11 C 57/2021

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Kneřem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno . sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 53 340 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 24 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,25% ročně z částky 24 500 Kč od 6. 2. 2021 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 28 840 Kč, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 49 357,60 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 48 454,35 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do 5. 2. 2021 a co do zákonného úroku z prodlení z částky 23 954,35 Kč za dobu od 6. 2. 2021 do zaplacení se žaloba zamítá.</b> <b>III. Co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 976,60 Kč a co do zákonného úroku z prodlení z částky 4 885,65 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení se řízení zastavuje.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1 Žalobou podanou dne [datum] se žalobkyně proti žalovanému domáhala: ad 1) zaplacení 32 920 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 34 540,Kč, a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 32 920 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení. ad 2) zaplacení 20 420 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 19 793,53 Kč, a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 20 420 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení. 2 Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaný uzavřela s původním věřitelem [právnická osoba] dvě smlouvy o půjčce, a to: ad 1) dne 11. 11. 2007 smlouvu [číslo] na jejímž základě mu v den podpisu smlouvy byla poskytnuta hotovostní půjčka 20 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit jistinu a zaplatit souhrnný poplatek 13 920 Kč a to formou 53 týdenních splátek po 640 Kč, celkem ve výši 33 920 Kč, kdy poslední splátka měla být zaplacena 16. 11. 2008. ad 2) dne 16. 8. 2007 smlouvu [číslo] na jejímž základě mu v den podpisu smlouvy byla poskytnuta hotovostní půjčka 20 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit jistinu a zaplatit souhrnný poplatek 13 920 Kč a to formou 53 týdenních splátek po 640 Kč, celkem ve výši 33 920 Kč, kdy poslední splátka měla být zaplacena 21. 8. 2008. 3 Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když na smlouvu ad 1) uhradil celkem 1 000 Kč, přičemž poslední plnění z jeho strany proběhlo 20. 11. 2007. Na smlouvu ad 2) uhradil celkem 13 500 Kč, přičemž poslední plnění z jeho strany proběhlo 29. 1. 2008. Popsané pohledávky byly původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek z 18. 12. 2020. Žalovaný byl o postoupení pohledávek vyrozuměn a vyzván k úhradě dluhu, mimo výše uvedené dílčí plnění však na svůj dluh neuhradil ničeho. Požadovaný kapitalizovaný úrok z prodlení byl vyčíslen z dlužné částky 32 920 Kč za dobu od 28. 11. 2007 do 18. 12. 2020, resp. z dlužné částky 20 420 Kč za dobu od 29. 8. 2008 do 18. 12. 2020. 4 Následným podáním z [datum] vzala žalobkyně podanou žalobu částečně zpět co do částky 4 976,60 Kč (3 162,90 Kč ad 1) a 1 813,70 Kč ad 2) na kapitalizovaném úroku z prodlení a dále co do zákonného úroku z prodlení z částky 4 885,65 Kč (3 014,52 Kč ad 1) a 1 871,13 Kč ad 2) za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení. Dále doplnila žalobkyně svá skutková tvrzení tak, že souhrnné poplatky představuje součet úroku za poskytnutou půjčku a úplaty za administrativní činnost, za hotovostní výběr splátek obchodním zástupcem. 5 Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 6 Zástupce žalobkyně se z jednání nařízeného na den [datum] písemně omluvil, a požádal, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalovanému bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno náhradním způsobem podle § 49 odst. 4 o.s.ř. a k jednání se bez omluvy nedostavil, aniž by požádal o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně. 7 Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti přijal soud následující skutkové závěry: 8 Ze smlouvy o půjčce [číslo] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi původním věřitelem [právnická osoba] a žalovaným jako dlužníkem dne 11. 11. 2007 Smlouvou se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému půjčku 20 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti potvrdil žalovaný podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 13 920 Kč, tedy zaplatit celkem 33 920 Kč formou 53 týdenních splátek po 640 Kč. Roční procentní sazba nákladů (dále jen„ RPSN“) vyjádřená ve smlouvě činí 206,8%. Ze smlouvy o půjčce [číslo] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi původním věřitelem [právnická osoba] a žalovaným jako dlužníkem dne 16. 8. 2007 Smlouvou se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému půjčku 20 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti potvrdil žalovaný podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 13 920 Kč, tedy zaplatit celkem 33 920 Kč formou 53 týdenních splátek po 640 Kč. Roční procentní sazba nákladů (dále jen„ RPSN“) vyjádřená ve smlouvě činí 206,8%. Obě smlouvy byly uzavřeny za použití shodného smluvního formuláře a neobsahují jakékoliv ujednání o zpoplatněných službách, které by měly být v souvislosti s čerpáním či splácením půjčky poskytovány dlužníkovi, ani jakékoliv údaje o to, z jakých položek se skládá tzv.„ souhrnný poplatek“. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem dne 18. 12. 2020, přičemž dle připojeného seznamu postupovaných pohledávek byla předmětem postoupení i pohledávka za žalovaným z uvedených smluv. Z přípisu původního věřitele ze dne 6. 1. 2021 bylo pak zjištěno, že žalovaný byl vyrozuměn o postoupení pohledávky a vyzvána ke splnění dluhu postupníkovi, tedy žalobkyni. Dle podacího lístku bylo oznámení odesláno žalovanému dne 1. 2. 2021 na adresu uvedenou žalovaným ve smlouvě o půjčce. 9 Soud nemá za prokázané tvrzení žalobkyně o tom, že část tzv.„ souhrnného poplatku“ představuje úplatu za administrativní činnost a za hotovostní inkaso splátek pracovníkem věřitele u žalovaného. Toto tvrzení nemá žádný podklad v textu smluv a ani z jiných listinných důkazů nevyplývá, že by taková úplatná služba byla v souvislosti s poskytnutím půjček sjednána. Žalobkyně se ústního jednání sodu nezúčastnila a nemohla tak být poučena o povinnosti doplnit v tomto směru své důkazní návrhy. 10 Po právní stránce dopadá na vztah účastníků podle přechodného ustanovení § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.) právní úprava účinná v době uzavření smlouvy o půjčce, tedy zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen„ obč. zák.“). Na řešenou věc dopadá dále zákon č. 321/2001 Sb., neboť poskytnutou půjčku je v daném případě třeba jednoznačně považovat za spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 tohoto zákona. Podle úpravy smlouvy o půjčce obsažené v § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. 11 Platnost smlouvy o půjčce je dále třeba posuzovat z hlediska obsáhlé judikatury Nejvyššího soudu ČR i Ústavního soudu ČR, která vymezuje limity smluvní volnosti stran v otázce výše sjednaného úroku. Soud proto přezkoumal soulad smlouvy s dobrými mravy, kdy parametry a podmínky poskytnutého úvěru byly zjištěny ze smlouvy, jak je uvedeno výše. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal původnímu věřiteli zaplatit za poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč na dobu 53 týdnů, činí 33 920 Kč, přičemž celou tuto částku je třeba považovat za úrok z úvěru bez ohledu na to, že je ve smlouvě označena jako„ souhrnný poplatek“. Ze smlouvy ani z okolností věci nevyplývá, že by z uvedené částky měly být hrazeny jakékoliv vedlejší náklady původního věřitele či úplatné služby. Tvrzení žalobkyně, že část poplatku představuje úplatu za administrativní činnost a službu spočívající v osobním inkasu splátek nebylo v řízení prokázáno (viz výše) a soud je hodnotí jak tvrzení účelové a zastírající pravou podstatu tzv.„ souhrnného poplatku“, který představuje pouze formu úplaty za půjčení peněz, tedy úrok. Z uvedeného lze stanovit roční úrokovou sazbu ve výši 87,74% (viz např. kalkulátor na internetových stránkách https://www.finance.cz/uvery-a-pujcky/kalkulacky-a-aplikace/splatkovy-kalkulator), kdy soud pro zjednodušení výpočtu vyšel ze souhrnné měsíční výše splátky 2 560 Kč a doby splácení 12 měsíců. 12 Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 uvedl, že neodporuje dobrým mravům úrok, který významně nepřesahuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání s přihlédnutím k úrokovým sazbám bank, přičemž dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 lze u nebankovních subjektů nesoucích vyšší míru rizika akceptovat i úrok přesahující tuto hladinu trojnásobně. Dle veřejně dostupné databáze České národní banky ARAD činila v době uzavření smlouvy obvyklá roční úroková sazba u spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem se splatností do 1 roku 12,99%, resp. 12,46%. 13 V posuzovaném případě, kdy úroková sazba bezmála sedminásobně převyšuje obvyklou roční úrokovou sazbu u spotřebitelských úvěrů v dané době a RPSN činí 206,8%, nelze považovat za smlouvu za souladnou s dobrými mravy a tedy požívající právní ochrany. Lze konstatovat, že předmětné smlouvy o půjče jako celek směřovaly ke generování zcela nepřiměřeného zisku věřitele a tyto smlouvy tak je třeba hodnotit jako neplatné podle § 39 obč. zák., a to v celém jejich rozsahu. 14 Vzhledem k uvedenému je na místě posoudit žalobou uplatněný nárok podle právní úpravy bezdůvodného obohacení obsažené v § 451 a násl. obč. zák. Podle § 457 obč. zák. jsou účastníci neplatné smlouvy povinni vrátit si vše, co podle ní dostali. Žalovaný obdržela od původního věřitele dle smlouvy ad 1) částku 20 000 Kč a uhradil mu částku 1 000 Kč, tedy je povinen vydat bezdůvodné obohacení ve výši 19 000 Kč. Dle smlouvy ad 2) pak obdržel částku 20 000 Kč a uhradil částku 13 500 Kč, tedy je povinen vydat bezdůvodné obohacení ve výši 6 500 Kč 15 Jak dovodil Nejvyšší soud, splatnost závazku k vydání bezdůvodného obohacení - povinnost k plnění - nastává dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník vyzván k plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku, dochází následující den k prodlení podle § 517 obč. zák. (viz. rozsudek Nejvyššího soud ČR ze dne 15. 12. 2005, sp.zn. 33 Odo 871/2005. Žalovaný byl vyzván k úhradě výzvou k plnění spojenou s oznámením o postoupení pohledávky. Tato mu byla odeslána 1. 2. 2021. Zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla dle standardního způsobu doručování nejpozději třetí pracovní den po odeslání. V daném případě byla žalovanému upomínka doručena či uložena k vyzvednutí nejpozději dne 4. 2. 2021. Následujícího dne mohl žalovaný plnit, a pokud tak neučinil, vznikl dnem následujícím, tj. dnem 6. 2. 2021 žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době vzniku prodlení, tedy ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Protože však žalobkyně, vycházejíc z jiného data splatnosti žalované částky, uplatnila nárok na úrok z prodlení ve výši 7,25% % ročně, byl soud v tomto směru jejím návrhem vázán a nemohl přiznat úrok ve vyšší sazbě, byť by žalobkyni náležela. 16 Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud, že žalobou uplatněný nárok je po právu co do částky 24 500 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 7,25% ročně z této částky za dobu od 6. 2. 2021 do zaplacení. Ve zbývající části předmětu řízení soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. 17 V rozsahu částečného zpětvzetí žaloby, jak je popsáno výše, bylo řízení rozhodnutím pod bodem III. výroku rozsudku zastaveno a to v souladu s ustanovením § 96, odst. 1, 2 o. s. ř. 18 O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze částečně. Míru procesního úspěchu jednotlivých účastníků hodnotil soud nikoliv pouze podle jistiny žalované pohledávky, ale podle úspěchu v celém sporu, tady i stran jejího příslušenství, v daném případě úroků z prodlení, jak ukládá mimo jiné i nález Ústavního soudu ČR I. ÚS 2717/08 ze dne 30.8.2010. Z uvedeného hlediska byla ve sporu převážně procesně úspěšná strana žalovaná, které však v řízení žádné náklady nevznikly a soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.