112 C 2/2021

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Bittnerovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa, obec a číslo - část obce zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení příjmení sídlem adresa, obec proti žalované: ; země - stát. instituce, IČO sídlem adresa, obec - část obce zastoupená advokátem země - Úřad pro zastupování anonymizováno ve věcech majetkových sídlem adresa, obec - část obce o zaplacení 9 256,50 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 9 256,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 9 256,50 Kč za dobu od 5. 11. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 1 Žalobou soudu doručenou dne 27. 1. 2021 s žalobkyně na žalované domáhá zaplacení částky 9 256,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 5. 11. 2020 do zaplacení z titulu náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem. 2 V žalobě tvrdí, že Okresní soud v Jablonci nad Nisou dne 10. 3. 2016 pod č.j. číslo jednací vydal pověření k vedení exekuce pro soudního exekutora (dále jen„ pověření k vedení exekuce“) na základě rozhodčího nálezu proti povinnému jméno jméno, datum narození, který však podal návrh na zastavení exekuce a uvedený soud usnesením ze dne 22. 11. 2018, č.j. číslo jednací exekuci zastavil, k odvolání žalobkyně odvolací soud usnesením ze dne 24. 5. 2019, č.j. číslo jednací napadené rozhodnutí potvrdil. Na základě rozhodnutí obou soudů bylo žalobkyni uloženo uhradit povinnému na náhradě nákladů řízení žalovanou částku (v prvním stupni 6 171 Kč a ve druhém stupni 3 085,50 Kč, celkem tedy 9 256,50 Kč), což učinila dne 9. 7. 2019. Tato újma vznikla žalobkyni v přímé souvislosti s nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, který exekuci zastavil pro neplatnost rozhodčí smlouvy, což je věc, kterou měl povinnost posoudit před vydáním pověření k vedení exekuce, tedy neměl pověření vůbec vydávat a měl dát soudnímu exekutorovi pokyn k zamítnutí exekuce. Na rozhodnutí o zastavení exekuce je proto třeba pohlížet jako na rozhodnutí, kterým byl konstatován nesprávný úřední postup při pověřování k vedení exekuce. Pokud by exekuční soud postupoval při pověřování exekutora k vedení exekuce řádně, uvedená újma by žalobkyni nevznikla. Žalobkyně měla plné právo obrátit se se svým exekučním návrhem na exekutora, který měl povinnost do 15 dnů požádat soud o pověření a soud měl do 15 dnů pověření vydat, případně dát soudnímu exekutorovi pokyn k zamítnutí exekučního návrhu. Žalobkyně plným právem jednala s důvěrou v postup exekučního soudu, když ctí zásadu, že soud zná právo. Bylo by naprosto nelogické, když by na žalobkyni byly v rámci posouzení existence a vykonatelnosti exekučního titulu kladeny vyšší nároky než na soud. Pokud je soudu uloženo zkoumat před pověřením soudního exekutora k vedení exekuce exekuční titul (§ 43a odst. Exekučního řádu vydá pověření do 15 dnů, jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady - a jedním z nich je i vykonatelnost exekučního titulu), pak není oprávněné žádat po žalobkyni (jako navrhovateli), aby při pravdivém vylíčení skutečností provedla jakési předposouzení, neboť zhodnotit exekuční titul je výlučným právem a zároveň i povinností soudu. Žalovaná přes výzvu žalovanou částku nezaplatila, v zákonné lhůtě, která uplynula 4. 11. 2020, se k věci nevyjádřila. 3 Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobní nárok neuznává a navrhuje zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Po provedeném šetření žalovaná konstatuje, že v postupu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou nelze lze shledat nesprávný úřední postup dle § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Okresní soud při posuzování exekučního návrhu postupoval zcela v souladu s právními předpisy, jakož i ustálenou judikaturou soudů. V souladu s ustálenou judikaturou jsou exekuční soudy při nařizování exekuce povinny zkoumat exekuční titul z hlediska jeho formální a materiální vykonatelnosti. Žalovaná se však domnívá, že exekuční soudy i nadále nejsou povinny přezkoumávat správnost exekučního titulu, zejména jeho obsah, jakož nejsou povinny opravovat jeho nedostatky při jeho vydání. Z odůvodnění rozhodnutí, jímž bylo exekuční řízení zastaveno, vyplývá, že exekuce byla zastavena z toho důvodu, že ve smlouvě, uzavřené žalobcem, jsou sjednány úroky zjevně zcela v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná má za to, že v tomto případě byly splněny podmínky materiální a formální vykonatelnosti, rozhodčí nález byl vydán osobou k tomu pravomocnou a nelze přičítat odpovědnost Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou, resp. státu za to, že ujednání o úrokové sazbě uzavřené mezi stranami rozhodčího nálezu bylo v rozporu s dobrými mravy. 4 Z provedených listinných důkazů (žádosti o náhradu majetkové újmy včetně dokladů o doručení, potvrzení žalované o přijetí podání ve věci spisová značka ze dne 4. 5.2020, stanoviska žalované ze dne 22. 3. 2021, usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 22. 11. 2018, č.j. číslo jednací, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 24. 5. 2019, č.j. číslo jednací, rozhodnutí Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 10. 3. 2016, č.j. číslo jednací, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 24. 11. 2016, č.j. číslo jednací) soud učinil tento závěr: 5 Okresní soudu v Jablonci nad Nisou dne 10. 3. 2016 pod č.j. číslo jednací vydal částečné pověření pro soudního exekutora anonymizováno jméno příjmení k provedení exekuce pro vymožení zbývající části pohledávky ve výši 84 880 Kč s příslušenstvím, náklady nalézacího řízení ve výši 13 200 Kč a náklady exekuce podle rozhodčího nálezu rozhodce anonymizováno jméno příjmení, číslo jednací Rozh. číslo ze dne 21. 11. 2014. Současně vydal pokyn pro soudního exekutora, aby částečně zamítl návrh oprávněné ohledně částky 15 200 Kč. Usnesení soudního exekutora č.j. číslo jednací ze dne 15. 3. 2016, jímž byl exekuční návrh na pokyn soudu z části zamítnut, bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, č.j. číslo jednací ze dne 24. 11. 2016 potvrzeno. 6 K návrhu povinného jméno jméno, narozeného datum uvedený soud usnesením ze dne 22. 11. 2018, č.j. číslo jednací exekuci mimo jiné zastavil (protože rozhodce neměl s ohledem na neplatnou rozhodčí smlouvu pravomoc k vydání rozhodčího nálezu, který byl podkladem pro nařízení exekuce a pověření soudního exekutora jeho provedením) viz bod 34 odůvodnění usnesení, neplatnost rozhodčí smlouvy dle bodu číslo odůvodnění usnesení byla založena neplatností smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ze dne 4. 3. 2014, která je neplatná podle § 588 o.z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy, neboť smluvní ujednání ve svém souhrnu naplňují znaky zjevné nespravedlnosti) a rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit povinnému náklady řízení ve výši 6 171 Kč (dle bodu 36 důvod bránící exekuci existuje od samého počátku a zavinění na zastavení exekuce nese žalobkyně, která předložila soudu k výkonu nezpůsobilé rozhodnutí). 7 K odvolání žalobkyně odvolací soud usnesením ze dne 24. 5. 2019, č.j. číslo jednací napadené rozhodnutí potvrdil a uložil žalobkyni povinnost uhradit povinnému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 3 085,50 Kč. 8 Žalobní nárok uplatnila žalobkyně u žalované dne 4. 5.2020, dopisem ze dne 22. 3. 2021 žalovaná oznámila žalobkyni, že nárok neuznává z důvodu absence nesprávného úředního postupu. 9 Soud věc posuzoval podle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní rady číslo o notářích a jejich činnosti (dále jen,, OdpoŠk“). 10 Podle ust. § 5 písm. a) OdpoŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním říze, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním. Podle § 7 odst. 1 OdpoŠk mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Podle ust. § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. 11 Jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2015 spis. zn. 26 Cdo 638/2015, v exekučním řízení před pověřením soudního exekutora provedením exekuce je nezbytné vždy zkoumat, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc. Zjistí-li soud, že rozhodčí doložka nebyla uzavřena nebo že rozhodčí doložka je absolutně neplatná podle § 39 obč. zák. a rozhodce přesto vydal rozhodčí nález, ačkoliv k tomu neměl pravomoc, dá soudnímu exekutorovi pokyn, aby exekuční návrh zamítl a to bez ohledu na to, zda povinný podal návrh na zrušení rozhodčího nálezu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2014, spis. zn. 21 Cdo 3670/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2015, spis. zn. 21 CDo 3965/2014). 12 V daném případě tedy exekuční soud neměl vydávat částečné pověření pro soudního exekutora anonymizováno jméno příjmení k provedení exekuce, ale měl dát soudnímu exekutorovi pokyn, aby exekuční návrh zamítl. V důsledku nesprávného rozhodnutí byl posléze nucen exekuci zastavit. 13 Podle ustálené judikatury Nejvyššho soudu lze právo na náhradu újmy způsobené zahájením a vedením trestního stíhání uplatnit i v případech, kdy usnesení o zahájení trestního stíhání nebylo zrušeno, ale trestní stíhání bylo zastaveno nebo došlo ke zproštění obžaloby. Zastavení trestního stíhání a zproštění obžaloby mají podle judikatury stejné důsledky jako zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání pro nezákonnost, jestliže k nim došlo z určitých důvodů (v zásadě proto, že předpoklad o spáchání trestného činu obviněným nebyl potvrzen). Nárok na náhradu škody způsobené zahájením a vedením trestního stíhání se proto posuzuje podle ust. § 5 písm. a), § 7 a § 8 OdpŠk, tedy jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 1990, spis. zn. 1 Cz 6/90 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanoviska pod č. 35/1991, a rozsudek NS ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). 14 Soud má za to, že uvedené lze vztáhnout i na zahájení a vedení exekučního řízení v dané věci, které bylo zastaveno proto, že soud zde shledal důvod bránící exekuci existující od samého počátku. Uzavřel proto, že zastavení exekučního řízení má stejné důsledky jako zrušení předmětného rozhodnutí exekučního soudu pro nezákonnost, protože k němu došlo proto, že předpoklady pro zahájení exekučního řízení nebyly splněny. 15 Ze soudní judikatury plyne, že uvedená úprava odpovědnosti za škodu vychází z odpovědnosti bez zřetele na zavinění (z tzv. objektivní odpovědnosti) a je založena na současném splnění předpokladů, jimiž je 1) nesprávný úřední postup nebo nezákonné rozhodnutí, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi ad 1) a vznikem škody. Škodou je míněna újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, o vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem nesprávného úředního postupu, či nezákonného rozhodnutí. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává, příčinou škody může být jen ta okolnost, bez její existence by ke škodnému následku nedošlo. 16 Soud proto zkoumal, zda je dána příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Žalobkyně tvrdí, že újma je tvořena náklady řízení jednak u soudu I. stupně (ve výši 6171 Kč) a odvolacího řízení (ve výši 3 085,50 Kč). 17 Příčinou škody v podobě nákladů řízení ve výši 6 171 Kč bylo zastavení exekučního řízení, které sice zavinila žalobkyně předložením výkonu nezpůsobilého rozhodnutí (proto jí bylo uloženo náklady řízení zaplatit), ale byl to soud, který na základě nezpůsobilého rozhodnutí exekuci nařídil, přičemž důvod bránící exekuci existuje – jak sám ve svém rozhodnutí uvedl – od samého počátku. Pokud by soud exekuci nenařídil (nezákonným rozhodnutím, protože podkladem pro nařízení exekuce a pověření soudního exekutora jeho provedením byl rozhodčí nález, k jehož vydání neměl rozhodce s ohledem na neplatnou rozhodčí smlouvu pravomoc), nemuselo by dojít k jejímu zastavení, a tedy by se zastavením nevznikly náklady řízení, které žalobkyně byla povinna zaplatit. 18 Příčinou škody v podobě nákladů řízení ve výši 3 082,50 Kč však nebylo zastavení exekučního řízení, ale skutečnost, že žalobkyně proti rozhodnutí o zastavení řízení se odvolala. Ve vztahu k částce 3 082,50 Kč tedy soud činí závěr, že není dána příčinná souvislost, proto žalobu ohledně této částky zamítl z důvodu absence jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu, konkrétně příčinné souvislosti. 19 Ohledně újmy ve výši 6 171 Kč soud učinil závěr, že všechny tři předpoklady odpovědnosti za škodu byly splněny, bylo třeba však vzít v úvahu další okolnosti případu a to zejména skutečnost, že neplatnost rozhodčí smlouvy pro rozpor s dobrými mravy způsobila sama žalobkyně, z těchto důvodů nemůže obstát ani rozhodčí smlouva a nemohla tak být dána pravomoc rozhodce anonymizováno jméno příjmení k vydání rozhodčího nálezu, jehož výkonu se sama žalobkyně domáhala podáním návrhu na exekuci. 20 Jak dovodil Ústavní soud ve svém nálezu spis. zn.

IV. ÚS 326/14 ze dne 17. 12. 2015, může nastat situace, kdy podání návrhu na exekuce lze považovat za zneužití práva na soudní ochranu. Za výše podtrženého skutkového stavu má soud za to, že podání návrhu na exekuci bylo zneužitím práva na soudní ochranu i za situace, kdy soud vydal nezákonné rozhodnutí, činí závěr, že v daném řízení nelze poskytnout právní ochranu tomu, kdo takový návrh (zneužívající právo na soudní ochranu) na exekuci podal. Za těchto okolností soud uzavírá, že v daném řízení jde o zneužití práva žalobkyně na soudní ochranu a soud má za to, že takovému jednání poskytnout ochranu nelze, z tohoto důvodu proto zamítl žalobu i co do částky 6 171 Kč. 21 Pokud soud v řízení provedl další listinné důkazy, pak z těchto nečiní žádná skutková zjištění významná pro rozhodnutí ve věci samé, pokud soud neprovedl důkazy navržené účastníky řízení, učinil tak z důvodu, že to nepovažoval za nutné, neboť se netýkaly dokazování ve věci rozhodných skutečností. 22 Vzhledem k tomu, že proti rozsudku není odvolání přípustné, postupoval soud při jeho odůvodňování podle § 157 odst. 4 o.s.ř. 23 O náhradě nákladů soudního řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má ve věci úspěšný účastník proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. V daném případě je úspěch zcela na straně žalované, kdy se uplatní zvláštní právní předpise, a to vyhl. č. 254/2015 Sb. Náklady řízení představují u žalované paušály dle § 1 vyhl.č. 254/2015 Sb. a dle § 13 odst. 2 vyhl. č. 177/96 Sb. Jedná se o 2x režijní paušál po 300 Kč, celkem tedy 600 Kč. 24 Lhůta ke splnění povinností uložených tímto rozsudkem byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku není podle § 202 odst. 2 občanského soudního řádu odvolání přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.