11 C 90/2025

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Kneřem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 21 149 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 21 149 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 21 149 Kč za dobu od 15. 10. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do úroku z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 21 149 Kč za dobu od 22. 4. 2022 do 14. 10. 2022 se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 8 798 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta, .

1. Žalobou ze dne 4. 3. 2025 10 žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 21 149 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , Anonymizováno, (dále jen „dodavatel“), dne 11. 2. 2014 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě odebíral žalovaný od této společnosti elektřinu v odběrném místě na adrese , adresa, . Dodavatel vyúčtoval žalovanému spotřebu elektřiny za období 31. 10. 2020 - 13. 10. 2021 s přeplatkem 4 460 Kč, který byl žalovanému vyplacen. Následně, po obdržení opravných dat od provozovatele distribuční soustavy, byla vystavena za uvedené období opravná faktura s nedoplatkem ve výši 21 149 Kč, se splatností 21. 4. 2022. Na tuto fakturu neuhradil žalovaný ničeho. Předmětná pohledávka byla následně smluvně postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu, kdy v návrhu zamítnutí žaloby. Uvedl k věci, že obdržel přípis , tituly před jménem, , jméno FO, , která datovaný 10. 10. 2023, , k němuž bylo připojeno obtížně čitelná kopie faktury, přičemž tento přípis považoval za podvodný. Uvedl dále, že z odběrného místa se odstěhoval v roce 2004 a opět se tam nastěhoval 1. 3. 2021. dne 7. 3. 2021 si vyfotografoval stav elektroměru, stejně tak učinil dne 9. 11. 2025. žalovaný má za to, že účtovaná spotřeba je nadhodnocena, když převyšuje spotřebu obvyklou v předešlých účtovacích obdobích. Uvedl dále, a že se domníval, že vzniklá chyba souvisí s tím, že úspěšně uplatnil reklamaci vyúčtování za období následující po období aktuálně řešeném, kdy byl v režimu tzv. dodavatele poslední instance (DPI).

3. Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich příčinné souvislosti přijal soud tyto skutkové závěry:

4. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, ve spojení s dodatkem č. , hodnota, , vyplývá, že tato byla uzavřena mezi dodavatelem a žalovaným dne 11. 2. 2014, přičemž dodavatel se Smlouvou zavázal žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, , Žalovaný se pak zavázal platit za odběr elektřiny cenu dle sjednaného tarifu. Smlouva byla uzavřena na dobu 2 let s tím, že se její platnost automaticky prodlužuje na dobu neurčitou, neoznámí-li zákazník ve lhůtě 3 měsíců před uplynutím sjednané doby, že trvá na ukončení smlouvy.

5. Z faktury č. , hodnota, vyplývá, že touto bylo provedeno konečné vyúčtování odběru elektřiny za období 31. 10. 2020 - 13. 10. 2021, kdy měla být odebrána elektřina v celkovém množství 24,52 MWh v ceně 81 839,98 Kč, kdy po započtení zálohových plateb 86 300 Kč vznikl přeplatek 4 460 Kč. Vyplývá dále z faktury celková spotřeba odběrného místa za předešlá období (25 264 kWh v období 6. 11. 2018 – 30. 10. 2019 a 25 780 kWh v období 31. 10. 2019 – 30. 10. 2020).

6. Z opravné faktury č. , hodnota, vyplývá, že touto byla dodatečně vyúčtována elektřina odebraná v období 31. 10. 2020 - 13. 10. 2021 v množství 7,021 MWh a ceně 21 149 Kč splatných 21. 4. 2022.

7. Ze zprávy provozovatele distribuční soustavy , právnická osoba, ., podané k žádosti soudu dne 2. 7. 2025 bylo zjištěno, že v období 31. 10. 2020 - 13. 10. 2021 bylo do daného odběrného místa dodáno 12059 kWh elektřiny ve vysokém tarifu a 19473 kWh elektřiny v nízkém tarifu. Množství odebrané elektřiny bylo ke dni 13. 10. 2021 stanoveno kvalifikovaným odhadem, když žádný z účastníků trhu s elektřinou nenahlásil stavy elektroměru k danému dni. Takto byl určen stav elektroměru ve vysokém tarifu 30442 kWh a v nízkém tarifu 130256 kWh. Žalovaný byl 14. 10. 2025 převeden do režimu DPI v důsledku pozbytí možnosti původního dodavatele zajišťovat dodávku elektřiny. Žalovaný následně uplatnil reklamaci vyúčtování u DPI, k čemuž provozovatel distribuční soustavy poskytl opravené údaje o stavu elektroměrů ke dni 14. 10. 2021, které nově činili 33395 kWh ve vysokém tarifu a 134315 kWh v nízkém tarifu.

8. Z fotodokumentace stavu elektroměru předložené žalovaným vyplývá, že snímky datované 7. 3. 2021 zachycují stav 125353 kWh v nízkém tarifu a 27968 kWh ve vysokém tarifu, snímky datované 9. 11. 2021 pak zachycují stav 136121 kWh v nízkém tarifu a 34036 kWh ve vysokém tarifu.

9. Z faktury dodavatele č. , hodnota, za období 31. 10. 2019 – 30. 10. 2020, tedy období přímo předcházející období řešenému v tomto řízení, a z porovnání s opravnou fakturou č. , hodnota, bylo zjištěno, že koncové stavy elektroměrů uvedené ve faktuře č. , hodnota, odpovídají výchozím stavům uvedeným ve faktuře č. , hodnota, .

10. Z přípisu žalobkyně, spolupodepsaného jednateli dodavatele vyplývá, že tímto byl žalovaný vyrozuměn o postoupení předmětné pohledávky ke dni 28. 12. 2022. Odeslání přípisu na adresu odběrného místa dne 25. 1. 2023 prokazuje žalobkyně poštovním podacím archem.

11. Dle předžalobní upomínky z 10. 10. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě žalobou uplatněného nároku, přičemž mezi přílohami upomínky je uvedena faktura č. , hodnota, . Odeslání upomínky na adresu odběrného místa dne 10. 10. 2023 prokazuje žalobkyně poštovním podacím archem.

12. Soud konstatuje, že tvrzení žalovaného o (blíže nijak nespecifikované) chybě při stanovení spotřeby elektřiny za řešené období nelze mít na základě provedeného dokazování za prokázané. Naopak bylo zjištěno, že koncový stav elektroměru ke konci předešlého období odpovídá výchozímu stavu u období aktuálně řešenému. Nepřípadný je poukaz žalovaného na odchylku ve spotřebě oproti předešlým obdobím, když z této nelze bez dalšího na chybu měření usuzovat, a to tím spíše, že nejde o odchylku nijak nápadně výraznou. Závěr o jakékoliv chybě v měření nepodporuje žalovaným předložená fotodokumentace, když zachycené stavy se nijak nevymykají předpokládanému průběžnému vývoji stavu elektroměru v průběhu daného zúčtovacího období. Ze zjištěného skutkového stavu pak zřetelně vyplývá, že korekce údaje o stavu elektroměru ke konci předmětného období byla vyvolána tím, že žalovaný provedl reklamaci vyúčtování za období následné a domohl se určení, že množství elektřiny spotřebované v tomto následném období bylo nižší než původně účtované. Logickým a nevyhnutelným důsledkem této skutečnosti pak byla nutnost doúčtovat množství elektřiny odpovídající rozdílu s tím že tato musela být spotřebována v období řešeném v tomto řízení. Toto dodavatel učinil, když správně vyšel z údajů sdělených správcem distribuční soustavy.

13. Současně soud konstatuje, že nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že opravná faktura č. , hodnota, byla po jejím vystavení odeslána žalovanému. Žalobce přes procesní poučení soudu k prokázání tohoto tvrzení důkazy nenavrhl. Soud tak vzal za prokázané, že faktura se prokazatelně dostala do dispozice žalovaného spolu s předžalobní upomínkou odeslanou 10. 10. 2023, což žalovaný sám potvrdil. Při absenci přesného údaje o dni doručení vyšel soud z toho, že se faktura do dispozice žalovaného dostala třetího kalendářního dne od odeslání, tedy 13. 10. 2023.

14. Na základě právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně (dodavatelem) a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, přičemž právní vztah smlouvou založený se řídí zákonem č. 458/2000 Sb. (dále jen „energetický zákon“) a samotná smlouva pak je upravena v § 50 energetického zákona, který v odst. 2 tuto smlouvu charakterizuje jako smlouvu, kterou se výrobce nebo obchodník s elektřinou zavazuje dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou.

15. Lze dále odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 33 Cdo 4108/2017, dle jehož odůvodnění provozovatel přenosové nebo distribuční soustavy mohl pro účely vyúčtování ceny údaje z měření (stav elektroměru) k datu účinnosti změny dodavatele elektřiny s ohledem na charakter odběrného místa zjistit nejen odečtem, ale i odhadem stavu měřícího zařízení podle typového diagramu dodávky (srov. § 49 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., § 30a odst. 8, 9 vyhlášky č. 541/2005 Sb., § 4 odst. 8 vyhlášky č. 82/2011 Sb.). Okolnost, že údaje zaznamenané měřícím zařízením jsou dostupné, na tom nic nemění. Výpočet náhradních údajů o spotřebě nebo dodávce elektřiny a o jejím průběhu provozovatelem přenosové distribuční soustavy přichází v úvahu nejen, je-li měřící zařízení vadné, ale i při opravě chybných nebo doplnění chybějících hodnot, a to podle výše spotřeby elektřiny v předcházejícím srovnatelném období nebo dodatečně podle výše spotřeby či dodávky elektřiny zjištěné na základě kontrolního odečtu v následujícím období (srov. § 4 odst. 3 vyhlášky č. 82/2011 Sb.). Takto dodatečně stanovené hodnoty se považují za údaje z měření elektřiny (§ 4 odst. 2 písm. c/ vyhlášky č. 82/2011 Sb.) a jsou podkladem vyúčtování ceny při změně dodavatele (srov. § 49 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., § 30a odst. 8 vyhlášky č. 541/2005 Sb.).

16. Žalovaný nesplnil povinnost zaplatit část elektřiny spotřebované v předmětném zúčtovacím období a to v množství 7,021 MWh, které bylo vyúčtováno opravnou fakturou č. č. , hodnota, znějící na částku 21 149 Kč. Žalobou uplatněný nárok na zaplacení této částky tak je po právu.

17. Aktivní legitimace žalobkyně coby postupníka je pak dána již tím, že bylo v řízení prokázáno provedení notifikace žalovaného o postoupení pohledávky ze strany původního věřitele - viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 333/2012 ze dne 30. 5. 2012.

18. Právo na úroky z prodlení vyplývá z ust. § 1970 o.z. (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný ode dne 1.1.2014 ). Výši úroků z prodlení stanoví § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná splatný závazek řádně a včas neuhradila, a je tedy s úhradou v prodlení. Úrok z prodlení byl žalobkyní požadován ode dne následujícího po dni splatnosti faktury. Splatnost žalované pohledávky však dle názoru soudu nemohla nastat dříve, než měl žalovaný možnost seznámit se s výší účtované ceny. Protože doručení vyúčtování nebylo prokázáno, přiznal soud v daném případě žalobkyni právo na úroky z prodlení z žalované částky až v návaznosti na odeslání předžalobní upomínky dne 10. 10. 2023. Zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla dle standardního způsobu doručování nejpozději třetí pracovní den po odeslání. V daném případě byla žalovanému upomínka doručena či uložena k vyzvednutí nejpozději dne 13. 10. 2023. Následujícího dne mohl žalovaný plnit, a pokud tak neučinil, vznikl dnem následujícím, tj. dnem 15. 10. 2023 žalobkyni nárok na uplatnění úroku z prodlení.

19. Aplikací citované právní úpravy na zjištěný skutkový stav dospěl soud k závěru, že žalobou uplatněný nárok je po právu co do celé jistiny žalované částky a co do zákonného úroku z prodlení z této částky za dobu od 15. 10. 2023 do zaplacení, přičemž výše zákonného úroku z prodlení činila v dané době 15% ročně. Soud je vázán žalobním návrhem a přiznal proto žalobkyni celou jistinu žalované pohledávky a úrok z prodlení z této částky ve výši 11,75% ročně od 15. 10. 2023 do zaplacení, zatímco ve zbývající části žalobu zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobkyně měla plný úspěch ohledně jistiny a části úroku z prodlení, přičemž dílčí procesní neúspěch ohledně části úroku z prodlení není důvodem k redukci nároku na náhradu nákladů řízení a tyto byly proto žalobkyni přiznány v plné výši.

21. Tyto byly vyčísleny celkovou částkou 8 798 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 846 Kč, náhrady nákladů právního zastoupení ve výši 2 880 Kč stanovené podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) za tyto úkony právní služby (při výši náhrady 300 Kč za 1 úkon právní služby):- převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu,- výzva k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu,- podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu,a dále podle § 7 advokátního tarifu za tyto úkony právní služby (při výši mimosmluvní odměny 1 980 Kč za 1 úkon právní služby):- účast při jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu,Náhrada nákladů řízení dále zahrnuje 3 paušální náhrady hotových výdajů dle § 14b odst. 2 vyhl. MSp. č. 177/1996 Sb. po 100 Kč a dále 1 paušální náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhl. MSp. č. 177/1996 Sb. po 450 Kč, tedy v celkové výši 750 Kč.

22. Náhrada nákladů řízení zahrnuje dále cestovní náklady advokáta ve výši 3 022 Kč (cesta na trase , adresa, , adresa, a zpět, tedy celkem 400 km při průměrné spotřebě vozidla 4,9 litru / 100 km a při ceně benzinu BA95 ve výši 35,80 Kč / litr určené dle § 4 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 475/2024 Sb. ve znění účinném ke dni jednání soudu, základní náhrada za použití motorového vozidla, která dle § 1 uvedené vyhlášky činí 5,80 Kč / km) a náhradu promeškaného času dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 1 800 Kč při celkové době jízdy 12 započatých půlhodin.

23. Náhradu nákladů řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o.s.ř. povinen zaplatit k rukám advokáta žalobkyně.

24. Lhůta ke splnění povinností uložených tímto rozsudkem byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.