11 C 80/2024

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Kneřem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 neznámého pobytu zastoupený opatrovníkem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 advokátem sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 46 341,69 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 677,01 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 37 664,68 Kč, co do úroku ve výši 25% ročně z částky 5 156,57 Kč od 9. 6. 2023 do 7. 9. 2023, úroku ve výši 15% ročně z částky 5 156,57 Kč od 8. 9. 20232 do zaplacení, úroku ve výši 17,9% ročně z částky 26 081,09 Kč od 9. 6. 2023 do 7. 9. 2023, úroku ve výši 15% ročně z částky 26 081,09 Kč od 8. 9. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 26,9% ročně z částky 8 677,01 Kč od 9. 6. 2023 do 7. 9. 2023, úroku ve výši 15% ročně z částky 8 677,01 Kč od 8. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku v úhrnné výši 1 123,81 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení v úhrnné výši 208,07 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 45 841,50 Kč se žaloba zamítá.

III. Co do úroku ve výši 10% ročně z částky 5 156,57 Kč za dobu od 8. 9. 2023 do zaplacení, co do úroku ve výši 2,9 % ročně z částky 26 081,09 Kč za dobu od 8. 9. 2023 do zaplacení a co do úroku ve výši 11,90 % ročně z částky 8 677,01 Kč za dobu od 8. 9. 2023 do zaplacení se řízení zastavuje.

IV. Žalobkyně je povinna nahradit České republice - Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou část odměny a náhrady hotových výdajů ustanoveného opatrovníka žalovaného odpovídající 75 %, a to do tří dnů od právní moci usnesení, který bude výše odměny a náhrady hotových výdajů opatrovníka určena. 1 Žalobou ze dne 31. 1. 2024 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení celkové částky 46 341,69 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrů poskytnutých původním věřitelem , právnická osoba, ., dříve , Anonymizováno, , (dále jen „banka“) coby předchůdcem žalobkyně a následně smluvně postoupených žalobkyni takto:- zaplacení částky 5 656,76 Kč s úrokem ve výši 25% ročně z částky 5 156,57 Kč od 9. 6. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 5 156,57 Kč od 9. 6. 2023 do zaplacení (nárok 1), a to z titulu kontokorentního úvěru zřízeného dle smlouvy ze dne 20. 7. 2020 k běžnému účtu s limitem čerpání 5 000 Kč. Úročení nepovoleného debetu bylo sjednáno sazbou 25% ročně, žalovaný se zavázal udržovat na běžném účtu kreditní obrat ve výši 25% celkové výše kontokorentu. Dle žalobních tvrzení žalovaný nesplnil tuto svou povinnost, případně přečerpal sjednaný limit 5 000 Kč. K 8. 6. 2023 byla zesplatněna jistina 6 071,33 Kč, dále banka uplatnila nárok na sjednanou smluvní pokutu 0,1% z dlužné částky denně. Žalobkyně aktuálně požaduje jistinu úvěru 5 156,76 Kč a smluvní pokutu 500,19 Kč vyčíslenou za dobu od 9. 6. 2023 do 13. 9. 2023,- zaplacení částky 15 750,53 Kč s kapitalizovaným úrokem 485,08 Kč, s úrokem ve výši 17,9% ročně z částky 13 162,56 Kč od 9.6. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení 131,37 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 15 750,53 Kč od 9.6. 2023 do zaplacení (nárok 2), a to z titulu úvěru ve výši 30 000 Kč poskytnutému dle smlouvy z 7. 9. 2020. Úvěr měl být splácen po 1 497 Kč měsíčně po dobu 24 měsíců při úrokové sazbě 17,9% ročně. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, banka proto přistoupila k jeho zesplatnění ke dni 8. 6. 2023. Žalobkyně požaduje jistinu úvěru 13 162,56 Kč, poplatky 2 587,97 Kč úrok 485,08 Kč splatný k 8. 6. 2023 a úrok z prodlení 131,37 Kč splatný k 8. 6. 2023,- zaplacení částky 14 902,35 Kč s kapitalizovaným úrokem 288,66 Kč, s úrokem ve výši 17,9% ročně z částky 12 918,53 Kč od 9.6. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení 39,50 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 14 902,35 Kč od 9.6. 2023 do zaplacení (nárok 3), a to z titulu úvěru ve výši 20 000 Kč poskytnutému dle smlouvy z 10. 9. 2020. Úvěr měl být splácen po 723 Kč měsíčně po dobu 36 měsíců při úrokové sazbě 17,9% ročně. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, banka proto přistoupila k jeho zesplatnění ke dni 8. 6. 2023. Žalobkyně požaduje jistinu úvěru 12 918,53 Kč, poplatky 1 983,82 Kč úrok 288,66 Kč splatný k 8. 6. 2023 a úrok z prodlení 36,50 Kč splatný k 8. 6. 2023,- zaplacení částky 10 032,05 Kč s kapitalizovaným úrokem 350,07 Kč, s úrokem ve výši 26,9% ročně z částky 8 677,01 Kč od 9.6. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení 37,20 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 10 032,05 Kč od 9.6. 2023 do zaplacení (nárok 4), a to z titulu úvěru ve výši 10 000 Kč poskytnutému dle smlouvy z 15. 8. 2021. Úvěr měl být splácen po 559 Kč měsíčně po dobu 24 měsíců při úrokové sazbě 26,9% ročně. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, banka proto přistoupila k jeho zesplatnění ke dni 8. 6. 2023. Žalobkyně požaduje jistinu úvěru 8 677,01 Kč, poplatky 1 355,04 Kč úrok 350,07 Kč splatný k 8. 6. 2023 a úrok z prodlení 37,20 Kč splatný k 8. 6. 2023.2 Na uvedené nároky neuhradil žalovaný přes výzvy ničeho.3 Žalovaný je neznámého pobytu a v řízení je zastoupen soudem ustanoveným procesním opatrovníkem. ten navrhl zamítnutí žaloby, kdy předně vznesl námitku promlčení žalobou uplatněných nároků. Uvedl při tom, že zesplatňovací úkon věřitele nemůže změnit splatnost již splatných pohledávek, navíc v neprospěch spotřebitele. Poukazuje dále na nesplnění povinnost řádně prověřit schopnost žalovaného splácet poskytnuté úvěry. Naopak byly stejnou bankou poskytovány žalovanému stále další úvěry, což vedlo k maligní kumulaci poplatků a úroků, zcela v rozporu s protektivními ustanoveními zák. č. 257/2016 Sb. a založilo rozpor uplatněného nároku s dobrými mravy. Konečně poukázal na to, že požadovaná výše úroků z úvěru odporuje § 122 odst. 4 zák. č. 257/2016 Sb.4 Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti přijal soud následující skutkové závěry:5 Dle rámcové smlouvy o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb byla tato mezi žalovaným a bankou uzavřena 22. 8. 2018, přičemž obsahem je ujednání o poskytování služeb žalovanému bankou, zejména pak běžného účtu, spořícího účtu, termínovaného vkladu, přímého bankovnictví, investičních produktů a souvisejících služeb.6 Dle návrhu na uzavření smlouvy z 20. 7. 2020 ve spojení s akceptační listinou ze stejného dne byla mezi bankou a žalovaným uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru s limitem čerpání 5 000 Kč a zápůjční úrokovou sazbou 19,9% ročně (nárok 1).7 Dle přípisu z 8. 6. 2023 byl žalovaný bankou vyzván k zaplacení částky 6 071,33 Kč z titulu nesplaceného úvěru dle smlouvy ad 1), odeslání je prokázáno podacím archem.8 Dle návrhu na uzavření smlouvy z 7. 9. 2020 ve spojení s akceptační listinou ze stejného dne byla mezi bankou a žalovaným uzavřena smlouva o půjčce částky 30 000 Kč a zápůjční úrokovou sazbou 17,9% ročně, kdy byla sjednána úhrada formou 24 měsíčních splátek po 1 497 Kč (nárok 2). Výplata úvěru v den uzavření smlouvy na bankovní účet žalovaného je prokázána výpisem z účtu.9 Dle přípisu z 8. 6. 2023 byl žalovaný bankou vyzván k zaplacení částky 16 366,98 Kč z titulu nesplaceného úvěru dle smlouvy ad 2), odeslání je prokázáno podacím archem.10 Dle návrhu na uzavření smlouvy z 10. 9. 2020 ve spojení s akceptační listinou ze stejného dne byla mezi bankou a žalovaným uzavřena smlouva o půjčce částky 20 000 Kč a zápůjční úrokovou sazbou 17,9% ročně, kdy byla sjednána úhrada formou 36 měsíčních splátek po 723 Kč (nárok 3). Výplata úvěru v den uzavření smlouvy na bankovní účet žalovaného je prokázána výpisem z účtu.11 Dle přípisu z 8. 6. 2023 byl žalovaný bankou vyzván k zaplacení částky 15 230,51 Kč z titulu nesplaceného úvěru dle smlouvy ad 3), odeslání je prokázáno podacím archem.12 Dle návrhu na uzavření smlouvy z 15. 8. 2021 ve spojení s akceptační listinou ze stejného dne byla mezi bankou a žalovaným uzavřena smlouva o půjčce částky 10 000 Kč a zápůjční úrokovou sazbou 26,9% ročně, kdy byla sjednána úhrada formou 24 měsíčních splátek po 544 Kč (nárok 4). Výplata úvěru v den uzavření smlouvy na bankovní účet žalovaného je prokázána výpisem z účtu.13 Dle přípisu z 8. 6. 2023 byl žalovaný bankou vyzván k zaplacení částky 10 419,32 Kč z titulu nesplaceného úvěru dle smlouvy ad 4), odeslání je prokázáno podacím archem.14 Ze čtyř samostatných přípisů banky datovaných 16. 8. 2023, jejichž odeslání je prokázáno podacími archy, soud zjistil, že banka vyrozuměla žalovaného o postoupení všech žalobou uplatněných pohledávek žalobkyni coby postupníkovi.15 Vlastní postoupení pohledávek prokázala pak žalobkyně předložením smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi bankou a žalobkyní dne 2. 8. 2023 s připojeným seznamem postupovaných pohledávek a záznamem o přijetí úplaty za postoupené pohledávky.16 K prokázání prověření schopnosti žalovaného splácet předmětné úvěry předložila žalobkyně listiny označené jako protokol o ověření úvěruschopnosti klienta. Listiny byly vyhotoveny pro každý z řešených úvěrových případů, přičemž jsou totožného provedení, kdy vedle obecných informací k metodice prověřování obsahují individualizované údaje, a to den žádosti o úvěr, číslo úvěrové smlouvy, výše úvěru, resp. úvěrový limit, výši deklarovaného příjmu, výši výdajů klienta a disponibilní rozdíl příjmů a výdajů.17 Soud konstatuje, že žalobkyně nenavrhla žádné důkazy k prokázání toho, že byly jakýmkoliv způsobem verifikovány základní vstupní údaje pro posouzení reálné finanční situace žalovaného. Zejména nijak neprokázala ověření skutečné výše jeho příjmů, ačkoliv k tomu byla při ústním jednání dne 9. 9. 2024 vyzvána soudem dle § 118a odst. 3 o. s. ř. a byla poučena o možnosti procesního neúspěchu v případě nevyhovění.18 Po právní stránce je na místě věc posoudit podle zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.") a současně však měla být tato věc posouzena i dle speciálního zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.19 Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.20 Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.21 Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.22 Ohledně výkladu pojmu „odborná péče“ lze odkázat na § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ Lze dále v této souvislosti poukázat na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, z jehož právní věty lze citovat: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ Citované závěry, byť byly přijaty v případu, na který dopadala předchozí úprava zák. č. 145/2010 Sb., jsou nepochybně aplikovatelné i v pro výklad pojmu „odborné péče“ ve smyslu aktuální právní úpravy, tedy zákona č. 257/2016 Sb.23 Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.24 Absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, coby důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla výslovně vložena do textu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. až novelou provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. s účinností od 29. 5. 2022. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění dopadajícím na řešený případ, tedy ve znění účinném do 28. 5. 2022, je však třeba vykládat v souladu se záměrem zákonodárce, kterým bylo posílení ochrany spotřebitele, coby slabší strany úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že tuzemská právní úprava spotřebitelského úvěru představuje částečně transpozici směrnice č. 93/13/EHS, je na místě vykládat tuto právní úpravu způsobem konformním s komunitárním právem. V této souvislosti je na místě poukázat na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, OPRFinance, k předběžné otázce vznesené českým soudem právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, včetně shodného stanoviska generálního advokáta v obdobné věci C616/18, Cofidis. Soudní dvůr EU ve věci OPR-Finance uzavřel, že„ články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku … musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Vyplývá tak z výše uvedeného, že aplikovatelnou právní úpravu (§ 87 zákona č. 257/2016 Sb.) je třeba jednoznačně vyložit tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnou z úřední povinnosti.25 Aplikací citované právní úpravy a judikatury na zjištěný skutkový stav je třeba dospět k závěru, že předmětné úvěrové smlouvy nebyly platně uzavřeny pro nesplnění povinnosti žalobkyně přezkoumat před poskytnutím úvěru schopnost žalovaného předmětné úvěr splácet. Za situace, kdy nebyla prokázána jakákoliv verifikace základních údajů o příjmech a výdajích žalovaného, nelze než označit postup předchůdce žalobkyně jako čistě formální a nevyhovující požadavku na vynaložení náležité odborné péče (viz výše). Lze dále plně přisvědčit straně žalované, pokud namítla, že opakované žalovaného žádosti o úvěry v relativně krátkém časovém rozpětí měly naopak vést ke zvýšené pozornosti při jejich posuzování, neboť se jeví jako pravděpodobné, že žalovaný čerpáním dalších úvěrů řeší problémy se splácením úvěrů dříve poskytnutých.26 Neplatnost uzavřených úvěrových smluv s sebou nese na straně žalovaného podle věty třetí § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit (pouze) peníze úvěrem poskytnuté. Skutečnost, že žalovaný má peníze vrátit „v době přiměřené“ jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy upravené obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost závazků dlužníka tak není vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z., nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (podle § 1968 o. z.), a žalobkyni jako věřiteli nelze přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), z čehož vychází i ustálená judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).27 Ve vztahu k nároku ad 1) soud konstatuje, že ze strany žalobkyně nebylo předloženo skutkové tvrzení o tom, kdy a v jaké výši byly žalovanému prostředky dle úvěrové smlouvy poskytnuty, ani jakým způsobem byla vyčíslena dlužná částka. Poukazuje-li pak žalobkyně na specifický charakter kontokorentního úvěru s tím, že tento vylučuje možnost uvést, v jaké výši byl úvěr čerpán, nelze této argumentaci přisvědčit. Je nepochybně v možnostech věřitele popsat čerpání prostředků z účtu alespoň do té míry, aby bylo možno učinit závěr o tom, zda vyčíslení žalobního požadavku odpovídá transakční historii a parametrům poskytnutého úvěru. V řešeném případě však strana žalující, přes výzvu a poučení soudu dle § 118 a odst. 1 o. s. ř., na tuto svou procesní povinnost rezignovala. Není pak rozhodně povinností soudu nahrazovat procesní aktivitu žalobkyně tím, že by nedostatečná skutková tvrzení sám vyhledával na základě výpisů transakční historie či jiných listinných důkazů.28 Z uvedených důvodů nezbylo soud než žalobu ohledně nároku ad 1) zamítnou pro neunesení břemene tvrzení ze strany žalobkyně.29 Soud se zabýval důvodností žalovaným vznesené námitky promlčení, přičemž konstatoval, že v případě absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru je za okamžik rozhodný pro počátek běhu promlčecí lhůty třeba považovat okamžik poskytnutí prostředků na základě neplatné smlouvy. Věřitel je v dané situaci oprávněn domáhat se vrácení takto poskytnutých prostředků kdykoliv, jde tak o případ, kdy je doba splnění dluhu ponechána na vůli věřitele. Pro počátek běhu promlčecí lhůty jsou tak rozhodné okolnosti, z nichž se věřitel dozvěděl, či mohl dozvědět, že mu vzniklo právo určit dobu doplnění dluhu (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3125/2022 z 31. 5. 2023).30 Aplikací uvedených judikatorních závěrů na zjištěný skutkový stav dospěl soud k závěru, že ohledně prostředků poskytnutých na základě neplatně uzavřených úvěrových smluv ve dnech 7. 9. 2020 a 10. 9. 2020, tedy ohledně nároků ad 2) a 3) byla žaloba podána po uplynutí promlčecí lhůty dle § 629 odst. 1 o. z. a tyto nároky tak byly ke dni podání žaloby podle § 609 o. z. promlčeny. Soudu tak nezbylo než ohledně těchto nároku žalobu zamítnout.31 Ohledně nároku ad 4) soud uzavírá, že bylo prokázáno poskytnutí částky 10 000 Kč dne 15. 8. 2021. Nárok má dle žalobkyně sestávat z jistiny 8 677,01 Kč, poplatků 1 355,04 Kč, smluvního úroku 350,07 Kč a úroku z prodlení 37,20 Kč. Vzhledem k absenci platné úvěrové smlouvy (viz výše) nelze žalobkyni přiznat uplatněný nárok na smluvní poplatky či smluvní úrok z úvěru. S odkazem na výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu rozsudek ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 pak nelze přiznat ani nárok na úrok z prodlení. Pokud byly na jistinu dluhu učiněny vyšší úhrady, než jak byly předchůdkyní žalobkyně započteny, bylo by na straně žalované, aby taková skutkové tvrzení předložila. Toto však neučinila, vzhledem k své procesní pasivitě, kdy je sice zastoupena opatrovníkem, který však není s žalovaným v kontaktu objektivně nemá možnost za něj tuto procesní povinnost splnit. Za dané situace shledal soud nárok ad) 4 za důvodný co do částky 8 677,01 Kč odpovídající jistině dluhu.32 S odkazem na vše výše uvedené soud vyhověl podané žalobě co do částky 8 677,01 Kč, zatímco ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl.33 Při úvaze o náhradě nákladů řízení soud reflektoval, že žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze částečně. Míru procesního úspěchu účastníků hodnotil soud nikoliv pouze podle jistiny žalované pohledávky, ale podle úspěchu v celém sporu, tady i stran jejího příslušenství, v daném případě úroků a úroků z prodlení, ke dni vydání rozsudku. Uvedený názor je mimo jiné vyjádřen v nálezu Ústavního soudu ČR

I. ÚS 2717/08 ze dne 30.8.2010. Porovnáním žalované částky s příslušenstvím ve výši požadované žalobou (69 205,68 Kč) a částky, která byla žalobkyni přiznána (8 677,01 Kč) - vyčísleno vždy ke dni vydání rozsudku, byla zjištěna míra procesního úspěchu žalobkyně, která odpovídá 12,5 %, zatím co míra procesního úspěchu žalovaného činí 87,5 %.34 Podle § 149 odst. 2 o. s. ř. uložil soud žalobkyně zaplatit státu část náhrady odměny a hotových výdajů ustanoveného opatrovníka odpovídající 75%. Náhrada bude vyčíslená samostatným usnesením soudu a lhůta k zaplacení náhrady je proto vázána na právní moc tohoto usnesení.