111 C 26/2019

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Dostálovou Kunickou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o zaplacení 170 862,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 80 862,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 80 862,90 Kč za dobu od 8.11.2019 do zaplacení, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 90 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 90 000 Kč za dobu od 8.11.2019 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Účastníci jsou povinni zaplatit státu na účet Okresního soudu v Jablonci nad Nisou náklady ve výši 625,50 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku, a to žalobce ve výši 417 Kč a žalovaný ve výši 208,50 Kč.

V. Stát nemá vůči účastníkům právo na náhradu nákladů řízení ve výši 208,50 Kč. 1 Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 29.11.2019 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 180 539 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnil tím, že žalovaný bez právního titulu užívá suterénní byt, který je součástí rodinného domu, stavby č.p. , Anonymizováno, , stojící na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, a parc. č. st. , Anonymizováno, , jejíž součástí je stavba garáže, dále pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (zahrada) a pozemek p.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (zahrada), vše zapsáno na LV č. , hodnota, pro obec a k.ú. , adresa, (dále jen „předmětný byt“). Žalobce byl vlastníkem předmětného bytu do doby uzavření smlouvy darovací a o zřízení věcného břemene dne 23.1.2018 s právními účinky zápisu ke dni 12.2.2018. Od 12.2.2018 jsou vlastníky , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, , každý s podílem o výši ½. Žalobce doplnil, že se jedná o dlouhodobý spor, kdy žalovaný s tehdejší manželkou darovali předmětnou nemovitost žalobci (v roce 1994). Tvrdil, že žalovaný užívá předmětnou nemovitost po celou dobu bez jakéhokoliv právního titulu, přičemž žalovaný je jediný, kdo v předmětném rodinném domě bydlí. Konkrétně žalovaný bydlí v suterénním bytě, dále užívá zahradu, garáž, sklep i půdní prostory, za což po celou dobu žalobci ničeho neuhradil. Ostatní části rodinného domu z důvodu dlouhodobých špatných vzájemných vztahů s žalovaným není možné obývat. Má za to, že žalovaný se tímto chováním dlouhodobě bezdůvodně obohacuje, jelikož užívá suterénní byt bez právního titulu a není ochoten žalobci ničeho uhradit. Žalobce vyčíslil bezdůvodné obohacení žalovaného dle ceny v místě a čase obvyklé za pronájem obdobně velkých bytů na 6 000 Kč měsíčně. Žalobce proto žádal o vydání bezdůvodného obohacení za období od listopadu 2016 do ledna 2018 ve výši 90 000 Kč (tj. 6 000 Kč * 15 měsíců) s příslušenstvím, tj. zákonnými úroky z prodlení. Dále žádal o vydání bezdůvodného obohacení za čerpané služby ve shodném období od listopadu 2016 do ledna 2018 v celkové výši 90 539 Kč s příslušenstvím, tj. se zákonnými úroky z prodlení, a to za spotřebu elektřiny ve výši 20 110 Kč, za spotřebu vody ve výši 8 918 Kč, za spotřebu plynu ve výši 51 002 Kč a za internetové připojení O2 částku ve výši 10 509 Kč.2 Žalovaný potvrdil, že užívá předmětný suterénní byt na adrese , adresa, . Nesouhlasil však s tvrzením žaloby, že by tento byt užíval bez právního titulu, neboť přinejmenším do listopadu 2019 užíval předmětný byt se souhlasem vlastníků domu a nikdy nebyl žádán, aby byt vyklidil. Dále tvrdil, že stejně tak do té doby nebylo po něm požadováno, aby za užívání bytu hradil jakoukoliv náhradu. Má za to, že vzhledem k okolnostem se nijak bezdůvodně neobohacuje. Za podstatné považuje, že předmětný dům je jeho rodným domem, kdy dům celoživotně obývá a vždy se o něj staral po stránce údržby a chodu. V říjnu 1994 daroval celý svůj spoluvlastnický podíl na domě svému synovi (žalobci). Až do roku 2016 hradil za dům daň z nemovitostí, dále do roku 2007 hradil pojištění nemovitosti, komunální odpad do roku 2010 (poté hradil ½, od roku 2016 opětovně hradí celé), hradil veškeré nedoplatky na plynu či elektřině, vyřizoval revize plynu a elektřiny, zařizoval přípojku vody, nechal zřídit novou přípojku plynu a telefonu. Po zbudování přípojky plynu nově vybudoval stěnu na umístění plynových a el. hodin. V průběhu let prováděl či financoval celou řadu prací na domě a jeho okolí, přesto, že dům již neměl ve vlastnictví (např. úprava dvora, vybudování nových tarasů, úprava spodní zahrady, generální oprava spodní garáže, provedení nátěru proti vlhkosti a osazení rolovacích elektrických vrat, výměna venkovních vrat, zhotovení venkovního sezení s krbem, výměna oken dílny, provedení generální opravy septiku, u přístřešku provedl výměnu starých oken za luxfery a další činnosti). Uvedl, že chod domu hradil i v situaci, kdy dům užíval i žalobce se svou družkou (do května 2016). Bylo zásluhou žalovaného, že v domě vznikly 3 bytové jednotky. Ohradil se proti tvrzení žalobce, že žalovaný je jediný, kdo dům užívá, resp. užíval. Do října 2017 v domě bydlem i vnuk , jméno FO, se svou přítelkyní, kteří k bydlení užívali přízemí a 1. patro. K úhradě služeb uvedl, že je pravdou, že v předmětném období nehradil ničeho, došlo k tomu však na základě dohody žalobce a žalovaného. Do roku 2014 hradil žalovaný v domě naprosto vše, tj. veškeré spotřeby, od roku 2014 hradil žalovaný částku 3 800 Kč představující 50% nákladů na dům. V průběhu srpna 2016 se dohodl žalovaný se synem, že bude syn hradit veškeré spotřeby v domě, jako kompenzaci za nesplacené půjčky - poskytnuté na nákup sporáku 10 000 Kč, na jízdní kolo 12 000 Kč a zbytek půjčky na nákup auta 200 000 Kč. Žalobce dohodu dodržel a hradil do října 2018 vše. Po celou uvedenou dobu žalobce nežádal po žalovaném jakoukoliv úhradu služeb, v současnosti po něm syn požaduje nejen úhradu služeb, ale i úhradu nájemného - bezdůvodného obohacení.3 V replice žalobce uvedl, že žalovaný není vlastníkem domu od roku 1994 a dům do dnešního dne obývá bez existence jakékoliv smlouvy, na základě které, by byl oprávněn dům obývat. Tvrdil dále, že samotné užívání části nemovitosti žalovaným bylo žalobcem tolerováno z důvodu rodinných vazeb, ale jen za předpokladu podílení se na chodu a údržbě nemovitosti, což ale žalovaný v posledních letech nečinil. Žalobce potvrdil, že žalovaný nebyl nikdy žádán, aby dům vyklidil. S tvrzením žalovaného, že nebyl nikdy vyzván, aby začal hradit náhradu za nájemné či bezdůvodné obohacení, však žalobce nesouhlasil a uvedl, že 24.1.2017 byl žalovaný dopisem vyzván, aby se opět podílel na správě domu. Samotné nájemné po žalovaném nebylo požadováno, jelikož žalovaný předmětnou nemovitost obývá bez právního titulu a tudíž se jedná o bezdůvodné obohacení, které je vyčísleno v podobě nájmu v čase a místě obvyklém. Doplnil, že žalobce po dobu relativně vzájemně přijatelných rodinných vztahů a po dobu alespoň částečného podílení se žalovaného na provozu nemovitosti po žalovaném nepožadoval úhradu za bezdůvodné obohacení, a to pouze z důvodu rodinných vazeb. Předmětná nemovitost poslední roky převážně chátrá, jelikož žalovaný svou přítomností a svým chováním brání řádnému užívání a udržování nemovitosti vlastníky, kdy je vůči nim vulgární a agresivní. Ke zmíněným platbám prováděným žalovaným žalobce uvedl, že žalovaný platil do roku 2016 daň z nemovitosti, následně do roku 2018 hradil daň žalobce a od roku 2019 dodnes hradí daň dcera žalobce, , jméno FO, . Pojištění domu hradí již více než 10 let žalobce, což ovšem žalovaný nerozporuje. Žalobce a žalovaný se až do roku 2016 v platbách pravidelně střídali. Platby za druhou polovinu roku 2017 ovšem hradil pouze žalobce. Od roku 2018 hradí poplatky za komunální odpad žalovaný, jelikož v domě bydlí pouze on sám. Nedoplatky za elektřinu/plyn doplácel sám žalobce. Žalobce též hradil poplatky za internet a pevnou linku. Veškeré zmiňované práce na domě byly prováděny s převážným přispěním žalovaného (a to ať již finančním nebo v podobě fyzické práce). Žalobce nesouhlasil s tvrzením, že předmětné práce prováděl a financoval sám žalovaný. Třetí bytová jednotka v domě vznikla rekonstrukcí sklepa za společného přičinění žalobce, žalovaného a bývalé manželky žalovaného. Tvrzení, že vznik 3. bytové jednotky je pouze zásluhou žalovaného, je tedy nepravdivé. Potvrdil, že v domě po přechodnou dobu bydlel i syn žalobce, , jméno FO, , se svou družkou, což však ve výpočtech zohlednil. Žalobce dále uvedl, že nesporuje tvrzení, že žalovaný hradil od roku 2010 částku ve výši 3 800 Kč měsíčně. Tuto částku si však určil sám žalovaný. Žalobce v zájmu zachování dobrých rodinných vztahů nepožadoval dorovnání této částky do výše skutečných nákladů, kdy tato částka nepředstavovala polovinu nákladů na dům, jak je patrno z inkasních lístků – náklady již v roce 2010 dosahovaly částky cca 10 800 Kč, přičemž se tato částka v průběhu doby úměrně zvětšovala. V srpnu 2016 přestal žalovaný hradit platby za energie úplně. Žalobce na to upozornil pouze prostřednictvím SMS zprávy z 18.8.2016. Od srpna 2016 hradí veškeré poplatky za dům včetně energií žalobce. Dne 24.1.2017 byl žalovanému zaslán dopis s prosbou o pokračování v hrazení částky 3 800 Kč měsíčně, na tento dopis však žalovaný nereagoval a v platbách nepokračoval a žalobce byl nucen veškeré poplatky za služby hradit sám.4 V reakci na poučení soudu dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. žalobce svá skutková tvrzení konkretizoval tak, že v žalovaném období (tzn. od listopad 2016 do ledna 2018 včetně) byl rodinný dům obýván žalovaným a jeho manželkou, přičemž v období od listopadu 2016 do září 2017 část domu užíval také syn žalobce, který se však v domě na rozdíl od žalovaného a jeho manželky zdržoval spíše minimálně, jelikož studoval v Liberci a následně v Praze a i při pobytu v Jablonci nad Nisou pobýval střídavě v předmětném domě a v bytě přítelkyně. Za společně užívané období (tzn. od listopadu 2016 do září 2017) žalobce vyčíslil náklady spotřeby za užití koeficientu 50% náhrady spotřeby, kdy má za to, že užitý koeficient je vůči žalovanému velkorysý a žalovaným konzumovaná spotřeba byla mnohem vyšší. Za období výlučného užívání rodinného domu (tzn. od října 2017 do ledna 2018) pak žalobce počítá s koeficientem 90%. Jednotlivé spotřeby žalobce specifikoval následovně. Náhradu za spotřebu plynu vyčíslil žalobce v celkové výši 55 670 Kč, kdy tato komodita byla psaná na žalovaného jako odběratele, přičemž fakticky ji platbou SIPO hradil žalobce společně s elektřinou společnosti Bohemia Energy (výpočet je rozdělen na období 5. 10. 2016 – 4. 10. 2017 při spotřebě 80 560 Kč, jelikož byl rodinný dům obýván společně se synem žalobce je požadován 50% podíl, tedy 40 280, dále období 5. 10. 2017 – 10. 10. 2018 při spotřebě 51 304 Kč, jelikož byl rodinný dům obýván samostatně žalovaným je požadován 90% podíl - alikvotně za říjen 2017 – leden 2018, tj. 4/12 x 51 304 Kč x podíl 90 %, tedy 15 390 Kč). Náhradu za svoz komunálního odpadu vyčíslil žalobce v celkové výši 2 212 Kč, kdy tato služba byla psaná na žalovaného jako odběratele, přičemž fakticky byla hrazena žalobcem (výpočet je rozdělen na období 1.7.2016 – 31.12.2016 při platbě 1 292 Kč (alikvotně za listopad až prosinec 2016, tj. 2/6 = 430 Kč), dále období 1.1.2017 – 30.6.2017 při platbě 1 394 Kč, dále období 1. 7. 2017 – 31. 12. 2017 při platbě 1 394 Kč (232 Kč/měsíc) a za leden 2018 při platbě 232 Kč. Za období společného užívání listopad 2016 až září 2017 činily celkové náklady 2 753 Kč x 50% koeficient, tedy 1 376,50 Kč, za období výlučného užívání říjen 2017 až leden 2018 činily celkové náklady 928 Kč x 90% koeficient, tedy 835,20 Kč). Náhradu za vodné vyčíslil žalobce v celkové výši 4 613 Kč, kdy tato služba je psaná na žalobce jako odběratele a byla hrazena žalobcem platbou SIPO (výpočet je rozdělen na období 6. 11. 2016 – 7. 11. 2017 při spotřebě 7 090 Kč a 8. 11. 2017 – 8. 11. 2018 při spotřebě 3 698 Kč, alikvotně za společné užívání listopad 2016 až září 2017 (11 měsíců), tj. 11/12 x 7 090 Kč (6 499 Kč) x 50% koeficient, tedy 3 249 Kč, dále za období výlučného užívání za říjen 2017 (1 měsíc), tj. 1/12 x 7 090 Kč (591 Kč) x 90% koeficient – 532 Kč a za výlučné užívání listopad 2017 – leden 2018 (3 měsíce), tj. 3/12 x 3 698 Kč (924,50 Kč) x 90% koeficient, tedy 832 Kč. Náhradu za spotřebovanou elektřinu vyčíslil žalobce v celkové výši že Kč, kdy je tato komodita psaná na žalobce jako odběratele, který ji hradil platbou SIPO (výpočet je rozdělen na období 10. 12. 2015 – 16. 12. 2016 – 18 991 Kč, 17. 12. 2016 – 8. 12. 2017 – 16 453 Kč, 9. 12. 2017 – 14. 12. 2018 – 10 266 Kč, alikvotně za společné užívání listopad 2016 až prosinec 2016 (2 měsíce), tj. 2/12 x 18 991 Kč (3 165 Kč) x 50% koeficient, tedy 1 583 Kč, alikvotně za společné užívání leden 2017 až září 2017 (9 měsíců), tj. 9/12 x 16 453 Kč (12 340 Kč) x 50% koeficient, tedy 6 170 Kč, za období výlučného užívání říjen 2017 až prosinec 2017 (3 měsíce), tj. 3/12 x 16 453 Kč (4 109 Kč) x 90% koeficient, tedy 3 698,- Kč a za období výlučného užívání leden 2018 (1 měsíc), tj. 1/12 x 10 266 Kč (855 Kč) x 90% koeficient, tedy 770 Kč. Náhradu za platbu za internet vyčíslil žalobce po opravě na částku v celkové výši 6 378,90 Kč, kdy tento byl psaný na žalovaného, ale hradil jej platbou SIPO žalobce (výpočet je rozdělen na platbu za listopad 2016 ve výši 634 Kč, za prosinec 2016 ve výši 704 Kč, za leden 2017 ve výši 714 Kč, za únor 2017 až srpen 2017 ve výši 704 Kč, za září 2017 ve výši 709 Kč, za říjen 2017 ve výši 708 Kč, za listopad 2017 až leden 2018 ve výši 704 Kč, alikvotně za společné používání listopad 2016 až září 2017 (součet dle výše uvedeného přehledu činí 7 689 Kč) x 50% koeficient, tedy 3 844,50 Kč, za období výlučného užívání říjen 2017 až leden 2018 (součet dle výše uvedeného přehledu činí 2 820 Kč) x 90 % koeficient, tedy 2 534,40 Kč.5 V reakci na poučení soudu dle § 118a odst. 3 o.s.ř. žalovaný doplnil, že žalobci poskytl půjčku v roce 2002, a to ve výši 300 000 Kč, když mu žalobce během dovolené zavolal, že potřebuje uvedenou částku na nákup osobního vozidla Škoda Octavia. Žalovaný sdělil žalobci, kde má klíče od trezoru, a že si může požadovanou částku z trezoru vzít. Žalobce tak učinil a vozidlo si zakoupil. V souvislosti s rozvodem žalobce vozidlo prodal, avšak půjčku nesplatil. Protože půjčku žalobce nesplácel, dohodl se se žalovaným v roce 2006, že tento přestane platit spotřebu plynu, elektrické energie a vody. Ostatní platby žalovaný hradil i nadále – daň z nemovitostí, pojištění domu a popelnice. Takto fungoval žalobce se žalovaným do roku 2009, kdy žalovaný začal hradit částku 3 800 Kč (odpovídající ½ nákladů na chod domu), neboť se žalobce opět nacházel ve finanční krizi, měl novou manželku a v roce 2007 se mu narodilo dítě. Popsanou kompenzací služeb s půjčkou byla uhrazena 1/3 půjčky poskytnuté v roce 2002. Avšak žalobce si půjčoval peníze od žalovaného i nadále. Půjčená částka tak narostla o částku 12 000 Kč (na nákup kola) a částku 10 000 Kč (nákup sporáku). Žalobce ani nadále půjčky nesplácel, a proto mu žalovaný v srpnu 2016 navrhl umořování dluhu opětovně zápočtem plateb spojených s užíváním bytu v domě č.p. 3030. Žalovaný tak učinil nejdříve formou SMS zprávy a následně i ústně, což žalobce, ač nerad, ale akceptoval.6 Před soudem žalovaný uvedl, že požadavek žalobce považuje za nemorální i nedůvodný. Sporoval způsob výpočtu služeb, kdy za dobu spoluužívání domu vnukem žalovaného není koeficient 50 % správný, neboť pokud jde o plyn, vytápěn byl celý dům, kde jsou celkem tři byty a žalovaný obýval toliko suterénní byt. Není důvod proto náklady rozpočítávat na polovinu, kdy není zohledněna vytápěná plocha. Nesouhlasí s tím, aby náklady na vytápění byly vypočítávány podle počtu osob, za správný považuje výpočet podle plochy. Pokud jde o svoz komunálního odpadu, tam žalovaný se způsobem výpočtu souhlasil, budou-li prokázány vyúčtované náklady. Nadto sporoval způsob výpočtu u vodného a elektřiny, neboť není zohledněn počet osob. Žalovaný každý rok předmětnou nemovitost tři až čtyři měsíce neužíval, neboť pobýval mimo , adresa, . Pokud jde o platbu za internet, s výpočtem žalobce žalovaný souhlasil. Nesouhlas s tvrzením žalobce, že vnuk žalovaného bydlel v předmětné nemovitosti pouze do září 2017, kdy zde pobýval až do října 2017, dále již v písemném podání ze dne 4.3.2020 tvrdil, že vnuk , jméno FO, s přítelkyní do října 2017 užíval k bydlení přízemí i l. patro domu. Vzhledem k okolnostem případu se ze strany žalobce jedná o výkon práva v rozporu s dobrými mravy.7 Žalobce před soudem uvedl, že není pravdou, že by byly vytápěny tři bytové jednotky. Pokud jde o období listopad 2016 až září 2017, třetí bytová jednotka nebyla užívána a po odchodu vnuka byl žalovaný se svojí manželkou jediný, kdo dům užíval sedm dnů v týdnu. Žalovaným uvedené důvody pro neplacení označil za absurdní, žalobce žalovanému ničeho nedluží. Ke zvolenému způsobu výpočtu uvedl, že je založen na tom, kolik osob a po jakou dobu se v předmětné nemovitosti zdržovalo. Pouze žalovaný s manželkou se v domě zdržovali (bydleli) sedm dní v týdnu. Dále se v domě zdržovaly max. dvě další osoby, a to v nějakém koeficientu 20-30 % času, kdy není rozumný předpoklad pro to, aby syn žalobce užíval dvě bytové jednotky.8 Soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 22.9.2021, č.j. 111 C 26/2019-190, kterým žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 170 862,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00% ročně z částky 170 862,90 Kč za dobu od 8.11.2019 do zaplacení (výrok I.), řízení co do částky 27,10 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00% ročně z částky 27,10 Kč za dobu od 8.11.2019 do zaplacení a co do zákonných úroků z prodlení ve výši 10,00% ročně z částky 9 417 Kč za dobu od 8.11.2019 do zaplacení zastavil (výrok II.), žalobu co do částky 232 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 232 Kč za dobu od 8.11.2019 do zaplacení zamítl (výrok III.) a rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení žalobci (výrok IV). Citovaný rozsudek nabyl ve výrocích II. a III. právní moci dne 10.11.2021, ve zbývajícím rozsahu byl rozsudek odvolacím soudem zrušen a věc byla vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení (usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28.6.2022, č.j. 35 Co 102/2022-255, v právní moci dne 27.7.2022).9 Soud vzal za svá skutková zjištění ve smyslu § 120 odst. 3 o.s.ř. shodná tvrzení stran, že v období od listopadu 2016 do ledna 2018 včetně, byl žalobce vlastníkem domu č.p. , Anonymizováno, v obci a k.ú. , adresa, , a že žalovaný v rozhodném období užíval suterénní byt v tomto domě a za užívání bytu a souvisejících služeb v daném období ničeho nehradil.10 Z platebních dokladů SIPO soud zjistil následující, za leden 2018 činilo vodné 590 Kč a platba O2 Czech Rep. 704 Kč, za prosinec 2017 činilo vodné 590 Kč a platba O2 704 Kč, za listopad 2017 činilo vodné 630 Kč a platba O2 704 Kč, za říjen 2017 činilo vodné 630 Kč a platba O2 708 Kč, za září 2017 činilo vodné 630 Kč a platba O2 709 Kč, za srpen 2017 činilo vodné 630 Kč a platba O2 704 Kč, za červenec 2017 činilo vodné 630 Kč a platba O2 704 Kč, za červen 2017 činilo vodné 630 Kč a platba O2 704 Kč, za květen 2017 činilo vodné 630 Kč a platba O2 704 Kč, za duben 2017 činilo vodné 630 Kč a platba O2 704 Kč, za březen 2017 činilo vodné 630 Kč a platba O2 704 Kč, za únor 2017 činilo vodné 630 Kč a platba O2 704 Kč, za leden 2017 činilo vodné 630 Kč a platba O2 714 Kč, za prosinec 2016 činilo vodné 630 Kč a platba O2 704 Kč a za listopad 2016 činilo vodné 790 Kč a platba O2 634 Kč. Všechny platební doklady SIPO jsou adresovány na jméno žalobce.11 Z faktury číslo 1611386040 soud zjistil, že za zúčtovací období 10.12.2015 až 16.12.2016 byla za spotřebu elektřiny na předmětné adrese žalobci účtována částka 18 991,06 Kč.12 Z faktury číslo 1711434116 soud zjistil, že za zúčtovací období 17.12.2016 až 8.12.2017 byla za spotřebu elektřiny na předmětné adrese žalobci účtována částka 16 453,80 Kč.13 Z faktury číslo 1811462939 soud zjistil, že za zúčtovací období 9.12.2017 až 14.12.2018 byla za spotřebu elektřiny na předmětné adrese žalobci účtována částka 10 266,10 Kč.14 Z faktury číslo 1721167466 soud zjistil, že za zúčtovací období 5.10.2016 až 4.10.2017 byla za spotřebu plynu na předmětné adrese žalovanému účtována částka 81 661,79 Kč.15 Z faktury číslo 2712210242 soud zjistil, že za zúčtovací období 6.11.2016 až 7.11.2017 bylo za vodné na předmětné adrese žalobci účtována částka 7 090 Kč.16 Z faktury číslo 2812209559 soud zjistil, že za zúčtovací období 8.11.2017 až 8.11.2018 bylo za vodné na předmětné adrese žalobci účtována částka 3 698 Kč.17 Z faktury číslo 1821175125 soud zjistil, že za zúčtovací období 5.10.2017 až 10.10.2018 byla za spotřebu plynu na předmětné adrese žalovanému účtována částka 51 304,57 Kč.18 Z faktury číslo 0010810316 soud zjistil, že za období 1.1.2017 až 30.6.2017 byla za svoz komunálního odpadu žalovanému účtována částka 1 394 Kč.19 Z faktury číslo 0010715152 soud zjistil, že za období 1.7.2016 až 31.12.2016 byla za svoz komunálního odpadu žalovanému účtována částka 1 292 Kč.20 Z faktury číslo 0010815135 soud zjistil, že za období 1.7.2017 až 31.12.2017 byla za svoz komunálního odpadu žalovanému účtována částka 1 394 Kč.21 Ze znaleckého posudku č. 1573-47/2020 soud zjistil, že znalec Ing. Jaroslav Najman stanovil obvyklou cenu měsíčního nájemného bytové jednotky 3+1 v 1. PP rodinného domu č.p. , Anonymizováno, na st. parc. č. , hodnota, a garáže na st. parc. č. , hodnota, , vedené na LV č. , hodnota, , v k.ú. a obci , adresa, v období od listopadu 2016 do ledna roku 2018 v daném čase a místě ve výši 8 614 Kč/ měsíc.22 Svědek , jméno FO, , syn žalobce a vnuk žalovaného, vypověděl, že v předmětném domě bydlel od dubna 2016 do září 2017, že obýval bytovou jednotku v horním patře, částečně s přítelkyní , jméno FO, , která za svědkem docházela pouze občas. Svědek tam pobýval přibližně polovinu doby. Uvedl, že v domě jsou bytové jednotky stejně velké. Pokud jde o vytápění, vypověděl, že v domě je centrální plynový kotel a vypínač, kterým se ovládá vytápění jednotlivých bytových jednotek. Vytápěny byly dvě bytové jednotky. Ta, ve které bydlel svědek a druhá, ve které bydlel žalovaný. Žalovaný bydlel v bytě s manželkou nastálo. Žalovaný užíval dům tak, jak se mu zlíbilo, měl přístup do všech společných prostor, někam nechodili ani oni. Žalovaný užíval půdu, sklep téměř výlučně, byť se jedná o společné prostory a dvě garáže. Žalovaný užíval dům celoročně, pouze odjížděl přes léto na dovolenou. Nepamatuje si, jak dlouhou dovolenou měl žalovaný v r. 2016. Obvykle jezdil s karavanem na jeden měsíc. Pokud jde o dovolenou v r. 2017, odjížděl žalovaný na konci prázdnin. Svědek se v září stěhoval a v té době nebyl doma. Uvedl, že během jeho užívání náklady na služby hradil žalobce. Byl tehdy student. Uvedl, že historicky se na platbách nějak dohodnuli, ale neví, jak přesně, nezajímal se o to, ale žalovaný před nějakou dobou přestal platbu hradit.23 Svědkyně , jméno FO, vypověděla, že manželka žalovaného je její sestřenicí. Uvedla, že žalovaný se svojí manželkou bydleli v suterénním bytě v Letohradské ulici. Scházeli se jako rodina, kdy mluvili o rodinných i finančních záležitostech. Od žalovaného a jeho manželky je jí známo, že žalovaný půjčoval žalobci peníze. Ten mu ale půjčky nevracel. Ví, že se mělo jednat o půjčku 300 tisíc Kč na auto a nějaké další drobné půjčky, nedokáže uvést, v jaké době se tak stalo. Žalovaný to pojal tak, že si myslí, že mu to žalobce vrátí, ale to se nestalo.24 Svědkyně , jméno FO, vypověděla, že je manželkou žalovaného. Vypověděla, že žalovaný nechal napsat dům na žalobce, ale o vše se nadále staral. Uvedla, že žalovaný trpí stresem a má další zdravotní potíže. Uvedla, že v listopadu 2019 obdrželi obsílku, že mají platit nájem a spotřeby v nesmyslné výši. Poté se v březnu 2020 odstěhovali do bytu. V žalovaném období bydleli v suterénním bytu. V domě jsou dva byty a suterén. V žalovaném období byl obydlen suterén, prostřední byt byl prázdný a pobýval tam i vnuk žalovaného, asi od svých 15 let do 19 let, než odešel na vysokou školu. V domě byl ústřední kotel, který běžel, všechno se vytápělo. Měli i nějaké věci na půdě, byl tam i přístřešek, jinak žili ve dvou místnostech. Žalovaný tam bydlel 73 let, žalovaný 5 let platil celý provoz, do 2016 platil i daň z nemovitosti. K platbám uvedla, že se to vypočítalo z toho, jak nehospodárně se tam žilo. Žalovaný žalobci v červenci nebo srpnu 2016 napsal, že přestává platit, že mu ještě dluží 150 000 Kč – 160 000 Kč, nic se nepsalo. K půjčkám uvádí, že neví přesně roky, ale byla u hovoru, kdy žalovaný vyzval žalobce, aby si vzal peníze z trezoru na koupi auta. Chtěli dohodu, že se to započítá na spotřebu. Nic si nepsala, brala to tak, že jí do půjček nic není. Šlo o menší půjčky. První půjčka byla na sporák, částku si nepamatuje. Další půjčka se týkala koupě kola. Byla to věc žalobce a žalovaného. Půjčky žalobce nesplácel. Nikdo se nezmínil o splácení půjček, žalovaný byl velkorysý. Žalobce nikdy nájemné nepožadoval. Od 2009 byli 3-4 měsíce mimo domov. V žalovaném období, v roce 2016, byli na několika dovolených, v březnu 2016 týden na horách, na přelomu prosince 2015 a ledna 2016 v Austrálii. V listopadu se z cest vraceli a byli doma. V roce 2016 dostal žalovaný plicní embolii. V roce 2017 proto cestování omezili, byli asi 2,5 měsíce v Řecku a týden u dcery. V žalovaném období byli napůl popelnice, neví, co se ještě platilo, nevzpomíná si. Předtím žalovaný platil pojištění domu, ale nešlo o žalované období. Vypověděla, že žalovaný neplatil, aby se začal umořovat dluh. Topilo se ve třech bytech. Nešetřilo se. Žalovaný podával trestní oznámení, ale neví, kolik jich bylo. Podával rovněž žalobu na vrácení daru, předmětného domu. Žalovaný si tam nedal, že tam má právo na dožití. Vloni nebyli na žádné dovolené s karavanem. Nepamatuje si, že by manžel někoho urážel nebo někomu vyhrožoval. Nemají žádný společný majetek s žalovaným, byli už v důchodu, má pouze svůj majetek nabytý před manželstvím. Ví o tom, že termín k odstěhování byl několikrát posunován. Mají ještě věci v garáži, kterou nehodlá vyklízet.25 Z kopie listiny cestovního pasu soud zjistil, že mimo jiné obsahuje razítka ze dne 23.8.2017 a dne 20.10.2017. Jiné skutečnosti z listiny nevyplývají.26 Z dopisu ze dne 24.1.2017 soud zjistil, že , jméno FO, v něm sděluje žalovanému, že ji žalobce pověřil revizí plateb za energii, kdy z výpisu z účtu vychází, že žalovaný v srpnu 2016 přestal platit příspěvky na energie, tak jak bylo dohodnuto a několik let dodržováno. V dopise dále vyzývá žalovaného k neprodlenému započetí zasílání měsíčního příspěvku na energie ve výši 3 800 Kč, a to na účet žalobce, tak jak žalovaný činil do srpna 2016, zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky za 4 dlužné měsíce. Bylo uvedeno, že v nemovitosti nyní bydlí tři, kdy žalobce platí poplatky za syna, ale že není možné, aby v domě s manželkou žili zcela zadarmo bez jakéhokoliv přispění na energie. Dle přiloženého podací lístku byl dopis odeslán dne 24.1.2017 žalovanému.27 Z předžalobní upomínky ze dne 29.10.2019 soud zjistil, že byl žalovaný tímto dopisem vyzván k úhradě částky 191 228 Kč představující bezdůvodné obohacení za období od října 2016 do ledna 2018 ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy. Dle dokladu o doručování byla zásilka dodána dne 31.10.2019.28 Svědkyně , jméno FO, , dcera žalobce a vnučka žalovaného, vypověděla, že je jí známo, že se žalovaný v průběhu roku 2016 vyjádřil tak, že nebude žalobci nic platit. V době společného bydlení existovala domluva mezi žalobcem a žalovaným o poměrné úhradě, ale neví, v jaké výši. Je jí známo, že žalovaný přispíval, ale skončilo to v roce 2016, kdy se žalovaný vyjádřil, že už nebude nic platit, důvod jí žalobce nesdělil. Uvedla, že po odstěhování žalobce se vztahy pokazily, neví důvody, pro které žalovaný takto reagoval, kdy došlo i k nějakým výhrůžkám na žalobcovu rodinu, žalovaný vyhrožoval, že je postřílí. Před rokem 2016 v domě bydlel žalobce s partnerkou a dcerou, děda s manželkou a bratr s přítelkyní. Svědkyně tam jezdila s partnerem za rodinou. Dům jezdili nadále udržovat a při této souvislosti zaslechla hovořit žalobce s žalovaným o tom, že žalobce bude chtít úhradu za to, co žalovaný užívá nebo spotřebovává, kdy žalovaný nepřispíval ničeho. Šlo spíše o dohady mezi účastníky, kdy žalovaný trval na tom, že jim nic platit nebude a žalobce trval na tom, že přispívat musí, kdy jejich finanční situace není taková, aby tam žalobce hradil za žalovaného vše, kdy si k tomu musí platit vlastní bydlení. Uvedla dále, že žalobce žádal, aby žalovaný začal opět přispívat na chod domu, částky asi v tom afektu neříkali. K dohodě nedošlo, žalovaný byl agresivní, slovně, případně prostřednictvím SMS. Se žalovaným se pokoušela komunikovat sama prostřednictvím SMS a poslala mu také dopisy se žádostí o úhradu. Dopisy psala průběžně od roku 2016 do doby, než se žalovaný odstěhoval, navrhovala i nějaké částky. Žalobce žalovaného k úhradě vyzýval pouze ústně. Nikdy nezaznamenala, že by žalovanému řekli, že žalovaný bude bydlet bezplatně a oni za něho budou platit. Svědkyně uvedla, že žalovaný po nich chtěl dům po 20 letech zpátky, vždy něco zmínil, následně se vedl spor, kde je žalovaný zažaloval o vrácení domu. Žalobce se jí o žádných půjčkách nezmiňoval. Žalovaný říkal, že u něho mají dluh, není jí známo jaký, pouze tolik, že žalobce má u žalovaného dluh, žalovaný s ní neprobíral, o jaký dluh se přesně jedná.29 Svědek , jméno FO, , syn žalobce a vnuk žalovaného při opakované výpovědi ve věci, vypověděl, že byl přítomen tomu, kdy žalobce vyzýval žalovaného, aby platil nějakou adekvátní část, nějak přispíval na bydlení. Jednalo se o období od dubna 2016, kdy se odstěhovali. Neví, kdy přesně žalovaný přestal platit. Uvedl, že žalobce si musel platit vlastní bydlení, nadto bydlení svědka, který byl tehdy studentem a k tomu žalovanému bydlení v domě, žalovaného tedy vyzýval, aby si platit nějakou část svého bydlení za užívání. Byl přítomen tomu, že byli například i se sestrou na zahradě, kdy dům udržovali, aby to nějak fungovalo, a žalobce slovně vyzýval žalovaného k platbě, částku si nepamatuje, neví, jestli zazněla. Ví, že se jednalo o to, aby jim žalovaný platit nějaké poplatky za bydlení. Uvedl, že žalovaný měl platit za užívání domu a hlavně za energie a za to, že tam může bydlet. Toto se odehrálo po dubnu 2016. Žalovaný nesouhlasil, nelíbilo se mu, aby platil za své bydlení. O důvodech žalovaného neví. Situace byly napjaté, když tam jezdili. Výzvy k úhradě byly opakovány, poté i svědkova sestra vyzývala žalovaného, aby platil alespoň nějakou poměrnou část. Uvedl, že si již přesně nepamatuje, kdy v domě sám bydlel, ale bydlel tam do nástupu na vysokou školu v září 2017, poté se přestěhoval do Prahy.30 Svědkyně, , jméno FO, , družka žalobce, vypověděla, že za žalované období chtěl žalobce po žalovaném zaplatit, protože oni se museli odstěhovat a platit si své náklady na bydlení, kdy se k nim žalovaný choval ošklivě. Žalobce chtěl, aby žalovaný zaplatil energie a nějaký nájem. Chování žalovaného se postupně zhoršovalo, v jednom domě bydleli přibližně 10 let, odstěhovali se na jaře 2016. Žalovaný se choval sprostě, sprostě nadával, i dceři, které v té době bylo osm let. Důvod chování žalovaného nezná, má za to, že žalovaný chtěl zpátky dům, kdy nejprve chtěl po žalobci 3 mil. Kč pro svou manželku. Po jejich odstěhování na jaře 2016 zůstal v domě bydlet žalovaný s manželkou a syn žalobce. Když se stěhovali říkal žalobce žalovanému, že je to neúnosné, že bude muset něco hradit. Účastníky slyšela se o tom bavit, žalovaného se bála. Žalovaného vyzývali, aby hradil nájem a energie. Šlo tehdy (rok 2016) o ústní výzvy, teprve , jméno FO, posílala výzvy písemně. Má za to, že proběhly i nějaké SMS zprávy. Výsledek výzev byl vždy stejný, žalovaný byl sprostý, že nic platit nebude. Jakou částku měl žalovaný platit si svědkyně nepamatovala. Ví o tom, že v době, kdy již byl vlastníkem domu žalobce, žalovaný platil energie. Období neví, pouze ví, že žalovaný platil a pak napsal jen SMS zprávu, že platit nebude. Důvod neplacení žalovaný neuvedl. Pamatuje si, že si žalovaný svou platbu sám vypočítal a žalobce částku na energie akceptoval. O půjčkách mezi účastníky nic neví.31 Z písemného přepisu zvukového záznamu výslechu žalobce v procesním postavení svědka v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. 5 C 231/2021 (na jednání dne 24.5.2022) soud zjistil, že předmětný rodinný dům žalobce vlastnil přibližně od roku 1994, soužití obou rodin probíhalo celkem poklidně až do roku 2016, kdy je žalovaný začal vulgárně napadat, urážet a ponižovat. Žalobci žalovaný sdělil, že chce dům zpátky a zaopatřit s ním svou současnou manželku. Žalobce s tím nesouhlasil. Z důvodu neúnosné situace se s partnerkou rozhodli dům na nějakou dobu opustit, než se vše vyřeší, ale nic se nevyřešilo a z pár měsíců byly více jak čtyři roky. V srpnu 2016 žalovaný přestal hradit i tu částku, na které se spolu domluvili. Měl tedy na starost celý chod domu, k tomu si platil náhradní bydlení a finančně podporoval syna na vysoké škole. Dcera žalobce se pokoušela žalovanému sdělit, písemně či schůzkou, aby začal přispívat alespoň tou částkou, na které byli domluveni, ale bez odezvy. Pokud se jedná o důvod, pro který žalovaný přestal hradit zálohy na služby, žalobce uvedl, že mu žalovaný oznámil, že přestává tu částku, kterou mu posílal na účet hradit, a že je jeho velký dlužník. Pokud jde o důvody vystěhování z domu v roce 2016, jednalo se zejména o vulgární napadání ze strany žalovaného, měl tehdy osmiletou dceru a nechtěl, aby to poslouchala, proto se s partnerkou dohodli, že dům opustí. Pokud se jedná o rok 2016, nedošlo k žádným výzvám, aby žalovaný začal hradit služby, protože pokud napsal nějakou SMS zprávu, tak ihned mu přišla sprostá SMS, které má archivované, jednání neproběhla, až následně se toho ujala jeho dcera v lednu 2017, kdy začala jednat se žalovaným, protože žalobce už nechtěl dál trpět urážky a ponižování od žalovaného, které žalovaný psal do SMS. Uvedl, že žalovaný s manželkou v domě užíval suterénní byt, zahradu, obě dvě garáže a přístřešek, v prostředním bytě si manželka žalovaného sušila prádlo, než se byt uzamkl. Suterénní byt žalovaný s manželkou užívali od rekonstrukce v roce 1995, 1996. Užívání této části bytové jednotky s žalovaným neřešili, byli rodina, brali to jako samozřejmost, nepotřebovali to řešit. Úhradu nějakého nájemného (od roku 1996) s žalovaným neřešil. Od roku 1996 po žalovaném nájemné nepožadoval. Neexistovala žádná dohoda (poté co se žalobce stal vlastníkem) o tom, jakým způsobem by měl žalovaný nemovitosti užívat, případně jestli je to užívání zpoplatněné. Jednalo se jenom o spotřebu energií, co si vždycky nějakým způsobem vyřešili. Žalovaný mu nějaké peníze na účet posílal, nešlo o polovinu, ale nějakou část. Tohle vzniklo, až když si musel žalobce začít hradit i náhradní bydlení, protože neplatil jenom energie v domě, ale ještě i náhradní bydlení. K dotazu, zda vznesl na žalovaného za dobu trvání svého vlastnického práva požadavek na zaplacení náhrady za užívání nemovitostí, žalobce vypověděl, že je to od té doby, kdy žalovaný přestal hradit tu částku, kterou posílal žalobci na účet, to bylo v srpnu 2016. Od té doby začal řešit náhradu za užívání nemovitostí. Žalovaného s manželkou nikdy nevyzýval, aby se z bytu odstěhovali.32 Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná skutková zjištění relevantní pro své rozhodnutí. Žalobce se svým výslechem po poučení dle § 131 odst. 1 o.s.ř. nesouhlasil. Na důkazním návrhu v podobě výslechu žalovaného strana žalovaná netrvala, což soud posoudil jako zpětvzetí učiněného důkazního návrhu a tento důkaz neprováděl. Další důkazní návrhy soud pro nadbytečnost zamítl.33 Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.34 Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.35 Podle § 2189 o.z. přenechá-li půjčitel někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat, vzniká výprosa.36 Podle § 2190 odst. 1 o.z. kdo věc výprosníkovi přenechal, může požadovat její vrácení podle libosti.37 V souzené věci (vzhledem k nabytí nemovitosti žalobcem v roce 1994) je třeba na právní vztah mezi účastníky aplikovat tehdy účinnou právní úpravu, tj. zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. I v poměrech této právní úpravy vycházela právní nauka v těchto vztazích z tzv. výprosy jako zvláštního smluvního vztahu, který opravňoval osobu k užívání cizí věci do doby, než byla vlastníkem vyzvána k vrácení věci. Ačkoliv tzv. výprosa nebyla v tehdy účinném občanském zákoníku (zákonu č. 40/1964 Sb.) výslovně upravena (nejbližším institutem byla výpůjčka upravená v § 659 – 662 obč. zák., kdy výprosa byla chápána jako zvláštní druh výpůjčky, který se liší absencí ujednání o době užití), nebyla zároveň zákonem zakázána, a proto byla připouštěna i judikaturou (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10.10.2002, sp.zn. 22 Cdo 421/2001, podle kterého, jestliže nebyla určena doba ani účel užívání věci nevzniká skutečná smlouva, nýbrž nezávazná výprosa, přičemž vlastník může kdykoliv požadovat její vrácení). Tzv. výprosa byla výslovně upravena teprve v zákonu č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku v § 2189 – 2 192 o.z. Výprosou se rozumí právo bezplatného užívání věci bez stanovení účelu nebo doby užití. Jedná se o smlouvu reálnou, kdy k uzavření smlouvy dochází teprve přenecháním věci k užití. Smlouva nevyžaduje žádnou formu, ani v případě, kdy předmětem výprosy je nemovitost. Komentářová literatura (Občanský zákoník

VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014), 1. vydání, 2014, s. 188 - 194: M. Hulmák) uvádí, že úplatou není úhrada obvyklých nákladů spojených s užíváním, např. spotřebovaná elektrická energie či úplata za služby spojené s užíváním bytu. O výprosu se bude jednat tehdy, jestliže si strany neomezí dobu užívání věci a půjčitel tedy může kdykoliv požadovat vrácení věci zpět (§ 2190 o.z.).38 V poměrech souzené věci bylo mezi stranami nesporné, že v období od listopadu 2016 do ledna 2018 včetně byl žalobce vlastníkem domu č.p. , Anonymizováno, v obci a k.ú. , adresa, , a dále, že žalovaný v rozhodném období užíval suterénní byt v tomto domě a za užívání bytu a souvisejících služeb v daném období ničeho nehradil. Nesporná byla rovněž skutečnost, že žalovaný nikdy nebyl žádán, aby dům vyklidil. Procesní obrana žalovaného spočívala zejména v tvrzení, že ničeho nehradil na základě dohody s žalobcem, který úhradou služeb splácel poskytnuté půjčky ze strany žalovaného. Žalovaný rovněž namítal, že předmětný dům tři až čtyři měsíce v roce neužíval, neboť pobýval mimo , adresa, , sporoval rovněž způsob výpočtu učiněný žalobcem a dovolával se dobrých mravů. Poukazoval na to, že „nájemné“ po něm žalobce nikdy nepožadoval, prvně v předžalobní výzvě.39 Pokud se jedná o nárok na náhradu za užívání nemovitostí vznesený v částce 90 000 Kč s příslušenstvím jako ekvivalent nájemného za období od listopadu 2016 do ledna 2018 (6 000 Kč/měsíčně, tj. 15 * 6 000 Kč), tento nebyl soudem shledán důvodným a soud žalobu v této části zamítl, kdy má za prokázané, že žalovaný předmětnou nemovitost neužíval bez právního titulu, jak tvrdil žalobce, ale že nemovitost užíval z titulu tzv. výprosy, jako smluvního vztahu o přenechání věci k užívání jinému, a to bezplatně a bez určení doby užívání. V řízení bylo prokázáno, že žalobce nabyl nemovitost v roce 1994, v nemovitosti bydlel jak žalobce s rodinou (do odstěhování v roce 2016), tak žalovaný s manželkou (do odstěhování v roce 2020). Sám žalobce (tehdy v procesním postavení svědka) uvedl, že užívání bytové jednotky s žalovaným nijak neřešili, protože byli rodina a brali to jako samozřejmost. Současně uvedl, že úhradu nějakého nájemného (od roku 1996) s žalovaným rovněž neřešil a od roku 1996 po žalovaném nájemné nepožadoval. Neexistovala žádná dohoda (poté co se žalobce stal vlastníkem) o tom, jakým způsobem by měl žalovaný nemovitosti užívat. Jednalo se jenom o spotřebu energií, co si vždycky nějakým způsobem vyřešili, kdy soužití obou rodin probíhalo celkem poklidně až do roku 2016. Za podstatnou soud považuje nespornou skutečnost, že žalovaný nebyl nikdy žádán, aby dům vyklidil. Z hlediska právního hodnocení popsaného skutkového stavu, dospěl soud k závěru, že mezi účastníky (rodinnými příslušníky) v devadesátých letech platně vznikla tzv. výprosa, a to konkludentním jednáním rodinných příslušníků, která nebyla do konce žalobou vymezeného rozhodného období ukončena, neboť žalobce nikdy nepožadoval vrácení věci zpět, tedy v daném případě vyklizení nemovitosti žalovaným. Za prokázanou (svědeckou výpovědí žalobce, dopisem , jméno FO, ze dne 24.1.2017) má soud dohodu účastníků o příspěvcích žalovaného na energie, která předcházela žalovanému období, což však na hodnocení smluvního vztahu jako tzv. výprosy, ničeho nemění. Vzhledem k tomu, že v řízení vyšlo najevo, že vztah výprosy nebyl mezi účastníky do konce rozhodného období ukončen, je nadbytečným zabývat se otázkou, zda žalovaný požadoval či nepožadoval od roku 2016, kdy se žalobce z domu s rodinou odstěhoval, ekvivalent nájemného, protože bezúplatný vztah z výprosy dosud trval a nebyl právně relevantním způsobem ukončen. Nad rámec uvedeného lze doplnit, že soud nemá za prokázané, že by žalobce žalovaného (od roku 2016) k úhradě ekvivalentu nájemného (oproti příspěvkům na energie) vyzýval. Toto tvrzení není podpořeno žádným listinným důkazem, naopak dopis ze dne 24.1.2017 výslovně uvádí pouze platby za energie a není příliš pravděpodobné, že pokud by obsahem porušené dohody byla i úhrada ekvivalentu nájemného, že by výzva nesměřovala i k této platbě. Dále svědek , jméno FO, při své první svědecké výpovědi ve věci vypověděl, že účastníci byli historicky na platbách nějak dohodnuti, ale neví, jak přesně, protože se o to nezajímal. Teprve při své druhé svědecké výpovědi ve věci (po zrušení rozsudku zdejšího soudu soudem odvolacím) vypověděl, že žalovaný měl platit za užívání domu a hlavně za energie. Citovaná část výpovědi svědka se nejeví soudu vzhledem k popsanému rozporu v obou jeho výpovědích věrohodná, ale spíše motivovaná snahou podpořit verzi žalobce (svého otce). Bez opory jiných důkazů nelze rovněž výpověď svědkyně , jméno FO, (družky žalobce), která uvedla, že žalobce chtěl, aby žalovaný platil za energie a nějaký nájem, hodnotit jako jednoznačně prokazující vznášení požadavků na platbu „nájemného“ ze strany žalobce. Shodně soud hodnotí výpověď další svědkyně, , jméno FO, (dcery žalobce), která vypovídala pouze obecně o příspěvcích na chod domu či o úhradě za to, co žalovaný užívá nebo spotřebovává. Sám žalobce při své svědecké výpovědi uvedl, že od roku 1996 po žalovaném nájemné nepožadoval. Pokud v další části výpovědi uvedl, že náhradu za užívání nemovitostí začal řešit od srpna 2016, kdy žalovaný přestal hradit dojednanou částku, nelze z této odpovědi jednoznačně dovozovat, že tím žalobce myslel „nájemné“, neboť není zcela zřejmé, jakou platbu tím žalobce myslel, resp. jak otázce rozuměl, když na dříve jednoznačně položenou otázku na nájemné odpověděl, že nájemné nepožadoval v kontextu skutečnosti, že byli rodinou a užívání žalovaným brali jako samozřejmost. Nelze zcela odhlédnout ani od komplikovaných rodinných vztahů mezi účastníky, kdy volaní svědci se fakticky se žalovaným nijak nestýkají a jsou v kontaktu pouze se žalobcem.40 Odlišně posoudil soud nárok žalobce na náhradu za spotřebované „energie“ ve výši 80 862,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 80 862,90 Kč za dobu od 8.11.2019 do zaplacení, soud tento nárok považuje za důvodný, kdy ve věci aplikoval § 2991 odst. 1, 2 o.z., podle kterého ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil a bezdůvodně se obohatí zvláště tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. V řízení bylo učiněno nesporným, že v období od listopadu 2016 do ledna 2018 včetně žalovaný užíval předmětné nemovitosti, aniž by v daném období čehokoliv hradil. V řízení bylo prokázáno (výpovědí , jméno FO, ), že v období od listopadu 2016 do září 2017 nemovitost částečně užíval rovněž syn žalobce a vnuk žalovaného , jméno FO, částečně i s přítelkyní. Žalobce výpočet náhrady za spotřebované „energie“ založil na počtu osob a délce užívání nemovitostí těmito osobami. V situaci, kdy žádný právní předpis nestanoví závazný způsob rozúčtování spotřeb v rodinném domě, jako je tomu např. u nájemního bydlení zákonem č. 67/2013 Sb., považuje soud žalobcem zvolený způsob výpočtu za přiléhavý, který žalovanou stranu nijak neznevýhodňuje, a to i z toho důvodu, že skutečnost, že nemovitost v daném období užíval žalovaný s manželkou byla nesporná, časové vymezení spoluužívání nemovitosti jinými osobami (vnukem a jeho přítelkyní) bylo v řízení prokázáno a současně nebylo tvrzeno užívání ještě dalšími osobami, tedy nikdy jiný než tyto osoby nárokované „energie“ spotřebovat nemohli. Pokud žalobce počítá ve výpočtu s koeficientem 50% za období společného užívání nemovitosti a koeficientem 90% za období výlučného užívání nemovitosti žalovaným, pokládá soud toto rozdělení za odpovídající zjištěným okolnostem sporu. V řízení bylo rovněž nesporné, že žalovaný v rozhodném období ničeho na „energie“ neplatil. Účtované spotřeby byly ze strany žalobce doloženy příslušnými listinami, které na sebe navazují a pokrývají žalované období. Žalobce tvrdil a svědeckými výpovědmi bylo potvrzeno, že spotřebu „energií“ platil žalobce, aniž by tyto sám spotřeboval.41 Pokud žalovaný namítal, že se se žalobcem dohodl na bezúplatném využívání energií, kdy pohnutkou k této dohodě měl být dluh žalobce vůči žalovanému z poskytnutých půjček, nelze než uzavřít, že žalovaný existenci dohody o „umořování“ dluhu žalobce vůči platbám na spotřebované „energie“ neprokázal. Žalobce existenci jakýchkoliv dluhů vůči žalovanému popřel, nadto namítl jejich promlčení. Žalovaný tvrdil žalobcem nesplacené půjčky v celkové výši 222 000 Kč, kdy v roce 2002 měla být půjčena částka 300 000 Kč na nákup automobilu, a v dalším období drobnější půjčky na nákup sporáku a kola. Svědkyně , jméno FO, získala povědomí o půjčkách žalobci od žalovaného a jeho manželky. Vypověděla, že se mělo jednat o půjčku 300 000 Kč na auto a nějaké další drobné půjčky, kdy žalobce půjčky nevracel. Svědkyně , jméno FO, , manželka žalovaného, vypověděla, že žalovaný žalobci v červenci nebo srpnu 2016 napsal, že přestává platit, že mu ještě dluží 150 000 Kč – 160 000 Kč, že půjčky nebyly zachyceny písemně. Dále uvedla, že neví přesně o jaký rok se jednalo, ale byla u hovoru, kdy žalovaný vyzval žalobce, aby si vzal peníze z trezoru na koupi auta. Dále vypověděla, že chtěli dohodu, že se to započítá na spotřebu. Šlo o menší půjčky. První půjčka byla na sporák, částku si nepamatovala. Další půjčka se týkala koupě kola. Brala to tak, že jde o věc žalobce a žalovaného. Vypověděla, že půjčky žalobce nesplácel. S ohledem na provedené dokazování, kdy zjištění jsou bezpochyby ovlivněna větším časovým odstupem i skutečností, že jde o vztahy mezi rodinnými příslušníky, lze dle názoru soudu uzavřít, že bylo prokázáno, že mezi účastníky v minulosti došlo k zapůjčení nějakých peněžních prostředků ze strany žalovaného žalobci, o čemž je v rodině povědomí, ovšem v jaké konkrétní výši, kdy došlo k poskytnutí prostředků či za jakých podmínek byly prostředky poskytnuty, s jakou splatností, příp. s jakou výší úhrady ze strany žalobce, se zjistit nepodařilo a v řízení prokázáno nebylo. Stejně tak nelze mít za prokázánu dohodu o úhradě spotřeb žalobcem jako kompenzaci za nesplacené půjčky poskytnuté žalovaným, kdy žádný z provedených důkazů o tomto nesvědčí, pouze manželka žalovaného vypověděla, že o to měli zájem. V tomto bodě tedy zůstalo toliko u tvrzení žalovaného.42 Na základě provedeného dokazování má tedy soud za prokázané, že za žalovaného byla žalobcem zaplacena celkem částka ve výši 80 862,90 Kč, čímž žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám, a to na úkor žalobce.43 Žalovaný ničeho žalobci neuhradil a je tedy ve smyslu § 2 991 o.z. povinen vydat žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 80 862,90 Kč. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena (pouze obecně v § 1958 o.z.) a není-li určena ani dohodou účastníků, považuje se za den splatnosti den následující po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2019, sp.zn. 29 Cdo 577/2019).44 Vzhledem k tomu, že žalovaný dluh neuhradil ani po té, co byl žalobcem vyzván k jeho uhrazení výzvou ze dne 29.10.2019, dodanou dne 31.10.2019, v níž byl vyzván k úhradě do 7 dnů ode dne doručení, byl již 8.11.2019 v prodlení. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s peněžitým plněním, vznikl žalobci nárok na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.45 S ohledem na shora uvedené proto soud přiznal žalobci nárok na úhradu částky 55 670 Kč za spotřebu plynu, částky 1 980 Kč za svoz komunálního odpadu (pro úplnost soud doplňuje, že žalobcem účtovaná platba za svoz komunálního odpadu za leden 2018 v částce 232 Kč byla již soudem pravomocně zamítnuta), částky 4 613 Kč za vodné, částky 12 221 Kč za spotřebu elektřiny a částky 6 378,90 Kč za internet, tj. celkem částku 80 862,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 80 862,90 Kč za dobu od 8.11.2019 do zaplacení.46 Další námitkou vznesenou žalovaným bylo poměření vzneseného nároku korektivem dobrých mravů. K této otázce se například z nálezu Ústavního soudu sp.zn.

IV. ÚS 3542/20, ze dne 11.5.2021, podává, že Ústavní soud považuje korektiv dobrých mravů za souhrn etických, obecně uznávaných a zachovávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti [srov. nález ze dne 12. 3. 2001 sp. zn.

II. ÚS 544/2000 (N 41/21 SbNU 363) či bod 32. nálezu ze dne 14. 11. 2017 sp. zn.

I. ÚS 3391/15 (N 209/87 SbNU 413)]. Ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, či § 6 a § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, může vystupovat jako nejzazší korektiv autonomie vůle. Základní práva a svobody, jako je i právo na ochranu majetku podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod, působí i v horizontálních vztazích (mezi soukromými osobami) tak, že prozařují normami podústavního práva. Zvláště při aplikaci korektivu dobrých mravů a funkčně obdobných ustanovení je třeba toto působení zohledňovat (srov. nález ze dne 18. 12. 2020 sp. zn.

IV. ÚS 2103/20). Přitom není vyloučeno, že i výkon práva, který odpovídá zákonu, může být shledán v rozporu s dobrými mravy a že mu proto bude soudem odepřena právní ochrana, a to zejména tehdy, je-li zřejmé, že výkon práva vede k nepřijatelným důsledkům projevujícím se jak mezi účastníky, tak na postavení některého z nich navenek.47 Soud nemá za to, že by výkon práva žalobce měl být shledán v rozporu s dobrými mravy. V řízení vyplynulo, že vztahy mezi účastníky řízení, tedy otcem a synem, i dalšími rodinnými příslušníky, jsou velmi napjaté a komplikované, kdy nyní projednávaná věc není soudním řízením jediným. Skutečnost, že předmětná nemovitost byla „přepsána“ na žalobce žalovaným, jak vypověděla svědkyně , jméno FO, , což žalobce nepopíral, nezbavuje žalobce práva domáhat se předmětné úhrady žalobou. V řízení bylo prokázáno, že žalobce (resp. dcera žalobce) vyzývala žalovaného dopisem ze dne 24.1.2017 k hrazení příspěvku na energie, dále bylo prokázáno, že žalovanému byla dne 31.10.2019 doručena předžalobní výzva. Není tedy pravdou, že by žalobce žalovaného na potřebu plateb za „energie“ neupozorňoval, když tuto informaci měl prokazatelně od roku 2017. Obecně lze mít za nespravedlivé, aby jedna strana nesla toliko náklady a druhá strana měla pouze požitky z takového stavu, pokud to nebylo vůlí stran. V řízení nebyla žalovaným prokázána dohoda stran o takovém obsahu, který by žalovaného zprošťoval povinnosti hradit platby za spotřebované „energie“, tedy dohoda, která by jej k jeho chování opravňovala. Bylo nesporné, že žalovaný se na úhradách za žalované období nijak nepodílel. Důvod, pro který tak činil, prokázán nebyl. Z pohledu zjištěných skutečností má soud odepření právní ochrany žalobnímu nároku za nepřiměřené poměrům souzené věci.48 V souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. soud umožnil žalovanému zaplatit jistinu dlužné částky i její příslušenství do 30 dnů od právní moci rozsudku. Soud přihlédl k věku žalovaného i jeho nepříznivému zdravotnímu stavu, což jsou skutečnosti, které významně limitují výdělkové možnosti žalovaného. Zároveň soud zohlednil i právo žalobce na úhradu dlužné částky v rozumné době. Za věci přiměřenou soud shledal 30 denní lhůtu k plnění, když zhodnotil výši dlužné částky, délku prodlení žalovaného i dobu, za kterou tímto způsobem dojde k úhradě.49 O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř, kdy ani jedna ze stran nebyla ve věci převážně procesně úspěšná a úspěch, resp. neúspěch, obou stran je v zásadě shodný.50 O nákladech státu bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o.s.ř. výrokem IV. a V. tohoto rozsudku. Náklady jsou tvořeny zaplaceným svědečným ve výši 834 Kč, jak bylo přiznáno usnesením ze dne 7.2.2023, č.j. 111 C 26/2019-286, a proplaceno dne 10.3.2023. Neboť soud má za to, že na procesní úspěch účastníků je třeba pohlížet jako na stejný, uložil oběma účastníkům uhradit náklady státu rovným dílem, kdy současně zohlednil osvobození žalovaného od soudních poplatků v rozsahu 50%, jak plyne z usnesení ze dne 8.2.2022, č.j. 111 C 26/2019-227. Žalobce je tedy povinen zaplatit částku ve výši 417 Kč (tedy polovinu z částky 834 Kč) a žalovaný částku ve výši 208,50 Kč (tedy polovinu z částky 834 Kč poníženou o 50%). Dále soud rozhodl, že ve zbývajícím rozsahu, tj. v částce 208,50 Kč, nemá stát vůči účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil.