11 C 3/2026

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Kneřem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky Anonymizováno sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 23 680 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši: 11,5% ročně z částky 14 500 Kč od 19. 12. 2025 do 8. 1. 2026, 11,5% ročně z částky 14 000 Kč od 9. 1. 2026 do 25. 2. 2026, 11,5% ročně z částky 13 500 Kč od 26. 2. 2026 do 5. 3. 2026, 11,5% ročně z částky 13 000 Kč od 6. 3. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 9 180 Kč a co do zákonného úroku z prodlení z částky 15 000 Kč od 9. 12. 2025 do 18. 12. 2025 a z částky 500 Kč od 18. 12. 2025 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Co do částky 1 500 Kč se řízení zastavuje.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 669 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky Jméno advokátky 1 Žalobkyně se žalobou ze den 20. 12. 2025 domáhá zaplacení částky 23 680 Kč s příslušenstvím z titulu spotřebitelského úvěru poskytnutého žalovanému na základě Smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené dne 10. 11. 2025 elektronicky prostřednictvím klientské sekce po předchozí registraci žalovaného a ověření jeho totožnosti a úvěruschopnosti. Tvrdí, že žalovanému poskytla úvěr ve výši 15 000 Kč, který měl být s poplatkem 9 000 Kč splacen nejpozději dne 8. 12. 2025, avšak žalovaný svůj závazek nesplnil a uhradil pouze 500 Kč. V důsledku prodlení žalovaného žalobkyně uplatňuje kromě dosud nesplacené jistiny a části poplatku také zákonný úrok z prodlení od 9. 12. 2025 a smluvní pokutu sjednanou ve výši 0,1 % denně z částky 15 000 Kč do 20. 12. 2025, přičemž uvádí, že postupuje v souladu s § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. K prokázání nároku předkládá smlouvu o úvěru, dokumenty k registraci žalovaného, výpisy z bankovních účtů i další podklady o posouzení jeho úvěruschopnosti a tvrdí, že komunikace i doručování probíhaly v souladu se smluvní úpravou elektronicky. 2 Žalovaný ve svém vyjádření namítá, že nárok žalobkyně neuznává, neboť považuje úvěrovou smlouvu ze dne 10. 11. 2025 za absolutně neplatnou z důvodu hrubého rozporu smluvních podmínek s dobrými mravy a z důvodu nedostatečného posouzení jeho úvěruschopnosti žalobkyní. Tvrdí, že sjednané poplatky a RPSN ve výši 1 551 % představují neúnosné a nemravné zatížení, které je podle ustálené judikatury nepřiměřené, přičemž smlouva je zatížena i řadou likvidačních sankcí. Zpochybňuje rovněž samotné uzavření smlouvy, neboť způsob elektronické kontraktace údajně nezaručuje identifikaci a nezměnitelnost obsahu dokumentu a neodpovídá požadavkům na elektronický podpis. Dále uvádí, že žalobkyně při poskytování úvěru neprověřila jeho příjmy, výdaje ani další úvěrové zatížení, přestože měl již v době uzavření smlouvy více dalších závazků, a nepostupovala tak s odbornou péčí ve smyslu § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Uplatněné příslušenství považuje za nedůvodné, neboť v případě neplatné smlouvy jde o vztah z bezdůvodného obohacení, kde úroky z prodlení přicházejí v úvahu až od okamžiku, kdy je jistina splatná podle § 87 ZSÚ. Žalovaný zdůrazňuje svou snahu situaci řešit, poukazuje na své osobní a rodinné poměry a navrhuje smír formou splátek jistiny ve výši 500 Kč měsíčně; zároveň žádá, aby případně nebyly žalobkyni přiznány náklady řízení s ohledem na důvody zvláštního zřetele hodné. 3 V reakci na procesní obranu žalovaného žalobkyně uvedla, že úvěrová smlouva ze dne 10. 11. 2025 byla uzavřena řádně prostřednictvím elektronických prostředků, a to připojením prostého elektronického podpisu, jehož platnost a použitelnost vyplývá jak z občanského zákoníku, tak z nařízení eIDAS a zákona o službách vytvářejících důvěru; identita žalovaného byla podle ní ověřena postupem obvyklým u distanční kontraktace (předložením občanského průkazu, ověřením kontaktních údajů a zasláním podpisového kódu). K námitce nedostatečného posouzení úvěruschopnosti uvádí, že žalovaného posuzovala na základě údajů, které sám poskytl, a na základě doložených bankovních výpisů, analýzy prostřednictvím Kontomatik a výpisů z registrů EUCB a REPI, přičemž s ohledem na povahu krátkodobého mikroúvěru a jeho splatnost nebylo přiměřené vyžadovat rozsáhlejší prověřování. Odmítá i tvrzený rozpor smlouvy s dobrými mravy a poukazuje na to, že poplatek za poskytnutí úvěru a celkové náklady odpovídají povaze krátkodobých nebankovních úvěrů, které svou strukturou ani rizikovostí nelze srovnávat s úvěry bankovními; odkazuje rovněž na judikaturu, která podle jejího názoru přiměřenost obdobných poplatků uznává. Žalobkyně trvá na plném přiznání žalovaného nároku včetně nákladů řízení, nepovažuje návrh žalovaného na smír za akceptovatelný, připouští však možnost splátek po 3 000 Kč měsíčně po právní moci rozsudku; pro případ, že by soud posoudil smlouvu jako neplatnou, požaduje přiznání nároku z titulu bezdůvodného obohacení bez splátkového kalendáře a uvádí, že neshledává důvod k aplikaci § 150 o. s. ř. 4 Podáním z 3. 3. 2026 a 18. 3. 2026 vzala žalobkyně podanou žalobu částečně zpět co do částky 1 500 Kč s odůvodněním, že žalovaný provedl na svůj dluh dílčí úhrady, kdy dne 8. 1. 2026 uhradil 500 Kč, dne 25. 2. 2026 uhradil 500 Kč a dne 5.3. 2026 uhradil 500 Kč. 5 Zástupkyně žalobkyně byla k jednání nařízenému na den 23. 3. 2026 řádně předvolána, z účasti na jednání se však omluvil. Žalovanému bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno do jeho datové schránky. Žalovaný kontaktoval soud telefonicky se sdělením, že se nemůže jednání osobně zúčastnit, přičemž byl soudem poučen, že jeho osobní účast je jeho procesním právem, nikoliv povinností. Žalovaný nepožádal o odročení jednání a to ani neformálně. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků. 6 Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti přijal soud tyto skutkové závěry: 7 Soud nemohl vzít za prokázané žalobní tvrzení o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve podobě a o obsahu, jak je prezentována stranou žalující. Smluvní listina je opatřena SMS kódem, který však sám o sobě není způsobilý dostatečně prokázat projev vůle žalovaného k uzavření smlouvy tvrzeného obsahu. Uvedené platí tím spíše, že žalovaná strany sjednání smlouvy daného obsahu zpochybňuje. Další důkazy předložené k prokázání kontraktace, tedy zejména fotografie osobních dokladů žalovaného, prokazují tolik, že strany spolu v souvislosti s poskytnutím spotřebitelského úvěru jednaly, což ostatně ani žalovaný nijak nepopírá. 8 Skutečnost, že žalovaný obdržel od žalobkyně dne 10. 11. 2025 částku 15 000 Kč je mezi stranami nesporná. 9 Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru žalobou tvrzeného obsahu. Podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku je písemná forma při právním jednání učiněném elektronickými prostředky zachována jen tehdy, je-li možné zachytit obsah jednání a určit jednající osobu. Samotná skutečnost, že podpis žalovaného měl být nahrazen SMS kódem, bez dalšího neprokazuje, že se žalovaný seznámil s konkrétním textem smlouvy a tento text odsouhlasil. Žalobkyně nepředložila takové důkazy, z nichž by bylo možno spolehlivě dovodit průběh kontraktačního procesu. Za této situace nelze uzavřít, že žalovaný učinil určitý a srozumitelný projev vůle směřující k uzavření smlouvy právě toho obsah. Proto soud uzavřel, že uzavření smlouvy nebylo v řízení prokázáno. Svou, byť omluvenou, nepřítomností při ústním jednání pak žalobkyně zbavila soud možnosti poskytnout jí procesní poučení o nutnosti doplnit důkazní návrhy v naznačeném směru. 10 Vzhledem k uvedenému skutkovému závěru shledal soud zbývající důkazní návrhy za procesně nadbytečné a návrh na jejich provedení zamítl. 11 Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy mezi účastníky, avšak současně je nesporné, že žalobkyně zaslala žalovanému peněžní prostředky, které žalovaný vrátil pouze částečně, posoudil soud žalobou uplatněný nárok podle právní úpravy bezdůvodného obohacení. 12 Podle § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.") kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13 Tím, že žalovanému byla vyplacena částka 15 000 Kč, kdy nebylo prokázáno uzavření smlouvy, na jejímž základě měla být tato částka vyplacena, lze konstatovat, že žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení v uvedené výši přijetím plnění bez právního důvodu. Žalovaný uhradil žalobkyni před podáním žaloby částku 500 Kč a po podání žaloby dále postupně celkem dalších 1 500 Kč. Nadále tak je povinen vydat částku 13 000 Kč. 14 Právní úprava nestanoví splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení. Konstantní judikatura dovozuje, že, není-li účastníky dohodnuto jinak, je dlužník povinen vydat bezdůvodné obohacení následujícího dne po dni, kdy byl věřitelem k plnění vyzván (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Odo 871/2005 ze dne 15. 12. 2005 či usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 577/2019 ze dne 27. 6. 2019). 15 Žalovaný byl vyzván k plnění přípisem odeslaným 12. 12. 2025. Soud vyšel z toho, že dle standardního způsobu doručování lze mít zásilku za prokazatelně za doručenou do dispoziční sféry žalovaného třetího pracovního dne od odeslání, tedy v daném případě 17. 12. 2025 Žalovaný tak měl vydat bezdůvodné obohacení 18. 12. 2025 a ode dne následujícího je v prodlení. 16 Jak vyplývá z uvedeného, je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžité částky ve smyslu § 1968 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o.z.") a podle § 1970 o. z. tak má žalobce právo na zaplacení úroků z prodlení a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době vzniku prodlení, tedy ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 17 Z uvedených důvodů soud podané žalobě vyhověl co do částky 13 000 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 11,5% ročně odpovídající výše citované právní úpravě, a to za dobu, po kterou trvá prodlení žalovaného, tedy za dobu od 19. 12. 2025 do zaplacení, s přihlédnutím k dílčím úhradám žalovaného (viz výše). 18 Co do částky 1 500 Kč, tedy v rozsahu zpětvzetí žaloby, bylo řízení souladu s § 96 odst. 2 o. s. ř. zastaveno. 19 Ve zbývající části soud podanou žalobu coby nedůvodnou zamítl. 20 O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., ve vztahu k části nároku, ohledně které bylo řízení pro zpětvzetí žaloby zastaveno pak podle § 146 odst. 2 o.s.ř., když zastavení řízení procesně zavinil žalovaný. Míru procesního úspěchu jednotlivých účastníků hodnotil soud nikoliv pouze podle jistiny žalované pohledávky, ale podle úspěchu v celém sporu, tady i stran jejího příslušenství, v daném případě úroků z prodlení, ke dni vydání rozsudku. Uvedený názor je mimo jiné vyjádřen v nálezu Ústavního soudu ČR

I. ÚS 2717/08 ze dne 30.8.2010. Porovnáním žalované částky s příslušenstvím ve výši požadované žalobou (24 176 Kč) a částky, která byla žalobkyni přiznána, resp. ohledně které bylo řízení zasatveno pro úhradu ze strany žalovaného (14 910 Kč) - vyčísleno vždy ke dni vydání rozsudku, byla zjištěna míra procesního úspěchu žalobkyně, která odpovídá 62 %, zatím co míra procesního úspěchu žalovaného činí 38%. 21 Náklady řízení byly vyčísleny celkovou částkou 6 956 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 954 Kč, náhrady nákladů právního zastoupení ve výši 3 760 Kč stanovené podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) za tyto úkony právní služby (při výši náhrady 400 Kč za 1 úkon právní služby): - převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, - výzva k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, - podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, dále dle § 7 advokátního tarifu za tyto úkony právní služby (při výši náhrady 2 060 Kč za 1 úkon právní služby): - replika k odporu žalovaného spojená s částečným zpětvzetím žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, dále dle § 7 advokátního tarifu za tyto úkony právní služby (při výši náhrady 500 Kč za 1 úkon právní služby): - částečné zpětvzetí žaloby o 1 000 Kč dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, Náhrada nákladů řízení dále zahrnuje 3 paušální náhrady hotových výdajů dle § 14b odst. 2 vyhl. MSp. č. 177/1996 Sb. po 100 Kč za výše uvedené úkony právní služby v celkové výši 300 Kč a 2 paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu po 450 Kč, tedy v úhrnné výši 900 Kč. DPH (21%)z náhrady nákladů právního zastoupení a paušálních náhrad hotových výdajů činí 1 042 Kč. 22 Vzhledem k výše vyčíslené míře procesního úspěchu stran bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 24% celkových nákladů řízení, tedy částku 1 669 Kč. 23 Pokud žalovaný požadoval, aby mu bylo umožněno žalobou předmětný nárok splácet, konstatuje soud, že tento svůj návrh podložil toliko tvrzením, že není schopen hradit vyšší splátky než 500 Kč měsíčně. Žalovaný nesdělil žádnou informaci ke své socioekonomické situaci a vzhledem ke své nepřítomnosti při ústním jednání soudu nemohl být soudem v tomto směru ani poučen. Lhůta k plnění byla za dané situace stanovena v obecné délce 3 dny dle § 160 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec prostřednictvím Okresního soudu v Jablonci nad Nisou. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.