112 C 6/2023

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Bittnerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částek 65 298 Kč a 24 002 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 39 900 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se ve zbytku, tj. co do částky 25 398 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 65 298 Kč, za dobu od [datum] do zaplacení, co do částky 24 002 Kč a co do úroku ve výši 100,46 % z částky 49 489,04 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 191 419 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1 Žalobkyně se žalobou podanou k Okresního soudu v Jablonci nad Nisou dne [datum] domáhala proti žalované zaplacení částky 65 298 Kč a částky 24 002 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] která byla ze strany žalované podepsána dne [datum]. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 50 000 Kč, k jehož vyplacení došlo dne [datum]. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 100,46 % p.a. splácet ve 36měsíčních splátkách po 5 050 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2019. Součástí splátek byla i měsíční úhrada za pojištění schopnosti úvěr splácet ve výši 619 Kč. Před uzavřením smlouvy byla přitom řádně prověřena schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná řádně neplnila podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění úvěru byly žalobkyni uhrazeny pouze následující částky: částka ve výši 5 050 Kč dne [datum] a částka ve výši 5 050 Kč dne [datum]. Před zesplatnění, úvěru přitom vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč a právo na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 600 Kč. V důsledku prodlení žalované dále došlo k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3 smlouvy. V bodě 6.5 smlouvy byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení. V bodě 2.2 smlouvy bylo sjednáno, že úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaná žalobkyni ke dni podání žaloby dlužila následující částky a) dlužná jistina úvěru v celkové výši 61 843,72 Kč s příslušenstvím, b) smluvní pokuta dle bodu [číslo] v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím, c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu [číslo] v celkové výši 600 Kč s příslušenstvím, d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 61 843,72 Kč za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem [datum] k datu podání žaloby, tedy ve výši 24 002 Kč, e) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 100,46 % ročně a f) pojištění schopnosti klienta splácet úvěr ve výši 1 857 Kč. 2 Zástupkyně žalobkyně se z jednání nařízeného na [datum] písemně omluvila. Soud proto podle § 101 odst. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o. s. ř.), rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti žalobkyně a její právní zástupkyně. 3 Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 4 Mezi účastníky byl dne [datum] uzavřen Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouva o úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni vrátit a zaplatit úroky ve výši 100,46 % ročně. Celková dlužná částka ve výši 159 516 Kč včetně pojištění měla být ze strany žalované zaplacena formou 36měsíčních splátek po 5 050 Kč. Jakožto bankovní účet sloužící k výplatě úvěru byl smlouvě uveden účet č. [bankovní účet]. Přílohou [číslo] k Návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru bylo sjednáno pojištění schopnosti žalované úvěr splácet, přičemž pojistné bylo sjednáno na částku 619 Kč měsíčně. Společným prohlášením o poskytnutí osobního účtu [jméno] [příjmení] prohlásil, že souhlasí s tím, že úvěr bude žalované vyplacen na jeho bankovní účet č. [bankovní účet]. Z listiny označené jako Hodnocení klienta je zřejmé, že žalovaná byla v době sepisu této listiny zaměstnána s příjmem ve výši [částka] čistého měsíčně, její výdaje (životní minimum) činily částku [částka] měsíčně a náklady na bydlení (nájemné, inkaso) činily částku [částka]. Žalobkyně současně výpisem z účtu prokázala, že dne [datum] odeslala na účet č. [bankovní účet] částku 50 000 Kč. Žalobkyně dále k důkazu předložila úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, výpis záznamu z registru [příjmení], Předsmluvní formulář, Prohlášení klienta, Přihlášku do pojištění, Informace o pojištění, kartu klienta, Souhlas s kopírování a uchováváním občanského průkazu, pracovní smlouvu, potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, print screen z elektronického bankovnictví prokazující obdržení tvrzeného příjmu, osobní data klienta, Oznámení o schválení úvěru ze dne [datum], splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru, kopii poštovní dodejky, výzvu k zaplacení ze dne [datum] a ze dne [datum] a oznámení ze dne [datum]. 5 Žalovaná při jednání soudu uvedla, že částka 50 000 Kč jí byla ze strany žalobkyně skutečně vyplacena. Pokud se týká zjišťování úvěruschopnosti žalované, žalovaná uvedla, že měsíční příjem souhlasí, avšak nezdá se jí výše nákladů na bydlení ve výši [částka], neboť takovou výši žalobkyni nesdělovala, kdy se domnívá, že její výdaje činily přibližně částku [částka]. Současně celkové měsíční výdaje ve výši [částka] jsou nesmyslné, neboť žalovaná měla v předmětné době měsíční výdaje ve výši [částka]. Žalovaná konečně uvedla, že se při uzavírání smlouvy o úvěru dotazovala, zda není problém [anonymizováno], kterou žalovaná již v té době měla, přičemž jí bylo sděleno, že toto problém není. 6 Právní vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále se na daný právní vztah vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění ke dni [datum] poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7 Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že v daném případě nemá za prokázáno splnění povinnosti žalobkyně dostatečně zkoumat úvěruschopnost žalované. Ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je ze strany poskytovatele úvěru nezbytné zkoumat důkladně nejen příjmovou složku žadatele o úvěr, tj. existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání, výši průměrné mzdy apod., ale i složku výdajovou, tj. náklady na bydlení, dopravu, běžné výdaje, závazky či dokonce případné exekuční či insolvenční řízení žadatele. Poskytovatel úvěru má tedy na základě zhodnocení příjmů a výdajů žadatele povinnost s odbornou péčí posoudit, zda žadatel (dlužník) nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si nechá od dlužníka doložit. Žalobkyně správně zjišťovala pravidelné příjmy žalované, kdy rovněž předložila pracovní smlouvu a výpisy z účtu prokazující tyto příjmy. Soud však konstatuje, že pokud se týká výdajů žalované, tyto sice byly uvedeny v listině označené jako Hodnocení klienta, nebyly však provedeny žádné kroky směrem k prověření správnosti a pravdivosti takových údajů, kdy soud zejména poukazuje na zde uvedené výdaje žalované, kdy se konkrétně jedná o částku životního minima a nepřiměřeně nízké náklady na bydlení, kdy další konkrétní výdaje, tj. náklady na dopravu, běžné výdaje, existující závazky apod. nebyly vůbec ze strany žalobkyně vůbec zjišťovány. Sama žalovaná při jednaní soudu sdělila, že její náklady na bydlení v předmětné době činily částku [částka] a celkové měsíční výdaje činily částku [částka]. Rovněž tak žalobkyně neprokázala, že by žalovanou jakkoliv lustrovala v příslušných registrech či rejstřících, kdy žalobkyně k důkazu předložila pouze výpis ze seznamu [příjmení], přičemž z tohoto výpisu není jakkoliv zřejmý výsledek takové lustrace, kdy soud konečně poukazuje na skutečnost, že žalovaná v téže době měla exekuce, kdy měla obstavený svůj osobní bankovní účet. 8 V souvislosti s právě uvedeným pak vyvstává otázka, zda neplatnost smlouvy o úvěru je pouze relativní, jak naznačuje ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění do 28. 5. 2022, nebo se jedná o neplatnost absolutní. Soud má za to, že uvedené ustanovení nechrání pouze spotřebitele, na jehož ochranu je citované ustanovení určeno, ale zprostředkovaně i další subjekty. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 požadavky na prověření úvěruschopnosti chrání zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nadto s ohledem na důvodovou zprávu k zákonu č. 96/2022 Sb., jímž byl novelizován § 87 zákona č. 257/2016 Sb. a jímž byla v případě nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr zakotvena právě neplatnost absolutní, má soud za to, že je třeba uplatnit ust. § 588 o. z. a přihlédnout k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti. 9 Vzhledem k výše uvedenému nelze než dospět k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění do 28. 5. 2022 a ust. § 588 o. z. absolutně neplatná. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru bylo na místě právní vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení o. z. upravujících bezdůvodné obohacení. Soud současně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého je účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. 10 Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta prvá o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 11 Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že žalované byla ze strany žalobkyně bezhotovostním převodem na účet poskytnuta částka ve výši 50 000 Kč. S ohledem na to, že žalobkyně plnila – poskytla žalované peněžitou částku ve výši 50 000 Kč, aniž by byl mezi stranami platně sjednán závazek, posoudil soud nárok žalobkyně jakožto nárok vyplývající z titulu bezdůvodného plnění, kdy v souladu s ust. § 2993 věta prvá o. z. má žalobkyně proti žalovanému právo na vrácení toho, co žalobkyně žalovanému plnila. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že je po právu nárok žalobkyně na zaplacení částky 39 900 Kč, jež představuje jistinu dlužné částky ve výši 50 000 Kč poníženou o částečnou úhradu ze strany žalované v celkové výši 10 100 Kč (3x 5 500 Kč), avšak nelze mít za důvodný jí uplatněný nárok na zaplacení zbytku žalované částky ve výši 25 398 Kč a částky 24 002 Kč, jež představuje smluvní pokutu a náhradu nákladů v souvislosti s prodlením žalované. Vzhledem k uvedenému nelze než uzavřít, že v dané části není nárok žalobkyně po právu, a proto soud žalobu výrokem II. co do částky 25 398 Kč, částky 24 002 Kč a odpovídajícího příslušenství zamítl. 12 Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být proto soudem poučena o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané, a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové její chování z procesního hlediska znamená, že ochrany svých procesních práv, kterou jí skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na ni třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Navíc nelze přehlédnout fakt, že řízení je podle § 118b odst. 1 o. s. ř. ze zákona koncentrované a účastníci mohou tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy jen do doby skončení prvního jednání ve věci (pokud neproběhlo přípravné jednání), popř. do konce lhůty, o kterou při jednání přítomný účastník za tím účelem požádá a která mu za tím účelem byla soudem poskytnuta. V daném případě se žalobkyně z konání soudního jednání omluvila. 13 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaná byla ve věci převážně úspěšná, náleželo by jí tak právo na náhradu nákladů v poměrné výši. S ohledem na to, že žalovaná při jednání soudu sdělila, že náklady řízení nepožaduje, rozhodl soud výrokem III. tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.