112 C 22/2023

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Bittnerovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 39 951 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 39 951 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1 Žalobkyně se žalobou podanou k Okresního soudu v Jablonci nad Nisou dne datum domáhala proti žalovanému zaplacení částky v celkové výši 39 951 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru číslo která byla ze strany žalovaného podepsána dne datum. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 30 000 Kč, k jehož vyplacení došlo dne datum. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 140,06 % p.a. splácet v 24 měsíčních splátkách po 2 748 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červen 2018. Před uzavřením smlouvy byla přitom řádně prověřena schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný řádně neplnil podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění úvěru byly žalobkyni uhrazeny částky v celkové výši 27 480 Kč, když poslední splátka byla ze strany žalovaného zaplacena dne datum. Před zesplatněním úvěru přitom vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 1 497 Kč a právo na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 1 600 Kč. V důsledku prodlení žalovaného dále došlo k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3 smlouvy ke dni datum. V bodě 6.5 smlouvy byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení. V bodě 2.2 smlouvy bylo sjednáno, že úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Po zesplatnění celého úvěru byly žalobkyni uhrazeny částky v celkové výši 4 926,20 Kč. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobkyni ke dni podání žaloby dlužil následující částky a) dlužnou jistinu úvěru v celkové výši 23 351,10 Kč s příslušenstvím, b) smluvní pokutu dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 1 497 Kč s příslušenstvím, c) náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 1 600 Kč s příslušenstvím, d) smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 28 277,30 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem datum ve výši 13 503 Kč a e) úrok za poskytnutí úvěru, který žalobkyně požadovala ve výši 90,85 % ročně. 2 Zástupkyně žalobkyně se z jednání nařízeného na datum písemně omluvila. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, aniž by požádal o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřil. Předvolání k jednání přitom bylo žalovanému doručeno fikcí v souladu s ust. § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o. s. ř.). Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právní zástupkyně žalobkyně. 3 Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 4 Mezi účastníky byl dne datum písemně sjednán Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouva o úvěru číslo na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit a zaplatit úroky ve výši 140,06 % ročně. Celková dlužná částka ve výši 65 952 Kč včetně pojištění měla být ze strany žalované zaplacena formou 24 měsíčních splátek po 2 748 Kč. Jakožto účet žalovaného byl ve smlouvě uveden účet č. bankovní účet. Dokladem o vyplacení úvěru žalobkyně prokázala, že dne datum byla na bankovní účet č. bankovní účet odeslána částka 30 000 Kč. Z listiny označené jako Hodnocení klienta ze dne datum je zřejmé, že žalovaný v době sepisu této listiny pobíral mzdu ve výši částka měsíčně, jeho výdaje (životní minimum) činily částka, splátky u právnická osoba částka měsíčně, náklady na bydlení (nájemné, inkaso) částka, přičemž ostatní výdaje částka. Celkové výdaje žalovaného dle uvedené listiny tak činily 16 211 Kč, přičemž rezerva žalovaného byla stanovena na částku částka. Jakožto forma bydlení byla v listině zaškrtnuta kolonka„ u role v řízení“. příjmení zdroje žalované (příjmy – výdaje) současně byly vypočteny na částku 10 389 Kč. K tomu žalobkyně dále doložila kopii dohody o změně pracovní smlouvy, kopii 2 výplatních pásek za březen a duben 2018 ve výši částka a částka, včetně výpisu z účtu u příjmení příjmení ze dne datum. Z karty klienta přitom vyplývá, že žalovaný žalobkyni uhradil částku 27 480 Kč a částku 4 926,20 Kč, tedy celkem 32 406,20 Kč. 5 Žalobkyně dále k důkazu předložila úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, výpis záznamů z registru příjmení, předsmluvní formulář, prohlášení klientů, souhlas s kopírováním občanského průkazu, printscreen účtu, vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek, skóre klienta NRKI, Oznámení o schválení úvěru ze dne datum, splátkový kalendář, 2x kopii poštovní dodejky, výzvu k zaplacení ze dne 20.

3. číslo 6. 2019 a Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne datum. 6 Právní vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále se na daný právní vztah vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění ke dni 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7 Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že v daném případě nemá za prokázáno splnění povinnosti žalobkyně dostatečně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je ze strany poskytovatele úvěru nezbytné zkoumat důkladně nejen příjmovou složku žadatele o úvěr, tj. existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání, výši průměrné mzdy apod., ale i složku výdajovou, tj. náklady na bydlení, dopravu, běžné výdaje, závazky či dokonce případné exekuční či insolvenční řízení žadatele. Poskytovatel úvěru má tedy na základě zhodnocení příjmů a výdajů žadatele povinnost s odbornou péčí posoudit, zda žadatel (dlužník) nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si nechá od dlužníka doložit. V listině označené jako Hodnocení klienta sice byly uvedeny informace poskytnuté poskytovateli úvěru ze strany žalovaného, tj. jeho příjmy a výdaje, nebyly však provedeny žádné kroky směrem k prověření správnosti a pravdivosti takových údajů. Žalobkyně správně zjišťovala příjmy žalovaného, které byly stanoveny na částku částka, k čemuž žalobkyně předložila rovněž Dohodu o změně pracovní smlouvy ze dne datum tak, že pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou s tím, že žalobkyně předložila rovněž 2 výplatní pásky žalovaného a 2 výpisy z účtu prokazující obdržení platu. Pokud se však týká výdajů žalovaného, žalobkyně nepředložila soudu žádný důkaz o tom, že by tyto výdaje před uzavřením smlouvy dostatečně prověřovala. Žalovaným uváděné výdaje v listině označené jako Hodnocení klienta jsou nadto nepřiměřeně nízké, a to zejména pokud se týká uvedených nákladů na bydlení ve výši částka měsíčně za situace, kdy měsíční výdaje žalovaného byly stanoveny na částku životního minima ve výši částka a ostatní výdaje žalovaného, tedy zejména náklady na stravu, ošacení, dopravu apod. nebyly ze strany žalobkyně vůbec zjišťovány. Z přehledu výdajů nejsou patrné žádné konkrétní pravidelné výdaje žalovaného, kdy je nutné uvažovat alespoň o základních pravidelných a nezbytných výdajích, které lze předpokládat u každého spotřebitele. Uvedena je pouze částka částka (životní minimum) bez jakékoliv další specifikace, částka částka na bydlení, částka částka na ostatní výdaje a částka částka jakožto splátky u právnická osoba Zejména měsíční výdaje na bydlení se jeví bez doplňujících údajů jako podhodnocené. Rovněž z listiny není jasné, jak byla zhodnocena poskytovatelem úvěru rezerva v uváděné výši pouze 1 000 Kč. Taktéž není patrné, na základě jakých smluv jsou hrazeny jednotlivé splátky v celkové výši 10 301 Kč na splátky, jež má žalovaný evidován u žalobkyně. Lze uzavřít, že žádné hodnověrné zkoumání majetkové situace žalovaného z předložených dokumentů nevyplývá, kdy zcela absentují podklady k hodnocení výdajové stránky žalovaného. Soud konečně konstatuje, že žalobkyně rovněž neprokázala, že by informace poskytnuté žalovaným byly prověřovány v příslušných registrech či rejstřících, kdy žalobkyně k důkazu předložila pouze výpis ze seznamu příjmení a skóre klienta z registru NRKI, přičemž z těchto výpisů není zřejmý jakýkoliv výsledek těchto lustrací. 8 V souvislosti s právě uvedeným pak vyvstává otázka, zda neplatnost smlouvy o úvěru je pouze relativní, jak naznačuje ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění do 28. 5. 2022, nebo se jedná o neplatnost absolutní. Soud má za to, že uvedené ustanovení nechrání pouze spotřebitele, na jehož ochranu je citované ustanovení určeno, ale zprostředkovaně i další subjekty. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 požadavky na prověření úvěruschopnosti chrání zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nadto s ohledem na důvodovou zprávu k zákonu č. 96/2022 Sb., jímž byl novelizován § 87 zákona č. 257/2016 Sb. a jímž byla v případě nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr zakotvena právě neplatnost absolutní, má soud za to, že je třeba uplatnit ust. § 588 o. z. a přihlédnout k neplatnosti smlouvy o úvěru z úřední povinnosti. 9 Vzhledem k výše uvedenému nelze než dospět k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění do datum a ust. § 588 o. z. absolutně neplatná. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru bylo na místě právní vztah mezi účastnicemi posoudit dle ustanovení o. z. upravujících bezdůvodné obohacení. Soud současně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého je účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. 10 Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta prvá o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 11 Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že žalovanému byla ze strany žalobkyně bezhotovostním převodem na účet poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč. S ohledem na to, že žalobkyně plnila – poskytla žalovanému peněžitou částku ve výši 30 000 Kč, aniž by byl mezi stranami platně sjednán závazek, byl by třeba nárok žalobkyně posuzovat jako nárok vyplývající z titulu bezdůvodného plnění, kdy v souladu s ust. § 2993 věta prvá o. z. má žalobkyně proti žalovanému právo na vrácení toho, co žalobkyně žalované plnila. Žalobkyně by tak měla nárok na vrácení částky 30 000 Kč, avšak žalovaný již tuto částku žalobkyni uhradil, když sama žalobkyně v podané žalobě uvedla, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 32 406,20 Kč, což ostatně vyplývá i z žalobkyní předložené karty klienta. Vzhledem k tomu, že žalovaný již bezdůvodné obohacení žalobkyni uhradil, nezbylo soudu než žalobu zamítnout, kdy současně soud poukazuje na to, že žalobkyni nenáleží ani smluvní pokuta, náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného, úrok za poskytnutí úvěru ani zákonné úroky z prodlení, a to s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. 12 Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být proto soudem poučena o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané, a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové její chování z procesního hlediska znamená, že ochrany svých procesních práv, kterou jí skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na ni třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení NS sp. zn. 28 Cdo 1537/2008 ze dne 29. 4. 2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Navíc nelze přehlédnout fakt, že řízení je podle § 118b odst. 1 o. s. ř. ze zákona koncentrované a účastníci mohou tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy jen do doby skončení prvního jednání ve věci (pokud neproběhlo přípravné jednání), popř. do konce lhůty, o kterou při jednání přítomný účastník za tím účelem požádá a která mu za tím účelem byla soudem poskytnuta. V daném případě se žalobkyně z konání soudního jednání omluvila. 13 Vzhledem k uvedenému soud uzavřel, že nárok žalobkyně uplatněný touto žalobou není po právu, a proto výrokem I. žalobu v plném rozsahu zamítl. 14 O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když právo na náhradu řízení náleží procesně úspěšné straně. Touto byl v daném případě žalovaný, kterému však v řízení žádné náklady nevznikly, neboť tento byl po celou dobu soudního řízení zcela nečinný. Z tohoto důvodu rozhodl soud, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v Jablonci nad Nisou. Mgr. Monika Bittnerová samosoudkyně