11 C 44/2021

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Kneřem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno . sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 26 965 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14 040 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,25% ročně z částky 14 040 Kč od 6. 2. 2021 do 30. 6. 2021 a dále s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB k prvnímu dni každého následujícího kalendářního pololetí, v němž prodlení žalovaného trvá, zvýšené o 7 procentních bodů, nevýše však v sazbě 8,25% ročně z částky 14 040 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 12 925 Kč, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 25 519,30 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 24 594,27 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do 5. 2. 2021 a co do zákonného úroku z prodlení z částky 10 554,27 Kč za dobu od 6. 2. 2021 do zaplacení se žaloba zamítá.</b> <b>III. Co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 459,08 Kč a co do zákonného úroku z prodlení z částky 2 370,73 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení se řízení zastavuje.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1 Žalobou podanou dne [datum] se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení 24 480 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 25 309,80 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši z částky 24 480 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení (nárok 1) a dále částky 2 485 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 2 668,58 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 2 485 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení (nárok 2). 2 Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaný uzavřel s původním věřitelem [právnická osoba] dvě smlouvy o půjče a to ad 1) dne 8. 1. 2007 smlouvu o půjčce č., [číslo] na jejímž základě mu v den podpisu smlouvy byla poskytnuta hotovostní půjčka 15 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit jistinu a zaplatit souhrnný poplatek 10 440 Kč a to formou 53 týdenních splátek po 480 Kč, celkem ve výši 25 440 Kč, kdy poslední splátka měla být zaplacena 14. 1. 2008. Dále pak ad 2) byla dne 23. 8. 2006 smlouvu o půjčce č., [číslo] na jejímž základě mu v den podpisu smlouvy byla poskytnuta hotovostní půjčka 5 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit jistinu a zaplatit souhrnný poplatek 2 995 Kč a to formou 39 týdenních splátek po 205 Kč, celkem ve výši 7 995 Kč, kdy poslední splátka měla být zaplacena 23. 5. 2007. 3 Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když na smlouvu ad 1) uhradil pouze 960 Kč, přičemž poslední úhrada proběhla 23. 1. 2007. K 18. 12. 2020 tak činila pohledávka celkem 24 480 Kč a to 14 433,96 Kč na jistině a 10 046,04 Kč na dlužném souhrnném poplatku. Popsaná pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek z 18. 12. 2020. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn a vyzván k úhradě dluhu, mimo výše uvedené dílčí plnění však na svůj dluh neuhradil ničeho. Požadovaný kapitalizovaný úrok z prodlení byl vyčíslen z celkové dlužné částky za dobu od 22. 1. 2008 do 18. 12. 2020. 4 Na smlouvu ad 2) uhradil žalovaný celkem 5 510 Kč, přičemž poslední úhrada proběhla 21. 8. 2007. K 18. 12. 2020 tak činila pohledávka celkem 2 458 Kč a to 1 554,10 Kč na jistině a 930,90 Kč na dlužném souhrnném poplatku. Popsaná pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek z 18. 12. 2020. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn a vyzván k úhradě dluhu, mimo výše uvedené dílčí plnění však na svůj dluh neuhradil ničeho. Požadovaný kapitalizovaný úrok z prodlení byl vyčíslen z celkové dlužné částky za dobu od 29. 8. 2007 do 18. 12. 2020. 5 Následným podáním z [datum] vzala žalobkyně podanou žalobu částečně zpět, a to u nároku ad 1) co do částky 2 243,81 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení a co do zákonného úroku z prodlení z částky 2 170,23 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení a dále u nároku ad 2) co do částky 215,27 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení a co do zákonného úroku z prodlení z částky 200,47 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení. Dále doplnila žalobkyně svá skutková tvrzení tak, že souhrnné poplatky představují součet úroku za poskytnutou půjčku ve výši 2 255,37 Kč (ad 1), resp. 644,96 Kč (ad 2) a úplaty za administrativní činnost, za hotovostní výběr splátek obchodním zástupcem ve výši 8 184,63 Kč (ad 1), resp. 2 350,04 Kč (ad 2). 37 Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 38 Zástupce žalobkyně se z jednání nařízeného na den [datum] písemně omluvil, a požádal, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalované bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno náhradním způsobem podle § 49 odst. 4 o.s.ř. a k jednání se bez omluvy nedostavila, aniž by požádala o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřila. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně. 39 Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti přijal soud následující skutkové závěry: 40 Ze smlouvy o půjčce [číslo] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi původním věřitelem [právnická osoba] a žalovaným jako dlužníkem dne 8. 1. 2007 Smlouvou se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému půjčku 15 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti potvrdil žalovaný podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázala vrátit jistinu a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 10 440 Kč, tedy zaplatit celkem 25 440 Kč formou 53 týdenních splátek po 480 Kč. Roční procentní sazba nákladů (dále jen„ RPSN“) vyjádřená ve smlouvě činí 206,8% Smlouva neobsahuje jakékoliv ujednání o zpoplatněných službách, které by měly být v souvislosti s čerpáním či splácením půjčky poskytovány dlužníkovi, ani jakékoliv údaje o to, z jakých položek se skládá tzv.„ souhrnný poplatek“. 41 Ze smlouvy o půjčce [číslo] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi původním věřitelem [právnická osoba] a žalovaným jako dlužníkem dne 23. 8. 2006 Smlouvou se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému půjčku 5 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti potvrdil žalovaný podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázala vrátit jistinu a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 2 995 Kč, tedy zaplatit celkem 7 995 Kč formou 39 týdenních splátek po 205 Kč. Roční procentní sazba nákladů (dále jen„ RPSN“) vyjádřená ve smlouvě činí 276,9% Smlouva neobsahuje jakékoliv ujednání o zpoplatněných službách, které by měly být v souvislosti s čerpáním či splácením půjčky poskytovány dlužníkovi, ani jakékoliv údaje o to, z jakých položek se skládá tzv.„ souhrnný poplatek“. 42 Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem dne 18. 12. 2020, přičemž dle připojeného seznamu postupovaných pohledávek byla předmětem postoupení i pohledávka za žalovaným ze shora uvedených smluv. Z přípisu původního věřitele ze dne 6. 1. 2021 bylo pak zjištěno, že žalovaný byl vyrozuměn o postoupení pohledávky a vyzván ke splnění dluhu postupníkovi, tedy žalobkyni. 43 Soud nemá za prokázané tvrzení žalobkyně o tom, že část tzv.„ souhrnného poplatku“ odpovídající částce 8 184,63 Kč (ad 1), resp. 2 350,04 Kč (ad 2) představuje úplatu za administrativní činnost a za hotovostní inkaso splátek pracovníkem věřitele u žalované. Toto tvrzení nemá žádný podklad v textu smlouvy a ani z jiných listinných důkazů nevyplývá, že by taková úplatná služba byla v souvislosti s poskytnutím půjčky sjednána. Žalobkyně se ústního jednání sodu nezúčastnila a nemohla tak být poučena o povinnosti doplnit v tomto směru své důkazní návrhy. 44 Po právní stránce dopadá na vztah účastníků podle přechodného ustanovení § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.) právní úprava účinná v době uzavření smlouvy o půjčce, tedy zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen„ obč. zák.“). Na řešenou věc dopadá dále zákon č. 321/2001 Sb., neboť poskytnutou půjčku je v daném případě třeba jednoznačně považovat za spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 tohoto zákona. Podle úpravy smlouvy o půjčce obsažené v § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. 45 Platnost smlouvy o půjčce je dále třeba posuzovat z hlediska obsáhlé judikatury Nejvyššího soudu ČR i Ústavního soudu ČR, která vymezuje limity smluvní volnosti stran v otázce výše sjednaného úroku. Soud proto přezkoumal soulad smlouvy s dobrými mravy, kdy parametry a podmínky poskytnutého úvěru byly zjištěny ze smlouvy, jak je uvedeno výše. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala původnímu věřiteli zaplatit za poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč na dobu 40 týdnů, činí 6 400 Kč, přičemž celou tuto částku je třeba považovat za úrok z úvěru bez ohledu na to, že je ve smlouvě označena jako„ souhrnný poplatek“. Ze smlouvy ani z okolností věci nevyplývá, že by z uvedené částky měly být hrazeny jakékoliv vedlejší náklady původního věřitele či úplatné služby. Tvrzení žalobkyně, že část poplatku představuje úplatu za administrativní činnost a službu spočívající v osobním inkasu splátek nebylo v řízení prokázáno (viz výše) a soud je hodnotí jak tvrzení účelové a zastírající pravou podstatu tzv.„ souhrnného poplatku“, který představuje pouze formu úplaty za půjčení peněz, tedy úrok. Z uvedeného lze stanovit roční úrokovou sazbu ve výši 87,74% (ad 1), resp. 103,03% (ad 2) (viz např. kalkulátor na internetových stránkách https://www.finance.cz/uvery-a-pujcky/kalkulacky-a-aplikace/splatkovy-kalkulator), kdy soud pro zjednodušení výpočtu vyšel ad 1) ze souhrnné měsíční výše splátky 1 920 Kč a doby splácení 12 měsíců, resp. ad 2) ze souhrnné měsíční výše splátky 820 Kč a doby splácení 9 měsíců. 46 Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 uvedl, že neodporuje dobrým mravům úrok, který významně nepřesahuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání s přihlédnutím k úrokovým sazbám bank, přičemž dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 lze u nebankovních subjektů nesoucích vyšší míru rizika akceptovat i úrok přesahující tuto hladinu trojnásobně. Dle veřejně dostupné databáze České národní banky ARAD činila v době uzavření smlouvy obvyklá roční úroková sazba u spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem se splatností do 1 roku 12,39% (ad 1), resp. 12,54% (ad 2). 47 V posuzovaném případě, kdy úroková sazba nejméně sedminásobně převyšuje obvyklou roční úrokovou sazbu u spotřebitelských úvěrů v dané době, nelze považovat za smlouvy za souladné s dobrými mravy a tedy požívající právní ochrany. Lze konstatovat, že předmětné smlouvy o půjče jako celek směřovaly ke generování zcela nepřiměřeného zisku věřitele a tyto smlouvy tak je třeba hodnotit jako neplatné podle § 39 obč. zák., a to v celém jejich rozsahu. 48 Vzhledem k uvedenému je na místě posoudit žalobou uplatněný nárok podle právní úpravy bezdůvodného obohacení obsažené v § 451 a násl. obč. zák. Podle § 457 obč. zák. jsou účastníci neplatné smlouvy povinni vrátit si vše, co podle ní dostali. Žalovaný obdržel od původního věřitele dle smlouvy ad 1) částku 15 000 Kč a uhradil mu částku 960 Kč, tedy je povinen vydat bezdůvodné obohacení ve výši 14 040 Kč. Dle smlouvy ad 2) obdržel žalovaný částku 5 000 Kč, přičemž uhradil 5 510 Kč, tedy není z titulu bezdůvodného obohacení povinen vydat ničeho. 49 Jak dovodil Nejvyšší soud, splatnost závazku k vydání bezdůvodného obohacení - povinnost k plnění - nastává dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník vyzván k plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku, dochází následující den k prodlení podle § 517 obč. zák. (viz. rozsudek Nejvyššího soud ČR ze dne 15. 12. 2005, sp.zn. 33 Odo 871/2005. Žalovaná byla vyzvána k úhradě výzvou k plnění spojenou s oznámením o postoupení pohledávky. Tato mu byla odeslána 1. 2. 2021. Zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla dle standardního způsobu doručování nejpozději třetí pracovní den po odeslání. V daném případě byl žalovanému upomínka doručena či uložena k vyzvednutí nejpozději dne 4. 2. 2021. Následujícího dne mohl žalovaný plnit, a pokud tak neučinil, vznikl dnem následujícím, tj. dnem 6. 2. 2021 žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době vzniku prodlení, tedy ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Protože však žalobkyně, vycházejíc z jiného data splatnosti žalované částky, uplatnila nárok na úrok z prodlení ve výši 7,25% ročně, byl soud v tomto směru jejím návrhem vázán a nemohl přiznat úrok ve vyšší sazbě, byť by žalobkyni náležela. 50 Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud, že žalobou uplatněný nárok je po právu co do částky 14 040 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 7,25% ročně z této částky za dobu od 6. 2. 2021 do 30. 6. 2021 a dále s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB k prvnímu dni každého následujícího kalendářního pololetí, v němž prodlení žalovaného trvá, zvýšené o 7 procentních bodů, nevýše však v sazbě 8,25% ročně.Ve zbývající části předmětu řízení soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. 51 V rozsahu částečného zpětvzetí žaloby, jak je popsáno výše, bylo řízení rozhodnutím pod bodem III. výroku rozsudku zastaveno a to v souladu s ustanovením § 96, odst. 1, 2 o. s. ř. 52 O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze částečně. Míru procesního úspěchu jednotlivých účastníků hodnotil soud nikoliv pouze podle jistiny žalované pohledávky, ale podle úspěchu v celém sporu, tady i stran jejího příslušenství, v daném případě úroků z prodlení, jak ukládá mimo jiné i nález Ústavního soudu ČR I. ÚS 2717/08 ze dne 30.8.2010. Z uvedeného hlediska byla ve sporu převážně procesně úspěšná strana žalovaná, které však v řízení žádné náklady nevznikly a soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.