112 C 16/2023

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Bittnerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 25 319 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 284 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se ve zbytku, tj. co do částky 7 528 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 312 Kč, za dobu od [datum] do [datum] ve výši 134,99 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 812 Kč, za dobu od [datum] do [datum] ve výši 122,59 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 312 Kč, za dobu od [datum] do [datum] ve výši 159,32 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 812 Kč, za dobu od [datum] do zaplacení, co do částky 6 507 Kč a co do úroku ve výši 109,95 % ročně z částky 16 349,17 Kč, za dobu od [datum] do [datum] ve výši 1 132,56 Kč, co do úroku ve výši 8,25 % z částky 16 349,17 Kč, za dobu od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 36 266 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1 Žalobkyně se žalobou podanou k Okresního soudu v Jablonci nad Nisou dne [datum] domáhala proti žalovanému zaplacení částky v celkové výši 25 319 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] která byla ze strany žalovaného podepsána dne [datum]. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 20 000 Kč, k jehož vyplacení došlo dne [datum]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 109,95 % p.a. splácet v 9 měsíčních splátkách po 3 358 Kč splatných vždy k 14. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopad 2020. Před uzavřením smlouvy byla přitom řádně prověřena schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný řádně neplnil podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění úvěru byly žalobkyni uhrazeny částky v celkové výši 8 716 Kč, když poslední splátka ve výši 500 Kč byla ze strany žalovaného zaplacena dne [datum]. Před zesplatnění úvěru přitom vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč a právo na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 400 Kč. V důsledku prodlení žalovaného dále došlo k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3 smlouvy ke dni [datum]. V bodě 6.5 smlouvy byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení. V bodě 2.2 smlouvy bylo sjednáno, že úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobkyni ke dni podání žaloby dlužil následující částky a) dlužnou jistinu úvěru v celkové výši 17 414,37 Kč s příslušenstvím, b) smluvní pokutu dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím, c) náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 400 Kč s příslušenstvím, d) smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % ve výši 6 507 Kč a e) úrok za poskytnutí úvěru. 2 Žalobkyně v podání ze dne [datum] žalobu doplnila v tom smyslu, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., jež byla konkrétně prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a [příjmení], hodnocení klienta a prohlášení klienty. Z výše uvedených šetření přitom vyplynulo, že celkový čistý příjem žalovaného činí 12 236 Kč měsíčně, výdaje činí 6 463 Kč měsíčně a volné zdroje ke splácení činí 5 237 Kč měsíčně. Dále bylo ze strany žalobkyně zjištěno, že žalovaný v době žádosti o úvěr nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající se žalovaným doporučil úvěr ke schválení. Pokud se týká výdajové stránky, žalobkyně uvedla, že by k jejímu určení měly postačovat údaje dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, kdy částka životního minima je stanovena v ust. § 2 tohoto zákona na částku 3 860 Kč. Další měsíční výdaje žalovaného zahrnují nájemné a inkaso ve výši 2 603 Kč, k čemuž žalobkyně připočítala rezervu ve výši 1 000 Kč, přičemž žalobkyně v tomto smyslu odkázala na předsmluvní formulář a prohlášení klientů, ve kterém žalovaný mimo jiné potvrdil, že údaje poskytnuté ze strany žalovaného jsou pravdivé a úplné. K případným dalším údajům žalovaného žalobkyně uvedla, že k těmto nemá další doklady. Žalobkyně tak má za to, že dostála své povinnosti vyplývající ze zákona č. 257/2016 Sb., když žalobkyně před poskytnutím úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet – měla k dispozici řadu listin prokazujících jeho příjem, ohledně výdajů vycházela ze sdělení žalovaného, ověřila si taktéž z veřejných registrů informaci ohledně jeho případných dalších závazků, příjem žalovaného měl postačovat k úhradě sjednaných splátek bez nějakého výrazného omezení životního standardu žalovaného. Žalobkyně přitom při uzavření smlouvy vycházela přirozeně z toho, že dlužník měl v úmyslu svůj závazek splnit a že z toho důvodu pamatuje i na případy, kdy by se jeho ekonomická situace zhoršila a plnění závazků ze smlouvy by tak bylo ztíženo či ohroženo. Žalobkyně dodala, že s ohledem na shora uvedené považuje uvedené zkoumání úvěruschopnosti za zcela dostačující. 3 Zástupkyně žalobkyně se z jednání nařízeného na [datum] písemně omluvila. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, aniž by požádal o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřil. Předvolání k jednání přitom bylo žalovanému doručeno vhozením do schránky v souladu s ust. § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o. s. ř.). Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právní zástupkyně žalobkyně. 4 Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5 Mezi účastníky byl dne [datum] písemně sjednán Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouva o úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit a zaplatit úroky ve výši 109,94 % ročně. Celková dlužná částka ve výši 30 222 Kč měla být ze strany žalovaného zaplacena formou 9 měsíčních splátek po 3 358 Kč. Jakožto účet žalovaného byl ve smlouvě uveden účet č. [bankovní účet]. Dokladem o vyplacení úvěru žalobkyně prokázala, že dne [datum] byla na bankovní účet č. [bankovní účet] odeslána částka 20 000 Kč. Z listiny označené jako Hodnocení klienta ze dne [datum] je zřejmé, že žalovaný v době sepisu této listiny pobíral invalidní důchod ve výši [částka] měsíčně, jeho výdaje (životní minimum) činily [částka], náklady na bydlení (nájemné, inkaso) [částka], přičemž ostatní výdaje vyplněny nebyly. Celkové výdaje žalovaného dle uvedené listiny tak činily [částka]. Jakožto forma bydlení byla v listině zaškrtnuta kolonka„ u rodičů“. [příjmení] zdroje žalovaného (příjmy – výdaje) současně byly vypočteny na částku [částka]. 6 Žalobkyně dále k důkazu předložila úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, výpis záznamů z registru [příjmení], předsmluvní formulář, prohlášení klienta, kartu klienta, souhlas s kopírováním a uchováváním občanského průkazu, oznámení od ČSSZ ohledně výše invalidního důchodu, výpisy z účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno [celé jméno žalovaného], výpis z účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno [celé jméno žalovaného], skóre klienta NRKI, Oznámení o schválení úvěru ze dne [datum], splátkový kalendář, kopii poštovní dodejky a výzvu k zaplacení ze dne [datum]. 7 Právní vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále se na daný právní vztah vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění ke dni [datum] poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8 Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že v daném případě nemá za prokázáno splnění povinnosti žalobkyně dostatečně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je ze strany poskytovatele úvěru nezbytné zkoumat důkladně nejen příjmovou složku žadatele o úvěr, tj. existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání, výši průměrné mzdy apod., ale i složku výdajovou, tj. náklady na bydlení, dopravu, běžné výdaje, závazky či dokonce případné exekuční či insolvenční řízení žadatele. Poskytovatel úvěru má tedy na základě zhodnocení příjmů a výdajů žadatele povinnost s odbornou péčí posoudit, zda žadatel (dlužník) nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si nechá od dlužníka doložit. V listině označené jako Hodnocení klienta sice byly uvedeny informace poskytnuté poskytovateli úvěru ze strany žalovaného, tj. jeho příjmy a výdaje, nebyly však provedeny žádné kroky směrem k prověření správnosti a pravdivosti takových údajů. Žalobkyně správně zjistila příjmy žalovaného, které tvoří invalidní důchod ve výši [částka], k čemuž žalobkyně doložila rovněž potvrzení ČSSZ o výši invalidního důchodu. Soud však konstatuje, že žalobkyně dostatečně neprověřila výdaje žalovaného, které jsou nadto nepřiměřeně nízké, a to zejména pokud se týká uvedených nákladů na bydlení ve výši [částka] měsíčně za situace, kdy měsíční výdaje žalovaného byly stanoveny na částku životního minima ve výši [částka] a ostatní výdaje žalovaného, tedy zejména náklady na stravu, ošacení, dopravu apod. nebyly ze strany žalobkyně vůbec zjišťovány. Z přehledu výdajů nejsou patrné žádné konkrétní pravidelné výdaje žalované, kdy je nutné uvažovat alespoň o základních pravidelných a nezbytných výdajích, které lze předpokládat u každého spotřebitele. Uvedena je pouze částka [částka] (životní minimum) bez jakékoliv další specifikace a částka [částka] za bydlení. Zejména měsíční výdaje na bydlení se jeví bez doplňujících údajů jako podhodnocené, kdy nadto údaj ohledně způsobu bydlení žalovaného u jeho rodičů žalobkyně žádným způsobem neprokázala. Lze uzavřít, že žádné hodnověrné zkoumání majetkové situace žalovaného z předložených dokumentů nevyplývá, kdy zcela absentují podklady k hodnocení výdajové stránky žalovaného. Soud konečně konstatuje, že žalobkyně rovněž neprokázala, že by informace poskytnuté žalovaným byly prověřovány v příslušných registrech či rejstřících, kdy žalobkyně k důkazu předložila pouze výpis ze seznamu SOLUS a skóre klienta z registru NRKI, přičemž z těchto výpisů není zřejmý jakýkoliv výsledek těchto lustrací. 9 V souvislosti s právě uvedeným pak vyvstává otázka, zda neplatnost smlouvy o úvěru je pouze relativní, jak naznačuje ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění do 28. 5. 2022, nebo se jedná o neplatnost absolutní. Soud má za to, že uvedené ustanovení nechrání pouze spotřebitele, na jehož ochranu je citované ustanovení určeno, ale zprostředkovaně i další subjekty. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 požadavky na prověření úvěruschopnosti chrání zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nadto s ohledem na důvodovou zprávu k zákonu č. 96/2022 Sb., jímž byl novelizován § 87 zákona č. 257/2016 Sb. a jímž byla v případě nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr zakotvena právě neplatnost absolutní, má soud za to, že je třeba uplatnit ust. § 588 o. z. a přihlédnout k neplatnosti smlouvy o úvěru z úřední povinnosti. 10 Vzhledem k výše uvedenému nelze než dospět k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění do [datum] a ust. § 588 o. z. absolutně neplatná. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru bylo na místě právní vztah mezi účastnicemi posoudit dle ustanovení o. z. upravujících bezdůvodné obohacení. Soud současně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého je účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. 11 Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta prvá o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 12 Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že žalovanému byla ze strany žalobkyně bezhotovostním převodem na účet poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč. S ohledem na to, že žalobkyně plnila – poskytla žalovanému peněžitou částku ve výši 20 000 Kč, aniž by byl mezi stranami platně sjednán závazek, byl by třeba nárok žalobkyně posuzovat jako nárok vyplývající z titulu bezdůvodného plnění, kdy v souladu s ust. § 2993 věta prvá o. z. má žalobkyně proti žalovanému právo na vrácení toho, co žalobkyně žalované plnila. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že je po právu nárok žalobkyně na zaplacení částky 11 284 Kč, jež představuje jistinu dlužné částky ve výši 20 000 Kč poníženou o částečnou úhradu ze strany žalované v celkové výši 8 716 Kč, avšak nelze mít za důvodný jí uplatněný nárok na zaplacení zbytku žalované částky ve výši 7 528 Kč a částky 6 507 Kč, jež představuje smluvní pokutu v souvislosti s prodlením žalovaného. Vzhledem k uvedenému nelze než uzavřít, že v dané části není nárok žalobkyně po právu, a proto soud žalobu výrokem II. co do částky 7 528 Kč, částky 6 507 Kč a odpovídajícího příslušenství zamítl. 13 Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být proto soudem poučena o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané, a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové její chování z procesního hlediska znamená, že ochrany svých procesních práv, kterou jí skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na ni třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení NS sp. zn. 28 Cdo 1537/2008 ze dne 29. 4. 2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Navíc nelze přehlédnout fakt, že řízení je podle § 118b odst. 1 o. s. ř. ze zákona koncentrované a účastníci mohou tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy jen do doby skončení prvního jednání ve věci (pokud neproběhlo přípravné jednání), popř. do konce lhůty, o kterou při jednání přítomný účastník za tím účelem požádá a která mu za tím účelem byla soudem poskytnuta. V daném případě se žalobkyně z konání soudního jednání omluvila. 14 Vzhledem k uvedenému soud uzavřel, že nárok žalobkyně uplatněný touto žalobou není po právu, a proto výrokem I. žalobu v plném rozsahu zamítl. 15 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Za předmět řízení je třeba považovat pro výpočet poměru úspěchu ve věci nejen žalovanou jistinu, ale i její příslušenství, které soud kapitalizoval ke dni svého rozhodnutí. Předmětem řízení tak byla celkem částka 33 242,93 Kč (25 319 Kč jistina + 3 690,96 Kč zákonný úrok z prodlení + 4 232,97 Kč úrok). Žalobkyni bylo přiznáno celkem 11 284 Kč. Žalobkyně tak měla úspěch celkem z 34 % a žalovaný z 66 %. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl ve věci úspěšnější, náleželo by mu právo na náhradu nákladů řízení v poměné výši. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady nevznikly, neboť tento byl po celou dobu soudního řízení zcela nečinný, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. 16 Lhůta ke splnění povinností uložených tímto rozsudkem byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.