo jiný její zástupce vůči třetí osobě.17 K otázce odpovědnosti za zajištění bezpečné přepravy nákladu se ve skutkově obdobné věci vyjádřil Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 24. 2. 2022, sp. zn. 23 Cdo 3136/2020. Zde dovodil, že povinnost zajistit bezpečnou přepravu nákladu je zákonnou povinností řidiče, přičemž při nesplnění této zákonné povinnosti nelze dovozovat na straně subjektu, jehož zaměstnanec nakládku provedl, odpovědnost za škodu vzniklou nesprávným způsobem naložení.18 Pokud jde o vymezení povinností provozovatelů a řidičů nákladní silniční dopravy, jsou na danou věc aplikovatelné judikatorní závěry přijaté při přezkumu sankcí ukládaných za přestupky v této oblasti ve správním řízení. Takto lze poukázat na odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze den 14. 8. 2015 č.j. 5 As 10/2015-27, kde Nejvyšší správní soud konstatoval, že stanovením hmotnostních limitů je chráněn veřejný zájem a je zcela na provozovateli, jak zajistí, že hmotnostní maxima nepřekročí. Dále dovodil, že je-li namítán nesoulad právních předpisů s každodenní praxí, je na provozovateli, aby se právní úpravě přizpůsobil.19 V rozsudku z 15. 6. 2023 č.j. 9 As 140/202238 pak Nejvyšší správní soud dovodil, že je samozřejmou povinností provozovatele vozidla zajistit, že nedojde k překročení maximální přípustné hmotnosti vozidla či maximální přípustné hmotnosti na nápravu vozidla. Samotná kontrola průběhu nakládky a rozložení nákladu by měla být samozřejmostí. Provozovatel se nemůže spoléhat na utvrzení jiné osoby o správnosti rozložení nákladu či snad dovozovat její spoluodpovědnost.20 Aplikací citované právní úpravy a judikatorních závěrů dospěl soud k závěru, že bylo jednoznačně povinností řidiče vozidla zajistit, že vozidlo je po všech stránkách způsobilé k bezpečnému provozu a vyhovuje požadavkům zákonných i podzákonných norem. Nesplnění této povinnosti představuje bez dalšího porušení důležité zákonné povinnosti uložené veřejnoprávními normami kogentní povahy, které sledují veřejný zájem na ochraně jiných účastníků silničního provozu, resp. rovněž na ochraně pozemních komunikací. Zdůrazňuje pak judikatura, že se provozovatel, resp. řidič vozidla nemůže bez dalšího spolehnout na to, že nakládka vozidla byla jinou osobou provedena řádně.21 V řešeném případě nebylo vozidlo vybaveno běžně dostupnými technickými prostředky ke kontrole nápravového zatížení, přesto se řidič vozidla spolehl, že hmotnostní limity jsou zachovány, aniž by při nakládce v tomto směru vyslovil jakékoliv pokyny, se zaměstnanci provádějícími nakládku o této otázce nijak nekomunikoval a po jejím skončení s vozidlem odjel, aniž by vyvinul jakoukoliv aktivitu ke kontrole rozložení hmotnosti nákladu.22 Na uvedeném základě dospěl soud k závěru, že žalobou uplatněný nárok na náhradu škody není důvodný co do svého základu, když škoda sestávající z uložené pokuty a nákladů přeložení kontejnerů vznikla výlučně v příčinné souvislosti s jednáním, které je přičitatelné žalobci. Na straně žalované oproti tomu nelze shledat porušení právní povinnosti, a tedy ani příčinnou souvislost mezi takovým porušením a vznikem škody.23 Z popsaných důvodů nezbylo soudu než podanou žalobu v celém rozsahu zamítnout.24 V souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. byl procesně plně úspěšné straně žalované přiznán nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši. Tyto byly vyčísleny částkou 21 452 Kč sestávající z odměny advokáta podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) v celkové výši 15 440 Kč, a to za tyto úkony právní služby (při výši mimosmluvní odměny 3 860 Kč za 1 úkon právní služby):- převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu,- vyjádření k žalobě dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu,- 2x účast při jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu,Náhrada nákladů řízení dále zahrnuje 3 paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhl. MSp. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024 po 300 Kč za uvedené úkony právní služby a jednu paušální a 1 paušální náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhl. MSp. č. 177/1996 Sb. v účinném znění po 450 Kč, tedy celkem paušální náhrady ve výši 1 350 Kč.Náhrada nákladů řízení zahrnuje dále cestovní náklady advokáta za cestu k jednání dne 18. 11. 2024 ve výši 217 Kč (cesta na trase , adresa, , Anonymizováno, a zpět, tedy celkem 28 km při průměrné spotřebě vozidla 5,6 litru / 100 km a při ceně benzínu BA95 ve výši 38,20 Kč / litr určené dle § 4 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 398/2023 Sb. ve znění účinném ke dni jednání soudu, základní náhrada za použití motorového vozidla, která dle § 1 uvedené vyhlášky činí 5,60 Kč / km) a náhradu promeškaného času dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném ke dni jednání ve výši 200 Kč při celkové době jízdy 2 započaté půlhodiny,a dále za cestu k jednání dne 8. 1. 2025 výši 222 Kč (cesta na trase , adresa, , Anonymizováno, a zpět, tedy celkem 28 km při průměrné spotřebě vozidla 5,6 litru / 100 km a při ceně benzínu BA95 ve výši 38,20 Kč / litr určené dle § 4 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 475/2024 Sb. ve znění účinném ke dni jednání soudu, základní náhrada za použití motorového vozidla, která dle § 1 uvedené vyhlášky činí 5,80 Kč / km) a náhradu promeškaného času dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném ke dni jednání ve výši 300 Kč při celkové době jízdy 2 započaté půlhodiny.DPH (21%) z odměny advokáta, paušálních náhrad hotových výdajů, cestovného a náhrady promeškaného času činí 3 723 Kč.25 Lhůta k zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena podle § 160 o. s. ř.