115 C 15/2023

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Hankovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 33 316 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 566 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 566 Kč, za dobu od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení a) částky 24 736 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 736 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, b) částky 8 580 Kč, c) úroku ve výši 54,84 % ročně z částky 20 143,81 Kč za dobu od [datum] do [datum] ve výši 710,88 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 20 143,81 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 62 611 Kč, se co do částky 11 170 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 ročně z částky 24 736 Kč za dobu od [datum] do [datum], co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 170 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, co do částky 8 580 Kč, co do úroku ve výši 54,84 % ročně z částky 20 143,81 Kč za dobu od [datum] do [datum] ve výši 710,88 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 20 143,81 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 62 611 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1 Žalobkyně se žalobou podanou k Okresního soudu v Jablonci nad Nisou dne [datum] domáhala proti žalované zaplacení částky v celkové výši 33 316 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] která byla ze strany žalované podepsána dne [datum]. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 21 000 Kč, k jehož vyplacení došlo dne [datum]. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 54,84 % p.a. splácet v 48měsíčních splátkách po 1 239 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem září 2021. Součástí splátek byla rovněž i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalované úvěr splácet ve výši 152 Kč. Žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím e-mailové komunikace. Žalovaná tuto smlouvu podepsala svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který jí byl za tímto účelem ze strany žalobkyně předem poskytnut. Smlouva obsahuje dodatek, který tento způsob uzavření smlouvy upravuje. Před uzavřením smlouvy byla přitom řádně prověřena schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná řádně neplnila podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění úvěru byla ze strany žalované uhrazena částka v celkové výši 7 434 Kč, přičemž naposledy byla ze strany žalované uhrazena dne [datum] splátka ve výši 1 239 Kč. Před zesplatnění úvěru přitom vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč a právo na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 400 Kč. V důsledku prodlení žalované dále došlo k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3 smlouvy ke dni [datum]. V bodě 6.5 smlouvy byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení. V bodě 2.2 smlouvy bylo sjednáno, že úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaná žalobkyni ke dni podání žaloby dlužila následující částky a) dlužnou jistinu úvěru v celkové výši 22 882,53 Kč s příslušenstvím, b) smluvní pokutu dle bodu [číslo] v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím, c) náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 400 Kč s příslušenstvím, d) smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 8 580 Kč, e) úrok za poskytnutí úvěru a f) úhradu za pojištění v celkové výši 456 Kč. 2 Zástupkyně žalobkyně se z druhého jednání nařízeného na [datum] písemně omluvila. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, aniž by požádala o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřila. Předvolání k jednání přitom bylo žalované doručeno dne [datum] do vlastních rukou. Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o. s. ř.), rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právní zástupkyně žalobkyně. 3 Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 4 Mezi účastnicemi byl dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku sjednán Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouva o úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 21 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni vrátit a zaplatit úroky ve výši 54,84 % ročně. Celková dlužná částka ve výši 52 716 Kč (bez pojištění) měla být ze strany žalované zaplacena formou 48měsíčních splátek po 1 239 Kč, jež zahrnuje rovněž i úhradu za pojištění ve výši 152 Kč. Jakožto účet žalované byl ve smlouvě uveden účet č. [bankovní účet]. Přílohou [číslo] k Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo sjednáno pojištění schopnosti žalované úvěr splácet, přičemž žalovaná se zavázala hradit pojistné ve výši 152 Kč měsíčně. Dodatkem [číslo] k Návrhu smlouvy o úvěru/ Smlouvě o úvěru [číslo] ze dne [datum] byl sjednán proces sjednání úvěrové smlouvy formou prostředků komunikace na dálku. Dokladem o vyplacení úvěru žalobkyně prokázala, že dne [datum] byla na bankovní účet č. [bankovní účet] odeslána částka 21 000 Kč. Z listiny označené jako Hodnocení klienta ze dne [datum] je zřejmé, že žalovaná v době sepisu této listiny měla příjem ze zaměstnání ve výši [částka] měsíčně, její měsíční výdaje (životní minimum) činily [částka] a náklady na bydlení (nájemné, inkaso) [částka], přičemž ostatní výdaje vyplněny nebyly. Celkové výdaje žalované dle uvedené listiny tak činily 6 463 Kč, přičemž rezerva žalované byla stanovena na částku [částka]. Jakožto forma bydlení byla v listině zaškrtnuta kolonka„ pronájem“. [příjmení] zdroje žalované (příjmy – výdaje) současně byly vypočteny na částku [částka]. Z karty klienta je zřejmé, že žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku 7 434 Kč. 5 Žalobkyně dále k důkazu předložila úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, výpis záznamů z registru [příjmení], předsmluvní formulář, prohlášení klienta, listinu označenou jako Podpis na dálku, přihlášku do pojištění, informace o pojištění, Oznámení o schválení úvěru ze dne [datum], splátkový kalendář, kopii občanského průkazu, detail úhrady z účtu č. [bankovní účet], skóre klienta NRKI, kopii poštovní dodejky, výzvu k zaplacení ze dne [datum] a ze dne [datum] a Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [datum]. 6 Právní vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále se na daný právní vztah vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění ke dni [datum] poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7 Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že v daném případě nemá za prokázáno splnění povinnosti žalobkyně dostatečně zkoumat úvěruschopnost žalované. Ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je ze strany poskytovatele úvěru nezbytné zkoumat důkladně nejen příjmovou složku žadatele o úvěr, tj. existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání, výši průměrné mzdy apod., ale i složku výdajovou, tj. náklady na bydlení, dopravu, běžné výdaje, závazky či dokonce případné exekuční či insolvenční řízení žadatele. Poskytovatel úvěru má tedy na základě zhodnocení příjmů a výdajů žadatele povinnost s odbornou péčí posoudit, zda žadatel (dlužník) nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si nechá od dlužníka doložit. V listině označené jako Hodnocení klienta sice byly uvedeny informace poskytnuté poskytovateli úvěru ze strany žalované, tj. její příjmy a výdaje, nebyly však provedeny žádné kroky směrem k prověření správnosti a pravdivosti takových údajů. Žalobkyně správně zjistila příjmy žalované, které tvoří příjem ze zaměstnání ve výši 9 257 Kč měsíčně, k čemuž žalobkyně doložila rovněž výpisy z účtu prokazující obdržení tohoto příjmu ze strany žalované. Soud však konstatuje, že žalobkyně dostatečně neprověřila výdaje žalované, které jsou nadto nepřiměřeně nízké, a to zejména pokud se týká uvedených nákladů na bydlení ve výši 2 603 Kč měsíčně za situace, kdy měsíční výdaje žalované byly stanoveny na částku životního minima ve výši 3 860 Kč a ostatní výdaje žalované, tedy zejména náklady na stravu, ošacení, dopravu apod. nebyly ze strany žalobkyně vůbec zjišťovány. Z přehledu výdajů nejsou patrné žádné konkrétní pravidelné výdaje žalované, kdy je nutné uvažovat alespoň o základních pravidelných a nezbytných výdajích, které lze předpokládat u každého spotřebitele. Uvedena je pouze částka 3 860 Kč (životní minimum) bez jakékoliv další specifikace a částka 2 603 Kč za bydlení. Zejména měsíční výdaje na bydlení, za situace, kdy žalovaná měla dle shora uvedené listiny bydlet v nájmu, se jeví bez doplňujících údajů jako podhodnocené. Rovněž z listiny hodnocení klienta není zřejmé, jak byla zhodnocena poskytovatelem úvěru rezerva, kdy rozdíl mezi příjmy a výdaji žalované činí 2 794 Kč, přičemž jakožto volné zdroje byla uváděna částka 1 794 Kč. Lze uzavřít, že žádné hodnověrné zkoumání majetkové situace žalované z předložených dokumentů nevyplývá, kdy zcela absentují podklady k hodnocení výdajové stránky žalované. Soud konečně konstatuje, že žalobkyně rovněž neprokázala, že by informace poskytnuté žalovanou byly prověřovány v příslušných registrech či rejstřících, kdy žalobkyně k důkazu předložila pouze výpis ze seznamu SOLUS a skóre klienta z registru NRKI, přičemž z těchto výpisů není zřejmý jakýkoliv výsledek těchto lustrací. 8 V souvislosti s právě uvedeným pak vyvstává otázka, zda neplatnost smlouvy o úvěru je pouze relativní, jak naznačuje ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění do [datum], nebo se jedná o neplatnost absolutní. Soud má za to, že uvedené ustanovení nechrání pouze spotřebitele, na jehož ochranu je citované ustanovení určeno, ale zprostředkovaně i další subjekty. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 požadavky na prověření úvěruschopnosti chrání zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nadto s ohledem na důvodovou zprávu k zákonu č. 96/2022 Sb., jímž byl novelizován § 87 zákona č. 257/2016 Sb. a jímž byla v případě nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr zakotvena právě neplatnost absolutní, má soud za to, že je třeba uplatnit ust. § 588 o. z. a přihlédnout k neplatnosti smlouvy o úvěru z úřední povinnosti. 9 Vzhledem k výše uvedenému nelze než dospět k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění do [datum] a ust. § 588 o. z. absolutně neplatná. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru bylo na místě právní vztah mezi účastnicemi posoudit dle ustanovení o. z. upravujících bezdůvodné obohacení. Soud současně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého je účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. 10 Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta prvá o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 11 Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že žalované byla ze strany žalobkyně bezhotovostním převodem na účet poskytnuta částka ve výši 21 000 Kč. S ohledem na to, že žalobkyně plnila – poskytla žalované peněžitou částku ve výši 21 000 Kč, aniž by byl mezi stranami platně sjednán závazek, posoudil soud nárok žalobkyně jakožto nárok vyplývající z titulu bezdůvodného plnění, kdy v souladu s ust. § 2993 věta prvá o. z. má žalobkyně proti žalované právo na vrácení toho, co žalobkyně žalované plnila. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že je po právu nárok žalobkyně na zaplacení částky 13 566 Kč, jež představuje jistinu dlužné částky poníženou o částečnou úhradu ze strany žalované ve výši 7 434 Kč, avšak nelze mít za důvodný jí uplatněný nárok na zaplacení zbytku žalované částky ve výši 11 170 Kč a co do částky 8 580 Kč, jež představuje smluvní pokutu a náhradu nákladů v souvislosti s prodlením žalované. Vzhledem k uvedenému nelze než uzavřít, že v dané části není nárok žalobkyně po právu, a proto soud žalobu výrokem II. co do částky 9 533 Kč a částky 11 170 Kč a co do částky 8 580 Kč a odpovídajícího úroku z prodlení zamítl. 12 Žalovaná dluh řádně a včas neuhradila a je tedy ve smyslu § 1968 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.) v prodlení. Podle § 1970 o. z. je žalobce v takovém případě oprávněn požadovat úhradu úroku z prodlení, a to ve výši dohodnuté účastníky smlouvy, popřípadě stanovené nařízením vlády, jestliže k uzavření dohody o výši úroků nedošlo. V daném případě nebyla výše úroků smluvena. Žalobkyni proto přísluší úrok z prodlení ve výši stanovené v ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal od uplynutí 15denní lhůty poskytnuté žalované k dodatečné úhradě dluhu ode dne prokazatelně odeslané předžalobní upomínky ze dne [datum]. Předžalobní výzva byla žalované odeslána dne [datum], poslední den pro úhradu dluhu tak připadl na den [datum], přičemž pokud žalovaná v této lhůtě dluh neuhradila, dostala se dnem [datum] do prodlení. Vzhledem k výše uvedenému proto soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení výši 11,75 % ročně z částky 13 566 Kč, za dobu od [datum] do zaplacení a co do zbytku žalobkyní požadovaný nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení zamítl. 13 Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být proto soudem poučena o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané, a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové její chování z procesního hlediska znamená, že ochrany svých procesních práv, kterou jí skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na ni třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení NS sp. zn. 28 Cdo 1537/2008 ze dne 29. 4. 2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Navíc nelze přehlédnout fakt, že řízení je podle § 118b odst. 1 o. s. ř. ze zákona koncentrované a účastníci mohou tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy jen do doby skončení prvního jednání ve věci (pokud neproběhlo přípravné jednání), popř. do konce lhůty, o kterou při jednání přítomný účastník za tím účelem požádá a která mu za tím účelem byla soudem poskytnuta. V daném případě se žalobkyně z konání soudního jednání omluvila. 14 Vzhledem k uvedenému soud uzavřel, že nárok žalobkyně uplatněný touto žalobou není po právu, a proto výrokem I. žalobu v plném rozsahu zamítl. 15 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Za předmět řízení je třeba považovat pro výpočet poměru úspěchu ve věci nejen žalovanou jistinu, ale i její příslušenství, které soud kapitalizoval ke dni svého rozhodnutí. Předmětem řízení tak byla celkem částka 40 112,62 Kč (33 316 Kč jistina + 3 440 Kč zákonný úrok z prodlení + 3 356,62 Kč úrok). Žalobkyni bylo přiznáno celkem 14 937,28 Kč (13 566 Kč jistina + 1 371,28 Kč zákonný úrok z prodlení). Žalobkyně tak měla úspěch celkem z 37 % a žalovaná z 63 %. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla ve věci úspěšnější, náleželo by jí právo na náhradu nákladů řízení v poměné výši. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady nevznikly, neboť tato byla po celou dobu soudního řízení zcela nečinná, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.