115 C 5/2020

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní titul Petrou Hankovou ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce zastoupený advokátkou titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem ulice a číslo , PSČ obec - část obce zastoupená advokátem titul titul . jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 50 000 Kč za dobu od 5. 3. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 43 301,70 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám [anonymizováno] [titul]. [jméno] [příjmení]. 1 Žalobou podanou u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou dne 16. 3. 2020 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně za dobu od 5. 3. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že je majitelem účtu [anonymizována tři slova] č. [bankovní účet] vedeného u společnosti [právnická osoba], [IČO]. Dále uvedl, že v době od 15. 3. 2016 do 6. 6. 2017 se žalobce nacházel ve [anonymizována dvě slova], od 3. 8. 2016 do 16. 3. 2017 měla dispoziční oprávnění k uvedenému účtu i žalovaná. Dne 23. 1. 2017 žalovaná na pobočce banky [anonymizováno] na adrese [ulice a číslo] [obec], tedy bez použití platební karty, vybrala bez vědomí žalobce z výše uvedeného účtu hotovost 50 000 Kč, tj. v době, kdy byl žalobce ve [anonymizována dvě slova] a kdy žalovaná měla dispoziční oprávnění k účtu. K tomuto výběru hotovosti žalovaná neměla žádný právní důvod. Žalobce vyzval žalovanou dopisem ze dne 27. 2. 2020 k vrácení žalované částky do 4. 3. 2020, žalovaná však žalobci dlužnou částku nezaplatila. 2 Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila, uvedla, že žalobce udělil žalované dne 22. 6. 2016 plnou moc k nakládání s peněžními prostředky na účtu č. [bankovní účet]. Dále vznesla námitku promlčení, neboť k výběru došlo dne 23. 1. 2017 a žalobce si po udělení plné moci k nakládání s peněžními prostředky musel být vědom skutečnosti, že žalovaná bude s peněžními prostředky na účtu nakládat. Žalovaná na základě domluvy s žalobcem prováděla za něho platby, které žalovaný učinit nemohl. Například úhradu pojistného dne 30. 5. 2017 a 6. 12. 2015 (214 Kč a 6 693 Kč), povinného ručení dne 17. 3. 2017 (3 558 Kč), platbu vůči [anonymizováno] službám [územní celek] červen 2017 (3 419 Kč), platbu za místní poplatek 22. 2. 2017 (560 Kč) či platbu za [anonymizováno] 6. 4. 2017 (950 Kč). Prováděla platby výživného vůči matce jeho dítěte ([jméno] [anonymizováno], 3 000 Kč ve dnech: 24. 1. 2017, 22. 2. 2017, 17. 3. 2017, 6. 4. 2017, 11. 5. 2017). Kupovala mu psací potřeby 31. 3. 2017 (782 Kč), opasek 5. 4. 2017 (399 Kč), košili 4. 4. 2017 (1 822 Kč). Žalovaná žalobci dále nakupovala věci, které mu zasílala do [anonymizováno] formou balíků. Konečně poukázala, že žalobci nic nedluží, naopak žalobce dluží žalované, neboť vložila ve prospěch jeho účtu [bankovní účet] dne 4. 7. 2017 částku ve výši 200 000 Kč a toto plnění je třeba považovat za plnění bez právního důvodu. Protože žalovaná neměla zájem vyvolávat další spory s žalobce, tak po něm tuto částku nepožadovala. V rámci své procesní obrany žalovaná vznesla z procesní opatrnosti kompenzační námitku ve výši 50 000 Kč. 3 V replice ze dne 23. 7. 2020 žalobce uvedl k námitce promlčení vznesené žalovanou, že se od 15. 3. 2016 do 6. 6. 2017 nacházel ve [anonymizována dvě slova], neměl tedy přímou možnost kontroly, jak žalovaná využívá dispozičního oprávnění k účtu žalobce. Od 16. 3. 2017 přestala mít žalovaná dispoziční oprávnění k účtu žalobce a začala ho mít paní [celé jméno svědkyně], [datum narození], a to právě mimo jiné za účelem prověření, jak žalovaná nakládala s peněžními prostředky žalobce. Teprve prostřednictvím [celé jméno svědkyně] mohl žalobce ve [anonymizována dvě slova] provést kontrolu svého účtu. [celé jméno svědkyně] navštívila žalobce ve [stát. instituce] až dne 20. 4. 2017. Až od tohoto dne se žalobce mohl dozvědět, že k bezdůvodnému obohacení došlo. Potvrdil, že žalovaná měla dispoziční oprávnění k účtu žalobce za účelem, aby mohla za žalobce na základě jeho pokynů provádět platby, což však neznamená, že žalovaná mohla s peněžními prostředky žalobce volně nakládat. K výběru hotovosti ve výši 50 000 Kč dne 23. 1. 2017 žalovaná neměla žádný právní důvod, což ostatně ani sama netvrdí. K námitce započtení uvedl, že tato je v prvé řadě nekonkrétní, neboť obsahuje pouze právní hodnocení (plnění bez právního důvodu), nikoliv ale již skutkové okolnosti, na základě kterých by šlo učinit závěr, že se jedná o bezdůvodné obohacení. Žalobce popřel, že by vůči němu žalovaná měla pohledávku ve výši 200 000 Kč, kterou měla dne 4. 7. 2017 vložit na jeho účet. Tvrzená pohledávka žalované tak není ve smyslu ustanovení § 1987 občanského zákoníku způsobilá k jednostrannému započtení. K tomu pro srovnání žalobce citoval rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. 11. 2015, sp. zn. 6 C 150/2015, publikovaný v Souboru rozhodnutí soudů ČR nižších stupňů dle NOZ a ZOK. 4 Vzhledem k tomu, že tvrzená pohledávka žalované nepřevyšuje pohledávku žalobce, posoudil ji soud jako obranu žalované proti podané žalobě dle ust. § 98 o.s.ř., se kterou se vypořádal v odůvodnění rozsudku (viz. odstavci 58. - 67. rozsudku níže). 5 Na základě posouzení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti v souladu s ust. § 132 o.s.ř. zjistil soud tento skutkový stav: 6 Dopisem ze dne 27. 2. 2020 vyzval žalobce žalovanou k zaplacení částky 50 000 Kč do 4. 3. 2020, poštovním podacím lístkem a výpisem z aplikace PoštaOnline má soud za osvědčeno, že výzvu žalobce žalované zaslal a tato byla dne 3. 3. 2020 žalované dodána. 7 Z potvrzení [právnická osoba] ze dne 3. 12. 2018, že žalobce je majitelem účtu: [anonymizována tři slova] v CZK číslo [bankovní účet]. Dále, že žalobce má k tomuto účtu dispoziční oprávnění od 1. 1. 2014, [celé jméno svědkyně], [datum narození] má k tomuto účtu dispoziční oprávnění od 16. 3. 2017 a konečně, že [celé jméno žalované], [datum narození] měla k výše uvedenému účtu dispoziční oprávnění od 3. 8. 2016 do 16. 3. 2017. 8 Z usnesení [název soudu] ze dne 17. 3. 2016, č.j. [číslo jednací], že žalobce byl [anonymizováno] do [anonymizováno] s tím, že lhůta trvání [anonymizováno] se počítá od [datum] od [údaj o čase] hodin. Usnesení nabylo právní moci dne 18. 4. 2016. [Anonymizovaný odstavec.] 10 Z výpisu z účtu vedeného u [právnická osoba] na jméno žalobce č. ú. [bankovní účet] v období 1. 1. 2017 do 31. 1. 2017, že dne 23. 1. byl realizován výběr hotovosti ve výši 50 000 Kč. [Anonymizovaný odstavec.] 12 Dopisem ze dne 24. 5. 2017 adresovaným žalovanému zaslala pojišťovna žalovanému údaje pro placení pojistného ve výši 214 Kč se splatností 19. 6. 2017. Z poštovní poukázky typu A je zřejmé, že částka 214 Kč byla dne 30. 5. 2017 zaplacena ve prospěch [právnická osoba] Jako odesílatel byl označen žalovaný. 13 [právnická osoba] dopisem upozornila žalovaného na datum splatnosti pojistného ve výši 6 693 Kč do 10. 12. 2016. Z poštovní poukázky typu A je zřejmé, že částka 6 693 Kč byla dne 6 12. 2016 zaplacena ve prospěch [právnická osoba]. Jako odesílatel byl označený žalovaný. 14 [právnická osoba] vyzvala žalovaného k zaplacení splátky pojistného ve výši 3 558 Kč se splatností dne 17. 4. 2017. Z poštovní poukázky typu A je zřejmé, že částka 3 588 Kč byla dne 17. 3. 2017 zaplacena ve prospěch [právnická osoba]. Jako odesílatel byl označen žalovaný. 15 Z faktury č. FV [číslo], že byla vystavena 31. 5. 2017 [anonymizováno] službami [územní celek] s.r.o. na částku 3 419 Kč, se splatností dne 19. 6. 2017. 16 Z příjmového daňového dokladu, že byl vystaven dne 22. 2. 2017 [územní celek] na částku 560 Kč za místní poplatek za odpady 2017, jako poplatník byl v dokladu označen žalovaný. 17 Z poštovních poukázek typu C s datem podání 22. 2. 2017, 17. 3. 2017, 24. 1. 2017, 6. 4. 2017 a 11. 5. 2017 je zřejmé, že všemi došlo k úhradě částky po 3 000 Kč ve prospěch [jméno] [příjmení]. Jako odesílatel byl označen žalovaný. 18 Z poštovní poukázky typu A s datem podání 24. 1. 2017, že touto došlo k úhradě částky 950 Kč ve prospěch [územní celek]. 19 Z daňového dokladu [číslo], že byl vystaven dne 31. 3. 2017 [právnická osoba] – [anonymizováno] [obec] na částku 782 Kč. 20 Z paragonu ze dne 4. 4. 2017, že byl vystaven na částku 1 882 Kč za nákup 2 ks košilí v obchodě [jméno] [anonymizováno] a ze dne 5. 4. 2017, že byl vystaven v tomtéž obchodě na částku 399 Kč za nákup opasku. 21 [příjmení] mocí ze dne 22. 6. 2016 zmocnil žalobce, jako majitel účtu č. [bankovní účet], žalovanou k tomu, aby za zmocnitele uvedením do podpisových vzorů k účtu č. [bankovní účet] zmocnil k nakládání s peněžními prostředky na tomto účtu žalovanou a dále uvedením do elektronického dispozičního oprávnění k účtu č. [bankovní účet] zmocnil k nakládání s peněžními prostředky na tomto účtu žalovanou. Tato plná moc byla vystavena s platností 3 měsíců ode dne jejího vystavení. 22 Z potvrzení [právnická osoba], že dne 4. 7. 2017 byla ve prospěch účtu č. [bankovní účet] vložena částka 200 000 Kč. 23 Z daňového dokladu ze dne 3. 6. 2017, že byl vystaven [právnická osoba] [obec], spol. s r.o. na částku 12 648 Kč. 24 Z daňového dokladu ze dne 12. 12. 2016, že jej vystavila společnosti [právnická osoba] na částku 4 999 Kč a 999 Kč, jako adresát zásilky byla označena žalovaná. 25 Z daňového dokladu ze dne 4. 11. 2016, že jej vystavila [právnická osoba] Sport na částku 3 301 Kč. 26 Z potvrzení [právnická osoba], že dne 29. 9. 2016 byla na vrub účtu č. [bankovní účet] vyplacena částka 30 000 Kč. [Anonymizovaný odstavec.] 28 Z výpisu z účtu vedeného u [právnická osoba] na jméno žalované, č. účtu: [bankovní účet], že dne 13. 6. 2017 byl proveden výběr hotovosti ve výši 10 000 Kč. 29 Žalovaná dále k důkazu předložila výplatní pásky za měsíc duben až prosinec 2016, z nichž vyplývá výše čisté mzdy žalované v rozmezí cca. 10 [anonymizováno] – [částka]. Dále předložila výplatní pásky za období ledna – května 2017, z nichž vyplývá výše čisté mzdy žalované okolo [částka]. 30 Z listiny označené jako kvitance, že jí žalovaná potvrdila, že dne 20. 5. 2017 převzala od [jméno] [příjmení] částku ve výši 30 000 Kč vycházející z poskytnutých finančních prostředků na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 30. 6. 2016. 31 Z poštovních poukázek typu C s datem podání 20. 4. 2016, 25. 5. 2016, 27. 6. 2016, 29. 8. 2016, 17. 10. 2016, 14. 12. 2016, 15. 11. 2016 je zřejmé, že všemi došlo k úhradě částky po 3 000 Kč ve prospěch [jméno] [příjmení]. Jako odesílatel byl označen žalovaný. [ulice] poukázkou typu C s datem podání 29. 7. 2016 byla realizována platba ve výši 5 000 Kč ve prospěch [jméno] [příjmení]. Jako odesílatel byl označen žalovaný. 32 Poštovní poukázkou typu A byla dne 16. 5. 2016 realizována platba ve výši 1 971 Kč ve prospěch Finančního úřadu pro [územní celek] spočívající v dani z nemovitosti. 33 Žalobce k důkazu doložil v rámci písemného podání ze dne 22. 3. 2021 totožné daňové doklady, jako předložila soudu k důkazu žalovaná, a to dopis [právnická osoba] ze dne 29. 11. 2016 s upozorněním na splatnost splátky pojistného ve výši 6 693 Kč ve lhůtě do 10. 12. 2016, daňový doklad vystavený společností [právnická osoba] na částku 5 998 Kč, poštovní poukázku typu A s datem podání 24. 1. 2017 vystavenou na částku 950 Kč ve prospěch [územní celek], poštovní poukázky typu C vystavené na částky 3 000 Kč s datem podání dne 14. 12. 2016, 24. 1. 2017, 22. 2. 2017, 17. 3. 2017, 11. 5. 2017 ve prospěch [jméno] [příjmení], dále jednu poštovní poukázku s nečitelným datem podání na částku 3 000 Kč ve prospěch [jméno] [příjmení], příjmový pokladní doklad vystavený Městem Želený Brod dne 22. 2. 2017 na částku 560 Kč za místní poplatek – odpady 2017, poštovní poukázku s datem podání dne 17. 3. 2017 na částku 3 558 Kč ve prospěch [právnická osoba], paragony vystavené v obchodě [jméno] [anonymizováno] dne 4. 4. 2017, na částku 1 882 Kč za nákup 2 ks košilí a dne 5. 4. 2017 na částku 399 Kč za nákup opasku, poštovní poukázku typu A s datem podání 30. 5. 2017 na částku 214 Kč ve prospěch [právnická osoba], daňový doklad ze dne 3. 6. 2017 vystavený [právnická osoba] [obec], spol. s r.o. na částku 12 648 Kč a daňový doklad ze dne 4. 11. 2016, vystavený [právnická osoba] Sport na částku 3 301 Kč. 34 Žalobce dále předložil daňový doklad vystavený dne 1. 12. 2016 společností [právnická osoba] na částku 399 Kč, poštovní poukázku typu A s datem podání dne 14. 12. 2016 na částku 400 Kč ve prospěch [příjmení] českého pohraničí, z.s., poštovní poukázku typu A s datem podání 22. 5. 2017 na částku 1 088 Kč ve prospěch Finančního úřadu pro Liberecký kraj (daň z nemovitosti), daňový doklad vystavený dne 23. 5. 2017 [právnická osoba] barev na částku 359 Kč. Zprávu o provedení kontroly anebo čištění spalinové cesty ze dne 27. 5. 2017 na adrese bydliště žalobce [příjmení] [obec a číslo] na částku 400 Kč. 35 Z pokladního dokladu [právnická osoba], že ve prospěch účtu č. [bankovní účet] byla dne 23. 8. 2016 připsána částka 20 080 Kč, dne 31. 1. 2017 částka 13 100 Kč, dne 2. 3. 2017 částka 30 380 Kč, dne 10. 4. 2017 částka 38 700 Kč, dne 16. 5. 2017 částka 25 880 Kč a dne 6. 6. 2017 částka 19 080 Kč. 36 Z listiny předložené žalobcem označené jako pokladní kniha, že dne 22. 3., 7.4., 5.5., 19. 5., 16. 6., 14. 7., 23. 8., 22. 9., 20. 10., 16. 11., 15. 12., 12. 1., 2. 3., 10. 4. a 15. 5. byla v kolonce obsah zápisu uvedena záloha ve výši 20 000 Kč u každého data, vyjma data 15. 5., u kterého byla uvedena částka 15 000 Kč. V poslední kolonce označené jako zůstatek bylo, vyjma data 23. 8., 2. 3., 10. 4. a 15. 5., uvedeno příjmení„ [celé jméno žalované]“, u ostatních kolonek s datem 23. 8., 2. 3., 10. 4. a 15. 5 bylo v poslední kolonce uvedeno„ na účet“. 37 Žalobce dále předložil listiny obsahující vyúčtování různých částek s ručně dopsanými poznámkami, a to s datem 16. 11. 2016, 15. 12. 2016, 30. 1. 2017, 2. 3. 2017, 10. 4. 2017, 15. 5. 2017. 38 Konečně žalobce předložil k důkazu kopie poštovních obálek s datem podání 25. 1. 2017, 6. 4. 2017, 3. 6. 2017 adresované paní [jméno] [celé jméno svědkyně], na adresu [adresa svědkyně], [ulice a číslo], [obec]. 39 Soud konečně při jednání dne 21. 4. 2021 provedl k návrhu žalobce důkaz svědeckou výpovědí paní [celé jméno svědkyně], ze které zjistil, že svědkyně zná oba účastníky, žalobce je její kolega ze zaměstnání. Uvedla, že účastníci řízení jsou bývalí manželé, když se rozvedli, tak se žalobce hodně staral o jejich [anonymizována dvě slova] [jméno], když byl žalobce ve [anonymizováno], tak mu žalovaná pomáhala a převzala péči o syna, vypadalo to tak, že se dají eventuálně opět dohromady, avšak někdy kolem Vánoc 2016 se žalobce dozvěděl, že žalovaná má po celou dobu jiného partnera. Dále uvedla, že když byl žalobce ve [anonymizováno], tak se žalovaná starala o stavení žalobce v [příjmení] [jméno], starala se rovněž o to, aby synové žalobce z předchozích vztahů měli včas alimenty, k čemuž žalovaná vyplňovala složenky, které jí svědkyně následně proplácela. Popsala, že ji žalobce požádal, aby žalované finančně pomáhala, advokát žalobce předal na počátku [anonymizováno] žalobce svědkyni lístek od žalobce s tím, nechť svědkyně dává žalované každý měsíc částku 40 000 Kč. Prostřednictvím advokáta žalobci vzkázala, že je to hodně peněz a že svědkyně bude dávat žalované částku 20 000 Kč a zbývající částky, že jí bude dávat oproti předloženým účtům. Následně žalované měsíčně vyplácela 20 000 Kč buď v hotovosti, nebo převodem na účet a dále proplácela žalované účty, které jí žalovaná předkládala. Pokud se týká listiny předložené žalobcem označené jako pokladní kniha, svědkyně uvedla, že tuto listinu vyplňovala, vyjma poslední kolonky označené jako„ zůstatek“, kdy podpisy uvedené v této kolonce jsou žalované, která před svědkyní převzetí částek podepisovala. Uvedla, že na počátku [anonymizováno] žalobce chtěl, aby se mu starala žalovaná o účet, což svědkyně pomáhala zařizovat, po události mezi účastníky mezi Vánocemi a Silvestrem, tj. někdy v lednu, či únoru žalobce po svědkyni chtěl, aby se okamžitě zrušil přístup žalované na účet žalobce. Následně měla dispoziční oprávnění k účtu žalobce svědkyně, zároveň jí byly předloženy veškeré výpisy z účtu žalobce od doby trvání jeho vazby, tj. od března až někdy do ledna či února, svědkyně prošla výpis po výpise a vypracovala tabulku o odchozích a příchozích platbách, kdy ve výpise za září narazila na výběr částky 30 000 Kč a dále ve výpise z ledna či února narazila na výběr částky 50 000 Kč, tyto výběry zanesla do tabulky, kterou poslala přes právníka žalobci, který říkal, že o výběru částky 30 000 Kč ví, o 50 000 Kč neví nic. O výběru částky 50 000 Kč informovala žalobce prostřednictvím právníků někdy v lednu či únoru, uvedla, že si přesně nepamatuje, kdy to bylo, avšak bylo v tom měsíci, či nejpozději v měsíci následujícím, od té doby, co bylo svědkyni dáno dispoziční oprávnění k účtu žalobce. Konečně uvedla, že peníze, které svědkyně žalované vyplatila, jí poté žalobce vrátil, a to patrně z vyrovnání, které žalobce obdržel jako náhradu za ušlý zisk. 40 Po právní stránce je třeba na danou věc aplikovat ust. § 2991 odst. 1, 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o.z.), podle kterého, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kde získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám. 41 Primárním definičním znakem bezdůvodného obohacení a předpokladem vzniku práva na jeho vydání je nabytí obohacení. Obohacení lze vymezit jako stav: a) ve kterém se majetková sféra osoby rozšířila (její aktiva narostla obdržením určité hodnoty) nebo b) v němž se majetková sféra osoby nezmenšila, ač se zmenšit měla (nenastal pokles jejích aktiv, k němuž by jinak došlo, tj. nebyla nucena vynaložit prostředky, ač tak za řádného běhu okolností musela učinit). 42 Žaloba spočívala na skutkovém základě, že žalovaná, co by osoba s dispozičním oprávněním k účtu žalobce, vybrala bez vědomí žalobce dne 23. 1. 2017 finanční hotovost ve výši 50 000 Kč, aniž k tomu měla jakýkoli právní důvod. 43 Účastníci učinili nesporným výběr částky žalovanou z účtu žalobce ve výši 50 000 Kč dne 23. 1. 2017. 44 Soud se nejprve zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovanou v podání ze dne 11. 6. 2020, odůvodněnou tím, že žalobce si musel být po udělení plné moci k nakládání s peněžními prostředky vědom skutečnosti, že žalovaná bude s peněžními prostředky nakládat, a dospěl k závěru, že tato námitka žalované není důvodná. 45 Podle ust. § 619 odst. 1 o.z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle ust. § 619 odst. 2 o.z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. 46 Podle ust. 621 o.z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. 47 Podle ust. 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky. 48 V daném případě došlo žalovanou k výběru žalované částky dne 23. 1. 2017. Žaloba byla u soudu podána dne 16. 3. 2020. Soud má po provedeném dokazování za prokázáno, že žalobce se nacházel ve výkonu [anonymizováno] na základě usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], lhůta trvání [anonymizováno] se žalobci počítala od [datum]. V době výběru sporné částky, tj. dne 23. 1. 2017 se žalobce prokazatelně stále nacházel ve vazbě, ze které byl propuštěn až na základě usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Z přehledu návštěv realizovaných ve [stát. instituce] vyplývá, že poslední realizovaná návštěva u žalobce ve [anonymizováno] proběhla dne [datum]. Žalobce tvrdil, že se až od paní [celé jméno svědkyně], která začala mít dispoziční oprávnění k účtu žalobce dne 16. 3. 2017, v rámci její návštěvy u žalobce ve [anonymizováno] dne 20. 4. 2017 mohl dozvědět, že došlo k bezdůvodnému obohacení. Svědkyně [celé jméno svědkyně] uvedla, že si přesně nepamatuje, kdy žalobce prostřednictvím jeho právníků informovala o výběru částky 50 000 Kč s tím, že to bylo v tom měsíci, či nejpozději v měsíci následujícím od té doby, co bylo svědkyni dáno dispoziční oprávnění k účtu žalobce. Z potvrzení [právnická osoba] ze dne 3. 12. 2018 vyplývá, že [celé jméno svědkyně] měla k tomuto účtu dispoziční oprávnění od 16. 3. 2017. Žalobce neprokázal, že se dozvěděl o výběru částky 50 000 Kč až dne 20. 4. 2017. Podle obsahu spisu se žalobce tedy mohl teoreticky dozvědět o výběru sporné částky nejdříve dne 16. 3. 2017, tedy dne, od kterého měla svědkyně dispoziční oprávnění k účtu žalobce, tedy i přístup k přehledům o platebních transakcích na účtu žalobce. Po výběru sporné částky již žalovaná nebyla u žalobce na návštěvě ve [anonymizováno] a svědkyně byla od trvání jejího dispozičního oprávnění poprvé u žalobce na návštěvě ve [anonymizováno] dne 20. 4. 2017. I kdyby se žalobce teoreticky dozvěděl o výběru sporné částky již dne 16. 3. 2017, což se z časového hlediska jeví s ohledem na [anonymizována dvě slova] žalobce jako velmi nepravděpodobné, i tak by byla žaloba u soudu podána včas, tedy v zákonné tříleté promlčecí lhůtě. Břemeno důkazní o promlčení žalobcova nároku, tedy o dřívější vědomosti žalobce o výběru sporné částky než dne 16. 3. 2017, tedy o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení a osobě povinné k jeho vydání, tížilo stranu žalovanou. Důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, pro nečinnost účastníka nebo vůbec (objektivně vzato) nemohla být prokázána a kdy tedy výsledky zhodnocení důkazů neumožňují soudu přijmout závěr ani o pravdivosti této skutečnosti, ani o tom, že by tato skutečnost byla nepravdivá. Důkazní břemeno je institutem procesního práva, který stíhá toho účastníka, v jehož zájmu je, aby určitá skutečnost, rozhodná podle hmotného práva a účastníkem tvrzená, byla v řízení prokázána v tom smyslu, aby ji soud uznal za pravdivou. Stíhá-li důkazní břemeno toho účastníka (nestanoví-li právní předpis jinak), jemuž je existence skutečnosti, o níž tvrdí, že nastala, ku prospěchu, pak v případě námitky promlčení nese také tento účastník (v souzené věci žalovaná) důkazní břemeno o skutečnostech, s nimiž zákon spojuje počátek a běh promlčecí doby. Za situace, kdy žalovaná v souzené věci uplatnila námitku promlčení žalobního nároku, nesla tudíž také z toho vyplývající důkazní břemeno o tom, že došlo k promlčení žalobního nároku (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2005, sp.zn. 32 Odo 204/2005 usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2836/2015), tzn., aby soud mohl posoudit nárok žalobce v posuzovaném případě za promlčený a žalobu tedy z tohoto důvodu bez dalšího zamítnout, žalovaná by musela prokázat, že žalobce se dozvěděl o výběru částky 50 000 Kč žalovanou dříve než 16. 3. 2017, o čemž byla žalovaná při jednání soudu dne 24. 2. 2021 poučena dle ust. § 118a odst. 1,3 o.s.ř. V písemném vyjádření k výzvě soudu ze dne 20. 3. 2021 žalovaná uvedla, že toto není žalovaná schopna prokázat. Námitku promlčení tedy soud neshledal jako důvodnou. 49 Pokud se týká obrany žalované, že měla dispoziční oprávnění k účtu žalobce na základě udělené plné moci ze strany žalobce, která opravňovala žalovanou k nakládání s veškerými finančními prostředky žalobce, a tedy si žalobce musel být vědom toho, že žalovaná bude s peněžními prostředky na účtu nakládat, soud uvádí následující. 50 Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2771/2009, ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1622/2009, a ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3315/2012) peníze složené na běžném účtu jsou v majetku peněžního ústavu, zatímco majitel účtu je nadán toliko pohledávkou, jíž koresponduje povinnost banky uskutečňovat v souladu s jeho příkazy převody či výplaty předmětných aktiv. Finanční instituci pak mohou udílet pokyny k uskutečnění peněžních transferů rovněž tzv. osoby s dispozičním právem k účtu, jež vůči bance realizují oprávnění obligační povahy (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2008, sp. zn. 33 Odo 912/2006, či ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 25 Cdo 4185/2014). Existence dispozičního oprávnění má tak zásadní význam ve vztahu k bance, neboť z něj vyplývá povinnost peněžního ústavu uskutečňovat v souladu s příkazy udílenými oprávněnou osobou převody složených finančních prostředků. Ve vztahu mezi majitelem účtu a disponentem však samotná existence dispozičního oprávnění nepředstavuje právní titul pro přesun majetkových hodnot (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2316/2015). Jinak řečeno, dispoziční oprávnění k bankovnímu účtu oprávněné osoby zahrnuje také oprávnění k výběru finančních prostředků, další použití těchto prostředků a oprávněnost takového použití pak však již není otázkou závislou na existenci či rozsahu dispozičního oprávnění k bankovnímu účtu, nýbrž na právních vztazích mezi majitelem účtu a touto oprávněnou osobou (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3832/2014). 51 Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2016, sp.zn. 28 Cdo 3823/2015 se v důsledku transferu prostředků do sféry disponentova věřitele snižují aktiva majitele účtu, z něhož je daný obnos odepisován, a naopak se zlepšuje majetková situace osoby s dispozičním oprávněním, jež je zproštěna pasiva v podobě dluhu, který byl popsaným způsobem uhrazen. Jelikož je uvedený prospěch zřetelně provázán s újmou majitele účtu (v podobě umenšení jeho pohledávky za bankou), jeví se přirozené uzavřít, že při absenci právem aprobovaného důvodu pro tento přesun majetkových hodnot by se mezi ním a disponentem mohl utvořit závazek z bezdůvodného obohacení (potencialitu, že se osobě s dispozičním právem dostane na úkor majitele účtu prospěchu, uskuteční-li bez dohody s ním převod složených prostředků ve prospěch jiného, Nejvyšší soud připustil již např. v rozsudku ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1233/2014). Platí přitom, že sama existence dispozičního oprávnění nezakládá adekvátní titul pro plnění mezi tím, pro koho je účet veden, a subjektem, jemuž je svěřeno právo s prostředky na něm složenými nakládat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2316/2015). 52 Z potvrzení [právnická osoba] ze dne 3. 12. 2018 má soud za prokázáno, že žalobce je majitelem účtu: [anonymizována tři slova] v CZK číslo [bankovní účet] a že žalovaná měla k výše uvedenému účtu dispoziční oprávnění v době od 3. 8. 2016 do 16. 3. 2017, ze kterého dne 23. 1. 2017 vybrala finanční hotovost ve výši 50 000 Kč. 53 Zjištění, že v době, kdy žalovaná spornou částku vybrala z účtu žalobce, trvalo její dispoziční oprávnění k účtu, z něhož 50 000 Kč vybrala, není však pro vyloučení vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalované dostačující (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. 28 Cdo 899/2019 a shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 3823/2015). 54 Aby se žalovaná ubránila podané žalobě, tedy že se na úkor žalobce bezdůvodně neobohatila, muselo by být po provedeném dokazování zjištěno, že se přesun majetkové hodnoty, spočívající ve výběru sporné částky 50 000 Kč, mohl opírat o adekvátní právní důvod, v souladu s nímž by si žalovaná mohla toto plnění ponechat. 55 Při jednání soudu dne 24. 2. 2021 soud žalovanou vyzval mimo jiné k doplnění skutkových tvrzení o tom, jak konkrétně žalovaná s vybranou částkou 50 000 Kč naložila, jakým konkrétním způsobem ji spotřebovala, za jakým účelem a kdy se tak stalo. Žalovaná v podání ze dne 20. 3. 2021 uvedla, že použila částku 50 000 Kč na úhradu pojistného dne 30. 5. 2017 a 6. 12. 2015 (214 Kč a 6 693 Kč), povinného ručení dne 17. 3. 2017 (3 558 Kč), na platbu vůči [anonymizováno] službám [územní celek] (červen 2017, 3 419 Kč), na platbu za místní poplatek (22. 2. 2017, 560 Kč), na platbu za hrobku (6. 4. 2017, 950 Kč), na platbu výživného vůči matce syna žalobce [jméno] ([jméno] [anonymizováno], 3 000 Kč ve dnech: 24. 1. 2017, 22. 2. 2017, 17. 3. 2017, 6. 4. 2017, 11. 5. 2017), na psací potřeby (dne 31. 3. 2017, 782 Kč), na opasek (5. 4. 2017, 399 Kč), košili (4. 4. 2017, 1 822 Kč). Dále na úhradu telefonních karet, známek a dalších věcí, které žalovaná žalobci do [anonymizováno] posílala. Tyto peněžní prostředky byly rovněž použity na zakoupení televize pro syna účastníků řízení (za částku 12 648 Kč dne 3. 6. 2017), na zakoupení oblečení pro syna žalobce [jméno] (za částku ve výši 3 301 Kč, dne 4. 11. 2016) a na zakoupení nábytku pro syna účastníků řízení (5 998 Kč, dne 12. 12. 2016). 56 Při jednání soudu dne 21. 4. 2021 soud žalovanou vyzval k doplnění skutkových tvrzení o konkrétním obsahu domluvy se žalobcem ve vztahu k výběru částky 50 000 Kč, tedy k tomu, zda dal žalobce žalované nějaký konkrétní pokyn, jak má být s částkou 50 000 Kč vybranou dne 23. 1. 2017 naloženo, tedy nechť žalovaná tvrdí a prokáže platný právní titul pro vybrání částky 50 000 Kč. Žalovaná uvedla, že se jednalo o ústní domluvu mezi žalobcem a žalovanou o tom, že bude obstarávat záležitosti žalobce po dobu jeho výkonu [anonymizováno] s tím, že břemeno důkazní žalovaná neunese, neboť se jedná o tvrzení žalované oproti tvrzení žalobce. 57 Soud má za prokázáno, že žalovaná v době, kdy trvalo její dispoziční oprávnění k účtu žalobce, vybrala bez vědomí žalobce dne 23. 1. 2017 finanční hotovost ve výši 50 000 Kč, aniž k tomu měla jakýkoli právní důvod. Za situace, kdy v době výběru částky 50 000 Kč trvalo její dispoziční oprávnění, došlo tímto výběrem k rozšíření majetkové sféry žalované a naopak k neoprávněnému snížení majetkové sféry žalobce ve smyslu pozbytí pohledávky ve výši vybrané částky, kterou v době výběru žalobce disponoval vůči bance, u které měl svůj účet veden. Jiná situace by byla, pokud by žalovaná v době výběru sporné částky neměla již dispoziční oprávnění, pak by byla situace odlišná a teprve by bylo možné hovořit o tom, že žalovaná se obohatila na úkor banky, nikoli na úkor žalobce (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2015, sp.zn. 28 Cdo 2316/2015). Z potvrzení [právnická osoba] ze dne 3. 12. 2018 má soud za prokázáno, že žalovaná měla k účtu žalobce dispoziční oprávnění v době od 3. 8. 2016 do 16. 3. 2017, tedy i dne 23. 1. 2017, kdy vybrala finanční hotovost ve výši 50 000 Kč. Tím je tedy bezesporu dána aktivní legitimace žalobce v řízení. Žalované se nepodařilo prokázat právní důvod peněžitého plnění, dle jejího tvrzení se jednalo o realizaci různých plateb po dobu [anonymizována dvě slova] žalobce. Otázka rozložení důkazního břemene ve sporech o vydání bezdůvodného obohacení byla vyřešena judikaturou Nejvyššího soudu. Na žalované tedy v posuzovaném případě bylo tvrdit a prokazovat existenci právního důvodu, na základě něhož si směla peněžní prostředky ponechat (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2020, sp.zn. 28 Cdo 1991/2020). Pokud se týká předložených účtů a složenek ze strany žalované, je třeba nejprve poukázat na časová i věcná hlediska. K výběru částky 50 000 Kč došlo žalovanou dne 23. 1. 2017, žalovaná k výzvě soudu (viz. odstavec 55. rozsudku shora) doložila úhrady dne 30. 5. 2017 a 6. 12. 2016 (214 Kč a 6 693 Kč), 17. 3. 2017 (3 558 Kč), červen 2017 (3 419 Kč), 22. 2. 2017 (560 Kč), 6. 4. 2017 (950 Kč), 24. 1. 2017, 22. 2. 2017, 17. 3. 2017, 6. 4. 2017, 11. 5. 2017 (3 000 Kč), 31. 3. 2017 (782 Kč), 5. 4. 2017 (399 Kč), 4. 4. 2017 (1 822 Kč), 3. 6. 2017 (12 648 Kč), 4. 11. 2016 (3 301 Kč) a 12. 12. 2016 (5 998 Kč). K některým úhradám došlo ze strany žalované tedy ještě před samotným výběrem částky 50 000 Kč, k ostatním (vyjma úhrady 3 000 Kč dne 24. 1. 2017) z časového hlediska zase déle. Za stěžejní je třeba považovat, že žalobce předložil shodné účty a složenky, jako předložila žalovaná (vyjma daňového dokladu č. FV [číslo] ze dne 31. 5. 2017 na částku 3 419 Kč a daňového dokladu [číslo] ze dne 31. 3. 2017 na částku 782 Kč), čemuž plně koresponduje tvrzení žalobce o tom, že veškeré výdaje žalované byly žalované hrazeny na základě pokynu žalobce, a to paní [celé jméno svědkyně], které žalovaná za tímto účelem předávala účtenky k proplacení. Svědkyně v rámci svědecké výpovědi uvedla, že žalované vyplácela na základě pokynu od žalobce měsíčně jednak částku 20 000 Kč bez dalšího a dále jí proplácela veškeré výdaje, které žalovaná vynaložila, a to oproti předloženým dokladům, a to až do celkové měsíční částky 40 000 Kč. Žalovaná tato plnění bez dalšího přijímala, jak vyplývá z pokladních dokladů [právnická osoba] ze dne 23. 8. 2016, 31. 1. 2017, 2. 3. 2017, 10. 4. 2017, 16. 5. 2017 a 6. 6. 2017, jakož i z listiny označené jako pokladní kniha, kdy žalovaná (jak vyplývá z výslechu svědkyně) stvrdila svým podpisem vyplacení částek 20 000 Kč dne 22. 3., 7. 4., 5. 5., 19. 5., 16. 6., 14. 7., 22. 9., 20. 10. 16 11., 15. 12. a 12.

1. Číslo účtu u [právnická osoba] uvedené v pokladních dokladech této banky [bankovní účet] je shodné jako číslo uvedené ve výpisu z účtu, který předložila žalovaná k výběru částky 10 000 Kč dne 13. 6. 2017, z čehož tedy vyplývá, že majitelkou shora uvedeného čísla účtu je prokazatelně žalovaná a že jí tedy dne 23. 8. 2016, 31. 1. 2017, 2. 3. 2017, 10. 4. 2017, 16. 5. 2017 a 6. 6. 2017 byly připsány na účet částky 20 080 Kč, 13 100 Kč, 30 380 Kč, 38 700 Kč, 25 880 Kč a 19 080 Kč. Žalovaná potvrdila, že jí určité platby byly ze strany svědkyně propláceny. Svědkyně uvedla, že žalovaná jí předkládala doklady, které jí svědkyně obratem hradila. Pokud se týká výběru částky 50 000 Kč, ze svědeckého výslechu rovněž vyplývá, že žalobce o jejím výběru nevěděl. Žalovaná tedy v posuzovaném případě neprokázala, ani po poučení ze strany soudu, právem aprobovaný důvod pro konkrétní výběr částky 50 000 Kč, tímto výběrem tedy získala majetkový prospěch oproti újmě žalobce, jako majitele účtu, v podobě umenšení jeho pohledávky za bankou. Žalovaná neprokázala, že zde byl platný právní titul (např. v podobě smlouvy, dohody či pokynu od žalobce) ke konkrétnímu výběru částky 50 000 Kč dne 23. 1. 2017 žalovanou a k tomu, jakým způsobem má žalovaná konkrétně s touto částkou naložit. Proto soud shledal požadavek žalobce na zaplacení částky 50 000 Kč po právu a žalobě vyhověl. Pokud se týká daňového dokladu č. FV [číslo] ze dne 31. 5. 2017 na částku 3 419 Kč a daňového dokladu [číslo] ze dne 31. 3. 2017 na částku 782 Kč, pak u částky 3 419 Kč žalovaná jednak nedoložila zaplacení této částky, nadto u těchto položek, ani u všech zbývajících doložených, žalovaná neprokázala, že by tyto platby realizovala z vybrané částky 50 000 Kč, naopak má soud za prokázáno, že výdaje byly žalované ze strany žalobce průběžně propláceny prostřednictvím paní [celé jméno svědkyně]. Je zřejmé, že žalovaná za žalobce po dobu výkonu jeho vazby obstarávala různé záležitosti, výdaje jí byly však následně propláceny a nadto přijímala rovněž paušální platby ve výši 20 000 Kč. Na toto přistoupila žalovaná zcela dobrovolně, za situace, kdy byla s žalobcem již rozvedená, bylo tedy zcela na svobodné vůli žalované od počátku odmítnout obstarávání záležitostí pro žalobce, toto však žalovaná, ať již z jakýchkoli důvodů, neučinila, naopak přijímala nemalé platby od svědkyně, kterou za tímto účelem pověřil žalobce. Proto soud neshledává na místě prostor poměřovat výkon práva žalobce ve vztahu k žalobnímu požadavku korektivem dobrých mravů. 58 Soud se dále zabýval námitkou započtení žalované ve výši 50 000 Kč vznesenou žalovanou vůči pohledávce žalobce, která dle tvrzení žalované vznikla z titulu bezdůvodného obohacení plněním bez právního důvodu tím, že dne 4. 7. 2017 vložila ve prospěch účtu žalobce č.ú. [bankovní účet] částku 200 000 Kč. Námitku započtení žalovaná vznesla v písemném podání ze dne 11. 6. 2020. 59 Žalobce projevil s kompenzační námitkou žalované nesouhlas v replice ze dne 23. 7. 2020 (viz. odstavec 3. rozsudku shora) a dále v závěrečném návrhu, ve kterém namítl, že námitka je v rozporu s pravidly logického myšlení. Žalovaná neuvedla důvod, proč vložila žalobci na účet své výlučné prostředky, ani neprokázala, že by se jednalo o její výlučné prostředky. Pohledávka tvrzená žalovanou není judikátní, popřípadě nevychází z dvoustranného právního úkonu účastníků, je tudíž sporná a tedy nejistá. Nadto žalobce poukázal, že i kdyby žalovaná prokázala, že se jednalo o její výlučné prostředky, tak by stejně žalované nevznikla pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení, neboť právo na vrácení bezdůvodného obohacení nemá ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen. 60 Podle § 97 odst. 1 o.s.ř. žalovaný může za řízení uplatnit svá práva proti žalobci i vzájemným návrhem. 61 Podle § 98 o.s.ř. je vzájemným návrhem i projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby bylo přisouzeno více, než co uplatnil žalobce. Jinak soud posuzuje takový projev jen jako obranu proti návrhu. 62 Započtení představuje způsob zániku závazků, k němuž dochází buď jednostranným právním jednáním jedné strany vůči druhé, anebo dohodou obou dotčených stran. Jednostranné započtení umožňuje započítávající straně vynutit si (a to bez ohledu na vůli druhé strany) uspokojení (vyrovnání) své pohledávky, aniž by byla nucena ji uplatnit u soudu. Občanský zákoník (i proto) upravuje řadu předpokladů, jejichž naplnění je nezbytné pro způsobilost jak aktivní pohledávky (tj. pohledávky užité k započtení), tak i pasivní pohledávky (tj. pohledávky, proti které je započítáváno) k (především jednostrannému) započtení. Za nejistou či neurčitou nelze pohledávku považovat pouze proto, že ji dlužník neuznává (odmítá uhradit) nebo že je sporná (nejednoznačná) její právní kvalifikace; musí zde být objektivní nejistota, zda pohledávka vznikla a z jakého důvodu, popř. zda je splatná, kdo je jejím věřitelem či dlužníkem, jaká je její výše apod.. S ohledem na smysl a účel § 1987 odst. 2 o. z. je pak zásadně nutné míru nejistoty ohledně aktivní pohledávky posuzovat relativně, ve vztahu k pohledávce pasivní; za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla toliko tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší, než je tomu v případě pasivní pohledávky (k tomu viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020). 63 Podle § 1987 odst. 1 o.z. jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Podle § 1987 odst. 2 o.z. pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není. 64 V posuzovaném případě žalovaná uplatnila kompenzační námitku na počátku řízení, avšak i přesto lze její tvrzenou pohledávku považovat za nejistou a neurčitou. Ust. § 1987 odst. 2 o. z. tak formuje oproti předchozí úpravě nový předpoklad způsobilosti k započtení, a to absenci neurčitosti a nejistoty. Započtení má sledovat odstranění vzájemných pohledávek, nikoli vyvolávat nejasnosti a následné spory (k tomu viz. důvodová zpráva k zák. č. 89/2012 Sb.). V posuzovaném případě je samotná tvrzená pohledávka žalované, tedy její existence, výše, splatnost, právní důvod jejího vzniku předmětem nejistoty, když míra nejistoty ohledně tvrzené aktivní pohledávky žalované je v posuzovaném případě vyšší, než u pasivní pohledávky žalobce. 65 Žalovaná v písemném podání ze dne 11. 6. 2020 tvrdila, že dne 4. 7. 2017 vložila ve prospěch účtu žalobce částku ve výši 200 000 Kč, žalobce toto tvrzení nesporoval, trval však na tom, že se jednalo o finanční prostředky žalobce. Teprve při jednání soudu dne 24. 2. 2021 žalovaná uvedla, že z vložené částky 200 000 Kč bylo pouze 50 000 Kč žalované a zbývajících 150 000 Kč byly finanční prostředky různých jiných osob. K výzvě soudu žalovaná doplnila, že žalobce v době jeho [anonymizováno] disponoval částkou 60 000 Kč, která byla nalezena při domovní prohlídce, po 4. 7. 2017 disponoval částkou 200 000 Kč, žalovaná po celou dobu [anonymizována dvě slova] žalobce pracovala a disponovala vlastními prostředky, žalobce jí hradil výživné na syna ve výši 4 500 Kč měsíčně, dne 13. 6. 2017 vybrala ze svého účtu 10 000 Kč, dne 20. 5. 2017 byla žalované vrácena zápůjčka 30 000 Kč od vypůjčitele [jméno] [příjmení]. 66 Žalovaná netvrdila ani neprokázala, z jakého důvodu vložila na účet žalobce částku 200 000 Kč, neprokázala, že by právě 50 000 Kč z této částky byly její výlučné finanční prostředky, a z jakého důvodu vkládala vlastní finanční prostředky na účet žalobce, a to právě ve výši 50 000 Kč, ani jakých třetích dalších osob byly zbývající finanční prostředky ve výši 150 000 Kč a z jakého důvodu i finanční prostředky třetích osob vkládala na účet žalobce žalovaná, k tomuto tvrzení žalovaná žádné důkazy neoznačila. Obranu započtením soud považuje za účelovou, neboť je třeba poukázat, že žalovaná se úhrady částky 50 000 Kč mohla vůči žalobci samostatně domáhat pomocí právních nástrojů daných o.z. Právní důvod platby ve výši 200 000 Kč, z čehož se co do částky 50 000 Kč mělo jednat o výlučné finanční prostředky žalované, žalovaná netvrdila, ani neprokázala. 67 Smysl ust. § 1987 odst. 2 o.z. byl měl být spatřován zejména v ochraně věřitele před tím, aby řízení o jím uplatněné pohledávce bylo zdržováno složitým prokazováním protipohledávek dlužníkových. Lze-li očekávat, že by námitka započtení vznesená podle § 98 věty druhé o.s.ř. s ohledem na obtížnost zjišťování existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou, je možné konstatovat nekompenzabilitu započítávané pohledávky pro nejistotu a neurčitost (k tomu viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp.zn. 28 Cdo 5711/2017). 68 Po provedeném dokazování tedy soud shledal žalobní požadavek za oprávněný a podané žalobě zcela vyhověl. Tvrzenou pohledávku žalované uplatněnou k započtení soud shledal za nejistou a neurčitou ve smyslu ust. § 1987 odst. 2 o.z. Námitku promlčení soud shledal jako nedůvodnou. 69 Žalovaná se ocitla v prodlení se zaplacením peněžité částky ve smyslu ust. § 1968 o.z. a podle § 1970 o. z. tak má žalobce právo na zaplacení úroků z prodlení a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době vzniku prodlení, tedy ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Žalobce požadoval zaplacení zákonných úroků z prodlení za dobu od 5. 3. 2020 do zaplacení. Žalobce prokázal zaslání výzvy žalované k plnění dlužné částky ze dne 27. 2. 2020, ve které stanovil žalované lhůtu k plnění do 4. 3. 2020, zároveň doložil odeslání této výzvy žalované, jakož i to, že výzva k plnění byla žalované dne 3. 3. 2020 doručena. Žalobcem požadovaný úrok z prodlení je tedy rovněž zcela po právu. 70 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého ve věci úspěšný účastník má proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Žalobci, který měl ve věci plný úspěch, proto soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení. 71 Náklady řízení sestávají z náhrady nákladů právního zastoupení podle ust. § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen advokátní tarif) za tyto úkony právní služby (při výši náhrady 3 100 Kč za 1 úkon právní služby): -) převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu (1 úkon), -) podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu (1 úkon), -) písemné podání ze dne 23. 7. 2020 dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu (1 úkon), -) účast na jednání před soudem dne 24. 2. 2021 dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu za každé započaté dvě hodiny (2 úkony), -) písemné podání ze dne 22. 3. 2021 dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu (1 úkon), -) účast na jednání před soudem dne 21. 4. 2021 dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu za každé započaté dvě hodiny (2 úkony). Dále při výši náhrady 1 550 Kč za jeden úkon právní služby: -) jednoduchá výzva k plnění ze dne 5. 3. 2020 dle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu. 72 Náhrada nákladů řízení se dále skládá z 9 paušálních náhrad hotových výdajů dle § 13 advokátního tarifu po 300 Kč, tedy v celkové výši 2 700 Kč. 73 Náhrada nákladů řízení zahrnuje dále náhradu za pohonné hmoty ve výši 800 Kč (2x cesta k soudnímu jednání dne 24. 2. 2021 a 21. 4. 2021 ze sídla advokátní kanceláře zástupkyně žalobce do [obec] a zpět osobním vozidlem [anonymizováno], [registrační značka]), tedy celkem 516 km při průměrné spotřebě vozidla 5,7 litru [číslo] km a při ceně motorové nafty 27,20 Kč/litr, určené dle § 4 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 589/2020 Sb. K tomu náleží základní náhrada za použití motorového vozidla, která dle § 1 uvedené vyhlášky činí 4,40 Kč/km, tj. 2 270,40 Kč. Dále náhrada za ztrátu času podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu ve výši 1 600 Kč za celkem 16 započatých půlhodin po 100 Kč cestami ke dvěma jednáním z [obec] do [obec] a zpět. 74 K tomu soud přiznal 21% náhradu DPH z odměny advokáta a paušálních náhrad hotových výdajů, cestovného a náhrady promeškaného času ve výši 7 081,30 Kč (tj. 21% z částky 33 720,40 Kč) a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 500 Kč Celkem tedy soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 43 301,70 Kč. 75 Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho právní zástupkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 76 Lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem byly určeny v souladu s § 160 o.s.ř.