11 C 75/2025

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Kneřem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 85 920,42 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení 85 920,42 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1 Žalobou ze dne 23. 2. 2025 se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení 85 920,42 Kč s kapitalizovaným úrokem 2 792,10 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z částky 88 712,52 Kč od 15. 2. 2025 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč. Svůj návrh odůvodnila tím, že dne 23. 2. 2023 uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 102 000 Kč. Tento měl být splácen v měsíčních splátkách po 2 764 Kč, včetně doplňkových služeb pak 4 412 Kč vždy k 15. dni v kalendářním měsíci. Tuto svou povinnost žalovaná neplnila, když přes upomínky nebyla uhrazena splátka splatná 15. 12. 2024. Žalobkyně přistoupila v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru dne 31. 1. 2025. Takto požaduje žalobkyně zesplatněnou jistinu 85 920,42 Kč s příslušenstvím, jak je výše popsáno. Náklady upomínání ve výši 1 000 Kč jsou požadovány dle čl. V odst. 5.4 smlouvy.2 Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Má za to, že žalobkyně neprokazuje, že by tvrzená úvěrová smlouva byla řádně uzavřena, když není prokázáno, že by žalovaná projevila vůli smlouvu uzavřít. Namítá dále, že před tvrzeným uzavřením smlouvy nebyla dostatečně prověřena její schopnost předmětný úvěr splácet. Z uvedených důvodů má za to, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy.3 Na základě provedeného dokazování přijal soud tyto skutkové závěry:4 Z předloženého návrhu smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že předmětem smlouvy byl úvěr ve výši 102 000 Kč, kdy částka 13 936 Kč měla být vyplacena žalované a částka 70 364 Kč měla být určena k úhradě předešlého závazků žalované vůči žalobci vyplývajícího z úvěrové smlouvy č. , hodnota, uzavřené 28. 4. 2021. Úvěr měl být splácen po 4 412 Kč měsíčně po dobu 72 měsíců. Smlouva obsahuje dále ujednání povinnosti žalované k úhradě nákladů vyřízení úvěrového případu v úhrnné výši 15 660 Kč. Smlouva obsahuje ujednání, dle kterého má být identita žalované v kontraktačním procesu ověřena zasláním verifikační platby ve výši 1 Kč z jejího bankovního účtu, kdy jejím připsáním nabývá smlouva účinnosti.5 Z přílohy č. 1 – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele - byly shromážděny základy identifikační údaje žalované a údaje o jejích příjmech a výdajích, kdy deklarován byl měsíční příjem 51 762 Kč, náklady bydlení 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky 20 965 Kč a finanční zůstatek žalované 23 385 Kč.6 Z přílohy č. 2 – Smlouva o zřízení Doplňkové služby podpora – bylo zjištěno, že touto měla být sjednána služba v ceně 1 648 Kč měsíčně, spočívající v možnosti odkladu splátek či přerušení splácení.7 Z předložených záznamů o bezhotovostních transakcích vyplývá, že z bankovního účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno žalované byla dne 23. 2. 2023 poukázána na účet žalobkyně platba ve výši 1 Kč s variabilním symbolem , var. symbol, , tedy odpovídajícím číslu smlouvy o úvěru. Na uvedený účet žalované byla následně dne 24. 2. 2023 zaslána žalobkyní platba ve výši 13 936 Kč. Dále byla z účtu žalobkyně dne 24. 2. 2023 odeslána platba ve výši 70 364 Kč na účet , č. účtu, .8 Žalovaná uvedla k provedeným důkazům, že obdržela od žalobkyně pouze platbu ve výši 13 936 Kč, platbu ve výši 70 364 Kč neobdržela a není jí o této platbě nic známo.9 Z hlediska skutkového soud uzavřel, že bylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy mezi stranami. Nejsou případné námitky žalované proti způsobu kontraktace a ověření její totožnosti v rámci kontraktačního procesu, když zaslání verifikační platby s číslem smlouvy coby variabilním symbolem z bankovního účtu vedeného na jméno žalované je dostatečně způsobilé prokázat projev vůle žalované akceptovat návrh na uzavření smlouvy uvedeného čísla. Soud naopak nemá za prokázáno, že by žalobkyně při ověřování schopnosti žalované splácet předmětný úvěr jakkoliv verifikovala údaje o socioekonomické situaci žalované, na kterých následně založila svůj závěr o tom, že této schopnost je u žalované dána.10 Žalobkyně svou neúčastí při ústním jednání zbavila soud možnosti poskytnout jí v naznačeném směru procesní poučení o břemenu důkazním a následcích jeho neunesení.11 Po právní stránce je na místě věc posoudit podle zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.") a současně však měla být tato věc posouzena i dle speciálního zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.12 Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13 Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14 Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.15 Ohledně výkladu pojmu „odborná péče“ lze odkázat na § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ Lze dále v této souvislosti poukázat na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, z jehož právní věty lze citovat: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ Citované závěry, byť byly přijaty v případu, na který dopadala předchozí úprava zák. č. 145/2010 Sb., jsou nepochybně aplikovatelné i v pro výklad pojmu „odborné péče“ ve smyslu aktuální právní úpravy, tedy zákona č. 257/2016 Sb.16 Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17 V posuzovaném případě nebyla úvěruschopnost žalované ze strany žalobkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posouzena. Vstupní údaje o socioekonomické situaci žalované nebyla žalobkyní jakkoliv verifikovány. Významné pochybnosti však vzbuzují údaje o výdajové stránce jejího běžného hospodaření, kdy deklarovány jsou pouze výdaje na bydlení, a to v mimořádně nízké částce 3 000 Kč měsíčně. Takový údaj měl vést poskytovatele úvěru ke zvýšené pozornosti ohledně finančního hospodaření žalované, zejména ohledně toho, jak žalovaná hradí uspokojování svých základních životních potřeb. Způsob, jakým přistoupila žalobkyně k ověření úvěruschopností žalované tak lze označit jako zcela formální, povrchní a nevyhovující zákonnému požadavku ověření úvěruschopnosti na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.18 Absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, coby důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla výslovně vložena do textu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. až novelou provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. s účinností od 29. 5. 2022. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění dopadajícím na řešený případ, tedy ve znění účinném do 28. 5. 2022, je však třeba vykládat v souladu se záměrem zákonodárce, kterým bylo posílení ochrany spotřebitele, coby slabší strany úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že tuzemská právní úprava spotřebitelského úvěru představuje částečně transpozici směrnice č. 93/13/EHS, je na místě vykládat tuto právní úpravu způsobem konformním s komunitárním právem. V této souvislosti je na místě poukázat na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, OPRFinance, k předběžné otázce vznesené českým soudem právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, včetně shodného stanoviska generálního advokáta v obdobné věci C616/18, Cofidis. Soudní dvůr EU ve věci OPR-Finance uzavřel, že„ články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku … musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Vyplývá tak z výše uvedeného, že aplikovatelnou právní úpravu (§ 87 zákona č. 257/2016 Sb.) je třeba jednoznačně vyložit tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnou z úřední povinnosti.19 Neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy s sebou nese na straně žalované podle věty třetí § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit (pouze) peníze úvěrem poskytnuté. Skutečnost, že žalovaná má peníze vrátit „v době přiměřené“ jeho možnostem, odlišuje postavení žalované jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy upravené obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost závazků dlužníka tak není vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z., nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalované jako dlužníka (podle § 1968 o. z.), a žalobkyni jako věřiteli nelze přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), z čehož vychází i ustálená judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).20 V posuzovaném případě bylo zjištěno, že žalovaná obdržela od žalobkyně na základě předmětné smlouvy toliko částku 13 936 Kč. Pokud žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uvedla, že vyplatila žalobkyni částku 102 000 Kč, nebylo toto její tvrzení prokázáno. Žalobkyně svou nepřítomností při jednání zbavila soud možnosti vyzvat jí k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů, ať již k otázce prověření schopnosti žalované splácet úvěr (viz výše nebo k vyjasnění právě naznačeného rozporu mezi skutkovým tvrzením a zjištěným skutkovým stavem, pokud jde o výplatu úvěru žalované. Pokud by soud vyšel z toho, že mělo být ujednáno (jak vyplývá z předmětné smlouvy), že bude část úvěru ve výši 70 364 Kč započtena na dřívější závazek žalované, jde o ujednání, které samo o sobě neobstojí při výše dovozené neplatnosti úvěrové smlouvy jako takové.21 Jak vyplývá z výše uvedeného, povinnost podle věty třetí § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. stíhá žalovanou pouze ohledně skutečně vyplacené částky 13 936 Kč. Vzhledem k tvrzení žalobkyně, že žalovaná platila měsíční splátky po 4 412 Kč až do 15. 12. 2024, kdy se ocitla v prodlení, je zjevné, že žalovanou žalobkyni již zaplacená částka nárok žalobkyně vysoce převyšuje.22 Z uvedených důvodů nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout.23 Ve věci byla procesně zcela úspěšná žalovaná, která výslovně uvedla, že náhradu nákladů nepožaduje. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.