110 C 25/2014

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Dostálovou Kunickou ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a svědkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa svědkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno . sídlem adresa o zaplacení částky 271 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 21 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení</b> <b>ve výši 7,50 % ročně z částky 6 000 Kč za období od 2.7.2012 do zaplacení,</b> <b>ve výši 7,50 % ročně z částky 5 000 Kč za období od 31.7.2012 do zaplacení,</b> <b>ve výši 7,05 % ročně z částky 10 000 Kč za období od 7.1.2013 do zaplacení,</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba o zaplacení částky 271 000 Kč s příslušenstvím se co do jistiny ve výši 250 000 Kč a zákonných úroků z prodlení</b> <b>ve výši 8,00 % ročně z částky 40 000 Kč za období od 16.3.2010 do 30.6.2010,</b> <b>ve výši 7,75 % ročně z částky 40 000 Kč za období od 1.7.2010 do 30.6.2012,</b> <b>ve výši 7,50 % ročně z částky 40 000 Kč za období od 1.7.2012 do 31.12.2012,</b> <b>ve výši 7,05 % ročně z částky 40 000 Kč za období od 1.1.2013 do 31.12.2017,</b> <b>ve výši 7,50 % ročně z částky 40 000 Kč za období od 1.1.2018 do 30.6.2018,</b> <b>ve výši 8,00 % ročně z částky 40 000 Kč za období od 1.7.2018 do 31.12.2018,</b> <b>ve výši 8,75 % ročně z částky 40 000 Kč za období od 1.1.2019 do 30.6.2019,</b> <b>ve výši 9,00 % ročně z částky 40 000 Kč za období od 1.7.2019 do 30.6.2020,</b> <b>ve výši 7,25 % ročně z částky 40 000 Kč za období od 1.7.2020 do 30.6.2021,</b> <b>ve výši 7,50 % ročně z částky 40 000 Kč za období od 1.7.2021 až do zaplacení,</b> <b>ve výši 7,75 % ročně z částky 20 000 Kč za období od 15.12.2010 až do zaplacení,</b> <b>ve výši 7,75 % ročně z částky 10 000 Kč za období od 18.1.2011 až do zaplacení,</b> <b>ve výši 7,75 % ročně z částky 10 000 Kč za období od 7.3.2011 až do zaplacení,</b> <b>ve výši 7,75 % ročně z částky 10 000 Kč za období od 11.3.2011 až do zaplacení,</b> <b>ve výši 7,75 % ročně z částky 15 000 Kč za období od 14.4.2011 až do zaplacení,</b> <b>ve výši 7,75 % ročně z částky 10 000 Kč za období od 14.4.2011 až do zaplacení,</b> <b>ve výši 7,75 % ročně z částky 30 000 Kč za období od 3.5.2011 až do zaplacení,</b> <b>ve výši 7,75 % ročně z částky 20 000 Kč za období od 2.6.2011 až do zaplacení,</b> <b>ve výši 7,75 % ročně z částky 20 000 Kč za období od 19.9.2011 až do zaplacení,</b> <b>ve výši 7,75 % ročně z částky 10 000 Kč za období od 22.9.2011 až do zaplacení,</b> <b>ve výši 7,75 % ročně z částky 15 000 Kč za období od 24.10.2011 až do zaplacení,</b> <b>ve výši 7,75 % ročně z částky 20 000 Kč za období od 18.11.2011 až do zaplacení,</b> <b>ve výši 7,75 % ročně z částky 20 000 Kč za období od 3.4.2012 až do zaplacení,</b> <b>zamítá.</b> <b>III. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 85,76%, což představuje částku 199 409 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno].</b> <b>IV. Svědkyni [celé jméno svědkyně] se přiznává svědečné. Výše svědečného bude vyčíslena v samostatném usnesení.</b> <b>V. Žalobce je povinen nahradit státu náklady svědečného ve výši 92,88 %, a to v částce a lhůtě stanovené samostatným usnesením, na účet Okresního soudu v Jablonci nad Nisou.</b> <b>VI. Žalovaná je povinna nahradit státu náklady svědečného ve výši 7,12%, a to v částce a lhůtě stanovené samostatným usnesením, na účet Okresního soudu v Jablonci nad Nisou.</b> 1 Žalobou ze dne 5. 5. 2014, ve znění jejích částečných zpětvzetí ze dne 17. 7. 2014 (s opravou ze dne 3.10.2014) a ze dne 25. 1. 2016, se žalobce proti žalované domáhal zaplacení částky 271 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částek a za dobu, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Návrh žalobce odůvodnil tím, že je majitelem bankovního účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] (dále jen„ účet žalobce“), ze kterého byly v letech 2010 2013 jeho tehdejší manželkou a matkou žalované [celé jméno svědkyně] neoprávněně převáděny finanční prostředky na bankovní účet žalované č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] (dále jen„ účet žalované“). Tímto způsobem byla [celé jméno svědkyně], která měla dispoziční oprávnění k účtu žalobce, z tohoto účtu bez vědomí žalobce a bez právního důvodu převedena dílčími platbami v uvedeném období na účet žalované celková částka nejméně 325 000 Kč. Popsaným způsobem vzniklo žalované bezdůvodné obohacení na úkor žalobce, který se touto žalobou domáhal zaplacení částky ve výši 271 000 Kč. V průběhu řízení doplnil žalobce svá tvrzení tak, že se na účtu žalobce nenacházely žádné prostředky společného jmění manželů s [celé jméno svědkyně], ale pouze výlučné prostředky žalobce a prostředky [právnická osoba] [právnická osoba], [IČO], přičemž prostředky, které byly vyvedeny z účtu společnosti, se okamžikem připsání na účet žalobce, staly prostředky, k nimž měl majetkové právo žalobce, a tímto okamžikem už nelze hovořit o„ prostředcích společnosti“, neboť ty splynuly s prostředky na účtu žalobce. Jejich následným převodem na účet žalované došlo k poklesu majetku žalobce a zároveň k obohacení žalované, neboť se její majetek bez právního důvodu zvětšil a žalobce byl o tuto částku ochuzen. Žalobce je tedy věřitelem pohledávky na zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 271 000 Kč vůči žalované a je ve věci nadán aktivní legitimací. O jednání [celé jméno svědkyně] v letech 2010 - 2013 se žalobce dozvěděl v září 2013, jednání žalované považuje za jednání úmyslné, na které dopadá desetiletá promlčecí doba dle § 107 odst. 2 obč. zák. Pokud žalovaná uplatnila k části vznesenému nároku námitku promlčení je tato i vzhledem k okolnostem věci v rozporu s dobrými mravy. Argumentuje-li žalovaná, že se jednalo o výživné, které jí bylo poskytováno ze strany její matky [celé jméno svědkyně], pokládá žalobce toto tvrzení za účelové a nesmyslné, neboť neexistuje důvod, proč by z prostředků žalobce mělo být hrazeno výživné na dítě, které není žalobce, nadto tvrzené výživné by bylo poskytováno ve značně vysokých částkách a k tomu nepravidelně. 2 Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že z účtu žalobce byly na její účet převáděny prostředky v rozsahu tvrzeném žalobou. Dle žalované však na účtu žalobce byly v dané době uloženy prostředky tvořící součást společného jmění manželů žalobce a [celé jméno svědkyně], která touto formou plnila vůči žalované svou zákonnou vyživovací povinnost. Předmětné převody tak nepředstavovaly bezdůvodné obohacení žalované. Žalovaná dále vznesla námitku promlčení žalobou uplatněného nároku v rozsahu výroku II. tohoto rozsudku. 3 První rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ve věci ze dne 18.4.2016, č.j. 110 C 25/2014-121, byl k odvolání žalobce zrušen usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 4. 4. 2017, č.j. 36 Co 337/2016-165, a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Dle závazného právního názoru odvolacího soudu bylo pro rozhodnutí ve věci podstatné identifikovat povahu prostředků na účtu žalobce, tedy určit, zda jde o prostředky patřící výlučně žalobci, či náležící v dané době do SJM žalobce a [celé jméno svědkyně], případně o prostředky obojího druhu a to z hlediska právní úpravy § 143 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen„ obč. zák.“). V pořadí druhý rozsudek Okresního soudu v Jablonci and Nisou ze dne 23.5.2019, č.j. 110 C 25/2014-206, byl k odvolání žalobce opět zrušen, a to usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 17.4.2020, č.j. 36 Co 364/2019-230 a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud zavázal okresní soud závazným pokynem, aby poučil žalovanou o povinnosti doplnit svá skutková tvrzení podle § 118a odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaná tvrdí, že prostředky z účtu [právnická osoba] [právnická osoba] převedené její matkou na účet žalobce představovaly společné jmění bývalých manželů [příjmení], včetně doplnění tvrzení o specifikaci, na základě jakého právního důvodu k těmto převodům v jednotlivých případech docházelo. 4 Soud vzal za svá skutková zjištění ve smyslu § 120 odst. 3 o.s.ř. shodná tvrzení stran, že manželství žalobce a [celé jméno svědkyně] trvalo od [datum] do [datum], že žalobce a [celé jméno svědkyně] byli v žalovaném období společníky a jednateli společnosti [anonymizováno] [právnická osoba], že z účtu žalobce byly na účet žalované převáděny prostředky ve výši tvrzené žalobou, a dále pak to, že žalovaná byla v době od března 2010 do ledna 2013 studentkou [anonymizována dvě slova] bez vlastního zdroje příjmů. 5 Soud v souladu s výše citovaným závazným právním názorem odvolacího soudu dále poučil žalovanou dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o povinnosti předložit skutková tvrzení a důkazní návrhy v tomto směru. 6 Žalovaná setrvala na své procesní obraně spočívající v přijímání poskytovaného plnění z titulu plnění vyživovací povinnosti ze strany její matky [celé jméno svědkyně], neboť žalovaná v předmětné době studovala, a které bylo plněno na základě dohody mezi ní a její matkou a nebylo upraveno soudem. Doplnila, že [celé jméno svědkyně] k ní v rozhodném období neměla jiných finančních závazků. Uvedla, že nebyla společníkem ve [právnická osoba] [právnická osoba] a nemá tedy žádné informace, na základě jakého důvodu [celé jméno svědkyně] realizovala převody peněz z bankovního účtu uvedené společnosti na účet žalobce. Navrhla soudu, aby doplnil dokazování výslechem [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědka], soud tyto důkazy provedl. 7 Z výpovědi [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že je matkou žalované a bývalou manželkou žalobce. Tvrzení žalobce o vyvádění prostředků žalovanou považuje za výmysl. Vypověděla, že to začalo jejich rozvodem, kdy jí žalobce zaslal e-mail, který může doložit, a ve kterém uváděl, že pokud nepřistoupí k převodu podílu ve [právnická osoba] [právnická osoba] a nepřestane se s ním soudit, napadne ji přes žalovanou. Tak se začalo řešit to výživné. Vypověděla, že žalované posílala výživné přes účet žalobce, že žalobce o tom věděl, chodily mu SMS zprávy o odeslání plateb ze strany banky. Žalobce také platil výživné na své dvě děti, a to formou složenek, na [anonymizováno] [jméno] 2 000 Kč, na [anonymizováno] [jméno] 4 000 Kč. Žalované platil školné její otec. Uvedla, že bylo její povinností se o žalovanou postarat, protože žalovaná v období 2010 – 2013 studovala v zahraničí, v [země], a nebydlela s nimi ve společné domácnosti. Tehdy žalovaná nepracovala, přivydělávala si brigádami. Pokud se jedná o hospodaření tehdejších manželů, svědkyně vypověděla, že si s žalobcem jako majitelé firmy vypláceli plat, a to po 15 000 Kč měsíčně, fungovali i jako zaměstnanci firmy, na to existovala pracovní smlouva, neboť má i výpověď. Dále si brali odměny, o tom rozhodovala valná hromada, je o tom zápis, není schopná to uvést přesně, ale šlo o odměny v řádech desítek tisíc ročně. Protože do [právnická osoba] [právnická osoba] vložili peníze, tyto šlo čerpat, neboť šlo o [anonymizováno]. To je známo tehdejšímu účetnímu [celé jméno svědka]. Na čerpání vkladu do společnosti se tehdy se žalobcem dohodli, blíže je schopen se k tomu vyjádřit účetní. Kromě příjmů ze [právnická osoba] [právnická osoba] neměli jiné příjmy. Upřesnila, že ona měla příjem pouze z této společnosti, zda měl žalobce i jiné příjmy neví. V žalovaném období nedisponovala žádnými výlučnými příjmy či výlučným majetkem. Veškeré příjmy v žalovaném období chodily na účet žalobce, který chtěl mít kontrolu. Měla svůj účet u [právnická osoba], ale ten se nepoužíval. Ví pouze o účtu společnosti a účtu žalobce, oba účty byly zřízeny u [právnická osoba] K účtu žalobce měla podpisové právo, stejně tak k účtu společnosti. S oběma účty v žalovaném období disponovala, stejně tak jako žalobce. K povědomí žalobce o transakcích na obou účtech uvedla, že ke transakcím docházelo na základě dohody se žalobcem, nic nepřeváděla sama, chodily mu SMS zprávy o provedených platbách, bylo jeho povinností jako jednatele mít o tomto přehled. Vypověděla, že z účtu žalobce převáděla prostředky žalované. Žalobce o těchto převodech věděl, šlo o výživné. Ve stejném období, kdy se platilo výživné žalované, se platilo i výživné dětem žalobce. Výše a data zasílaných plateb vycházela z dohody s žalovanou, pokud potřebovala něco uhradit, následně to doma s žalobcem probírali, měli tehdy perfektní vztah, nebyl žádný problém. Pravidelně se žalované zasílalo 6 000 Kč, mohlo jít i o částky vyšší, když potřebovala něco zaplatit, studovala tehdy v [země]. Nejsou jí známy jiné převody peněz z účtu [právnická osoba] [právnická osoba] na účet žalobce vyjma výplat ve výši 15 000 Kč na základě pracovní smlouvy, vyjma vyplácených odměn, o čemž je zápis valné hromady a vyjma čerpání vkladu, k čemuž se může blíže vyjádřit tehdejší účetní společnosti. Uvedla, že jí není známo, zda žalobce nějak disponoval se svým soukromým účtem. S účtem společnosti zřejmě disponoval, ale tehdy mezi nimi panovala důvěra a je pro ni velkým překvapením co se dnes děje, nekoukala mu přes rameno. Pokud se jedná o soukromý účet žalobce, tento účet již měl žalobce v době, kdy se poznali, tehdy podnikal jako fyzická osoba, není jí známo, jaké prostředky měl na tomto účtu. Pokud se jedná o výpisy z obou bankovních účtů, svědkyně uvedla, že výpisy chodily nejdříve poštou, poté se výpisy stahovaly z účtu banky, na to se tiskly a zakládaly. Do elektronického bankovnictví se vstupovalo přes heslo, které oba znali. Již si nepamatuje, zda šlo o jedno či více hesel, asi měl každý z nich své heslo. Při zadávání platby se zadávalo heslo či PIN. SMS zprávy od banky chodily na telefon žalobce, neboť ten byl uveden na smlouvě o účtu. Vypověděla, že v letech 2011 – 2012 byla na studijním pobytu v [země], který stál asi 50 000 Kč – 60 000 Kč. Uvedla, že vyplácení mzdy probíhalo v hotovosti. I zaměstnancům se vyplácela mzda v hotovosti, z těchto prostředků se žilo a platilo se výživné. Náklady na domácnost činily přibližně 40 000 Kč měsíčně. Hodně stála záliba žalobce ve [anonymizováno], a tak i s volnočasovými aktivitami v závodním období šlo přibližně o částku 50 000 – 60 000 Kč měsíčně. Prostředky jako vratky či odměny vyplácené na základě rozhodnutí valné hromady se čerpaly hotově z pokladny. Pokud jde o proces převodu prostředků z účtu společnosti na účet žalobce, probíhalo to tak, že žalobce přišel s tím, že potřebuje peníze, nebyly v pokladně, volala účetnímu a dostala souhlas, že vklad mohou čerpat. Žalobce učinil zápis z valné hromady, ale kde je zápis neví. Uvedla, že všechny mzdy byly vypláceny v hotovosti na příkaz žalobce. Pokud jde převody z účtu žalobce na její účet u [právnická osoba] tak tyto prováděla možná v začátcích. Hlavně obstarávala účet společnosti. Účet žalobce byl používán při čerpání vkladu, z těchto prostředků se platilo výživné a dále co bylo potřeba. K účtu žalobce má bližší informace [jméno] [příjmení], sídlem [obec], která zpracovávala účetnictví žalobce jako fyzické osoby podnikatele. Možná by se mohla blíže vyjádřit k prostředkům na tomto účtu. Uvedla, že plat či odměny byly vypláceny v hotovosti. Čerpaný vklad byl vyplácen na účet žalobce, vždy byl o tom pořízen zápis, peníze žalobce utrácel za [anonymizována tři slova]. 8 Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] (při jeho zproštění mlčenlivosti jako daňového poradce [právnická osoba] [právnická osoba] ze strany žalobce jako jednatele této společnosti) soud zjistil, že pro [právnická osoba] [právnická osoba] vykonával v rozhodné době účetní činnost i daňové poradenství jako zaměstnanec [právnická osoba] [anonymizováno], jež je i spoluvlastníkem. Obecně k převodům peněz mezi společností [anonymizováno] a jejími jednateli vypověděl, že pokud mu přijde výpis z účtu společnosti, z něhož je zřejmé, že odešly nebo přišly nějaké peníze, dotazuje se jednatelů či společníků na důvod, podle jejich sdělení potom převody rozúčtovává na jednotlivá čísla účtů, může se jednat o soukromé půjčky společníků do společnosti, tyto se následně bezúročně zpátky vrací. Není si vědom, že by měl v držení nějaké rozhodnutí orgánu [právnická osoba] [právnická osoba] Společnost vlastnili dva společníci – jednatelé, byli manžely, fungovalo to tak, že se dohodli mezi sebou a on jim řekl, jak na tom společnost je. Na začátku [právnická osoba] [právnická osoba] to bylo tak, že společníci dávali do firmy peníze. Firma nerozdělovala zisk, pouze si následně tyto peníze vraceli. Pokud se jedná o vratky půjček, byly tyto prostředky vypláceny na soukromý účet, kam se vyplácely i výplaty. Šlo o jeden účet, ale číslo nemůže nyní říci. Společnosti půjčovali oba společníci. Účtovali to tak, aby to bylo zhruba napůl, pokud se na účtu objevily peníze, ptal se žalobce, o jaké peníze jde, a kdo tam tu půjčku dal, pokud se jednalo o půjčku. K půjčkám společníků doplnil, že šlo o jeden účet, příp. o platbu v hotovosti, kdy se na to dotazoval, neboť na pokladně nic neměli. Společníci měli nějaké podnikání i jako fyzické osoby, ale toto nezpracovávali a nemá o tom bližší informace. Nemá k dispozici žádné písemné podklady, které by se týkaly zmíněných půjček. Nepamatuje si na žádnou valnou hromadu [právnická osoba] [právnická osoba], žádné se osobně neúčastnil. Pokud se jedná o jeho práci jako účetního a daňového poradce, vypověděl, že se ve své práci řídí pokyny jednatele, kdy pracuje na základě faktur, na tomto podkladu zpracovává účetnictví, pokud je mu nějaká položka nejasná, kontaktuje jednatele společnosti. Na základě jakého jednání od jednatele pokyn dostane, už do jeho kompetence nespadá. V případě, že by společnost vyplácela společníkům podíl na zisku, chtěli by po společnosti, aby svolala valnou hromadu, aby věděli, kolik vypláceli. Pokud si dobře vzpomíná toto se v případě [právnická osoba] [právnická osoba] nestalo. Pokud je z účtu společnosti vyplácena jednateli výplata, jsou rozdělovány odměny nebo jsou čerpány vklady, toto je v účetnictví patrné. Není problém toto dohledat podle jednotlivých položek, ale muselo by být účetnictví zprovozněno. Pokud si dobře vzpomíná, tak si v daném případě část účetnictví – fakturaci dělala firma sama a k nim se potom přetahovaly vydané faktury, a to faktury přijaté. Z hlediska účetního a daňového [právnická osoba] [právnická osoba] v daném období zastupovali pouze oni. 9 Žalobce, vyslýchaný jako účastník řízení, uvedl, že neví nic o transakcích na účtu. Ke hloubkové kontrole jej navedla SMS od tehdejšího účetního [celé jméno svědka], ve které mu nabízí, že mu za 100 000 Kč spraví ten bordel v účetnictví. Na to kontaktoval druhého společníka dané účetní firmy, od kterého se dozvěděl, že není jediný jejich klient, který se na to ptá. Na základě nové účetní, kterou si našel, vytáhl vše ze [právnická osoba] [anonymizováno] a na vše přišel. Uvedl, že při výslechu účetní [celé jméno svědka] tvrdil, že šlo o půjčky, avšak paní [celé jméno svědkyně] před vstupem do manželství žádné prostředky neměla, nemohlo se tedy o půjčky jednat. Má za to, že rady, jak ze společnosti vyvázat peníze vymyslel pan [celé jméno svědka]. V účetnictví jsou přesmyčky, kdy šly peníze z účtu na pokladnu a zpět na účet, kam ale nepřišly. Je uveden např. vklad 500 000 Kč, což takto nelze vkládat do [anonymizováno], musel by na to být protokol s příslušnými podpisy. Přičemž dvěma vklady ve výši 500 000 Kč a 700 000 Kč paní [celé jméno svědkyně] s panem [celé jméno svědka] dorovnaly schodky. Na základě těchto zjištění začal kontrolovat účty, faktury. Předmětný účet nepoužíval, byl to pouze jeho účet, který neměl být používán do společnosti ani neměl být používán jeho bývalou manželkou. Musel zjistit, čí je to účet. Toto se dělo v létě roku 2013, konzultoval to s novou účetní, paní [celé jméno svědkyně], která zjišťovala, kam odchází peníze, ona to může potvrdit. Pokud žalovaná uvádí, že šlo o výživné, žalovaná byla 4 roky na škole na [anonymizována dvě slova], léta si nepamatuje. Matka žalované ji ze svého účtu ani z jiného nic neposílala, vše hradil otec žalované. Když přišel na to, že jde o její účet, navštívil otce žalované, aby mezi nimi došlo k vyrovnání. Její otec mu řekl, že žalovaná měla vše hrazené od něho a pokud potřebovala peníze, že si mu o ně řekne. Je také možné, že paní [celé jméno svědkyně] vyváděla peníze přes jeho účet i účet žalované a peníze se dostaly zpět k ní. O výživné nešlo, soudem stanovené výživné měl otec žalované. Uplatněné platby nechodily pravidelně. Žalovaná nikdy z jeho účtu nedostala peníze, musela vědět, že neví o tom, že jde o peníze z jeho účtu. Vypověděl, že matka ji instruovala, že o tom má mlčet, ačkoliv jí z jeho účtu přišly peníze, neozvala se. Nikdy nepoděkovala, ačkoliv šlo o nemalé částky. Uvedl, že peníze přišly z účtu, ze kterého neměly a žalovaná se měla zeptat, či poslat peníze zpátky, že jde o mylnou platbu. Každý, kdo platí výživné, chce mít doklad o tom, že výživné hradí. Proč by to bylo děláno takto, pokud by to bylo legální. Vymyslel to pan [celé jméno svědka], který řekl, dej to na účet žalobce a pošli to pryč, bude to těžko dohledatelné. Ty peníze byly z firmy ukradeny, nebyla rovněž zaplacena daň. V letech 2010 2013 měl 4 – 5 účtů, [právnická osoba] [právnická osoba] měla 2 účty. Výpisy z účtu chodily do počítače paní [celé jméno svědkyně]. Neměl důvod se s výpisy seznamovat, s paní [celé jméno svědkyně] měli rozděleny pravomoci. Paní [celé jméno svědkyně] dělala fakturaci, spravovala banku, posílala peníze na platby či peníze přijímala. Doplňuje, že tehdy byl jeden termínovaný účet u [právnická osoba] jako depozit z dřívějška, dále existovaly dva účty firmy, dále měl jeden účet jako podnikající fyz. osoba a jeden účet jako fyzická osoba nepodnikatel, který zřídil, když prodával nemovitost, která není součástí SJM, a to za účelem oddělení majetku před uzavřením manželství. Toto je účet uvedený v žalobě. Pokud jde o výpisy z účtu na jméno žalobce, uvedl, že neměl žádné výpisy u účtu, žalobci chodily výpisy na e-mail [email], stejně tak jako ostatní výpisy ze všech bank. Mohl tam mít přístup, ale neměl důvod účty kontrolovat. Neměl důvod kontrolovat práci paní [celé jméno svědkyně]. Tři roky se nezajímal o prostředky na svém účtu, nic z účtu nečerpal, měly tam být uvedené peníze. Pokud z účtu odcházely peníze, autorizace probíhala prostřednictvím SMS platby, a to na telefon toho, kdo platbu zadal. Paní [celé jméno svědkyně] měla dispoziční oprávnění k účtu pro případ, kdyby se mu něco stalo. Účetní závěrky nestudoval, pravomoc schvalovat je měla paní [celé jméno svědkyně]. Ve společenské smlouvě měli uvedeno, že za společnost mohl jednat každý samostatně. Valná hromada by se svolávala pouze v případě potřeby provedení změn. Valná hromada neschvalovala účetní závěrku v letech 2010 2013. Doplnil, že v předmětné době měl soudem uloženu vyživovací povinnost ke svým dvěma dětem, z výplaty, která činila 15 900 Kč, stejně jako u paní [celé jméno svědkyně], platil výživné složenkou ve výši 2 000 Kč a 4 000 Kč proto, aby měl doklad o provedení platby. Nadto měl prostředky i z předešlého podnikání. Neví o tom, že by paní [celé jméno svědkyně] platila žalované výživné. 10 Z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že pro [právnická osoba] [právnická osoba] vykonává účetní činnosti od roku 2016 do současnosti. Doplnila, že nebyla provedena standardní předávka účetnictví od předešlé účetní kanceláře, proto musela vše prozkoumat a zařadit tam, kam to patří, konkrétně zjistit, jaké účty byly používány a rovněž mimo jiné spojit data. Tuto činnost provádí do současnosti, a to od převzetí činnosti v roce 2016. Z důvodu potřeby dát do pořádku, jak mzdovou rovinu firmy, tak účetní rovinu firmy, se obracela na jednatele firmy, tedy žalobce, a žádala od něho doložení jednotlivých požadavků, a to pokud jde o používání účtů, zařazení majetku, případně inventarizaci účtů s cílem dojít k počátečním a koncovým stavům a objektivně napojit následující daňové období. Takto se na žalobce obracela pravidelně v průběhu roku 2016. Činnost pro [anonymizováno] [právnická osoba] vykonávala na základě dohody se žalobcem, který ji oslovil, aby tuto práci vykonávala. Žalobce svou firmu znal, bylo pro něho jednodušší spojit se s předešlou účtárnou. Účetnictví se podařilo dát dohromady přibližně ze 75%. Vypověděla, že tam byly neidentifikovatelné platby, které nebyla schopna určit či zařadit, např. platby mezi bankou a osobními účty, které nebyly podloženy. Dále nesrovnalosti na pokladně a ve finanční hotovosti, nevzpomíná si, kam byly takové platby zasílány. Podle informací od jednatele šlo o nevhodné vyvedené finančních prostředků na osobní účty, a to ze [anonymizováno] na osobní účty. Doplnila, že má za to, že předešlá účetní kancelář nekonala tak, jak měla, neboť nebyly spárovány řádně účty, což [právnická osoba] [právnická osoba] přineslo řadu problémů při následných kontrolách. 11 Z výpisů k účtu č. [bankovní účet] (účet žalobce) soud zjistil, že na účet [bankovní účet] (účet žalované) byla dne 19.9.2011 připsána platba 20 000 Kč s popisem [anonymizována dvě slova], dne 22.9.2011 byla připsána platba 10 000 Kč popisem [anonymizována dvě slova], dne 16.3.2010 byla připsána platba 40 000 Kč, dne 15.12.2010 byla připsána platba 20 000 Kč, dne 18.1.2011 byla připsána platba 10 000 Kč, dne 7.3.2011 byla připsána platba 10 000 Kč, dne 11.3.2011 byla připsána platba 10 000 Kč, dne 14.4.2011 byla připsána platba 10 000 Kč a 15 000 Kč vždy s popisem [anonymizována dvě slova], dne 3.5.2011 byla připsána platba 30 000 Kč s popisem [anonymizována dvě slova], dne 2.6.2011 byla připsána platba 20 000 Kč s popisem [anonymizována dvě slova], dne 24.10.2011 byla připsána platba 15 000 Kč s popisem [anonymizována dvě slova], dne 18.11.2011 byla připsána platba 20 000 Kč s popisem [anonymizována dvě slova], dne 3.4.2012 byla připsána platba 20 000 Kč s popisem [anonymizována dvě slova], dne 2.7.2012 byla připsána platba 6 000 Kč s popisem [anonymizována dvě slova], dne 31.7.2012 byla připsána platba 5 000 Kč s popisem [anonymizována dvě slova] a dne 7.1.2013 byla připsána platba 10 000 Kč s popisem [anonymizována dvě slova]. 12 Z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 23.5.2014, č.j. 36 Co 45/2014-59, soud zjistil, že tímto rozhodnutím odvolací soud potvrdil rozsudek zdejšího soudu o rozvodu manželství žalobce a [celé jméno svědkyně]. Z odůvodnění rozsudku se podává, že žalobce v tomto řízení zpochybnil smlouvu o vypořádání vzájemných vztahů ze dne [datum], neboť ji uzavíral v omylu o skutečném stavu věci, když následně po uzavření dohody na přelomu září a října 2013 zjistil, že [celé jméno svědkyně] převáděla bez právního důvodu z jeho účtu finanční prostředky na účet své dcery a činila i další, žalobcem neodsouhlasené finanční transakce. 13 Z dopisu žalobce ze dne 14.11.2013 soud zjistil, že jej žalobce adresoval zástupkyni [celé jméno svědkyně] v rámci vypořádání společného jmění tehdejších manželů [příjmení]. V dopise vytýká [celé jméno svědkyně] provádění neoprávněných transakcí jak z účtu společnosti, tak i z jeho osobního účtu, na kterém byly uloženy jeho výlučné prostředky. 14 Ze zprávy [právnická osoba] soud zjistil, že k předmětnému účtu žalobce [číslo] měl v daném období přístup, jak žalobce, tak [celé jméno svědkyně]. Jako telefonní číslo určené k zasílání autorizačních SMS zpráv bylo ve smlouvě o vydání a používání osobního certifikátu ze dne 5.6.2009 a ze dne 19.12.2008 a ze dne 13.2.2009 označeno číslo žalobce + [tel. číslo] [anonymizováno]. U uživatelky [celé jméno svědkyně] ([příjmení] uživatele [číslo]) je evidováno telefonní číslo pro zasílání OTP notifikací + [tel. číslo] [anonymizováno]. 15 Z rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 12.10.2017, č.j. 5 C 1/2015-137, soud zjistil, že toto řízení se vedlo mezi [celé jméno svědkyně] jako žalobkyní a žalobcem, zde v postavení žalovaného. Z odůvodnění rozsudku plyne, že v tomto řízení byl jako svědek vyslýchán účetní [celé jméno svědka], který mimo jiné uvedl, že hospodářská situace [právnická osoba] [právnická osoba] byla dlouhodobě dobrá. Hodnotu společnosti odhadl přibližně na 25 miliónů Kč. 16 Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí ve věci významná skutková zjištění. Návrhy na doplnění dokazování soud zamítl zčásti pro nadbytečnost (doklady o studiu žalované, neboť skutečnost, že žalovaná byla v daném období studentkou, byla stranami učiněna nespornou) a zčásti pro neúčelnost (návrh na doplnění dokazování výpisy z účtů [celé jméno svědkyně], či žalované, které byly podány k výzvě soudu k prokázání žalobcova tvrzení o tom, že se o bezdůvodném obohacení žalované dozvěděl v září 2013, kdy tyto důkazní návrhy nemají relevantní souvislost s tvrzenou skutečností a nejsou s to tvrzenou skutečnost potvrdit či vyvrátit. 17 Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. 18 Podle § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 19 Podle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. 20 Podle § 107 odst. 2 obč. zák. nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. 21 Při postupném pokračujícím získávání majetkového prospěchu (hodnot) se z hlediska promlčení považují za samostatné nároky na vydání plnění z bezdůvodného obohacení nároky, které vznikly ze samostatných oddělitelných případů bezdůvodného obohacení, i když jde o stejné subjekty a stejné skutkové podstaty bezdůvodného obohacení. K uplatnění každého takového práva na plnění z bezdůvodného obohacení začínají běžet objektivní i subjektivní promlčecí doby zvlášť (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.11.2014, sp.zn. 33 Cdo 466/2014). 22 Žalobce žaloval vydání bezdůvodného obohacení, které měla žalovaná nabýt převodem peněžních prostředků z účtu žalobce, přičemž převody bez právního důvodu činila [celé jméno svědkyně], matka žalované a bývalá manželka žalobce. Žaloba byla podána dne 5.5.2014. Žalobce tvrdil, že se o bezdůvodném obohacení žalované dozvěděl v září 2013. Žalobce argumentoval tím, že se na předmětném účtu nacházely pouze jeho výlučné prostředky a prostředky [právnická osoba] [právnická osoba], které tam byly neoprávněně vyvedeny [celé jméno svědkyně]. Tvrdil, že se ze strany žalované jednalo o bezdůvodné obohacení úmyslné vzhledem k blízkému vztahu mezi matkou a dcerou, a že tedy vzhledem k okolnostem případu je námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná na svou procesní obranu tvrdila, že šlo o plnění vyživovací povinnosti ze strany její matky, a že šlo o prostředky SJM tehdejších manželů [příjmení]. Co do částky 250 000 Kč uplatnila rovněž námitku promlčení. 23 Soud u obou účastníků shledal věcnou legitimaci ve věci. Mezi stranami bylo nesporné„ vlastnictví“ obou předmětných účtů. Žalovaná získala majetkový prospěch (v podobě pohledávky z účtu žalované vůči jejímu peněžnímu ústavu) dnem připsání jednotlivých plateb na svůj účet a je tedy ve věci pasivně legitimována. Odepsáním plateb z účtu žalobce došlo oproti tomu k poklesu majetku žalobce (v podobě zániku pohledávky z účtu žalobce vůči jeho peněžnímu ústavu), a je tedy ve věci aktivně legitimován. Zda k převodům došlo bez právního důvodu, a jaká byla povaha převedených peněžních prostředků, bylo předmětem tohoto řízení, v němž soud učinil následující závěry. 24 Soud vázán právním názorem zaujatým odvolacím soudem, zkoumal právní povahu peněžních prostředků, jež byly převáděny na účet žalované s důrazem na odlišení prostředků [právnická osoba] [právnická osoba] Tvrzení, že dané převody byly činěny [celé jméno svědkyně], byla v řízení prokázána její svědeckou výpovědí. Rozsah nebyl mezi stranami sporný, konkrétní data připsání jednotlivých plateb na účet žalované byly zjištěny z výpisů z účtu žalobce. K tvrzení žalované, že se jednalo o prostředky SJM tehdejších manželů [příjmení] soud k návrhu žalované doplnil dokazování výslechem [celé jméno svědkyně] a účetního [celé jméno svědka]. Nelze však, než učinit závěr, že na základě provedeného dokazování (ani po jeho doplnění) nelze mít převáděné prostředky za prostředky SJM. Z výpovědi [celé jméno svědkyně] vyplynulo, že v daném období měla příjem pouze ze [právnická osoba] [právnická osoba], nedisponovala žádnými svými výlučnými příjmy či majetkem. Potvrdila, že z účtu žalobce platila žalované výživné, která byla tehdy studentkou bez příjmů zajišťujících úhradu jejích potřeb. Z uvedeného vyplývá, že jediné prostředky, které by mohly být považovány za prostředky SJM a nacházet se na daném účtu žalobce, by mohly být pouze prostředky převedené některým ze zákonem předpokládaných způsobů ze [právnická osoba] [právnická osoba] na soukromý účet žalobce (např. vyplacení podílu na zisku dle rozhodnutí valné hromady společnosti, odměna plynoucí z pracovní smlouvy, dohody o provedení práce či pracovní činnosti, plynoucí z titulu smlouvy o výkonu funkce jednatele či čerpáním zálohy na podíl na zisku). Provedeným dokazováním však nebyl zjištěn konkrétní právní důvod převodu konkrétní výše peněžních prostředků z účtu společnosti na účet žalobce. Výpověď svědkyně [celé jméno svědkyně] o výplatě mzdy (ve výši 15 000 Kč měsíčně) si odporuje ve způsobu její výplaty, zda šlo o výplatu peněz na účet či, zda se mzda čerpala hotově z pokladny. Účetní [celé jméno svědka] k tomu vypověděl, že se výplata zasílala na účet. Nelze tedy učinit jednoznačný závěr, že právě prostředky z výplat byly užity na platbu výživného, když sama svědkyně, která platby z účtu prováděla, vypověděla o jejich výplatě v hotovosti, nadto vzhledem k výši převáděných prostředků a tvrzené spotřebě domácnosti ve výši 40 000 Kč - 60 000 Kč měsíčně, a při platbě výživného ze strany žalobce v celkové výši 6 000 Kč, by tyto prostředky platby poskytované žalované nepokrývaly. 25 Vzhledem ke shora uvedenému soud dospěl k závěru, že došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalované, neboť žalovaná neprokázala právní důvod převodu peněžitých prostředků [celé jméno svědkyně] z účtu společnosti na účet žalobce. Za tohoto stavu se na účtu žalobce nenacházely žádné prostředky SJM ve smyslu tehdy účinné právní úpravy dle § 143 odst. 1 obč. zák. (ani výlučné prostředky [celé jméno svědkyně], jak plyne z její výpovědi potvrzující tvrzení žalobce), ze kterých by mohla [celé jméno svědkyně] plnit vyživovací povinnost vůči žalované. Bylo by proto procesně nadbytečné zkoumat povahu ostatních položek připsaných na účet žalobce, neboť soudem bylo v daném případě zjištěno, že na účtu žalobce mohly prostředky SJM tvořit pouze prostředky převedené ze [právnická osoba] [právnická osoba], které se tam však nenacházely. Jiný právní důvod převodu prostředků na účet žalované ze strany [celé jméno svědkyně] (ani ze strany samotného žalobce) nebyl stranami v řízení tvrzen. Za popsané situace nutno uzavřít, že se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobce a je povinna bezdůvodné obohacení vydat. 26 Žalovaná však co do částky 250 000 Kč uplatnila námitku promlčení, na kterou žalobce reagoval tvrzením, že ze strany žalované se jednalo o bezdůvodné obohacení úmyslné s délkou promlčecí doby 10 let, nadto žalobce se o bezdůvodném obohacení dozvěděl teprve v září 2013. Námitku promlčení žalobce pokládal za bezdůvodnou a v rozporu s dobrými mravy. 27 K námitce promlčení soud konstatuje, že neposoudil bezdůvodné obohacení žalované v režimu bezdůvodného obohacení úmyslného, jak tvrdil žalobce, když pro tuto kvalifikaci nevyšly v řízení najevo žádné důvody a zůstalo toliko u tvrzení žalobce o srozumění žalované s obohacením. Soud zastává názor, že v řízení zjištěné skutečnosti naopak odůvodňují závěr, že žalovaná mohla důvodně předpokládat, že předmětné platby představují výživné hrazené její matkou [celé jméno svědkyně]. Jednalo se opakované platby v době, kdy byla studentkou bez vlastních příjmů (březen 2010 – leden 2013), což bylo mezi stranami nesporné. Platby přicházely z jednoho účtu, u popisu řady plateb je uveden termín„ [anonymizováno]“. Žalovaná neměla důvod ani povinnost zkoumat, o jaký účet se jedná. Výživné nebylo stanoveno soudem a bylo placeno dle potřeb žalované. Žalovaná byla v předmětném období osobou odkázanou na výživu a právní důvod pro platby tedy v tomto smyslu existoval, kdy [celé jméno svědkyně] k ní měla vyživovací povinnost. Vzhledem k odhadované hodnotě [právnická osoba] [právnická osoba] nelze ani z výše plateb dovozovat, že by vybočovala z poměrů SJM tehdejších manželů [příjmení] (za období 34 měsíců činí výživné průměrně 8 000 Kč). 28 Pokud se jedná o námitku rozporu s dobrými mravy, kterou žalobce uplatnil vůči vznesené námitce promlčení ze strany žalované, soud se s názorem žalobce neztotožňuje. Soudy k této otázce zaujaly již ustálený názor (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 3. 2001, sp. zn. 26 Cdo 931/2000, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 4. 1999, sp. zn. 25 Cdo 484/99), podle kterého otázku, zda určitý výkon práva je podle zjištěných skutkových okolností významných pro posouzení konkrétní věci v rozporu s dobrými mravy, je nutno posuzovat individuálně, přičemž dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Je totiž zásadně věci poškozeného, aby byl svých práv bdělý a dbal o jejich včasné uplatnění (zásada vigilantibus iura). Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby ničím nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku v důsledku promlčení byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení. Soud sdílí shora uvedený právní názor i v projednávané věci. V této otázce tak nelze než učinit závěr, že žalobce netvrdil (a tím spíše neprokázal) takové okolnosti, které by měly vést soud k názoru, že žalovanou uplatněná námitka promlčení je zneužitím tohoto institutu, a to zejména v souvislosti s výše uvedenými závěry soudu ve vztahu k úmyslu žalované se bezdůvodně obohatit. 29 K tvrzení žalobce, že se o žalovaném bezdůvodném obohacení dozvěděl v září 2013, zastává soud názor, že uvedené tvrzení je v kontextu ostatních důkazů osamocené a zůstalo toliko v rovině tvrzení. Předmětné peněžité prostředky byly převáděny dlouhodobě a opakovaně. Za nevěrohodné soud považuje tvrzení žalobce, že nevěděl o pohybech na účtu společnosti, ani na svém soukromém účtu. Rovněž je nevěrohodné, že nevěděl, že jeho tehdejší manželka podporuje žalovanou jako svou dceru, která studuje. Z výpovědi [celé jméno svědkyně] k této otázce, kterou soud považuje za věrohodnou, činěnou spontánně i s detaily, vyplynulo, že platby byly zasílány po dohodě s žalobcem. Telefonní číslo žalobce je uvedeno rovněž na smlouvách s [právnická osoba] o vydání a používání osobního certifikátu, jako číslo pro zasílání autorizačních SMS zpráv. Smlouva byla uzavírána s totožnými údaji opakovaně. Tyto listiny korespondují s výpovědí [celé jméno svědkyně], že SMS zprávy od banky chodily na účet žalobce. Pokud žalobce k prokázání svého tvrzení o vědomosti o bezdůvodném obohacení žalované od září 2013 navrhl výpověď současné účetní [právnická osoba] [právnická osoba] [celé jméno svědkyně], z jejího výslechu vyplynulo, že účetnictví této společnosti zpracovává teprve od roku 2016 s tím, že pokud nalezne při své práci nějaké nesrovnalosti, obrací se na žalobce jako na jednatele, který svou společnost znal. Její výpověď tedy vyvrací tvrzení samotného žalobce, že právě [celé jméno svědkyně] žalobce již v září 2013 poprvé upozornila na podezřelé transakce a platby v rámci účetnictví společnosti s návazností na osobní účet žalobce. Z výpovědi [celé jméno svědkyně] naopak vyplynulo, že pokud při své práci nalezla neidentifikovatelné platby, dotazovala se na jejich původ právě žalobce. Pokud jde o povědomí žalobce o finančních záležitostech [právnická osoba] [právnická osoba], z výpovědi svědka [celé jméno svědka] nadto vyplynulo, že o účtování plateb komunikoval i se žalobcem. Rovněž svědkyně [celé jméno svědkyně] vypověděla, že žalobce chtěl mít vše pod kontrolou. Odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 23.5.2014, č.j. 36 Co 45/2014-59, obsahuje opět pouze tvrzení žalobce o době, kdy se o bezdůvodném obohacení žalované dozvěděl. Ze všech shora uvedených důvodů soud neuvěřil tvrzení žalobce, že se o bezdůvodném obohacení žalované dozvěděl teprve v září 2013. Na základě učiněných zjištění má soud za to, že žalobce věděl o provádění předmětných plateb ve prospěch účtu žalované a počátek běhu dvouleté subjektivní promlčecí doby spadá do stejného okamžiku jako počátek tříleté objektivní promlčecí doby, která počíná samotným přijetím plnění. Právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí marným uplynutím alespoň jedné z uvedených promlčecích dob. V daném případě tedy dvouleté subjektivní promlčecí doby. Jelikož byla žalovanou vznesena námitka promlčení co do části nároku v celkové výši 250 000 Kč (co do jednotlivých plnění ve výši 40 000 Kč přijatých dne 16.3.2010, 20 000 Kč přijatých dne 15.12.2010, 10 000 Kč přijatých dne 18.1.2011, 10 000 Kč přijatých dne 7.3.2011, 10 000 Kč přijatých dne 11.3.2011, 10 000 Kč a 15 000 Kč přijatých dne 14.4.2011, 30 000 Kč přijatých dne 3.5.2011, 20 000 Kč přijatých dne 2.6.2011, 20 000 Kč přijatých dne 19.9.2011, 10 000 Kč přijatých dne 22.9.2011, 15 000 Kč přijatých dne 24.10.2011, 20 000 Kč přijatých dne 18.11.2011 a 20 000 Kč přijatých dne 3.4.2012), a jelikož je v tomto rozsahu marným uplynutím subjektivní promlčecí doby nárok již promlčen, nelze žalobci právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení v tomto rozsahu přiznat. V této části proto byla žaloba z tohoto důvodu soudem zamítnuta. 30 Soud shledal nárok žalobce oprávněným co do zbývající části nároku, tedy co do částky 21 000 Kč s příslušenstvím, když žalobní petit v tomto rozsahu odpovídá skutkovým zjištěním plynoucím z výpisů z účtu žalobce, pokud se jedná a výši a datum připsání platby. V tomto rozsahu soud žalobě jako důvodné vyhověl, neboť s odkazem na výše uvedené konstatuje, že předmětná peněžitá plnění poskytovaná z účtu žalobce na účet žalované představovala bezdůvodné obohacení žalované ve smyslu § 451 obč. zák. 31 O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. když žalobce měl ve věci pouze částečný úspěch. Předmětem řízení byla v době rozhodování soudu částka 271 000 Kč na jistině a částka 226 232,57 Kč na úrocích z prodlení (počítáno dle podání žalobce ze dne 24.8.2021). Úspěch žalobce v daném případě činí částku 35 427,28 Kč (21 000 Kč jistina + 14 427,28 Kč na úrocích z prodlení). Z uvedeného plyne procentuální úspěch žalobce ve výši 7,12% a úspěch žalované ve výši 92,88%. Žalované proto náleží náhrada nákladů řízení v poměrné výši 85,76% (92,88% - 7,12%). Vzhledem k uvedenému soud přiznal žalované náhradu účelně vynaložených nákladů v celkové výši 199 409 Kč počítáno v poměrné výši dle výsledků řízení. Náhrada nákladů řízení sestává z odměny advokáta podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „a.t.“) v celkové výši 178 980 Kč za tyto úkony právní služby (při výši mimosmluvní odměny 9 420 Kč za 1 úkon právní služby při tarifní hodnotě 280 000 Kč i tarifní hodnotě 271 000 Kč): -) převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., -) 8x vyjádření dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. ze dne 21.11.2014, dne 21.6.2015, dne 15.3.2016, dne 19.9.2016, dne 10.10.2017, dne 12.2.2018, dne 15.10.2020, dne 12.3.2021, -) 10x účast při jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t. dne 25.1.2016, dne 18.4.2016, dne 4.4.2017, dne 18.4.2019, dne 1.2.2021, dne 12.4.2021, dne 1.9.2021, dne 25.10.2021, dne 3.1.2022, dne 7.3.2022, Náhrada nákladů řízení dále zahrnuje 19 paušálních náhrad hotových výdajů dle § 13 odst. 3 a.t. po 300 Kč, tedy v celkové výši 5 700 Kč. Náhrada nákladů řízení zahrnuje dále cestovní náklady advokáta: -) za cestu k jednání dne 25. 1. 2016 ve výši 702 Kč (cesta na trase [obec] – Jablonec n.N. a zpět, tedy celkem 100 km při průměrné spotřebě vozidla 10,93 litru / 100 km a při ceně motorové nafty 29,50 Kč / litr určené dle § 4 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 385/2015 Sb., základní náhrada za použití motorového vozidla, která dle § 1 uvedené vyhlášky činí 3,80 Kč / km), -) za cestu k jednání dne 18. 4. 2016 ve výši 702 Kč (cesta na trase [obec] – Jablonec n.N. a zpět, tedy celkem 100 km při průměrné spotřebě vozidla 10,93 litru / 100 km a při ceně motorové nafty 29,50 Kč / litr určené dle § 4 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 385/2015 Sb., základní náhrada za použití motorového vozidla, která dle § 1 uvedené vyhlášky činí 3,80 Kč / km), -) za cestu k jednání dne 18. 4. 2019 ve výši 777 Kč (cesta na trase [obec] – Jablonec n.N. a zpět, tedy celkem 100 km při průměrné spotřebě vozidla 10,93 litru / 100 km a při ceně motorové nafty 33,60 Kč / litr určené dle § 4 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 333/2018 Sb., základní náhrada za použití motorového vozidla, která dle § 1 uvedené vyhlášky činí 4,10 Kč / km), -) za cestu k jednání dne 12.4.2021 ve výši 737 Kč (cesta na trase [obec] – Jablonec n.N. a zpět, tedy celkem 100 km při průměrné spotřebě vozidla 10,93 litru / 100 km a při ceně motorové nafty 27,20 Kč / litr určené dle § 4 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 385/2015 Sb., základní náhrada za použití motorového vozidla, která dle § 1 uvedené vyhlášky činí 4,40 Kč / km), -) za cestu k jednání dne 25.10.2021 ve výši 737 Kč (cesta na trase [obec] – Jablonec n.N. a zpět, tedy celkem 100 km při průměrné spotřebě vozidla 10,93 litru / 100 km a při ceně motorové nafty 27,20 Kč / litr určené dle § 4 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 385/2015 Sb., základní náhrada za použití motorového vozidla, která dle § 1 uvedené vyhlášky činí 4,40 Kč / km), -) za cestu k jednání dne 3.1.2022 ve výši 865 Kč (cesta na trase [obec] – Jablonec n.N. a zpět, tedy celkem 100 km při průměrné spotřebě vozidla 10,93 litru / 100 km a při ceně motorové nafty 36,10 Kč / litr určené dle § 4 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 385/2015 Sb., základní náhrada za použití motorového vozidla, která dle § 1 uvedené vyhlášky činí 4,70 Kč / km), -) za cestu k jednání dne 7.3.2022 ve výši 865 Kč (cesta na trase [obec] – Jablonec n.N. a zpět, tedy celkem 100 km při průměrné spotřebě vozidla 10,93 litru / 100 km a při ceně motorové nafty 36,10 Kč / litr určené dle § 4 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 385/2015 Sb., základní náhrada za použití motorového vozidla, která dle § 1 uvedené vyhlášky činí 4,70 Kč / km), Cestovné činí v celkové výši 5 385 Kč. Náhrada času promeškaného 7 cestami k procesnímu soudu dle § 14 odst. 1, odst. 3 a.t. počítáno ve výši třech započatých půlhodin za jednu cestu, tj. celkem 21* 100 Kč = 2 100 Kč. DPH (21%) z odměny advokáta, paušálních náhrad hotových výdajů, cestovného a promeškaného času (tj. z částky 192 165 Kč) činí 40 355 Kč. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení v poměru dle úspěchu ve věci. V procentuálním vyjádření činí tento poměr 85,76%, v daném případě tedy 199 409 Kč z částky 232 520 Kč představující 100%. Náhradu nákladů řízení je žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. povinen zaplatit k rukám advokáta žalované. 32 Ve věci byla dne 3.1.2022 slyšena svědkyně [celé jméno svědkyně], která uplatnila nárok na svědečné. K výzvě soudu svědkyně vznesený nárok na úhradu ušlého výdělku a cestovného řádně doložila prohlášením svědka, potvrzením zaměstnavatele ze dne 28.1.2022 a kopií velkého technického průkazu vozidla [značka automobilu], [registrační značka]. Soud proto rozhodl o přiznání svědečného podle § 139 odst. 1 o.s.ř. s tím, že výše svědečného bude vyčíslena v samostatném rozhodnutí. Podle § 155 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o základu náhrady nákladů řízení, které vynaloží stát na svědečné shora přiznané tak, že tuto náhradu uložil zaplatit oběma účastníkům řízení podle výsledků řízení ve smyslu § 148 odst. 1 o.s.ř. 33 Lhůta ke splnění povinností uložených tímto rozsudkem byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.