11 C 44/2025

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Kneřem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta Anonymizováno sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozený dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 21 822 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 21 822 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1 Žalobou ze dne 2. 12. 2024 se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 21 822 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 15 541,50 Kč, úrokem ve výši 29% ročně z částky 12349,43 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 557,36 Kč a úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 12 349,43 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení.2 Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaná uzavřela s původním věřitelem , právnická osoba, dne 25. 9. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě jí v den podpisu smlouvy byla poskytnuta v hotovosti částka 25 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 23 342 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 4 472 Kč, z částky za administrativní činnost a flexibilní splácení 9 700 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 7 370 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala splácet po dobu 60 týdnů splátkami v týdenní výši 806 Kč, kdy poslední splátka byla splatná 18. 11. 2020. Žalovaná uhradil na svůj dluh celkem 26 520 Kč.3 Žalovaná k podané žalobě nevyjádřil, k ústním jednáním soudu se přes předvolání nedostavila a tato byla v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. konána v jeho nepřítomnosti.4 Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti přijal soud následující skutkové závěry:Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, byla tato uzavřena mezi žalovanou a původním věřitelem dne 25. 9. 2019. Podpisem smlouvy potvrdila žalovaná převzetí hotovostní zápůjčky 25 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázal vrátit jistinu dále zaplatit zapůjčiteli částku 23 342 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 4 472 Kč, z částky za administrativní činnost a flexibilní splácení 9 700 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 7 370 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala splácet po dobu 60 týdnů splátkami v týdenní výši 806 Kč, kdy poslední splátka činila 788 Kč. Dle zákaznické karty byly pří žádosti o úvěr shromážděny základy identifikační údaje žalované a údaje o jejích příjmech a výdajích, kdy deklarován byl měsíční příjem 10 600 Kč, odhadované měsíční výdaje jsou uvedeny ve výši 2 000 Kč bez bližšího určení. Kč. Dále by bez jakéhokoliv bližšího vysvětlení či doložení deklarován další čistý příjem domácnosti 15 000 Kč. Z předložených poštovních poukázek vyplývá, že žalovaná byla v rozhodném období poživatelkou sociálních dávek vyplácených Úřadem práce a dále příspěvku na bydlení v měsíční výši 4 940 Kč. Z rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č.j. , spisová značka, vyplývá, že žalovaná měla v rozhodné době v péči , Anonymizováno, , kdy jejímu otci bylo stanoveno výživné v měsíční výši 2 000 Kč. Jiné listiny, kterými měly být osvědčeny údaje zanesené do zákaznické karty soudu předloženy nebyly. Dle přehledu přijatých a započítaných úhrad eviduje původní věřitel úhrady v celkové výši 26 520 Kč.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 bylo zjištěno, že touto postoupil původní věřitel žalobkyni soubor pohledávek zahrnující i pohledávky za žalovanou z obou uvedených úvěrových smluv.Postoupení pohledávek bylo původním věřitelem žalovanému oznámeno přípisem z 29.. 7. 2024.5 Po právní stránce je na místě věc posoudit podle zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.") a současně však měla být tato věc posouzena i dle speciálního zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.6 Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7 Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8 Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.9 Ohledně výkladu pojmu „odborná péče“ lze odkázat na § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ Lze dále v této souvislosti poukázat na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, z jehož právní věty lze citovat: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ Citované závěry, byť byly přijaty v případu, na který dopadala předchozí úprava zák. č. 145/2010 Sb., jsou nepochybně aplikovatelné i v pro výklad pojmu „odborné péče“ ve smyslu aktuální právní úpravy, tedy zákona č. 257/2016 Sb.10 Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11 V posuzovaném případě nebyla úvěruschopnost žalované ze strany předchůdkyně žalobkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posouzena. Dle zákaznické karty vycházela předchůdkyně žalobkyně z příjmů, které byly doloženy pouze částečně, kdy dominantní složka deklarovaného příjmu nebyla jakkoliv specifikována, natožpak prokázána. Běžné měsíční výdaje jsou uvedeny celkovou částkou 2 000 Kč bez jakéhokoliv dalšího komentáře. Je přitom evidentní, že jde o částku naprosto nedostatečnou k zajištění byť i jen těch nejzákladnějších životních potřeb žalované, a to tím spíše, pokud pečovala o nezl. dítě. Tato skutečnost měla vést poskytovatele úvěru ke zvýšené obezřetnosti a o to pečlivějšímu přezkoumání výdajové stránky finančního hospodaření žalobkyně, nicméně k tomu nedošlo. Způsob jakým přistoupila předchůdkyně žalobkyně k ověření úvěruschopností žalované tak lze označit jako zcela formální, povrchní a nevyhovující zákonnému požadavku ověření úvěruschopnosti na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.12 Absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, coby důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla výslovně vložena do textu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. až novelou provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. s účinností od 29. 5. 2022. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění dopadajícím na řešený případ, tedy ve znění účinném do 28. 5. 2022, je však třeba vykládat v souladu se záměrem zákonodárce, kterým bylo posílení ochrany spotřebitele, coby slabší strany úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že tuzemská právní úprava spotřebitelského úvěru představuje částečně transpozici směrnice č. 93/13/EHS, je na místě vykládat tuto právní úpravu způsobem konformním s komunitárním právem. V této souvislosti je na místě poukázat na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, OPRFinance, k předběžné otázce vznesené českým soudem právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, včetně shodného stanoviska generálního advokáta v obdobné věci C616/18, Cofidis. Soudní dvůr EU ve věci OPR-Finance uzavřel, že„ články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku … musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Vyplývá tak z výše uvedeného, že aplikovatelnou právní úpravu (§ 87 zákona č. 257/2016 Sb.) je třeba jednoznačně vyložit tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnou z úřední povinnosti.13 Neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy s sebou nese na straně žalované podle věty třetí § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit (pouze) peníze úvěrem poskytnuté. Skutečnost, že žalovaná má peníze vrátit „v době přiměřené“ jeho možnostem, odlišuje postavení žalované jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy upravené obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost závazků dlužníka tak není vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z., nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalované jako dlužníka (podle § 1968 o. z.), a žalobkyni jako věřiteli nelze přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), z čehož vychází i ustálená judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).14 Protože žalované byla vyplacena dle částka 25 000 Kč na základě neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž uhradila celkovou částku 26 520 Kč, nesvědčí žalobkyni nárok na jakékoliv plnění z titulu předmětné úvěrové smlouvy. Z uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl v celém rozsahu.15 Ve věci byla procesně úspěšná žalovaná, kterému v řízení žádné procesní náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.