11 C 233/2024

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Kneřem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 13 380,76 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 6 050 Kč formou splátek ve výši 300 Kč měsíčně splatných vždy do 25. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

II. Co do částky 7 330,76 Kč, kapitalizovaného úroku 657,08 Kč, úroku ve výši 18,28 % ročně z částky 6 670,25 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení 1 214,54 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 670,25 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1 Žalobou ze dne 28. 6. 2024 se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 13 380,76 Kč s kapitalizovaným úrokem 657,08 Kč, úrokem ve výši 18,28 % ročně z částky 6 670,25 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení 1 214,54 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 670,25 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaná uzavřela s původním věřitelem , právnická osoba, dne 20. 7. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě jí byla poskytnuta hotovostní zápůjčka ve výši 7 000 Kč, jejíž převzetí potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 8 303 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku při sjednané úrokové sazbě 18,28% ročně a době poskytnutí úvěru 452týdnů, z odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení. Celkovou částku 15 303 Kč se žalovaná zavázala splácet po dobu 52 týdnů splátkami v týdenní výši 295 Kč. Žalovaná uhradila celkem 950 Kč. Žalobou požadovaná částka 13 380,76 Kč sestává z dlužné jistiny 6 670,25 Kč a dlužného poplatku ve výši 6 710,51 Kč. Popsaná pohledávka byla smlouvou z 29. 1. 2024 postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno.1 Žalovaná k podané žalobě uvedla toliko, že dluh vznikl v důsledku ztráty zaměstnání.2 Žalobkyně se prostřednictvím zástupce z účasti na jednání omluvila. Žalované bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno náhradním a k jednání se bez omluvy nedostavila, aniž by požádala o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřila. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků.3 Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti přijal soud tyto skutkové závěry:Dle smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, byla tato uzavřena mezi žalovanou a původním věřitelem dne 20. 7. 2022. Podpisem smlouvy potvrdila žalovaná převzetí hotovostní zápůjčky 7 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 8 303 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku, poplatku za poskytnutí úvěru a nákladů souvisejících služeb. Úvěr byl splatný formou 52 týdenních splátek po 295 Kč (poslední splátka 258 Kč).Dle listiny označené jako žádost o úvěr uvedla žalovaná, že dosahuje měsíčně příjmu 21 553 Kč při celkových měsíčních výdajích 5 300 Kč. Dále listina deklaruje další čisté příjmy domácnosti ve výši 26 500 Kč měsíčně, aniž by bylo jakkoliv seznatelné, o jaké příjmy se má jednat, či kdo jich má dosahovat a z jakých zdrojů. Nebylo prokázáno, že by údaje o finančním hospodaření žalované, tedy zejména o jejích příjmech a výdajích byly jakýmkoliv způsobem ověřeny.Dle přehledu přijatých plateb eviduje předchůdkyně žalobkyně úhrady žalované v úhrnné výši 950 Kč.Předložením smlouvy o postoupení pohledávek s přílohami prokázala žalobkyně postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni.Dle písemného oznámení z 29. 1. 2024 byla žalovaná původním věřitelem vyrozuměna o postoupení pohledávky. Odeslání oznámení dne 20. 2. 2024 na adresu žalované uvedenou ve smlouvě je prokázáno předložením poštovního podacího lístku.Žalobkyně konečně předložením upomínek a dokladů o odeslání prokázala, že byla žalovaná před podáním žaloby vyzývána ke splnění vymáhané povinnosti.4 Svou, byť omluvenou, nepřítomností při ústním jednání pak strana žalující zbavila soud možnosti poskytnout jí procesní poučení o povinnosti doplnit svá skutková tvrzení a případně i důkazní návrhy.5 Z hlediska skutkového tak lze uzavřít, že strany projevily vůli uzavřít úvěrovou smlouvu výši shrnutých parametrů a na tomto základě byla žalované dne 20. 7. 2022 poskytnuta částka 7 000 Kč.6 Po právní stránce je na místě věc posoudit podle zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.") a současně však měla být tato věc posouzena i dle speciálního zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.7 Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8 Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9 Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.10 Ohledně výkladu pojmu „odborná péče“ lze odkázat na § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ Lze dále v této souvislosti poukázat na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, z jehož právní věty lze citovat: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ Citované závěry, byť byly přijaty v případu, na který dopadala předchozí úprava zák. č. 145/2010 Sb., jsou nepochybně aplikovatelné i v pro výklad pojmu „odborné péče“ ve smyslu aktuální právní úpravy, tedy zákona č. 257/2016 Sb.11 Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12 Absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, coby důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla výslovně vložena do textu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. až novelou provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. s účinností od 29. 5. 2022. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění dopadajícím na řešený případ, tedy ve znění účinném do 28. 5. 2022, je však třeba vykládat v souladu se záměrem zákonodárce, kterým bylo posílení ochrany spotřebitele, coby slabší strany úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že tuzemská právní úprava spotřebitelského úvěru představuje částečně transpozici směrnice č. 93/13/EHS, je na místě vykládat tuto právní úpravu způsobem konformním s komunitárním právem. V této souvislosti je na místě poukázat na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, OPRFinance, k předběžné otázce vznesené českým soudem právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, včetně shodného stanoviska generálního advokáta v obdobné věci C616/18, Cofidis. Soudní dvůr EU ve věci OPR-Finance uzavřel, že„ články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku … musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Vyplývá tak z výše uvedeného, že aplikovatelnou právní úpravu (§ 87 zákona č. 257/2016 Sb.) je třeba jednoznačně vyložit tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnou z úřední povinnosti.13 Aplikací citované právní úpravy a judikatury na zjištěný skutkový stav je třeba dospět k závěru, že předmětná úvěrová smlouvy nebyla platně uzavřena pro nesplnění povinnosti žalobkyně přezkoumat před poskytnutím úvěru schopnost žalované předmětný úvěr splácet.14 Neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy s sebou nese na straně žalovaného podle věty třetí § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit (pouze) peníze úvěrem poskytnuté. Skutečnost, že žalovaná má peníze vrátit „v době přiměřené“ jeho možnostem, odlišuje postavení žalované jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy upravené obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost závazků dlužníka tak není vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z., nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (podle § 1968 o. z.), a žalobkyni jako věřiteli nelze přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), z čehož vychází i ustálená judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).15 Takto svědčí žalobkyni proti žalované právo na zaplacení částky 6 050 Kč odpovídající rozdílu vyplaceného plnění 7 000 Kč a úhrad žalované v úhrnné výši 950 Kč.16 V daném případě nebylo žalobkyní tvrzeno, že by splatnost závazku byla určena dohodou účastníků, a proto požadavek žalobkyně na zákonný úrok z prodlení nemůže být důvodný. O splatnosti závazku žalované tak musel rozhodnout podle § 87 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru, podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům, soud. Soud vyšel z informací poskytnutých žalovanou, která uvedla, že dosahuje čistého příjmu 30 000 Kč měsíčně při nákladech bydlení 20 000 Kč měsíčně, péči o , Anonymizováno, ve společné domácnosti a splácení dalších závazků, které jsou vymáhány exekučně. Soud shledal za přiměřené stanovit splátky v měsíční výši 300 Kč navržené žalovanou při současném vyslovení ztráty výhody splátek, když tento splátkový režim nepochybně není způsobilý žalobkyni jakkoliv ekonomicky zasáhnout.17 Z uvedených důvodů vyhověl soud podané žalobě co do částky 6 050 Kč a ve zbývající části žalobu coby nedůvodnou zamítl.18 O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná a procesně převážně úspěšné žalované žádné procesní náklady nevznikly.