11 C 49/2025

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Kneřem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta Anonymizováno sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 46 054,88 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 18 900 Kč formou splátek ve výši 4 725 Kč měsíčně splatných vždy do 15. kalendářního dne v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Co do částky 27 154,88 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 450,46 Kč, úroku ve výši 18,47% ročně z částky 21 950 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 179,65 Kč a úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 21 950 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1 Žalobou ze dne 2. 12. 2024 se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 46 054,88 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 450,46 Kč, úrokem ve výši 18,47% ročně z částky 21 950 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 179,65 Kč a úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 21 950 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení.2 Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaná uzavřela s původním věřitelem , právnická osoba, dne 19. 12. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě jí v den podpisu smlouvy byla poskytnuta v hotovosti částka 25 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 26 910 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 20 275 Kč, z částky za zpracování 1 500 Kč, a částky za komfortní a flexibilní splácení 5 135 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala splácet po dobu 18 měsíců splátkami v měsíční výši 3 043 Kč, kdy poslední splátka byla splatná 19. 6. 2024. Žalovaná uhradila na svůj dluh celkem 6 100 Kč.3 Zástupce žalobkyně se z účasti na ústním jednání omluvil. Žalovaná k podané žalobě nevyjádřila, k ústním jednáním soudu se přes předvolání nedostavila. V souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo ve věci jednáno v nepřítomnosti stran.4 Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti přijal soud následující skutkové závěry:Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, byla tato uzavřena mezi žalovanou a původním věřitelem dne 19. 12. 2022. Podpisem smlouvy potvrdila žalovaná převzetí hotovostní zápůjčky 25 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 26 910 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 20 275 Kč, z částky za zpracování 1 500 Kč, a částky za komfortní a flexibilní splácení 5 135 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala splácet po dobu 18 měsíců splátkami v měsíční výši 3 043 Kč, kdy poslední splátka měla činit 3 041 Kč. Dle zákaznické karty byly pří žádosti o úvěr shromážděny základy identifikační údaje žalované a údaje o jejích příjmech a výdajích, kdy deklarován byl měsíční příjem 22 555 Kč. Dále je deklarován další čistý měsíční příjem domácnosti 28 300 Kč, aniž byl jakkoliv blíže specifikován. Odhadované měsíční výdaje jsou uvedeny ve výši 5 650 Kč bez bližšího určení. Kč. Listiny, kterými měly být osvědčeny údaje zanesené do zákaznické karty soudu předloženy nebyly. Dle přehledu přijatých a započítaných úhrad eviduje původní věřitel úhrady v celkové výši 6 100 Kč.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 bylo zjištěno, že touto postoupil původní věřitel žalobkyni soubor pohledávek zahrnující i pohledávky za žalovanou z předmětné úvěrové smlouvy.Postoupení pohledávek bylo původním věřitelem žalované oznámeno přípisem z 29. 7. 2024, přičemž jeho odeslání na adresu žalované označenou v úvěrové smlouvě je vykázáno podacím lístkem poštovní zásilky z 16. 8. 2024.5 Po právní stránce je na místě věc posoudit podle zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.") a současně však měla být tato věc posouzena i dle speciálního zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.6 Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7 Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8 Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.9 Ohledně výkladu pojmu „odborná péče“ lze odkázat na § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ Lze dále v této souvislosti poukázat na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, z jehož právní věty lze citovat: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ Citované závěry, byť byly přijaty v případu, na který dopadala předchozí úprava zák. č. 145/2010 Sb., jsou nepochybně aplikovatelné i v pro výklad pojmu „odborné péče“ ve smyslu aktuální právní úpravy, tedy zákona č. 257/2016 Sb.10 Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11 V posuzovaném případě nebyla úvěruschopnost žalovaného ze strany předchůdkyně žalobkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posouzena. Dle zákaznické karty vycházela předchůdkyně žalobkyně z příjmů žalované, které měly být sice doloženy listinami, avšak tyto listiny soudu předloženy nebyly. Nadto byl do příjmů zahrnut další příjem ve výši 28 300 Kč, aniž by bylo zřejmé, kým a z jakého zdroje má být dosahován. Běžné měsíční výdaje jsou uvedeny celkovou částkou 5 650 Kč bez jakéhokoliv dalšího komentáře. Nelze přitom přehlédnout, že jde o částku nápadně nízkou ve vztahu k cenové hladině základních životních potřeby, zejména pak nákladů souvisejících s bydlením. Tato okolnost měl vést poskytovatele úvěru ke zvýšené obezřetnosti a k ověření daného údaje. Žádné další listiny, jako výpisy z účtu, z nichž by bylo lze usuzovat na průběžné příjmy a výdaje žalovaného, označeny k důkazu a předloženy soudu nebyly. Způsob, jakým přistoupila předchůdkyně žalobkyně k ověření úvěruschopností žalované tak lze označit jako povrchní a nevyhovující zákonnému požadavku ověření úvěruschopnosti na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.12 Absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, coby důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla výslovně vložena do textu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. až novelou provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. s účinností od 29. 5. 2022. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění dopadajícím na řešený případ, tedy ve znění účinném do 28. 5. 2022, je však třeba vykládat v souladu se záměrem zákonodárce, kterým bylo posílení ochrany spotřebitele, coby slabší strany úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že tuzemská právní úprava spotřebitelského úvěru představuje částečně transpozici směrnice č. 93/13/EHS, je na místě vykládat tuto právní úpravu způsobem konformním s komunitárním právem. V této souvislosti je na místě poukázat na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, OPRFinance, k předběžné otázce vznesené českým soudem právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, včetně shodného stanoviska generálního advokáta v obdobné věci C616/18, Cofidis. Soudní dvůr EU ve věci OPR-Finance uzavřel, že„ články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku … musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Vyplývá tak z výše uvedeného, že aplikovatelnou právní úpravu (§ 87 zákona č. 257/2016 Sb.) je třeba jednoznačně vyložit tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnou z úřední povinnosti.13 Neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy s sebou nese na straně žalované podle věty třetí § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit (pouze) peníze úvěrem poskytnuté. Skutečnost, že žalovaná má peníze vrátit „v době přiměřené“ jeho možnostem, odlišuje postavení žalované jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy upravené obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost závazků dlužníka tak není vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z., nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalované jako dlužníka (podle § 1968 o. z.), a žalobkyni jako věřiteli nelze přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), z čehož vychází i ustálená judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).14 Tím, že žalované byla vyplacena dle částka 25 000 Kč na základě neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž uhradila částku 6 100 Kč, náleží žalobkyni nárok na zaplacení částky 18 900 Kč.15 Z uvedených důvodů shledal soud žalobu za důvodnou co do částky 18 900 Kč, zatímco ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl.16 Při úvaze o lhůtě k zaplacení soud konstatoval, že pro procesní pasivitu žalované nejsou k dispozici jakékoliv poznatky k její socioekonomické situaci. S přihlédnutím k výši žalobou uloženého plnění 18 900 Kč považoval soud za přiměřené rozložit plnění do čtyř měsíčních splátek po 4 725 Kč při současném vyslovení ztráty výhody splátek.17 Ve věci byla převážně procesně úspěšná žalovaná, které v řízení žádné procesní náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.