115 C 6/2023

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Hankovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částek 11 230 Kč a 1 896,19 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení a) částky 11 230 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 965 Kč za dobu od 28. 7. 2022 do 22. 8. 2022 ve výši 124,64 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 230 Kč za dobu od 23. 8. 2022 do zaplacení, b) částky 1 896,19 Kč, c) úroku ve výši 75,97 % ročně z částky 7 993,29 Kč za dobu od 28. 7. 2022 do 20. 8. 2022 ve výši 387,60 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 7 993,29 Kč za dobu od 21. 8. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 7. 2022 dosáhne částky 42 336 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1 Žalobkyně se žalobou podanou k Okresního soudu v Jablonci nad Nisou dne [datum] domáhala proti žalované zaplacení částky 11 230 Kč a částky 1 896,19 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] která byla ze strany žalované podepsána dne 9. 10. 2019. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 11 000 Kč, k jehož vyplacení došlo dne 10. 10. 2019. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 108,89 % p.a. splácet ve 48 měsíčních splátkách po 735 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopad 2019. Před uzavřením smlouvy byla přitom řádně prověřena schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná řádně neplnila podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění úvěru byly žalobkyni uhrazeny částky v celkové výši 21 315 Kč, když poslední splátka byla ze strany žalované zaplacena dne 14. 4. 2022. Před zesplatnění úvěru přitom vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 498 Kč a právo na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 2 000 Kč. V důsledku prodlení žalované dále došlo k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3 smlouvy ke dni 26. 7. 2022. V bodě 6.5 smlouvy byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení. V bodě 2.2 smlouvy bylo sjednáno, že úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaná žalobkyni ke dni podání žaloby dlužila následující částky a) dlužnou jistinu úvěru v celkové výši 8 732,02 Kč s příslušenstvím, b) smluvní pokutu dle bodu 6.1. v celkové výši 498 Kč s příslušenstvím, c) náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 2 000 Kč s příslušenstvím, d) smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 9 467,02 Kč za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem 28. 7. 2022 ve výši 1 896,19 Kč a e) úrok za poskytnutí úvěru, který žalobkyně požadovala ve výši 75,97 % ročně. 2 Zástupkyně žalobkyně a žalovaná se z jednání nařízeného na den [datum] řádně omluvily. Soud proto podle § 101 odst. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o. s. ř.), rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právní zástupkyně žalobkyně. 3 Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 4 Mezi účastnicemi byl dne 9. 10. 2019 písemně sjednán Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouva o úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 11 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni vrátit a zaplatit úroky ve výši 108,89 % ročně. Celková dlužná částka ve výši 35 280 Kč měla být ze strany žalované zaplacena formou 48měsíčních splátek po 735 Kč. Jakožto účet žalované byl ve smlouvě uveden účet č. [bankovní účet]. Společným prohlášením o poskytnutí osobního účtu ze dne 8. 10. 2019 prohlásil [jméno] [příjmení], že souhlasí s tím, že úvěr bude vyplacen na jeho osobní bankovní účet č. [bankovní účet], přičemž žalovaná současně prohlásila, že z tohoto bankovního účtu budou žalobkyni hrazeny splátky úvěru. Dokladem o vyplacení úvěru žalobkyně prokázala, že dne 10. 10. 2019 byla na bankovní účet č. [bankovní účet] odeslána částka 11 000 Kč. Z listiny označené jako Hodnocení klienta ze dne 9. 10. 2019 je zřejmé, že žalovaná v době sepisu této listiny pobírala invalidní důchod ve výši 5 892 Kč měsíčně, její výdaje (životní minimum) činily 3 410 Kč, náklady na bydlení (nájemné, inkaso) 1 000 Kč, přičemž ostatní výdaje vyplněny nebyly. Celkové výdaje žalované dle uvedené listiny tak činily 4 410 Kč, přičemž rezerva žalované byla stanovena na částku 500 Kč. Jakožto forma bydlení byla v listině zaškrtnuta kolonka„ jiné“. Volné zdroje žalované (příjmy – výdaje) současně byly vypočteny na částku 982 Kč. K tomu žalobkyně dále doložila kopii ústřižku poštovní složenky, ze které vyplývá výplata invalidního důchodu za období měsíce září roku 2019. Z karty klienta přitom vyplývá, že žalovaná naposledy žalobkyni uhradila částku 735 Kč dne 22. 8. 2022. 5 Žalobkyně dále k důkazu předložila úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, výpis záznamů z registru SOLUS, předsmluvní formulář, informace pro klienty, vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek včetně přílohy, souhlas s kopírováním občanského průkazu, smlouvu mezi Českou spořitelnou a [jméno] [příjmení] ohledně zřízení účtu č. [bankovní účet], skóre klienta NRKI, Oznámení o schválení úvěru ze dne 11. 10. 2019, splátkový kalendář, žádost o úpravu splátkového kalendáře, oznámení o odkladu splátek ze dne 25. 3. 2020, upravený splátkový kalendář, kopii poštovní dodejky, výzvu k zaplacení ze dne 22. 6. 2022 a ze dne 25. 7. 2022 a Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 26. 7. 2022. 6 Právní vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále se na daný právní vztah vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění ke dni [datum] poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7 Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že v daném případě nemá za prokázáno splnění povinnosti žalobkyně dostatečně zkoumat úvěruschopnost žalované. Ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je ze strany poskytovatele úvěru nezbytné zkoumat důkladně nejen příjmovou složku žadatele o úvěr, tj. existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání, výši průměrné mzdy apod., ale i složku výdajovou, tj. náklady na bydlení, dopravu, běžné výdaje, závazky či dokonce případné exekuční či insolvenční řízení žadatele. Poskytovatel úvěru má tedy na základě zhodnocení příjmů a výdajů žadatele povinnost s odbornou péčí posoudit, zda žadatel (dlužník) nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si nechá od dlužníka doložit. V listině označené jako Hodnocení klienta sice byly uvedeny informace poskytnuté poskytovateli úvěru ze strany žalované, tj. její příjmy a výdaje, nebyly však provedeny žádné kroky směrem k prověření správnosti a pravdivosti takových údajů. Žalobkyně sice zjišťovala příjmy žalované, avšak tyto dle názoru soudu dostatečně neprověřila, když žalobkyně za situace, kdy je žalovaná v invalidním důchodu, nedoložila žádný důkaz, ze kterého by takovou skutečnost dostatečně osvědčila. Předložení kopie ústřižku jedné poštovní poukázky ohledně vyplaceného důchodu nelze považovat za splnění povinnosti žalobkyně řádně prověřovat tvrzené příjmy žalované. Žalobkyně dále dostatečně neprověřila ani výdaje žalované, které jsou nadto nepřiměřeně nízké, a to zejména pokud se týká uvedených nákladů na bydlení ve výši 1 000 Kč měsíčně za situace, kdy měsíční výdaje žalované byly stanoveny na částku životního minima ve výši 3 410 Kč a ostatní výdaje žalované, tedy zejména náklady na stravu, ošacení, dopravu apod. nebyly ze strany žalobkyně vůbec zjišťovány. Z přehledu výdajů nejsou patrné žádné konkrétní pravidelné výdaje žalované, kdy je nutné uvažovat alespoň o základních pravidelných a nezbytných výdajích, které lze předpokládat u každého spotřebitele. Uvedena je pouze částka 3 410 Kč (životní minimum) bez jakékoliv další specifikace a částka 1 000 Kč za bydlení. Zejména měsíční výdaje na bydlení se jeví bez doplňujících údajů jako podhodnocené. Rovněž z listiny není jasné, jak byla zhodnocena poskytovatelem úvěru rezerva v uváděné výši pouze 500 Kč. Tzv. scoringová karta je sama o sobě bez důkazní hodnoty, kdy není zřejmé, na základě jakých skutečností žalobkyně k uvedené hodnotě dospěla, ani jaké závěry z výsledku učinila. Lze uzavřít, že žádné hodnověrné zkoumání majetkové situace žalované z předložených dokumentů nevyplývá, kdy zcela absentují podklady k hodnocení výdajové stránky žalované. Soud konečně konstatuje, že žalobkyně rovněž neprokázala, že by informace poskytnuté žalovanou byly prověřovány v příslušných registrech či rejstřících, kdy žalobkyně k důkazu předložila pouze výpis ze seznamu SOLUS a skóre klienta z registru NRKI, přičemž z těchto výpisů není zřejmý jakýkoliv výsledek těchto lustrací. 8 V souvislosti s právě uvedeným pak vyvstává otázka, zda neplatnost smlouvy o úvěru je pouze relativní, jak naznačuje ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění do 28. 5. 2022, nebo se jedná o neplatnost absolutní. Soud má za to, že uvedené ustanovení nechrání pouze spotřebitele, na jehož ochranu je citované ustanovení určeno, ale zprostředkovaně i další subjekty. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 požadavky na prověření úvěruschopnosti chrání zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nadto s ohledem na důvodovou zprávu k zákonu č. 96/2022 Sb., jímž byl novelizován § 87 zákona č. 257/2016 Sb. a jímž byla v případě nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr zakotvena právě neplatnost absolutní, má soud za to, že je třeba uplatnit ust. § 588 o. z. a přihlédnout k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti. 9 Vzhledem k výše uvedenému nelze než dospět k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění do 28. 5. 2022 a ust. § 588 o. z. absolutně neplatná. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru bylo na místě právní vztah mezi účastnicemi posoudit dle ustanovení o. z. upravujících bezdůvodné obohacení. Soud současně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého je účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. 10 Soud dále konstatuje, že i kdyby byla ze strany žalobkyně řádně zkoumána úvěruschopnost žalované a smlouva o úvěru by tedy byla platně uzavřena, ujednání o zápůjční úrokové sazbě ve výši 108,89 % by bylo v souladu s ust. § 588 o. z. neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v tomto smyslu odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o úvěru. S ohledem na to soud zjistil prostřednictvím systému ARAD České národní banky průměrnou výši úrokových sazeb, která v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru, tedy v říjnu roku 2019 s fixací sazby od 1 roku do 5 let činila 8,41 %. Jako přiměřený by tak bylo možno shledat úrokovou sazbu ve výši 25,23 % ročně (3x 8,41 %). Soud přitom v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou úrokovou sazbu ve výši 108,89 % ročně akceptovat. Z pojmových znaků smlouvy o úvěru je přitom zřejmé, že úročení je podstatnou náležitostí daného závazku, ujednání o úrocích tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť pojmovým znakem této smlouvy je ujednání o úrocích, a proto tedy nelze dospět k závěru o platnosti zbylé části smlouvy o úvěru. S ohledem na neplatnost ujednání o sjednané úrokové sazbě by tak bylo třeba za absolutně neplatnou považovat celou smlouvu o úvěru, kdy soud současně poukazuje na skutečnost, že smlouva byla sjednána za situace, kdy žalovaná byla vzhledem k žalobkyni v postavení spotřebitele. Ze shora uvedených důvodů proto nelze akceptovat ani v žalobě požadovanou úrokovou sazbu v nižší výši, než byla sjednána ve smlouvě o úvěru, tj. ve výši 75,97 % ročně. Při přiměřené výši úrokové sazby 25,23% ročně, délce úvěru 48 měsíců a výši úvěru 11 000 Kč by činila měsíční splátka částku 366 Kč a úvěr by se navýšil o částku 6 568 Kč, tedy na celkovou částku 17 568 Kč (správnost výše úrokové sazby byla ověřena za použití kalkulačky na www.finance.cz/uvery-a-pujcky/kalkulacky-a-aplikace/splatkovy-kalkulator). Sama žalobkyně v podané žalobě uvedla, že žalovaná do data zesplatnění uhradila částku v celkové výši 21 315 Kč. 11 Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta prvá o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 12 Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že žalované byla ze strany žalobkyně bezhotovostním převodem na účet poskytnuta částka ve výši 11 000 Kč. S ohledem na to, že žalobkyně plnila – poskytla žalované peněžitou částku ve výši 11 000 Kč, aniž by byl mezi stranami platně sjednán závazek, byl by třeba nárok žalobkyně posuzovat jako nárok vyplývající z titulu bezdůvodného plnění, kdy v souladu s ust. § 2993 věta prvá o. z. má žalobkyně proti žalované právo na vrácení toho, co žalobkyně žalované plnila. Žalobkyně by tak měla nárok na vrácení částky 11 000 Kč, avšak žalovaná již tuto částku žalobkyni uhradila, když sama žalobkyně v podané žalobě uvedla, že žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku 21 750 Kč, kdy soud současně konstatuje, že z karty klienta je zřejmé, že žalovaná uhradila navíc ještě jednu splátku ve výši 750 Kč, tj. celkem žalovaná žalobkyni uhradila částku 22 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná již bezdůvodné obohacení žalobkyni uhradila, nezbylo soudu než žalobu zamítnout, kdy současně soud poukazuje na to, že žalobkyni nenáleží ani smluvní pokuta, náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované, úrok za poskytnutí úvěru ani zákonné úroky z prodlení, a to s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. 13 Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být proto soudem poučena o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané, a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové její chování z procesního hlediska znamená, že ochrany svých procesních práv, kterou jí skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na ni třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení NS sp. zn. 28 Cdo 1537/2008 ze dne 29. 4. 2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Navíc nelze přehlédnout fakt, že řízení je podle § 118b odst. 1 o. s. ř. ze zákona koncentrované a účastníci mohou tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy jen do doby skončení prvního jednání ve věci (pokud neproběhlo přípravné jednání), popř. do konce lhůty, o kterou při jednání přítomný účastník za tím účelem požádá a která mu za tím účelem byla soudem poskytnuta. V daném případě se žalobkyně z konání soudního jednání omluvila. 14 Vzhledem k uvedenému soud uzavřel, že nárok žalobkyně uplatněný touto žalobou není po právu, a proto výrokem I. žalobu v plném rozsahu zamítl. 15 O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když právo na náhradu řízení náleží procesně úspěšné straně. Touto byla v daném případě žalovaná, které však v řízení žádné náklady nevznikly, neboť tato byla po celou dobu soudního řízení zcela nečinná. Z tohoto důvodu rozhodl soud, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.