11 C 243/2024

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Kneřem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta Anonymizováno sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozený dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 19 678,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 13 000 Kč formou splátek ve výši 3 000 Kč měsíčně splatných vždy do 20. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Co do úroku ve výši 14,91 % ročně z částky 13 000 Kč za dobu od 21. 3. 2023 do zaplacení se řízení zastavuje.

III. Co do částky 6 678,09 Kč, úroku ve výši 29,91 % ročně z částky 13 000 Kč od 20. 12. 2022 do 20. 3. 2023, úroku ve výši 15 % ročně z částky 13 000 Kč od 21. 3. 2023 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 162,13 Kč za dobu od 30. 12. 2022 do zaplacení se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1 Žalobou ze dne 25. 6. 2024 se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 19 678,09 Kč s úrokem ve výši 29,91% ročně z částky 13 000 Kč od 20. 12. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 15 162,13 Kč od 30. 12. 2022 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaná uzavřela s původním věřitelem , právnická osoba, . dne 7. 9. 2022 smlouvu o úvěru. Před uzavřením smlouvy byla prověřena schopnost žalované splácet předmětný úvěr na základě dokladů předložených žalovanou a lustrací veřejných registrů. Dle smlouvy byl žalované dne 8. 9. 2022 poskytnut bezhotovostním převodem úvěr poskytnut úvěr ve výši 13 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet formou 48 měsíčních splátek po 782 Kč. Žalovaná nesplácela sjednané splátky řádně a včas, čímž jí dle smlouvy o úvěru vznikla povinnost k zaplacení smluvní pokuty 499 Kč za každou splátku, s níž se ocitla v prodlení. Přípisem z 19. 12. 2022 došlo, v souladu se smlouvou, k zesplatnění úvěru, přičemž celkový dluh byl vyčíslen částkou 16 060,13 Kč. Od zesplatnění úvěru náleží pak žalobkyni smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z nové dlužné jistiny (15 162,13 Kč). Pohledávka byla následně na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek postoupena původním věřitelem žalobkyni s účinností k 28. 7. 2023, což bylo žalované písemně oznámeno.2 Žalobou uplatněný nárok tak sestává z dlužné jistiny 15 162,13 Kč, smluvní pokuty za dobu do i po zesplatnění ve výši kapitalizované k 10. 9. 2023 částkou 4 515,96 Kč, úroku ve výši 29,91% ročně z částky 13 000 Kč od 20. 12. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 15 162,13 Kč od 6. 11. 2022 do zaplacení.3 Podáním ze dne 23. 12. 2024 pak žalobkyně vzala podanou žalobu částečně zpět co do úroku ve výši 14,91% ročně z částky 13 000 Kč od 21. 3. 2023 do zaplacení s tím, že tímto reaguje žalobkyně na novelizaci právní úpravy obsažené v zák. č. 186/2020 Sb. Stejným podáním dále žalobkyně doplnila svá skutková tvrzení, když uvedla, že vůli k uzavření smlouvy o úvěru projevil žalovaný použitím unikátního kódu, který byl původním věřitelem sdělen žalovanému tak, že byl, coby variabilní symbol, připojen k platbě ve výši 1 Kč zaslané na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . V rozsahu částečného zpětvzetí soud řízení výrokem II. rozsudku zastavil.4 Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.5 Žalované bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno náhradním způsobem a k jednání se bez omluvy nedostavila, aniž by požádal o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřila. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.6 Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti přijal soud tyto skutkové závěry:Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, vyplývá, že touto bylo mezi společností , právnická osoba, . a žalovanou sjednáno poskytnutí úvěru ve výši 13 000 Kč splatného formou 48 měsíčních splátek ve výši 782 Kč splatných vždy 22. dne kalendářního měsíce počínaje měsícem po vyplacení úvěru. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 67,04% ročně. Pro případ prodlení byla sjednána povinnost zaplatit smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku v prodlení přesahujícím 30 dnů, pro případ prodlení přesahujícího 65 dnů pak bylo sjednáno automatické zesplatnění úvěru a připočtení dlužných úroků k dlužné jistině. Po zesplatnění pak vzniká povinnost k zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z nové jistiny. Smlouva je ze strany žalované podepsána kódem , Anonymizováno, . Akceptaci smlouvy vzal soud za prokázanou, když dle záznamu o zaslání platby ve výši 1 Kč byla tato původním věřitelem dne 25.7. 2022 zaslána na bankovní účet č. , č. účtu, spolu s uvedeným číselným kódem ve variabilním symbolu platby. Souhlas se smluvními podmínkami potvrdila následně žalovaná zasláním SMS zprávy s použitím unikátního kódu. Skutečnost, že účet č. , č. účtu, je veden na jméno žalované vyplývá z výpisů o transakcích na tomto účtu (viz níže). Kontraktační mechanismus, jak je popsán, byl upraven dodatkem č. 1 ke smlouvě o úvěru podepsaným shodným způsobem dne 25. 7. 2022. Projev vůle žalované k uzavření smlouvy tak lze mít za dostatečně prokázaný, stejně jako vyplacení úvěru ve výši 13 000 Kč je prokázáno záznamem banky o platbě ve prospěch účtu č. , č. účtu, .7 K otázce prověření schopnosti žalované splácet úvěru pak soud zjistil, že dle listiny označené jako „hodnocení klienta“ byly shromážděny údaje o poměrech žalované, kdy tato měla dosahovat měsíčního příjmu 13 188 Kč, celkové výdaje měly činit 8 188 Kč. Výše příjmů období předešlých třech měsíců je pak osvědčená záznamy banky o příchozích platbách na účet žalované. Byly dále předloženy negativní lustrace žalované v registrech SOLUS a NRKI/BRKI.8 Postoupení pohledávky žalobkyni je prokázáno společným prohlášením původního věřitele a žalobkyně ze dne 1. 8. 2023.9 Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem žalobkyně ze dne 11. 8. 2023 z pověření původního věřitele na základě plné moci ze dne 29. 6. 2023. Odeslání přípisu na adresu označenou žalovanou v úvěrové smlouvě je prokázáno podacím lístkem pošty z 11. 8. 2023.10 Po právní stránce je na místě věc posoudit podle zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.") a současně však měla být tato věc posouzena i dle speciálního zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.11 Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12 Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13 Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.14 Ohledně výkladu pojmu „odborná péče“ lze odkázat na § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ Lze dále v této souvislosti poukázat na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, z jehož právní věty lze citovat: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ Citované závěry, byť byly přijaty v případu, na který dopadala předchozí úprava zák. č. 145/2010 Sb., jsou nepochybně aplikovatelné i v pro výklad pojmu „odborné péče“ ve smyslu aktuální právní úpravy, tedy zákona č. 257/2016 Sb.15 Podle § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.16 Podle § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.17 Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší18 Ujednání o smluvní pokutě se řídí § 2048 o. z., dle kterého ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.19 Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.20 Aplikací citované právní úpravy na zjištěný skutkový stav dospěl soud k závěru, že byla mezi stranami platně uzavřena smlouva o úvěru včetně ujednání o smluvní pokutě. Soud konstatoval, že nebyl ve věci splněn požadavek na prověření schopnosti žalovaného splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, když sice byla doložena výše příjmu žalované za období předcházející uzavření smlouvy a byly shromážděné údaje o běžném finančním hospodaření žalované. Je však třeba upozornit, že údaj o běžných výdajích žalované není jakkoliv dále strukturován, přičemž skutečnost že deklarovaná výše výdajů (8 188 Kč) je nápadně nízká vzhledem k obecné cenové hladině bydlení a dalších základních komodit, měla vést úvěrující společnost ke zvýšené obezřetnosti a zvýšenému zájmu o to, jak je uspokojování základních potřeb žalované zajištěno. V tomto směru však žádná aktivita vyvinuta nebyla. Způsob jakým přistoupila předchůdkyně žalobkyně k ověření úvěruschopností žalované tak lze označit jako povrchní a nevyhovující zákonnému požadavku ověření úvěruschopnosti na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.

21. Absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, coby důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla výslovně vložena do textu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. až novelou provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. s účinností od 29. 5. 2022. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění dopadajícím na řešený případ, tedy ve znění účinném do 28. 5. 2022, je však třeba vykládat v souladu se záměrem zákonodárce, kterým bylo posílení ochrany spotřebitele, coby slabší strany úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že tuzemská právní úprava spotřebitelského úvěru představuje částečně transpozici směrnice č. 93/13/EHS, je na místě vykládat tuto právní úpravu způsobem konformním s komunitárním právem. V této souvislosti je na místě poukázat na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, OPRFinance, k předběžné otázce vznesené českým soudem právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, včetně shodného stanoviska generálního advokáta v obdobné věci C616/18, Cofidis. Soudní dvůr EU ve věci OPR-Finance uzavřel, že„ články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku … musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Vyplývá tak z výše uvedeného, že aplikovatelnou právní úpravu (§ 87 zákona č. 257/2016 Sb.) je třeba jednoznačně vyložit tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnou z úřední povinnosti.

22. Neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy s sebou nese na straně žalované podle věty třetí § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit (pouze) peníze úvěrem poskytnuté. Skutečnost, že žalovaná má peníze vrátit „v době přiměřené“ jeho možnostem, odlišuje postavení žalované jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy upravené obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost závazků dlužníka tak není vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z., nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalované jako dlužníka (podle § 1968 o. z.), a žalobkyni jako věřiteli nelze přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), z čehož vychází i ustálená judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).

23. Tím, že žalované byla vyplacena dle částka 13 000 Kč na základě neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, aniž by bylo cokoliv uhrazeno, náleží žalobkyni nárok na zaplacení částky 13 000 Kč. Z uvedených důvodů shledal soud žalobu za důvodnou co do částky 13 000 Kč, zatímco ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl.

24. Při úvaze o lhůtě k zaplacení soud konstatoval, že pro procesní pasivitu žalované nejsou k dispozici jakékoliv konkrétní poznatky k její socioekonomické situaci. S přihlédnutím k výši žalobou uloženého plnění a vzhledem k relativně nízké výši příjmu deklarované při uzavření úvěrové smlouvy shledal soud za přiměřené uložit plnění ve splátkách v měsíční výši 3 000 Kč. Uvedený splátkový režim nepochybně není způsobilý žalobkyni jakkoliv ekonomicky zasáhnout, zvláště pak vzhledem k vyslovené ztrátě výhody splátek.

25. Míra procesního úspěchu stran je (při zohlednění žalobou uplatněného příslušenství pohledávky) obdobná a soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.