115 C 21/2023

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Hankovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 26 986 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky a) 12 568 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 14 959 Kč od [datum] do [datum] ve výši 3 330,25 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 14 831,65 Kč od [datum] do [datum] ve výši 128,54 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 14 600,48 Kč od [datum] do [datum] ve výši 138,40 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 14 358,70 Kč od [datum] do [datum] ve výši 89,44 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 14 226,62 Kč od [datum] do [datum] ve výši 177,24 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 14 013,28 Kč od [datum] do [datum] ve výši 106,27 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 13 701,92 Kč od [datum] do [datum] ve výši 111,33 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 13 504,66 Kč od [datum] do [datum] ve výši 109,73 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 13 452,10 Kč od [datum] do [datum] ve výši 451,77 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 12 896,98 Kč od [datum] do [datum] ve výši 220,05 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 12 824,03 Kč od [datum] do [datum] ve výši 114,61 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 12 784,54 Kč od [datum] do [datum] ve výši 103,87 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 12 745,05 Kč od [datum] do [datum] ve výši 96,65 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 12 705,56 Kč od [datum] do [datum] ve výši 55,06 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 12 666,07 Kč od [datum] do [datum] ve výši 370,48 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 12 567,67 Kč od [datum] do zaplacení, b) 14 418 Kč, c) úroku za poskytnutí úvěru ve výši 81,33 % p.a., a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od [datum] do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 81,33 % p.a. z částky 12 193,50 Kč od [datum] do [datum] ve výši 34 124,07 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 81,33 % p.a. z částky 12 163,75 Kč od [datum] do [datum] ve výši 735 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 81,33 % p.a. z částky 12 124,26 Kč od [datum] do [datum] ve výši 418,56 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 81,33 % p.a. z částky 12 084,77 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 816,64 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 81,33 % p.a. z částky 11 986,37 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 96 984 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1 Žalobkyně se žalobou podanou k Okresního soudu v Jablonci nad Nisou dne [datum] domáhala proti žalovanému zaplacení celkem částky 26 986 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalobcem, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem (úvěrovaným), byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne [datum]. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 30 000,00 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne [datum]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 119,66 % p.a. splácet ve 36 měsíčních splátkách ve výši 2 245,00 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopad 2016, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému následně zasláno na dodejku. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích [příjmení] a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr schválit. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobci uhrazeny pouze následující částky: [příjmení] ve výši 2 245,00 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 2 245,00 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 2 245,00 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 2 245,00 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši - 2 245,00 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 2 245,00 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 2 245,00 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 2 245,00 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 2 245,00 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 2 245,00 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 2 245,00 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 2 245,00 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 2 245,00 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 2 245,00 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 2 245,00 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 2 245,00 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 2 245,00 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 2 245,00 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 2 245,00 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 2 245,00 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 2 245,00 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 2 245,00 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 2 245,00 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 2 245,00 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 2 245,00 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 2 245,00 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 2 245,00 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 2 245,00 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 2 245,00 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 2 245,00 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 2 245,00 Kč ze dne [datum]. Před níže popsaným zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu [číslo] smluvních ujednání smlouvy, když žalobce touto žalobou uplatňuje právo na zaplacení těchto smluvních pokut v celkové výši 582,00 Kč. Konkrétně žalobce takto v souladu se smlouvou uplatňuje právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 291,85 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobci vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek [číslo] u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 2 x 291,85 Kč. Tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem [číslo] smluvních ujednání smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 60 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 60 dnů u splátky [číslo] splatné dne [datum]. K datu [datum] tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu [číslo] smluvních ujednání smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 14 377,70 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den následujícím po dni zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobce je oprávněn požadovat, aby mu žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. V bodě [číslo] smluvních ujednání smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den následující po dni zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,25 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne [datum], až do jejího úplného zaplacení. Žalobce přitom na základě této žaloby požaduje tuto smluvní pokutu pouze v sazbě ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V bodě 4.4. smluvních ujednání smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží v případě prodlení s hrazením jistiny poskytnutého úvěru až do data skutečného vrácení této jistiny žalobci. Žalobce takto požaduje i sjednané úroky za poskytnutí úvěru za dobu po zesplatnění úvěru, když tyto úroky i nadále přirůstají pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru. Žalobce takto požaduje úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 12 193,50 Kč ode dne [datum] do zaplacení. zesplatnění celého úvěru byly žalobci uhrazeny pouze následující částky: [příjmení] ve výši 127,35 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 231,17 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 241,78 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 132,08 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 213,34 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 311,36 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 197,26 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 52,56 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 555,12 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 72,95 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 39,49 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 39,49 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 39,49 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 39,49 Kč ze dne [datum] [příjmení] ve výši 98,40 Kč ze dne [datum]. Žalovaný zbývající dlužnou částku žalobci neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobce v této věci zaslal. 2 Zástupkyně žalobkyně se z jednání nařízeného na den [datum] řádně omluvila. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil ani nepožádal o odročení jednání. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno fikcí dle § 49 odst. 4 o.s.ř. na adrese trvalého bydliště žalovaného dne [datum]. Soud proto podle § 101 odst. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o. s. ř.), rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právní zástupkyně žalobkyně. 3 Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 4 Mezi účastníky byla dne [datum] písemně sjednána Smlouva o úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit a zaplatit úroky ve výši 119,66 % ročně. Celková dlužná částka ve výši 80 820 Kč měla být ze strany žalovaného zaplacena formou 36měsíčních splátek po 2 245 Kč. Jako bankovní spojení byl v uzavřené smlouvě u žalovaného uveden účet č. [bankovní účet]. Dokladem o vyplacení úvěru žalobkyně prokázala, že dne [datum] byla na bankovní účet [číslo] [bankovní účet] odeslána pod [variabilní symbol] částka 30 000 Kč. Z listiny označené jako Hodnocení klienta ze dne [datum] je zřejmé, že žalovaný v době sepisu této listiny pracoval u [právnická osoba] P. [právnická osoba], s měsíčním příjmem [částka], výdaje žalovaného + manželky činily [částka], splátky u [právnická osoba] činily [částka], náklady na bydlení (nájemné, inkaso), na dopravu a ostatní činily [částka], celkové výdaje činily [částka], volné zdroje [částka]. U kolonky – Doklady – úvěrovaný nebylo ničeho zaškrtnuto. Z karty klienta pak vyplývají jednotlivé úhrady ze strany žalovaného. 5 Žalobkyně dále k důkazu předložila úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, výpis záznamů z registru [příjmení], předsmluvní formulář, informace pro klienty, vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek včetně přílohy, souhlas s kopírováním občanského průkazu, skóre klienta NRKI, Oznámení o schválení úvěru ze dne [datum], splátkový kalendář, kopii poštovní dodejky, výzvu k zaplacení ze dne [datum] a ze dne [datum], Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [datum], Dohodu o změně pracovní smlouvy ze dne [datum] z doby určité na dobu neurčitou u [právnická osoba] & P Quality Management, dvě výplatní pásky s čistou mzdou okolo 16 000 Kč, respektive 19 000 Kč a výpis z účtu u [obec] spořitelny. 6 Právní vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále se na daný právní vztah vztahuje rovněž zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 1. 12. 2016. Podle § 9 odst. 1 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7 Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že v daném případě nemá za prokázáno splnění povinnosti žalobkyně dostatečně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Ze strany poskytovatele úvěru je nezbytné zkoumat důkladně nejen příjmovou složku žadatele o úvěr, tj. existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání, výši průměrné mzdy apod., ale i složku výdajovou, tj. náklady na bydlení, dopravu, běžné výdaje, závazky či dokonce případné exekuční či insolvenční řízení žadatele. Poskytovatel úvěru má tedy na základě zhodnocení příjmů a výdajů žadatele povinnost s odbornou péčí posoudit, zda žadatel (dlužník) nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si nechá od dlužníka doložit. V listině označené jako Hodnocení klienta sice byly uvedeny informace poskytnuté poskytovateli úvěru ze strany žalovaného, tj. jeho příjmy a výdaje, nebyly však provedeny žádné kroky směrem k prověření správnosti a pravdivosti takových údajů, kdy z této z listiny není zřejmé, na základě jakých, žalovaným předložených, dokumentů žalobkyně vycházela, a to především ve vztahu k výdajové stránce žalovaného. Předložení změny pracovní smlouvy z doby určité na dobu neurčitou, dvou výplatních pásek a výpisů z účtu, se zaúčtovanými vyplacenými dvěma mzdami žalovaného, nelze považovat za splnění povinnosti žalobkyně řádně prověřovat celkové majetkové poměry žalovaného. Žalobkyně především dostatečně neprověřila výdaje žalovaného, které jsou nadto dle názoru soudu podhodnocené, a to zejména pokud se týká uvedených nákladů na bydlení, inkasa, dopravy a ostatního, kdy měsíční výdaje žalovaného byly stanoveny na částku životního minima ve výši 4 000 Kč a ostatní výdaje žalovaného, tedy zejména náklady na stravu, ošacení, apod. nebyly ze strany žalobkyně vůbec zjišťovány. Z přehledu výdajů nejsou patrné žádné konkrétní pravidelné výdaje žalovaného, kdy je nutné uvažovat alespoň o základních pravidelných a nezbytných výdajích, které lze předpokládat u každého spotřebitele. Uvedena je pouze částka 3 800 Kč bez jakékoliv další specifikace. Rovněž z předložené listiny není jasné, jak byla zhodnocena poskytovatelem úvěru rezerva v uváděné výši pouze 3 040 Kč. Z listiny hodnocení klienta dále vyplývá, že žalovaný splácí žalobkyni rovněž částku 2 660 Kč, kdy v této listině je označeno, že se jedná ze strany žalovaného jednak o nový úvěr a dále o souběh s číslem smlouvy [číslo], aniž by žalobkyně tvrdila, jaká byla platební morálka žalovaného z jiného poskytnutého úvěru a zda a jakým způsobem žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného tuto skutečnost zohlednila. Tzv. scoringová karta je sama o sobě bez důkazní hodnoty, kdy není zřejmé, na základě jakých skutečností žalobkyně k uvedené hodnotě dospěla, ani jaké závěry z výsledku učinila. Lze uzavřít, že žádné hodnověrné zkoumání majetkové situace žalovaného z předložených dokumentů nevyplývá, kdy zcela absentují podklady k hodnocení výdajové stránky žalovaného. Soud konečně konstatuje, že žalobkyně rovněž neprokázala, že by informace poskytnuté žalovaným byly prověřovány v příslušných registrech či rejstřících, kdy žalobkyně k důkazu předložila pouze výpis ze seznamu SOLUS a skóre klienta z registru NRKI, přičemž z těchto výpisů není zřejmý jakýkoliv výsledek těchto lustrací. 8 V souvislosti s právě uvedeným pak vyvstává otázka, zda neplatnost smlouvy o úvěru je pouze relativní, nebo se jedná o neplatnost absolutní. Soud má za to, že ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. nechrání pouze spotřebitele, na jehož ochranu je citované ustanovení určeno, ale zprostředkovaně i další subjekty. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 požadavky na prověření úvěruschopnosti chrání zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto má soud za to, že je třeba uplatnit ust. § 588 o. z. a přihlédnout k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti. 9 Vzhledem k výše uvedenému nelze než dospět k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu ust.. § 588 o. z. absolutně neplatná. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru bylo na místě právní vztah mezi účastnicemi posoudit dle ustanovení o. z. upravujících bezdůvodné obohacení. Soud současně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého je účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. 10 Soud dále konstatuje, že i kdyby byla ze strany žalobkyně řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného a smlouva o úvěru by tedy byla platně uzavřena, ujednání o zápůjční úrokové sazbě ve výši 119,66 % by bylo v souladu s ust. § 588 o. z. neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v tomto smyslu odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o úvěru. Podle systému ARAD České národní banky průměrná výše úrokových sazeb v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru, tedy v říjnu roku 2019 s fixací sazby od 1 roku do 5 let, činila 10,35 %. Jako přiměřený by tak bylo možno shledat úrokovou sazbu ve výši 31,05 % ročně (3x 10,35 %). S ohledem na neplatnost ujednání o sjednané úrokové sazbě by tak bylo třeba za absolutně neplatnou považovat celou smlouvu o úvěru, kdy soud současně poukazuje na skutečnost, že smlouva byla sjednána za situace, kdy žalovaný byl vzhledem k žalobkyni v postavení spotřebitele. Ze shora uvedených důvodů proto nelze akceptovat ani v žalobě požadovanou úrokovou sazbu v nižší výši 81,33%, než byla sjednána ve smlouvě o úvěru. 11 Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta prvá o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 12 Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že žalovanému byla ze strany žalobkyně bezhotovostním převodem na účet poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč. S ohledem na to, že žalobkyně plnila – poskytla žalovanému peněžitou částku ve výši 30 000 Kč, aniž by byl mezi stranami platně sjednán závazek, byl by třeba nárok žalobkyně posuzovat jako nárok vyplývající z titulu bezdůvodného plnění, kdy v souladu s ust. § 2993 věta prvá o. z. má žalobkyně proti žalovanému právo na vrácení toho, co žalobkyně žalovanému plnila. Žalobkyně by tak měla nárok na vrácení částky 30 000 Kč, avšak žalovaný již tuto částku žalobkyni uhradila, když sama žalobkyně v podané žalobě uvedla, že žalovaný na svůj dluh uhradil do zesplatnění úvěru 31x částku 2 245 Kč, tj. celkem částku 69 595 Kč a po jeho zesplatnění ještě celkem částku 2 391,33 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný již bezdůvodné obohacení žalobkyni uhradil, nezbylo soudu než žalobu zamítnout, kdy současně soud poukazuje na to, že žalobkyni nenáleží ani smluvní pokuta, náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného, úrok za poskytnutí úvěru ani zákonné úroky z prodlení, a to s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. 13 Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být proto soudem poučena o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané, a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové její chování z procesního hlediska znamená, že ochrany svých procesních práv, kterou jí skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na ni třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Navíc nelze přehlédnout fakt, že řízení je podle § 118b odst. 1 o. s. ř. ze zákona koncentrované a účastníci mohou tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy jen do doby skončení prvního jednání ve věci (pokud neproběhlo přípravné jednání), popř. do konce lhůty, o kterou při jednání přítomný účastník za tím účelem požádá a která mu za tím účelem byla soudem poskytnuta. V daném případě se žalobkyně z konání soudního jednání omluvila. 14 Vzhledem k uvedenému soud uzavřel, že nárok žalobkyně uplatněný touto žalobou není po právu, a proto výrokem I. žalobu v plném rozsahu zamítl. 15 O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když právo na náhradu řízení náleží procesně úspěšné straně. Touto byl v daném případě žalovaný, kterému však v řízení žádné náklady nevznikly, neboť byl po celou dobu soudního řízení zcela nečinný. Z tohoto důvodu rozhodl soud, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.