111 C 11/2025

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Kneřem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 91 877 Kč a 32 029,92 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 70 803 Kč, a to formou splátek ve výši 5 900,25 Kč měsíčně splatných vždy do 20. dne v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Co do částky 53 103,92 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 91 877 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení, co do úroku ve výši 78,08% ročně z částky 75 747,81 Kč od 23. 7. 2024 do 13. 8. 2024 a co do úroku ve výši 14,75% ročně z částky 74 747,81 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 7. 2024 dosáhne částky 299 347 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 91 877 Kč s příslušenstvím a částky 32 029,92 Kč Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla dne 18. 3. 2024 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 76 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 78,08 % ročně splácet v 48 měsíčních splátkách ve výši 5 195 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem duben 2024. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků dálkové komunikace, konkrétně prostřednictvím e-mailové komunikace, kdy žalovaný smlouvu podepsal uvedením jedinečného kódu, který mu byl žalobkyni předem poskytnout. Žalobkyně dále uvedla, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovanou doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byla žalobkyni uhrazena celková částka 5 197 Kč. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 998 Kč. V důsledku prodlení žalovaného žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 400 Kč. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 2 splatné dne 15. 5. 2024. K datu 21. 7. 2024 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 90 479,44 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 28. 5. 2024 až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobkyni dluží následující částky: a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 90 479,44 Kč (odpovídala zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 75 747,81 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 14 731,63 Kč s příslušenstvím, b) smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím, c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 400 Kč s příslušenstvím, d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného, vyčíslená k datu vyhotovení žaloby částkou 32 029,92 Kč, e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 23. 7. 2024 do zaplacení, tj. úrok z částky 75 747,81 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 78,08% ročně, za dobu od 91. dne prodlení žalovaného pak ve výši 14,75% ročně. Žalovaný neuhradil na tyto své závazky přes výzvu ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Zástupkyně žalobkyně se z jednání nařízeného na den 24. 9. 2025 písemně omluvila a požádal, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Žalovanému bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno náhradním způsobem a k jednání se bez omluvy nedostavil, aniž by požádal o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právní zástupkyně žalobkyně.

4. Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti přijal soud následující skutkové závěry:

5. Dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 3. 2024 ve spojení s dodatkem smlouvy za stejného dne byla tato uzavřena mezi účastníky a jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 76 000 Kč. Celková částka, kterou má žalovaný zaplatit činila 249 456 Kč. Měsíční splátka činila 5 197 Kč (celkem 48 splátek). Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 78,08 % ročně, přičemž roční procentní sazba nákladů na úvěr (RPSN) byla stanovena na 113,06 %. Jako bankovní spojení k výplatě úvěru bylo uvedeno číslo účtu: , č. účtu, . Způsob projevu vůle žalovaného k uzavření smlouvy vyplývá z předložené předsmluvní komunikace stran.

6. Podle prohlášení klienta – informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru – ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 3. 2024 žalovaný prohlásil, že nemá žádné splatné dluhy vůči třetí osobě či státu, nebyla proti němu podána jakákoli žaloba a ani si není vědom důvodů, pro které by se tak mohlo stát, nebyl vůči němu vydán exekuční titul na peněžité plnění, není proti němu vedeno exekuční řízení či řízení o výkon rozhodnutí, není účastníkem dohod či ujednání, jejichž plnění by bylo v rozporu s plněním závazků podle smlouvy a nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku podle insolvenčního zákona.

7. Z předsmluvního formuláře ke smlouvě o č. , hodnota, ze dne 18. 3. 2024 se podává, že předmětná smlouva má být uzavřena mezi účastníky a jejím předmětem je poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 76 000 Kč. Doba trvání spotřebitelského úvěru byla sjednána na 48 měsíců. Celková částka, kterou má žalovaný zaplatit činila 249 456 Kč. Měsíční splátka má činit 5 197 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 78,08 % ročně. Předpokládané RPSN činí 113,06 %.

8. Z hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání má činit 35 000 Kč. Jiné příjmy nemá. Mezi výdaji je uvedena částka 4 860 Kč (životní minimum), dále částka 5 845 Kč za bydlení, ostatní výdaje v částce 0 Kč, splátky předešlých závazků vůči žalobkyni 6 687 Kč. Celkem jsou výdaje započteny v částce 17 392 Kč a rezerva činí 1 000 Kč. Dále je uvedeno, že žalovaný je zaměstnán společnosti , Anonymizováno, , , adresa, , a to na dobu neurčitou. Je , Anonymizováno, , má , Anonymizováno, , forma bydlení je značena jako , Anonymizováno, . Podepsáno žalovaným dne 18. 3. 2024. Současně není vyplněna kolonka, zda analýza schopnosti splácet byla za žalobkyni schválena.

9. Z předložených výpisů o transakcích na bankovním účtu č. , č. účtu, bylo zjištěno, že tento účet je veden na jméno žalovaného a dále, že na tento účet přicházela v období listopad 2023, prosinec 2023 a únor 2024 měsíční výplata mzdy ve výši 36 590 Kč, 34 046 Kč, resp. 37 425 Kč.

10. Podle potvrzení o provedené platbě na účet žalovaného č. , č. účtu, byla dne 18. 3. 2024 připsána platba ve výši 76 000 Kč.

11. Z výpisu z registru NRKI ze dne 18. 3. 2024 nebylo možno učinit žádné konkrétní závěry o tom, jaké údaje byly ve vztahu k hodnocení úvěruschopnosti žalovaného zjištěny12. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 19. 3. 2024 bylo zjištěno, že celková výše úvěru činí 76 000 Kč, poskytovatelem úvěru je žalobkyně a klientem žalovaný (součástí je příslušný splátkový kalendář). Podle dodejky bylo oznámení doručeno žalovanému 21. 3. 2024.

13. Dopisy ze dne 17. 6. 2024 a 16. 7. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dosud nesplacené části úvěru a upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru.

14. Dopisem ze dne 21. 7. 2024 bylo žalovanému oznámeno zesplatnění všech závazků vyplývajících z dané úvěrové smlouvy.

15. Předžalobní výzvou ze dne 9. 12. 2024 byla žalovaný vyzván k úhradě žalobou uplatněného nároku. Podle podacího archu byla výzva stejného dne zaslána na adresu trvalého bydliště žalovaného.

16. Z karty klienta se podává, že žalovaný doby zesplatnění úvěru uhradil 1 splátku ve výši 5 197 Kč.

17. Soud ve věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a dále zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „ZSÚ“).

18. Podle § 75 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. V poměrech souzené věci je třeba uzavřít, že úvěruschopnost žalované nebyla ze strany žalobkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posuzována. Soud měl k dispozici toliko prohlášení klienta podepsané žalovaným dne 18. 4. 2024 a dále hodnocení klienta ze stejného dne, aniž by tam uvedené údaje, týkající se výdajových poměrů žalovaného, byly jakkoliv doloženy příslušnými listinami. Stejně tak nebyla doložena lustrace žalované v tvrzených registrech, vyjma registru a NRKI, kdy však výpis z NRKI je sám o sobě bez důkazní hodnoty, neboť z listiny nelze seznat, jak k uvedenému hodnocení žalobkyně dospěla či jaké z něho vyvodila následky, přičemž zde není uvedeno ani celkové skóre klienta. Pokud se tyká výdajů žalovaného započtené ve výši 17 392 Kč (kdy tyto zahrnují splátky předešlých závazků v měsíční výši 6 687 Kč), tyto se jeví bez doplňujících údajů jako podhodnocené. Dále je nutné uvažovat alespoň o dalších základních pravidelných a nezbytných výdajích, které lze předpokládat u každého spotřebitele (např. na stravu, ošacení, hygienu, příp. dopravu, kulturu a podobně). Žádné takovéto hodnověrné zkoumání majetkové situace žalovaného však z předloženého dokumentu nevyplývá. S ohledem na shora uvedené tak má soud za to, že majetková situace žalovaného v porovnání s dalšími dostupnými údaji měla žalobkyni vést k podrobnějšímu zkoumání solventnosti žalovaného. Soud tedy nemá za to, že by před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě dostatečných informací, a že by tedy postupovala s náležitou odbornou péčí.

20. Ustanovení § 87 ZSÚ po novele provedené zákonem č. 96/2022 Sb. je třeba vyložit tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

21. Žalobkyně ani její právní zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř.. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp zn. 21 Cdo 4314/2008).

22. Neboť žalobkyně řádně, s odbornou péčí, neposoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, kdy nebylo v řízení prokázáno, že posuzování prováděla na základě dostatečných, nezbytných a prověřených informací, je předmětná smlouva o úvěru neplatná. Protože bylo prokázáno, že žalovanému byla na základě neplatně uzavřené smlouvy vyplacena částka 76 000 Kč, lze uzavřít, že žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu na úkor žalobkyně.

23. Protože žalobkyně žalované poskytla úvěr a protože byla shledána absolutní neplatnost smlouvy o úvěru č. , hodnota, , má žalobkyně nárok pouze na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru, jež je oproštěna od všech dalších nároků, jež mají smluvní základ. Jelikož žalovaný uhradil částku 5 197 Kč podle žalobních tvrzení, bylo žalobě vyhověno co do částky 70 803 Kč.

24. Žalobě nemohlo být vyhověno co do úroku z prodlení, neboť žalovaný nebyl k okamžiku rozhodování soudu v prodlení se zaplacením jistiny spotřebitelského úvěru (§ 1970 o. z.). Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), jež neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti spotřebitele splácet [srov. bod 17. v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022]. Žaloba na určení doby plnění podle § 87 odst. 2 ZSÚ přichází do úvahy všude tam, kde nebude doba plnění sjednána dohodou nebo určena rozhodnutím soudu, což vyplývá jednak ze znění § 87 odst. 2 ve spojení s odst. 3 ZSÚ, jednak z důvodové zprávy k § 87, kde je uvedeno, že „Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“, z čehož lze dovodit, že se tak může stát v případech, kdy spotřebitel něco splácí, nebo dokonce nesplácí vůbec, a věřitel má za to, že to neodpovídá možnostem dlužníka, a jednak z referovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Poněvadž žalobkyně netvrdila, natož prokazovala, že by doba plnění byla dohodnuta nebo určena soudem, bylo vycházeno z toho, že ani jedna z těchto skutečností nenastala. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ tak měla žalobkyně před podáním žaloby na plnění podat žalobu na určení doby plnění. Toto ustanovení je svou povahou nejbližší k § 1960 o. z., kde je normováno, že „Je-li podle smlouvy dlužník oprávněn, aby určil čas plnění, a neurčí-li jej v přiměřené době, určí jej na návrh věřitele soud podle okolností případu.“. Rozhodnutí soudu o době plnění má konstitutivní povahu (srov. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, § 1960, nebo Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, § 1960). Soud proto nemůže určit dobu splnění dluhu tak, aby se dlužník v okamžiku právní moci výroku rozsudku ocitl v prodlení. Stejná hlediska je třeba promítnout i do rozhodování soudu o době plnění podle § 87 odst. 2 ZSÚ. Úpravu v § 1958 odst. 2 o. z. nelze aplikovat, když nezohledňuje zvláštnosti úpravy doby plnění ve prospěch spotřebitele. Jelikož žalobkyně nepodala žalobu na určení doby plnění, ale rovnou podala žalobu na plnění, musel se soud dobou plnění zabývat, jinak by negoval úpravu o ochraně spotřebitele a fakticky by zvýhodnil žalobkyni. Žalovaná svou pasivitou v řízení znemožnila, aby byly zjištěny jeho objektivní možnosti splatit jistinu spotřebitelského úvěru, pročež soud vycházel z domněnky, že jeho poměry umožňovaly její úhradu naráz. Přiměřená hmotněprávní lhůta k plnění byla určena v délce tří dnů od právní moci rozsudku, jež je shodná s pariční lhůtou podle o. s. ř. Nadto se dodává, že ačkoli si soud je vědom toho, že pakliže žalované doposud neuplynula hmotněprávní lhůta k plnění, nemohl se dostat do prodlení a žaloba by měla být proto pro předčasnost zamítnuta, zohlednil specifika posuzovaného případu a dlužnou jistinu spotřebitelského úvěru žalobkyni přiznal, protože se to neprotiví smyslu a účelu § 87 ZSÚ a žalovaná tímto postupem není nijak krácena na svých právech. Opačný přístup by nadměrně zatěžoval soudy a nutil věřitele, aby podávali žaloby na určení doby plnění. Byť může názor soudu do budoucna potenciálně generovat spory o úhradu úroku z prodlení, je v tomto případě nepřiznání úroku z prodlení toliko bagatelní záležitostí a to, zda se věřitelé rozhodnou do budoucna podávat další žaloby bude jejich právem, nikoli povinností, jako by tomu bylo u žalob na určení doby plnění.

25. Při úvaze o lhůtě k zaplacení soud konstatoval, že pro procesní pasivitu žalovaného nejsou k dispozici jakékoliv poznatky k jeho socioekonomické situaci. S přihlédnutím k výši žalobou uloženého plnění 70 803 Kč shledal soud za přiměřené uložit plnění formou splátek po 5 900,25 Kč měsíčně, tedy s celkovou dobou splácení 12 měsíců, pod ztrátou výhody splátek, když takový splátkový režim nepochybně není způsobilý žalobkyni nadměrně ekonomicky zatížit.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., když míra procesního úspěchu stran je v podstatě obdobná. Míru procesního úspěchu jednotlivých účastníků hodnotil soud nikoliv pouze podle jistiny žalované pohledávky, ale podle úspěchu v celém sporu, tady i stran jejího příslušenství, v daném případě úroků z prodlení, ke dni vydání rozsudku. Uvedený názor je mimo jiné vyjádřen v nálezu Ústavního soudu ČR I. ÚS 2717/08 ze dne 30.8.2010.