112 C 18/2023

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Bittnerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení pohledávky ve výši 24 649 Kč a pohledávky ve výši 8 951,25 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 160 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se ve zbytku, tj. co do částky 13 489 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 649 Kč, za dobu od [datum] do zaplacení, co do částky 8 951,25 Kč a co do úroku ve výši 64,62 % ročně z částky 20 039,42 Kč, za dobu od [datum] do [datum] ve výši 795,34 Kč, co do úroku ve výši 11,75 % z částky 20 039,42 Kč, za dobu od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 70 848 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1 Žalobkyně se žalobou podanou k Okresního soudu v Jablonci nad Nisou dne [datum] domáhala proti žalované zaplacení částky 24 649 Kč a částky 8 951,25 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] která byla ze strany žalované podepsána dne [datum]. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 21 000 Kč, k jehož vyplacení došlo dne [datum]. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 64,62 % p.a. splácet v 48 měsíčních splátkách po 1 230 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červenec 2021 Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím emailové komunikace. Žalovaná tuto smlouvu podepsala svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který jí byl za tímto účelem ze strany žalobkyně předem poskytnut. Smlouva obsahuje dodatek, který tento způsob uzavření smlouvy upravuje. Před uzavřením smlouvy byla přitom řádně prověřena schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná řádně neplnila podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění úvěru byla žalobkyni uhrazena částka v celkové výši 9 840 Kč, když poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne [datum]. Před zesplatnění úvěru přitom vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč a právo na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 400 Kč. V důsledku prodlení žalované dále došlo k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3 smlouvy ke dni [datum]. V bodě 6.5 smlouvy byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení. V bodě 2.2 smlouvy bylo sjednáno, že úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaná žalobkyni ke dni podání žaloby dlužila následující částky a) dlužnou jistinu úvěru v celkové výši 23 251,78 Kč s příslušenstvím, b) smluvní pokutu dle bodu [číslo] v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím, c) náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 400 Kč s příslušenstvím, d) smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 23 251,78 Kč za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem [datum] ve výši 8 951,25 Kč a e) úrok za poskytnutí úvěru. 2 Žalobkyně v podání ze dne [datum] žalobu doplnila v tom smyslu, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., jež byla konkrétně prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení klienty. Z výše uvedených šetření přitom vyplynulo, že celkový čistý příjem žalované činí [částka] měsíčně, výdaje činí [částka] měsíčně a volné zdroje ke splácení činí 9 608 Kč měsíčně. Dále bylo ze strany žalobkyně zjištěno, že žalovaná v době žádosti o úvěru nebyla evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající se žalovanou doporučil úvěr ke schválení. Pokud se týká výdajové stránky, žalobkyně uvedla, že by k jejímu určení měly postačovat údaje dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, kdy částka životního minima je stanovena v ust. § 2 tohoto zákona na částku 3 860 Kč. Další měsíční výdaje žalované zahrnují nájemné a inkaso ve výši 3 886 Kč a vyživovací povinnost ve výši 2 770 Kč, přičemž žalobkyně v tomto smyslu odkázala na předsmluvní formulář a prohlášení klientů, ve kterém žalovaná mimo jiné potvrdila, že údaje poskytnuté ze strany žalované jsou pravdivé a úplné. K případným dalším údajům žalované žalobkyně uvedla, že k těmto nemá další doklady. Žalobkyně tak má za to, že dostála své povinnosti vyplývající ze zákona č. 257/2016 Sb., když žalobkyně před poskytnutím úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalované úvěr splácet – měla k dispozici řadu listin prokazujících její příjem, ohledně výdajů vycházela ze sdělení žalované, ověřila si taktéž z veřejných registrů informaci ohledně jejích případných dalších závazků, příjem žalované měl postačovat k úhradě sjednaných splátek bez nějakého výrazného omezení životního standardu žalované. Žalobkyně přitom při uzavření smlouvy vycházela přirozeně z toho, že dlužník (žalovaná) měl v úmyslu svůj závazek splnit a že z toho důvodu pamatuje i na případy, kdy by se jeho ekonomická situace zhoršila a plnění závazků ze smlouvy by tak bylo ztíženo či ohroženo. Žalobkyně dodala, že s ohledem na shora uvedené považuje uvedené zkoumání úvěruschopnosti za zcela dostačující. 3 Zástupkyně žalobkyně se z jednání nařízeného na [datum] písemně omluvila. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, aniž by požádala o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřila. Předvolání k jednání přitom bylo žalované doručeno fikcí v souladu s ust. § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o. s. ř.). Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právní zástupkyně žalobkyně. 4 Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5 Mezi účastnicemi byl dne [datum] elektronický prostřednictvím prostředků komunikace na dálku sjednán Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouva o úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 21 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni vrátit a zaplatit úroky ve výši 64,62 % ročně. Celková dlužná částka ve výši 59 040 Kč měla být ze strany žalované zaplacena formou 48 měsíčních splátek po 1 230 Kč. Jakožto účet žalované byl ve smlouvě uveden účet č. [bankovní účet]. Dodatkem [číslo] k Návrhu smlouvy o úvěru/ Smlouvě o úvěru [číslo] ze dne [datum] byl sjednán proces sjednání úvěrové smlouvy formou prostředků komunikace na dálku. Dokladem o vyplacení úvěru žalobkyně prokázala, že dne [datum] byla na bankovní účet č. [bankovní účet] odeslána částka 21 000 Kč. Z listiny označené jako Hodnocení klienta ze dne [datum] je zřejmé, že žalovaná v době sepisu této listiny měla příjem ze zaměstnání ve výši [částka], její výdaje (životní minimum) činily [částka], náklady na bydlení (nájemné, inkaso) [částka], výdaje na děti částku [částka], přičemž ostatní výdaje vyplněny nebyly. Celkové výdaje žalované dle uvedené listiny tak činily [částka], přičemž rezerva žalované byla stanovena na částku [částka]. Jakožto forma bydlení byla v listině zaškrtnuta kolonka„ pronájem“. 6 Žalobkyně dále k důkazu předložila úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, výpis záznamů z registru [příjmení], předsmluvní formulář, prohlášení klienta, listinu označenou jako Podpis na dálku, kartu klienta, kopii občanského průkazu, dvě výplatní pásky, výpisy z účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno [celé jméno žalované], výpisy z účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno [jméno] [příjmení], skóre klienta NRKI, Oznámení o schválení úvěru ze dne [datum], splátkový kalendář, kopii poštovní dodejky, výzvu k zaplacení ze dne [datum] a ze dne [datum] a Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [datum]. 7 Právní vztah mezi účastnicemi se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále se na daný právní vztah vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění ke dni 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8 Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že v daném případě nemá za prokázáno splnění povinnosti žalobkyně dostatečně zkoumat úvěruschopnost žalované. Ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je ze strany poskytovatele úvěru nezbytné zkoumat důkladně nejen příjmovou složku žadatele o úvěr, tj. existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání, výši průměrné mzdy apod., ale i složku výdajovou, tj. náklady na bydlení, dopravu, běžné výdaje, závazky či dokonce případné exekuční či insolvenční řízení žadatele. Poskytovatel úvěru má tedy na základě zhodnocení příjmů a výdajů žadatele povinnost s odbornou péčí posoudit, zda žadatel (dlužník) nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si nechá od dlužníka doložit. V listině označené jako Hodnocení klienta sice byly uvedeny informace poskytnuté poskytovateli úvěru ze strany žalované, tj. její příjmy a výdaje, nebyly však provedeny žádné kroky směrem k prověření správnosti a pravdivosti takových údajů. Žalobkyně správně zjistila příjmy žalované, které tvoří příjmy ze zaměstnání [částka], k čemuž žalobkyně doložila dvě výplatní pásky, kdy však soud poukazuje na skutečnost, že z výpisu z účtu plyne výše tohoto příjmu jen v měsících duben, květen a červen roku 2021, kdy v přechozích měsících činil příjem žalované částku kolem [částka] čistého měsíčně. Soud dále konstatuje, že žalobkyně dostatečně neprověřila výdaje žalované, které jsou nadto nepřiměřeně nízké, a to zejména pokud se týká uvedených nákladů na bydlení ve výši [částka] měsíčně za situace, kdy měsíční výdaje žalované byly stanoveny na částku životního minima ve výši [částka] a ostatní výdaje žalované, tedy zejména náklady na stravu, ošacení, dopravu apod. nebyly ze strany žalobkyně vůbec zjišťovány. Z přehledu výdajů nejsou patrné žádné konkrétní pravidelné výdaje žalované, kdy je nutné uvažovat alespoň o základních pravidelných a nezbytných výdajích, které lze předpokládat u každého spotřebitele. Uvedena je pouze částka 3 860 Kč (životní minimum) bez jakékoliv další specifikace a částka 3 886 Kč za bydlení. Zejména měsíční výdaje na bydlení se jeví bez doplňujících údajů jako podhodnocené. Dále soud konstatuje, že není jasné, jak žalobkyně dospěla k částce 2 770Kč, pokud se týká výdajů na děti žijící ve společné domácnosti s žalovanou. Lze uzavřít, že žádné hodnověrné zkoumání majetkové situace žalované z předložených dokumentů nevyplývá, kdy zcela absentují podklady k hodnocení výdajové stránky žalované. Soud konečně konstatuje, že žalobkyně rovněž neprokázala, že by informace poskytnuté žalovanou byly prověřovány v příslušných registrech či rejstřících, kdy žalobkyně k důkazu předložila pouze výpis ze seznamu SOLUS a skóre klienta z registru NRKI, přičemž z těchto výpisů není zřejmý jakýkoliv výsledek těchto lustrací. 9 V souvislosti s právě uvedeným pak vyvstává otázka, zda neplatnost smlouvy o úvěru je pouze relativní, jak naznačuje ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění do [datum], nebo se jedná o neplatnost absolutní. Soud má za to, že uvedené ustanovení nechrání pouze spotřebitele, na jehož ochranu je citované ustanovení určeno, ale zprostředkovaně i další subjekty. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 požadavky na prověření úvěruschopnosti chrání zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nadto s ohledem na důvodovou zprávu k zákonu č. 96/2022 Sb., jímž byl novelizován § 87 zákona č. 257/2016 Sb. a jímž byla v případě nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr zakotvena právě neplatnost absolutní, má soud za to, že je třeba uplatnit ust. § 588 o. z. a přihlédnout k neplatnosti smlouvy o úvěru z úřední povinnosti. 10 Vzhledem k výše uvedenému nelze než dospět k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění do 28. 5. 2022 a ust. § 588 o. z. absolutně neplatná. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru bylo na místě právní vztah mezi účastnicemi posoudit dle ustanovení o. z. upravujících bezdůvodné obohacení. Soud současně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého je účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. 11 Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta prvá o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 12 Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že žalované byla ze strany žalobkyně bezhotovostním převodem na účet poskytnuta částka ve výši 21 000 Kč. S ohledem na to, že žalobkyně plnila – poskytla žalované peněžitou částku ve výši 21 000 Kč, aniž by byl mezi stranami platně sjednán závazek, posoudil soud nárok žalobkyně jakožto nárok vyplývající z titulu bezdůvodného plnění, kdy v souladu s ust. § 2993 věta prvá o. z. má žalobkyně proti žalované právo na vrácení toho, co žalobkyně žalované plnila. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že je po právu nárok žalobkyně na zaplacení částky 11 160 Kč, jež představuje jistinu dlužné částky ve výši 21 000 Kč poníženou o částečnou úhradu ze strany žalované v celkové výši 9 840 Kč (8x 1 230 Kč), avšak nelze mít za důvodný jí uplatněný nárok na zaplacení zbytku žalované částky ve výši 13 489 Kč a částky 8 951,25 Kč, jež představuje smluvní pokutu v souvislosti s prodlením žalované. Vzhledem k uvedenému nelze než uzavřít, že v dané části není nárok žalobkyně po právu, a proto soud žalobu výrokem II. co do částky 13 489 Kč, částky 8 951,25 Kč a odpovídajícího příslušenství zamítl. 13 Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být proto soudem poučena o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané, a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové její chování z procesního hlediska znamená, že ochrany svých procesních práv, kterou jí skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na ni třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení NS sp. zn. 28 Cdo 1537/2008 ze dne 29. 4. 2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Navíc nelze přehlédnout fakt, že řízení je podle § 118b odst. 1 o. s. ř. ze zákona koncentrované a účastníci mohou tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy jen do doby skončení prvního jednání ve věci (pokud neproběhlo přípravné jednání), popř. do konce lhůty, o kterou při jednání přítomný účastník za tím účelem požádá a která mu za tím účelem byla soudem poskytnuta. V daném případě se žalobkyně z konání soudního jednání omluvila. 14 Vzhledem k uvedenému soud uzavřel, že nárok žalobkyně uplatněný touto žalobou není po právu, a proto výrokem I. žalobu v plném rozsahu zamítl. 15 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Za předmět řízení je třeba považovat pro výpočet poměru úspěchu ve věci nejen žalovanou jistinu, ale i její příslušenství, které soud kapitalizoval ke dni svého rozhodnutí. Předmětem řízení tak byla celkem částka 40 505,12 Kč (33 600,25 Kč jistina + 3 451,70 Kč zákonný úrok z prodlení + 795,34 Kč úrok + 2 657,83 Kč úrok). Žalobkyni bylo přiznáno celkem 11 160 Kč. Žalobkyně tak měla úspěch celkem z 27,50 % a žalovaná ze72, 50 %. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla ve věci úspěšnější, náleželo by jí právo na náhradu nákladů řízení v poměné výši. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady nevznikly, neboť tato byla po celou dobu soudního řízení zcela nečinná, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. 16 Lhůta ke splnění povinností uložených tímto rozsudkem byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.