111 C 5/2026

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Kneřem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 180 394 Kč a 23 659,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 61 210,12 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 142 843,78 Kč, co do úroku ve výši 15% ročně z částky 69 275,94 Kč za dobu od 14. 11. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 14. 11. 2025 dosáhne částky 229,960 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 11,5% ročně z částky 180 394 Kč za dobu od 14. 11. 2025 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1 Žalobou ze dne 31. 3. 2026 se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení celkové částky 204 053,90 Kč s úrokem ve výši 15% ročně z částky 69 275,94 Kč za dobu od 14. 11. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 14. 11. 2025 dosáhne částky 229,960 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,5% ročně z částky 180 394 Kč za dobu od 14. 11. 2025 do zaplacení. K odůvodnění svého nároku uvedla, že žalobkyně jako oprávněná poskytovatelka spotřebitelského úvěru uzavřela se žalovaným dne 9. 8. 2022 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu dne 10. 8. 2022 poskytla částku 70 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu se sjednaným úrokem při nominální sazbě 62,09 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 3.975 Kč, splatných vždy ke 22. dni v měsíci počínaje měsícem září 2022; žalobkyně současně tvrdila, že před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě jím doložených údajů i údajů z registrů SOLUS a NRKI. Žalovaný podle žalobkyně uhradil pouze splátku ve výši 3.975 Kč dne 22. 9. 2022 a další splátku ve výši 3.975 Kč dne 12. 10. 2022, zatímco splátka č. 3 splatná dne 22. 11. 2022 již uhrazena nebyla, a následně poskytl jen dílčí platby v nepatrné výši, a to 11,37 Kč dne 3. 4. 2024, 103,79 Kč dne 1. 10. 2024, 103,79 Kč dne 30. 10. 2024, 103,79 Kč dne 4. 12. 2024, 103,79 Kč dne 2. 1. 2025, 43,56 Kč dne 20. 1. 2025, 116,88 Kč dne 3. 2. 2025, 42,46 Kč dne 18. 2. 2025, 77,92 Kč dne 4. 3. 2025, 103,79 Kč dne 28. 3. 2025, 18,93 Kč dne 19. 5. 2025 a 9,81 Kč dne 29. 7. 2025. Z tohoto prodlení žalobkyně dovozovala vznik nároku na smluvní pokutu ve výši 499 Kč, nároku na náhradu nákladů spojených s prodlením ve výši 7.200 Kč za prodlení u splátek č. 3 až 38 a rovněž zesplatnění celého úvěru, v jehož důsledku se podle smlouvy stala splatnou nová jistina ve výši 172 695,63 Kč, tvořená zbývající nesplacenou jistinou 69 275,94 Kč a dosud přirostlým smluvním úrokem 103 419,69 Kč. Právně žalobkyně svůj nárok opírala o smluvní ujednání a o zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zejména o § 122 odst. 1 písm. a), podle něhož lze sjednat náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením spotřebitele, a o § 122 odst. 4 téhož zákona, z něhož dovozovala oprávnění požadovat po prodlení delším než 90 dnů již jen úrok v zákonem omezené výši, a z těchto důvodů se domáhala zaplacení částky 180 394 Kč se zákonným úrokem z prodlení, dále smluvní pokuty ve výši 23 659,90 Kč vyčíslené ke dni podání žaloby a úroku ve výši 15 % ročně z částky 69 275,94 Kč od 14. 11. 2025 do zaplacení.2 Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3 Zástupce žalobkyně byl k jednání předvolán, avšak z účasti na jednání se omluvil. Žalovanému bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno náhradním způsobem, avšak k jednání se bez omluvy nedostavil, aniž by požádal o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně.4 Na základě zhodnocení provedených důkazů dospěl soud z hlediska skutkového k závěru, že nelze mít za prokázané spolehlivě prokázané tvrzení žalobkyně o uzavření tvrzené smlouvy ve smyslu akceptačního projevu vůle žalovaného ve vztahu ke konkrétnímu znění smlouvy.5 Předložená smluvní listina je ze strany žalovaného podepsána uvedením číselného kódu. Pokud žalobkyně prokazuje, že žalovaný projevil svou vůli odesláním verifikační platby z bankovního účtu vedeného na své jméno s uvedené variabilního symbolu smlouvy, pak soud konstatuje, že toto tvrzení nelze mít za spolehlivě prokázané, když vyplývá toliko z interního záznamu žalobkyně, bankovní výpis či obdobný doklad k prokázání realizace platby soudu předložen nebyl. Spolehlivý závěr o akceptaci smluvních podmínek pak nelze učinit ani v kontextu ostatních předložených důkazů.6 Nad rámec právě uvedeného soud dále konstatuje, že nelze mít za prokázané ani tvrzení žalobkyně, že byla před poskytnutím úvěru řádně a s náležitou odbornou péčí prověřena schopnost žalovaného předmětný úvěr splácet. Předložená listina označená jako „hodnocení klienta“ obsahuje shrnutí údajů o socioekonomické situaci žalovaného, avšak nebylo prokázáno, že by vstupní údaje byly jakkoliv verifikovány. Nelze přitom přehlédnout, že v listině uvedené výdaje na bydlení a zajišťování dalších základních potřeb žalovaného jsou nápadně nízké a tedy měly vést žalobkyni naopak ke zvýšené pozornosti při jejich ověření a následném posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Těmto požadavků v daném případě žalobkyně, dle předložených důkazů, nedostála. Skutečnost, že žalobkyně prokazuje provedení lustrací v evidencích SOLUS a NRKI pak na uvedeném závěru ničeho nemění.7 Lze tak konstatovat, že ani v případě prokázání akceptace návrhu na uzavření úvěrové smlouvy ze strany žalovaného by nebylo možno učinit závěr o tom, že smlouva byla uzavřena platně, a to s odkazem na § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb.8 Soud vzal naopak za prokázané, že na účet vedený na jméno žalovaného byla dne 10. 8. 2022 poukázána částka 70 000 Kč, když tato transakce a totožnost majitele účtu je prokázána záznamy , právnická osoba, .9 Vzhledem k uvedenému bylo na místě posoudit žalobou uplatněný nárok podle pravidel bezdůvodného obohacení.10 S ohledem na uvedené pak soud nečerpal žádná relevantní skutková zjištění z listiny předložených k prokázání zesplatnění úvěru a následného upomínání žalovaného.11 Podle § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.") kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12 Tím, že žalovanému byla vyplacena částka 70 000 Kč, lze konstatovat, že žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení v uvedené výši přijetím plnění bez právního důvodu. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku 8 789,88 Kč. Rozdíl ve výši 61 210,12 Kč je tak povinen vydat.13 Neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy s sebou nese na straně žalované podle věty třetí § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit (pouze) peníze úvěrem poskytnuté. Skutečnost, že žalovaná má peníze vrátit „v době přiměřené“ jeho možnostem, odlišuje postavení žalované jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy upravené obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost závazků dlužníka tak není vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z., nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalované jako dlužníka (podle § 1968 o. z.), a žalobkyni jako věřiteli nelze přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), z čehož vychází i ustálená judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).14 Z uvedených důvodů shledal soud žalobu za důvodnou co do částky 61 210,12 Kč, zatímco ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl.15 Ve věci byl převážně procesně úspěšný žalovaný, kterému v řízení žádné procesní náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.16 Lhůta ke splnění povinností uložených tímto rozsudkem byla, při absenci jakýchkoliv relevantních údajů o socioekonomické situaci žalovaného, stanovena v obecné délce tří dnů dle § 160 o. s. ř.