112 C 2/2023

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Bittnerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 11 606,53 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 029,19 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 6 577,34 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 532,04 Kč, co do úroku ve výši 15 % ročně z částky 9 453,90 Kč od [datum] do zaplacení, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 375,82 Kč od [datum] do [datum] a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 606,53 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1 Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, spojenou s návrhem na vydání platebního rozkazu, dne [datum] domáhala proti žalované zaplacení částky 11 606,53 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastnice uzavřely dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky, přičemž před uzavřením smlouvy byla ze strany žalobkyně řádně prověřena úvěruschopnost žalované. Na základě smlouvy byla žalovaná oprávněna čerpat revolvingový úvěr, a to prostřednictvím kreditní karty vždy maximálně do výše nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce, který činil 10 000 Kč. Žalovaná se přitom zavázala úvěr řádně a včas splácet ve splátkách ve výši určené dle smlouvy, přičemž tato výše byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky s tím, že splátky byly splatné vždy do 20. dne kalendářního měsíce. Žalobkyně uvedla, že žalovaná načerpala celkem částku ve výši 12 044 Kč, přičemž na poskytnutý úvěr žalovaný uhradil celkem částku 4 970,81 Kč. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění a úvěr ke dni [datum] zesplatnila a žalovanou téhož dne vyzvala k úhradě celého úvěru. Jelikož žalovaná po zesplatnění úvěru neuhradila žádnou splátku, eviduje žalobkyně ke dni sepsání žaloby za žalovanou pohledávku ve výši 11 606,53 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 9 453,90 Kč, poplatků ve výši 156 Kč, poplatků za pojištění ve výši 96,63 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč 2 Ve věci byl dne [datum] vydán platební rozkaz č. j. [číslo jednací], který však byl zrušen usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 1. 3. 2023, č. j. [číslo jednací], neboť se jej nepodařilo žalované řádně doručit do vlastních rukou. 3 Zástupce žalobkyně byl k jednání nařízenému na [datum] řádně předvolán, z účasti na jednání se však omluvil. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavil, aniž by požádala o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřila. Žalované bylo přitom předvolání k jednání doručeno fikcí v souladu s § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o. s. ř.). Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně. 4 Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5 Účastnice uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě kterého se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanou úvěr do sjednaného úvěrového rámce ve výši 10 000 Kč s tím, že roční úroková sazba činila 26,28 % a výše splátky činila 4 % z dlužné částky úvěru. Z listiny označené jako potvrzení o provedení bonity klienta je zřejmé, že žalovaná byla ke dni sepisu zaměstnána, její stav byl„ [anonymizováno]“, bydlela v [anonymizováno], počet dětí byl [anonymizováno], jakožto zdroj příjmu bylo uvedeno [anonymizována dvě slova] s příjmem ve výši [částka] a s příjmem partnera ve výši [částka]. Pokud se týká výdajů, v listině byly uvedeny pouze splátky jiným společnostem ve výši [částka]. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad je zřejmé, že žalovaná čerpala celkem částku 10 000 Kč (dne [datum] částku 7 210 Kč a dne [datum] částku 2 790 Kč). Žalobkyně dále k důkazu předložila listinu označenou jako posouzení úvěruschopnosti klienta a výzvu ke splacení celého úvěru ze dne [datum] 6 Právní vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále se na daný právní vztah vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7 Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že v daném případě nemá za prokázáno splnění povinnosti žalobkyně dostatečně zkoumat úvěruschopnost žalované, když žalobkyně k důkazu předložila pouze potvrzení o provedení ověření bonity klienta. Ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je přitom ze strany poskytovatele úvěru nezbytné zkoumat důkladně nejen příjmovou složku žadatele o úvěr, tj. existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání, výši průměrné mzdy apod., ale i složku výdajovou, tj. náklady na bydlení, dopravu, běžné výdaje, závazky či dokonce případné exekuční či insolvenční řízení žadatele. Poskytovatel úvěru má tedy na základě zhodnocení příjmů a výdajů žadatele povinnost s odbornou péčí posoudit, zda žadatel (dlužník) nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si nechá od dlužníka doložit. V žádosti o úvěr sice byly uvedeny informace poskytnuté poskytovateli úvěru ze strany žalované, nebyly však provedeny žádné kroky směrem k prověření správnosti a pravdivosti takových údajů. Žalobkyně sice zjišťovala příjmy žalované, avšak tyto dle názoru soudu dostatečně neprověřila, když žalobkyně k důkazu nepředložila pracovní smlouvu žalované či její výplatní pásky, ze kterých by se dala výše příjmů žalovaného a jejich konzistentnost dostatečně osvědčit. Současně není zřejmé, jak žalobkyně ověřovala další tvrzený čistý příjem partnera žalované ve výši [částka]. Pokud se týká výdajů žalované tyto dle shora uvedené listiny obsahovaly pouze splátky jiným společnostem ve výši [částka]. Ostatní výdaje žalované, např. výdaje na bydlení, dopravu, běžné výdaje, existující závazky apod. nebyly vůbec ze strany žalobkyně před poskytnutím úvěru zjišťovány. Současně údaje ve shora uvedené listině nebyly ze strany žalované ani potvrzeny jejím podpisem. Rovněž tak žalobkyně neprokázala, že by žalovaná byla lustrován v příslušných registrech či rejstřících, jak tvrdila. 8 Vzhledem k výše uvedenému nelze než dospět k závěru, že smlouva o úvěru ze dne [datum] je ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., jež byl s účinností od 29. 5. 2022 novelizován zákonem č. 96/2022 Sb. a ust. § 588 o. z. absolutně neplatná. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo na místě právní vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení o. z. upravujících bezdůvodné obohacení. Soud současně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého je účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. 9 Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta prvá o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 10 Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že žalované byla ze žalobkyně poskytnuta na účet částka ve výši 10 000 Kč. S ohledem na to, že žalobkyně plnila – poskytla žalované peněžitou částku ve výši 10 000 Kč, aniž by byl mezi stranami platně sjednán závazek, posoudil soud nárok žalobkyně jakožto nárok vyplývající z titulu bezdůvodného plnění, kdy v souladu s ust. § 2993 věta prvá o. z. má žalobkyně proti žalovanému právo na vrácení toho, co právní předchůdkyně žalovanému plnila. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že je po právu nárok žalobkyně na zaplacení částky 5 029,19 Kč, jež představuje jistinu dlužné částky poníženou o částečnou úhradu ze strany žalované ve výši 4 970,81 Kč, avšak nelze mít za důvodný jí uplatněný nárok na zaplacení zbytku žalované částky ve výši 6 577,34 Kč, jež představuje poplatky, poplatky za pojištění, náklady na vymáhání a smluvní pokuty, a to z důvodu nesplnění povinnosti žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalované. Vzhledem k uvedenému nelze než uzavřít, že v dané části není nárok žalobkyně po právu, a proto soud žalobu výrokem II. co do částky 6 577,34 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 532,04 Kč, co do úroku ve výši 15 % ročně z částky 9 453,90 Kč od [datum] do zaplacení, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 375,82 Kč od [datum] do [datum] a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 606,53 Kč od [datum] do zaplacení, zamítl. 11 Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být proto soudem poučena o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané, a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové její chování z procesního hlediska znamená, že ochrany svých procesních práv, kterou jí skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na ni třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Navíc nelze přehlédnout fakt, že řízení je podle § 118b odst. 1 o. s. ř. ze zákona koncentrované a účastníci mohou tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy jen do doby skončení prvního jednání ve věci (pokud neproběhlo přípravné jednání), popř. do konce lhůty, o kterou při jednání přítomný účastník za tím účelem požádá a která mu za tím účelem byla soudem poskytnuta. 12 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaná byla ve věci více úspěšná, náleželo by jí tak právo na náhradu nákladů v poměrné výši. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady řízení nevznikly, neboť tato byla po celou dobu soudního řízení zcela nečinná, rozhodl soud výrokem III. tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá. 13 Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.