115 C 22/2023

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Hankovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 50 219 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 180,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 15 180,99 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky a) 19 036,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 40 580 Kč za dobu od [datum] do [datum] ve výši 8 880,26 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 40 241,14 Kč za dobu od [datum] do [datum] ve výši 348,76 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 39 626,01 Kč za dobu od [datum] do [datum] ve výši 375,62 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 38 982,67 Kč za dobu od [datum] do [datum] ve výši 242,83 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 38 631,23 Kč za dobu od [datum] do [datum] ve výši 481,28 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 38 063,55 Kč za dobu od [datum] do [datum] ve výši 288,65 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 37 235,07 Kč za dobu od [datum] do [datum] ve výši 302,53 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 36 710,19 Kč za dobu od [datum] do [datum] ve výši 298,27 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 36 570,33 Kč za dobu od [datum] do [datum] ve výši 1 228,15 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 35 093,22 Kč za dobu od [datum] do [datum] ve výši 598,78 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 34 899,11 Kč za dobu od [datum] do [datum] ve výši 311,91 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 34 794,04 Kč za dobu od [datum] do [datum] ve výši 282,70 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 34 688,97 Kč za dobu od [datum] do [datum] ve výši 263,06 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 34 583,90 Kč za dobu od [datum] do [datum] ve výši 149,86 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 34 478,83 Kč za dobu od [datum] do [datum] ve výši 1 008,51 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 34 216,99 Kč za dobu od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 19 036,01 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, b) 16 002 Kč, c) co do úroku ve výši 90,83% ročně z částky 31 579,75 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 89 683 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1 Žalobkyně se žalobou podanou k Okresního soudu v Jablonci nad Nisou dne [datum] domáhala proti žalovanému zaplacení celkem částky 50 219 Kč s příslušenstvím. Mezi žalobcem, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne [datum]. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 34 000,00 Kč K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne [datum]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 140,02 % p.a. splácet ve 24 měsíčních splátkách ve výši 3 114,00 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2018, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému následně zasláno na dodejku. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr schválit. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobci uhrazeny pouze následující částky: [příjmení] ve výši 3 114,00 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 3 114,00 Kč ze dne 11.02.2019, Částka ve výši 3 114,00 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 3 114,00 Kč ze dne [datum]. Před níže popsaným zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu [číslo] v celkové výši 998,00 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499,00 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek [číslo] u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 2 x 499,00 Kč). Tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalovaného žalobci dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 1 000,00 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200,00 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek [číslo] u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 5 x 200,00 Kč). Tato náhrada nákladů je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky [číslo] splatné dne [datum]. K datu [datum] tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 38 582,08 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. V bodě [číslo] bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne [datum], až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Po zesplatnění celého úvěru byly žalobci uhrazeny pouze následující částky: [příjmení] ve výši 338,86 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 615,13 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 643,34 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 351,44 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 567,68 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 828,48 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 524,88 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 139,86 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 1 477,11 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 194,11 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 105,07 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 105,07 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 105,07 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 105,07 Kč ze dne [datum], [příjmení] ve výši 261,84 Kč ze dne [datum]. Zbývající dlužnou částku žalovaný žalobkyni ani přes výzvu neuhradil. 2 Zástupkyně žalobkyně se z jednání nařízeného na den [datum] řádně omluvila. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil ani nepožádal o odročení jednání. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno fikcí dle § 49 odst. 4 o.s.ř. na adrese trvalého bydliště žalovaného dne [datum]. Soud proto podle § 101 odst. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o. s. ř.), rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právní zástupkyně žalobkyně. 3 Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 4 Mezi účastníky byla dne [datum] písemně sjednána Smlouva o úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 34 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit a zaplatit úroky ve výši 140,02 % ročně. Celková dlužná částka ve výši 74 736 Kč měla být ze strany žalovaného zaplacena formou 24měsíčních splátek po 3 114 Kč. Jako bankovní spojení byl v uzavřené smlouvě u žalovaného uveden účet č. [bankovní účet]. Dokladem o vyplacení úvěru žalobkyně prokázala, že dne [datum] byla na bankovní účet [číslo] [bankovní účet] odeslána pod [variabilní symbol] částka 34 000 Kč. Z listiny označené jako Hodnocení klienta ze dne [datum] je zřejmé, že žalovaný v době sepisu této listiny pracoval u [právnická osoba] & [právnická osoba], s měsíčním příjmem [částka], u výdajů žalovaného byla uvedena částka [částka], splátky u [právnická osoba] činily [částka], náklady na bydlení (nájemné, inkaso) činily [částka], ostatní výdaje (doprava, kurzy, záliby) činily [částka], celkové výdaje částku [částka], volné zdroje [částka]. U kolonky bydlení bylo zaškrtnuto políčko:„ u [role v řízení]“. Z karty klienta pak vyplývají jednotlivé úhrady ze strany žalovaného v celkové výši 18 819,01 Kč. 5 Žalobkyně dále k důkazu předložila úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, výpis záznamů z registru [příjmení], předsmluvní formulář ze dne [datum], informace pro klienty, vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek včetně přílohy, souhlas s kopírováním občanského průkazu, skóre klienta NRKI, Oznámení o schválení úvěru ze dne [datum], splátkový kalendář, kopii poštovní dodejky, výzvu k zaplacení ze dne [datum] a ze dne [datum], Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [datum], Dohodu o změně pracovní smlouvy ze dne [datum] z doby určité na dobu neurčitou u [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova], výplatní pásku s čistou mzdou [částka] za srpen [rok] a výpisy z účtu žalovaného u [příjmení] [příjmení] ze dne [datum] o zaúčtované částce 23 354 Kč a ze dne [datum] o zaúčtované částce 23 028 Kč od [anonymizováno] P [anonymizována dvě slova]. 6 Právní vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále se na daný právní vztah vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění ke dni 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7 Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že v daném případě nemá za prokázáno splnění povinnosti žalobkyně dostatečně zkoumat úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 86 zák. o spotřebitelském úvěru. Ze strany poskytovatele úvěru je nezbytné zkoumat důkladně nejen příjmovou složku žadatele o úvěr, tj. existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání, výši průměrné mzdy apod., ale i složku výdajovou, tj. náklady na bydlení, dopravu, běžné výdaje, závazky či dokonce případné exekuční či insolvenční řízení žadatele. Poskytovatel úvěru má tedy na základě zhodnocení příjmů a výdajů žadatele povinnost s odbornou péčí posoudit, zda žadatel (dlužník) nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si nechá od dlužníka doložit. V listině označené jako Hodnocení klienta sice byly uvedeny informace poskytnuté poskytovateli úvěru ze strany žalovaného, tj. jeho příjmy a výdaje, nebyly však provedeny žádné kroky směrem k prověření správnosti a pravdivosti takových údajů, kdy z této z listiny není zřejmé, na základě jakých, žalovaným předložených, dokumentů žalobkyně vycházela, a to především ve vztahu k výdajové stránce žalovaného. Předložení změny pracovní smlouvy z doby určité na dobu neurčitou, výplatní pásky a výpisů z účtu se zaúčtovanými příchozími výplatami mezd, nelze považovat za splnění povinnosti žalobkyně řádně prověřovat celkové majetkové poměry žalovaného. Žalobkyně především dostatečně neprověřila výdaje žalovaného, které jsou nadto dle názoru soudu podhodnocené, a to zejména pokud se týká uvedených nákladů na bydlení, inkasa, dopravy a ostatního, kdy měsíční výdaje žalovaného byly stanoveny na částku životního minima ve výši 3 410 Kč. Z přehledu výdajů nejsou patrné žádné konkrétní pravidelné výdaje žalovaného, kdy je nutné uvažovat alespoň o základních pravidelných a nezbytných výdajích, které lze předpokládat u každého spotřebitele. Rovněž z předložené listiny není jasné, jak byla zhodnocena poskytovatelem úvěru rezerva v uváděné výši pouze 1 000 Kč. Z listiny hodnocení klienta dále vyplývá, že žalovaný splácí žalobkyni rovněž částku 10 389 Kč, aniž by žalobkyně tvrdila, jaká byla platební morálka žalovaného z jiného/jiných poskytnutého/poskytnutých úvěru/úvěrů a zda a jakým způsobem žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného tuto skutečnost zohlednila. Tzv. scoringová karta je sama o sobě bez důkazní hodnoty, kdy není zřejmé, na základě jakých skutečností žalobkyně k uvedené hodnotě dospěla, ani jaké závěry z výsledku učinila. Lze uzavřít, že žádné hodnověrné zkoumání majetkové situace žalovaného z předložených dokumentů nevyplývá, kdy zcela absentují podklady k hodnocení výdajové stránky žalovaného. Soud konečně konstatuje, že žalobkyně rovněž neprokázala, že by informace poskytnuté žalovaným byly prověřovány v příslušných registrech či rejstřících, kdy žalobkyně k důkazu předložila pouze výpis ze seznamu SOLUS a skóre klienta z registru NRKI, přičemž z těchto výpisů není zřejmý jakýkoliv výsledek těchto lustrací. 8 V souvislosti s právě uvedeným pak vyvstává otázka, zda neplatnost smlouvy o úvěru je pouze relativní, jak naznačuje ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění do [datum], nebo se jedná o neplatnost absolutní. Soud má za to, že uvedené ustanovení nechrání pouze spotřebitele, na jehož ochranu je citované ustanovení určeno, ale zprostředkovaně i další subjekty. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 požadavky na prověření úvěruschopnosti chrání zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nadto s ohledem na důvodovou zprávu k zákonu č. 96/2022 Sb., jímž byl novelizován § 87 zákona č. 257/2016 Sb. a jímž byla v případě nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr zakotvena právě neplatnost absolutní, má soud za to, že je třeba uplatnit ust. § 588 o. z. a přihlédnout k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti. 9 Vzhledem k výše uvedenému nelze než dospět k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění do [datum] a ust. § 588 o. z. absolutně neplatná. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru bylo na místě právní vztah mezi účastnicemi posoudit dle ustanovení o. z. upravujících bezdůvodné obohacení. Soud současně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého je účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. 10 Soud dále konstatuje, že i kdyby byla ze strany žalobkyně řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného a smlouva o úvěru by tedy byla platně uzavřena, ujednání o zápůjční úrokové sazbě ve výši 140,02 % by bylo v souladu s ust. § 588 o. z. neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v tomto smyslu odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o úvěru. Podle systému [příjmení] [jméno] národní banky průměrná výše úrokových sazeb v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru, tedy v říjnu roku 2019 s fixací sazby od 1 roku do 5 let, činila 8,29 %. Jako přiměřený by tak bylo možno shledat úrokovou sazbu ve výši okolo 25 % ročně (3x 8,29 %). S ohledem na neplatnost ujednání o sjednané úrokové sazbě by tak bylo třeba za absolutně neplatnou považovat celou smlouvu o úvěru, kdy soud současně poukazuje na skutečnost, že smlouva byla sjednána za situace, kdy žalovaný byl vzhledem k žalobkyni v postavení spotřebitele. Ze shora uvedených důvodů proto nelze akceptovat ani v žalobě požadovanou úrokovou sazbu v nižší výši 90,83%, než byla sjednána ve smlouvě o úvěru. 11 Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta prvá o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 12 Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že žalovanému byla ze strany žalobkyně bezhotovostním převodem na účet poskytnuta částka ve výši 34 000 Kč. S ohledem na to, že žalobkyně plnila – poskytla žalovanému peněžitou částku ve výši 34 000 Kč, aniž by byl mezi stranami platně sjednán závazek, je třeba nárok žalobkyně posuzovat jako nárok vyplývající z titulu bezdůvodného plnění, kdy v souladu s ust. § 2993 věta prvá o. z. má žalobkyně proti žalovanému právo na vrácení toho, co žalobkyně žalovanému plnila. Žalobkyně by tak měla nárok na vrácení částky 34 000 Kč, avšak žalobkyně tvrdila, že do data zesplatnění úvěru uhradil žalovaný 4x částku 3 114 Kč, tj. 12 456 Kč a po zesplatnění úvěru dále částku v celkové výši 6 363,01 Kč Celkem tedy byla ze strany žalovaného žalobkyni uhrazena částka 18 819,01 Kč. Úhrada této částky rovněž vyplývá z předložené karty klienta. Vzhledem k tomu tedy byla žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení výrokem I. přiznána částka 15 180, 99 Kč (rozdíl mezi částkou 34 000 Kč a částkou 18 819,01 Kč), když ve zbytku byla žaloba výrokem II. zamítnuta, kdy současně soud poukazuje na to, že žalobkyni nenáleží ani smluvní pokuta, náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného, úrok za poskytnutí úvěru, a to s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. 13 Žalovaný dluh řádně a včas neuhradil a je tedy ve smyslu § 1968 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.) v prodlení. Podle § 1970 o. z. je žalobce v takovém případě oprávněn požadovat úhradu úroku z prodlení, a to ve výši dohodnuté účastníky smlouvy, popřípadě stanovené nařízením vlády, jestliže k uzavření dohody o výši úroků nedošlo. V daném případě nebyla výše úroků smluvena. Žalobkyni proto přísluší úrok z prodlení ve výši stanovené v ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní upomínkou z [datum] k úhradě dlužné částky do 15 dnů od data odeslání této upomínky. Poštovním podacím archem ze dne [datum] žalobkyně osvědčila odeslání upomínky žalovanému. Poslední den k dobrovolné úhradě dlužné částky připadl na [datum], ode dne následujícího, tj. ode dne [datum], se ocitl žalovaný s úhradu dlužné částky v prodlení. 14 Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být proto soudem poučena o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané, a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové její chování z procesního hlediska znamená, že ochrany svých procesních práv, kterou jí skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na ni třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Navíc nelze přehlédnout fakt, že řízení je podle § 118b odst. 1 o. s. ř. ze zákona koncentrované a účastníci mohou tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy jen do doby skončení prvního jednání ve věci (pokud neproběhlo přípravné jednání), popř. do konce lhůty, o kterou při jednání přítomný účastník za tím účelem požádá a která mu za tím účelem byla soudem poskytnuta. V daném případě se žalobkyně z konání soudního jednání omluvila. 15 O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když právo na náhradu řízení náleží procesně převážně úspěšné straně. Touto byl v daném případě žalovaný, neboť žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 50 219 Kč s příslušenstvím, úspěšná však byla pouze co do částky 15 180,99 Kč s příslušenstvím, což představuje bez dalšího bližšího dopočtu žalovaného příslušenství ke dni rozhodnutí soudu úspěch žalobkyně v rozsahu cca. 30% a úspěch žalovaného 70%. Žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, neboť byl po celou dobu soudního řízení zcela nečinný. Z tohoto důvodu rozhodl soud, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.