Okresní soud v Jablonci nad Nisou · Rozsudek

11 C 43/2021

č. j. 11 C 43/2021-41

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2022-03-30 · VYHOVENI · ECLI:CZ:OSJN:2022:11.C.43.2021.1

Citované zákony (12)

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Kneřem ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 85 037 Kč <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 85 037 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 19 569 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení].</b> 1 Žalobou, podanou k Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne [datum] se žalobce proti žalovanému domáhal zaplacení částky 85 037 Kč sestávající z náhrady za utrpěnou bolest ve výši 28 750 Kč, náhrady ušlého výdělku ve výši 43 287 Kč a náhrady nákladů právního zastoupení žalobce coby poškozeného v předešlém přestupkovém řízení ve výši 13 000 Kč. Svůj návrh odůvodnil žalobce tím, že byl dne 6. 11. 2018 [anonymizována dvě slova] v ulici [ulice] v [obec] účasten dopravní nehody, kterou způsobil žalovaný, když jako cyklista vjel na chodník a srazil žalobce, který se po chodníku pohyboval jako chodec. Žalobce utrpěl při nehodě frakturu levého zápěstí a frakturu kůstky palce levé nohy s dobou léčení a pracovní neschopností od 7. 11. 2018 do 31. 1. 2019. Žalovaný byl v přestupkovém řízení shledán vinným ze způsobení uvedené dopravní nehody, přičemž toto rozhodnutí správního orgánu je pravomocné. Žalobci vznikl nárok na odškodnění prožité bolesti ve výši 28 750 Kč stanovené výpočtem ošetřujícího lékaře, který bolestné stanovil na 115 bodů. Léčení utrpěných zranění si vyžádalo pracovní neschopnost žalobce v době od 7. 11. 2018 do 31. 1. 2019. Ušlý výdělek za uvedené období činí 95 698 Kč, vyplacené dávky nemocenského pojištění za dané období pak činí 46 756 Kč. Rozdíl uvedených částek, tedy částka 43 287 Kč pak představuje škodu vzniklou žalobci ve formě ušlého výdělku, k jejíž náhradě je povolán žalovaný. Žalobci dále v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného vznikla škoda ve výši 13 000 Kč odpovídající částce, kterou byl žalobce nucen vynaložit na právní zastoupení v přestupkovém řízení, kterého se účastnil v procesním postavení poškozeného. Celkem tak vznikl žalobci proti žalovanému nárok na náhradu škody v úhrnné výši odpovídající částce žalované, který žalovaný přes výzvu ani částečně neuhradil. 2 Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu s tím, že není dostatečně prokázáno, že by tvrzená škoda vznikla přímo a výlučně v důsledku jeho jednání. Dle žalovaného je dáno podezření, že žalobce trpěl nevyhovujícím zdravotním stavem již před kolizí a souvislost kolize s utrpěným poškozením zdraví tak může být pouze časová. Žalovaný dále poukázal na nestandardně dlouhou dobu léčení žalobce, která byla bezmála trojnásobná oproti předběžně odhadované době léčení dle znaleckého posudku a lékařské zprávy. Zdůraznil dále, ani správní orgány obou stupňů nedospěly k závěru, že by byla tvrzená škoda natolik spolehlivě zjištěna, aby bylo možno o tomto nároku ve správním řízení rozhodnout. Popsané pochybnosti mohl rozptýlit sám žalobce, pokud by zpřístupnil svou zdravotnickou dokumentaci, což však neučinil. To, že žalobci nebyl ve správním řízení přiznán nárok na náhradu škody, vede dle žalovaného k závěru, že žalobci nesvědčí nárok na náhradu nákladů právního zastoupení ve správním řízení, neboť procesní neúspěch žalobce ohledně nároku na náhradu škody byl způsoben jeho nesprávným, resp. nedostatečným postupem ve správním řízení. Žalovaný dále namítl, že žalobce neprokazuje, že by skutečně svému zástupci zaplatil částku 13 000 Kč za právní služby poskytnuté ve správním řízení a tedy je tento nárok uplatněn přinejmenším předčasně. 3 Na řešenou věc dopadá právní úprava hlavy III. dílu 1 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z."), jmenovitě pak zejména ustanovení dále citovaná. 4 Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 5 Podle § 2918 o. z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí. 6 Podle § 2951 odst. 1 o. z. se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Podle odst. 2 se nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. 7 Podle § 2952 o. z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. 8 Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. 9 Hodnota bodu pro účely bolesti a ztížení společenského uplatnění je stanovena v § 3 odst. 1 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. částkou 250 Kč. 10 Na základě zhodnocení provedených důkazů učinil soud následující skutkové závěry: 11 Ze spisu Magistrátu města Jablonec nad Nisou sp.zn. [anonymizováno] [rok] [spisová značka] [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný byl rozhodnutím Magistrátu města Jablonec nad Nisou ze dne 14. 4. 2020 shledán vinným ze spáchání přestupků dle § 125c odst. 1 písm. h) a dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích v účinném znění. Vytýkané jednání spočívá v tom, že žalovaný dne 6. 11. 2018 v [údaj o čase] hodin na ul. [ulice] u domu [adresa] vjel na jízdním kole na chodník, po kterém se pohyboval žalobce, kdy došlo k nárazu předním kolem jízdního kola do zadní části nohou žalobce, který v důsledku toho upadl na zem. Žalobce na místě zranění ani ošetření neuplatňoval, lékařské ošetření však vyhledal následně. Žalovanému byla uvedeným rozhodnutím uložena pokuta 25 000 Kč a povinnost k náhradě paušálních nákladů správního řízení a znaleckého dokazování vůči správnímu orgánu. Nárok na náhradu škody nebyl žalobci přiznán s odůvodněním, že nebylo zjištěno, jakou měrou se na zranění žalobce a délce jeho léčení projevila jeho předchozí onemocnění (artróza), což vedlo správní orgán k závěru, že nejsou dány podmínky pro přiznání nároku na náhradu škody v přestupkovém řízení. 12 Rozhodnutím Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 2. 9. 2020 bylo rozhodnutí Magistrátu města Jablonec nad Nisou ze dne 14. 4. 2020 k odvolání obou účastníků zrušeno a věc vrácena správnímu orgánu I. stupně k novému projednání. 13 Následně rozhodl ve věci opětovně Magistrát města Jablonec nad Nisou dne 21. 10. 2020, kdy uznal žalovaného vinným z přestupku dle § 125c odst. 1 písm. h) zákona č. 361/2000 Sb. Skutková zjištění nedoznala oproti původním rozhodnutí žádné významné změny. Stejně jako v původním rozhodnutí nebyl žalobci přiznán nárok na náhradu škody, a to s obdobným odůvodnění, přičemž správní orgán dále doplnil, že ve věci hrozí prekluze přestupku a není tak v přestupkovém řízení dán prostor k dostatečnému objasnění skutečností významných pro posouzení tohoto nároku. 14 Posledně zmíněné rozhodnutí bylo následně v odvolacím řízení potvrzeno rozhodnutím Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 21. 2. 2021 a stejného dne nabylo právní moci. 15 Na základě uvedených rozhodnutí správních orgánů obou stupňů má soud za nepochybně prokázaný průběh nehodového děje, jakož i to, že za nehodu odpovídá žalovaný. V otázce spáchání přestupku zaviněným jednáním žalovaného je soud vázán pravomocným rozhodnutím správního orgánu, jak dovodil Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení sp.zn. 25 Cdo 2086/2005 ze dne 18. 5. 2006. 16 Ohledně rozsahu újmy na zdraví způsobené při předmětné nehodě žalobci zjistil soud z lékařské zprávy, že žalobce utrpěl zlomeninu základního článku palce levé nohy a zlomeninu zápěstní kosti levého zápěstí s předpokládanou dobou léčení 3- 4 týdny. Z ambulantních zpráv z 14. 11. 2018, 5. 12. 2018, 2. 1. 2019 se podává, že žalobci bylo ošetřujícím lékařem doporučováno procvičování s postupným zvyšováním zátěže zasažených končetin. Dle rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti trvala pracovní neschopnost žalobce od 7. 11. 2018 do 31. 1. 2019. 17 Dle znaleckého posudku vypracovaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, dne 7. 7. 2019 pod [číslo jednací], který je založen ve spisu správního orgánu, utrpěl žalobce zlomeninu zápěstní kosti na levé ruce, drobnou abrupci a dále na bazálním článku palce levé nohy uzavřenou neposunutou zlomeninu zasahující do kloubu. Charakter a rozsah poranění odpovídá mechanismu předmětné dopravní nehody a poranění mohlo vzniknout při této dopravní nehodě. Teoreticky nelze dle znalce vyloučit ani jiný mechanismus vzniku zranění, např. pádem na nerovném povrchu po zaškobrtnutí. Dobu léčení odhadl znalec na 4 týdny, pokud nenastanou komplikace, kdy dále upozornil, že léčení může u žalobce komplikovat vyšší věk a artróza. K otázce délky pracovní neschopnosti uvedl znalec, že tato je plně v kompetenci ošetřujícího lékaře. Ze zdravotnické dokumentace nevyplývá nic, co by komplikovalo hojení uvedeného zranění, nicméně i po zhojení kostí může v postižené oblasti přetrvávat otok a bolestivost, neboť znehybněním kloubů dochází k jejich ztuhnutí, které je následně třeba rozcvičovat, po úplném zhojení kostí i proti bolesti. Délka pracovní neschopnosti tak závisí i na subjektivních stescích pacienta. V doplnění znaleckého posudku z 25. 2. 2020 uvedl znalec, že opožděný nástup symptomů uvedeného poranění odpovídá popisu žalobce a není nijak nepravděpodobný. 18 Z lékařské zprávy z 23. 4. 2019 zjistil soud, že bolest utrpěná v důsledku zranění žalobce byla lékařkou stanovena hodnotou 15 bodu v souvislosti s pohmožděním kůže, podkoží a svalů, 45 bodů v souvislosti se zlomeninou člunkové kosti bez posunu a 55 bodu v souvislosti se zlomeninou článku palce nohy bez posunu, celkem tedy 115 bodů. 19 Dle zprávy zaměstnavatele žalobce, [právnická osoba] [příjmení] [právnická osoba] je žalobce pracovně zařazen jako plánovač výroby v provozu nástrojárny a plní i funkci zásobovače materiálu pro výrobu. Jeho pracovní náplň zahrnuje časté jízdy služebním vozidlem, pohyb a přepravu těžkých břemen. 20 Ze zpráv zaměstnavatele byla dále objasněna výše výdělku žalobce, který ve 4. čtvrtletí 2019 činil 179,02 Kč / hodinu (hrubého). Dle potvrzení mzdové účtárny by tak za dobu pracovní neschopnosti od 7. 11. 2018 do 31. 1. 2019 náležela žalobci mzda v úhrnné výši 95 698 Kč, kdy po odečtení vyplacené náhrady mzdy 5 655 Kč a vyplacených dávek nemocenského pojištění ve výši 46 756 Kč činí ušlá mzda za dané období 43 287 Kč. Výše vyplacených dávek nemocenského pojištění pak odpovídá i zprávě [obec] správy sociálního zabezpečení. 21 Z vyúčtování zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] vystaveného dne 1. 3. 2021 vyplývá, že tento vyúčtoval žalobci za právní služby poskytnuté při zastupování v přestupkovém řízení celkovou částku 13 000 Kč sestávající z odměny advokáta spojené s deseti úkony právní služby po 1 000 Kč a deseti paušálními náhradami hotových výdajů po 300 Kč. Soud konstatuje, že výčet jednotlivých úkonů právní služby obsažený ve vyúčtování odpovídá obsahu spisu správního orgánu, tedy lze mít za prokázané, že účtované právní služby byly skutečně poskytnuty. 22 Soud má za nepochybně prokázané, že zranění žalobce v rozsahu popsaném lékařskými zprávami a znaleckým posudkem vzniklo v přímé příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného. Nepřípadný je v této souvislosti poukaz žalovaného na možný nepříznivý zdravotní stav žalobce již před nehodou. Jak dovodil Nejvyšší soud ČR, není případná predispozice poškozeného spočívající v předchozím onemocnění, která se podílí na jeho výsledném zdravotním stavu způsobilá sama o sobě vyloučit závěr o přímé příčinné souvislosti mezi úrazovým dějem a jím vyvolanými zdravotními následky (viz rozsudek sp.zn. 25 Cdo 676/99 ze dne 26. 9. 2000). Z hlediska příčinné souvislosti pak je třeba rozlišovat mezi komplikacemi či průtahy způsobenými při léčbě následků úrazu z důvodu zdravotního stavu poškozeného v době předcházející úrazu (tzv. predispozice), které jsou zcela přičitatelné škůdci, jehož protiprávní jednání bylo konečnou a určující příčinou vzniku obtíží poškozeného, jež by jinak nenastaly, a mezi komplikacemi, léčebnými nezdary či nutností specifického přístupu, zaviněnými neochotou poškozeného respektovat léčebný režim a absolvovat rehabilitaci. Za okolnosti přičitatelné poškozenému z hlediska následků vyvolaných škodní událostí nemůže být pokládán jeho předchozí zdravotní stav spojený se skrytými negativními změnami v tělesných strukturách, které se projeví v důsledku působení sil při úrazovém ději. (viz rozsudek sp.zn. 25 Cdo 2726/2020 ze dne 27. 10. 2021). Případná předchozí onemocnění žalobce jsou tak pro rozhodnutí v dané věci ve světle citované judikatury nevýznamná. Zdravotní stav žalobce byl dostatečně objasněn, vedle lékařských zpráv také znaleckým posudkem vycházejícím ze zdravotní dokumentace. Je tak zcela nepřípadná námitka žalovaného, že žalobce bránil objasnění věcně relevantních okolností tím, že odmítl zpřístupnit svou zdravotní dokumentaci. Jako účelovou a zcela spekulativní je pak třeba odmítnout argumentaci žalovaného, pokud uvedl, že souvislost zdravotního stavu s nehodovým dějem může být pouze časová. Tímto svým tvrzením žalovaný nepřímo naznačuje, že by snad mohl žalobce trpět předmětným zraněním již před nehodou, což ovšem lze mít, vzhledem k charakteru zranění, za vyloučené. 23 Soud neshledal jakýkoliv důvod domnívat se, že by doba léčení, resp. doba pracovní neschopnosti žalobce byla neúměrně dlouhá vzhledem k rozsahu utrpěného zranění. V první řadě vyšel soud z rozhodnutí o pracovní neschopnosti vydaného ošetřujícím lékařem, přičemž je třeba přihlédnout i k pracovní náplni žalobce, která zahrnuje pohyb ve strojírenském provozu a manipulaci s těžkými břemeny. Lze se domnívat, že v případě práce čistě administrativní povahy by u obdobného zranění a průběhu léčby mohl být závěr o délce pracovní neschopnosti odlišný, charakter práce žalobce však nepochybně vyžaduje, aby pracovní neschopnost byla ukončena až po úplném vymizení obtíží a obnovení plné funkčnosti pohybového aparátu. Na tomto závěru nemění nic ani fakt, že výsledná délka pracovní neschopnosti výrazně přesáhla znalcem předběžné odhadnutou dobu 4 týdnů. Jak vyplývá ze znaleckého posudku, věk a degenerativní onemocnění kloubů (artróza) mohly proces léčení ztížit a prodloužit. I kdyby tomu tak bylo a léčení bylo skutečně prodlouženo v důsledku predispozice na straně žalobce, jde ve světle shora citované judikatury o skutečnosti přičitatelné žalovanému coby škůdci a tedy nezpůsobilé odůvodnit jakoukoliv redukci nároků žalobce coby poškozeného. Dále třeba poukázat na závěr znalce, že i po úplném zhojení kostí je pro dané zranění příznačné přetrvávání bolestivosti a omezení hybnosti s nutností postupného rozcvičování. 24 Na základě uvedeného pak lze uzavřít, že žalobci svědčí právo na náhradu ušlého výdělku ve výši odpovídající rozdílu výdělku, kterého by dosáhl, kdyby v době pracovní neschopnosti mohl vykonávat práci a částky, která mu byla poskytnuta z titulu náhrady mzdy a vyplacených dávek nemocenského pojištění, tedy mu svědčí právo na zaplacení částky 43 287 Kč. 25 Důvodný je dále nárok na odškodnění bolesti, když bodové vyčíslení provedené lékařek nevzbuzuje jakékoliv pochybnosti a žalobci tak z tohoto titulu svědčí právo na zaplacení částky 28 750 Kč. 26 Konečně svědčí žalobci i právo na zaplacení částky 13 000 Kč odpovídající nákladům jeho právního zastoupení v přestupkovém řízení v pozici poškozeného. Tyto náklady byl žalobce nucen vynaložit k ochraně svých práv v bezprostřední příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného. Na právě uvedeném nic nemění žalovaným namítaná skutečnost, že nárok na náhradu škody nebyl žalobci v přestupkovém řízení přiznán a byl s tímto svým nárokem odkázán na řízení občanskoprávní. Stejně tak je zcela nedůvodná námitka žalovaného, že nebylo prokázáno, že by žalobce svému zástupci za poskytnuté právní služby skutečně zaplatil. Dle shora citovaného § 2952 o. z. může skutečná škoda spočívat i ve vzniku dluhu. Skutečnost, zda žalobce náklady právního zastoupení již uhradil, je tak pro posouzení nároku na náhradu škody v této jeho složce nevýznamná. 27 Ze všech uvedených důvodů soud podané žalobě v celém rozsahu vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobci celkovou částku 85 037 Kč. 28 O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. když žalobce měl ve věci plný úspěch. Vzhledem k uvedenému soud přiznal žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů. Tyto byly vyčísleny celkovou částkou 19 569 Kč sestávající z soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, odměny advokáta podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) v celkové výši 13 620 Kč za tyto úkony právní služby (při výši mimosmluvní odměny 4 540 Kč za jeden úkon právní služby): -) převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, -) podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, -) účast při jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, Náhrada nákladů řízení dále zahrnuje 3 paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu po 300 Kč za výše uvedené úkony právní služby v celkové výši 900 Kč DPH (21%) z odměny advokáta a paušálních náhrad hotových výdajů činí 3 049 Kč. 29 Náhradu nákladů řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o.s.ř. povinen zaplatit k rukám advokáta žalobce. 30 Lhůta ke splnění povinností uložených tímto rozsudkem byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.