119 C 24/2021

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Kušnírem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa , obec a číslo - část obce zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa , obec o zaplacení částek 17 211 Kč a 3 114,57 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se do částky účelně vynaložených nákladů dle bodu 6.2 úvěrové smlouvy</b> <b>ve výši 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od 23.12.2020 do zaplacení,</b> <b>smluvní pokuty dle bodu 6.5 úvěrové smlouvy ve výši 3 114,57 Kč a úroku přesahující výši 24,15 % ročně z částky 12 763,03 Kč od 23.12.2020 do 15.1.2020, zamítá.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 16 811 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 811 Kč ve výši 8,25% ročně od 23.12.2020 do zaplacení a úrok ve výši 24,15 % ročně z částky 12 763,03 Kč od 23.12 do 15.1.2021 a ve výši 8,25% ročně z této částky od 16.1.2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 61 401 Kč to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám advokátky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] náklady řízení ve výši 1 511 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal zaplacení nezaplacené jistiny a smluvní pokuty z úvěrové smlouvy a příslušenství k této jistině náležející včetně úroků, poplatků a úroků z prodlení - zaplacení částky 20 325,57 Kč, která představuje dluh z úvěrové smlouvy. Jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků. Žalobce byl z jednání omluven a žalovaná, která měla doručení řádně vykázáno, se k němu nedostavila a ve věci se nevyjádřila. Z návrhu na zahájení řízení, úvěrové smlouvy [číslo] předsmluvní informace, dokladu o vyplacení úvěru, splátkového kalendáře, karty klienta, karty klienta, oznámení o zesplatnění, výzvy k zaplacení a výpočtu dlužné částky soud zjistil, že dne 24.2.2020 účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu, na základě které poskytl žalobce žalované částku 13 000 Kč na určený účet. Smluvní úroková sazba činila 95,95 % p.a. ze zůstatku jistiny, Žalovaná se zavázala hradit úvěr v 48 splátkách po 1 066 Kč vždy k 17.dni v měsíci a dále se žalovaná zavázala k hrazení poplatků za služby spojené s vedením úvěru, podle sazebníku žalobce. Žalovaná nehradila splátky řádně, byla proto vyzvána žalobcem ke splnění svého závazku. Žalovaná adekvátně nereagovala, proto žalobce ke dni 21.12.2020 závazek zesplatnil. Do zesplatnění úvěru bylo žalovanou uhrazeno 7 462 Kč. Po zesplatnění nebylo na dluh uhrazeno ničeho. Ke dni 8.7.2021 (sepis žaloby) činila pohledávka dle žalobce tyto částky: a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 15 813,29 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 12 763,03 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 3 050,26 Kč) s příslušenstvím. b) smluvní pokuty dle bodu 6.1., tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 998,00 Kč s příslušenstvím. c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2., tak jak je specifikována shora, v celkové výši 400,00 Kč s příslušenstvím. d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 15 813,29 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 23.12.2020 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby uvedenému v záhlaví této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 3 114,57 Kč (v souladu s § 9 zákona č. 177/2020 Sb. žalobci od 01.05.2020 do 31.10.2020 nevznikalo právo na zaplacení této smluvní pokuty). e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 12 763,03 Kč ode dne 23.12.2020 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 95,95 % p.a. Za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 16. 1. 2021) žalobce v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 8. 25 % p.a. Z těchto důkazů je zřejmé, že mezi účastníky platně vznikla smlouva o úvěru podle § 2395 – 2400 o.z. Podle této smlouvy se zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst.2 cit. zák. ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaná své povinnosti neplnila, zejména nesplnila povinnost úvěr zaplatit do dne splatnosti, žaloba tedy byla podána po právu a soud ji v základu nároku vyhověl. Nemohl však žalobě vyhovět v rozsahu uplatněného smluvního úroku ve výši 95,95% p.a., neboť tato výše je v rozporu s dobrými mravy, jak má na mysli občanský zákoník č. 89/2012 Sb. Podle § 2 odst.3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 3 odst. l soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým. Podle § 6 odst.1 má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst.2 cit. ust. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 7 se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Podle § 8 zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Obchodní úrok byl žalobci přiznán ode dne následujícího po zesplatnění dluhu podle § 2396 o.z. a § 2399 odst. 2 věty druhé s použitím § 577 o.z., kdy soud nepovažoval toto ujednání úvěrové smlouvy za neplatné a řídil se přitom judikovaným názorem odvolacího soudu. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 6.4.2020 č.j. 35 Co 48/2020-85 zdůrazňuje, že dobré mravy jsou dlouhodobě chápány judikaturou Nejvyššího soudu jako korektiv v platnosti právních jednání, který se uplatňuje vedle zákona a dopadá na taková právní jednání, která sice zákonu přímo neodporují, přesto však pro rozpor s dobrými mravy nemohou obstát. Dobré mravy mají původ v jiných systémech než je právo, zejména v morálce či v sociálních normách a mají povahu hodnot, jejichž porušení nelze přiznat právní ochranu. Institut dobrých mravů slouží jako nástroj ke korekci nepřiměřené tvrdosti, formálnosti či nespravedlnosti vyplývající z konkrétních okolností daného případu. Za rozhodující okamžik pro zkoumání rozporu s dobrými mravy je pak třeba považovat okamžik, kdy k právnímu jednání došlo; tj. v daném případě jde o okamžik uzavření úvěrové smlouvy. Občanský zákoník ani zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. přímo nestanoví, do jaké výše lze sjednat úroky ze spotřebitelského úvěru. Proto je možné za určité vodítko pro posouzení, zda byl sjednán nepřiměřeně vysoký úrok z úvěru či nikoliv, považovat právě (judikaturou Nejvyššího soudu uznávané) srovnání účastníky sjednané úrokové sazby s úrokovou mírou obvyklou v praxi peněžních ústavů. V rozsudku ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 Nejvyšší soud vyslovil názor, že nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Současně ale připustil, že u půjček (úvěrů) poskytovaných nepeněžními ústavy, kde je vyšší míra rizikovosti, nemusí být za nepřiměřený považován ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Stejný názor je vyjádřen i v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 212/2014 ze dne 21. 8. 2014. Soud proto v souladu s judikátem odvolacího soudu - rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 6.4.2020 č.j. 35 Co 48/2020-85 jako vodítko pro zjištění úrokové míry v únoru 2018 pro daný druh spotřebitelského úvěru při zohlednění sjednaných podmínek použil s úřední činnosti mu známé údaje o úrokových sazbách v databázi ARAD ČNB. V době uzavírání předmětné úvěrové smlouvy činila dle této databáze úroková sazba pro spotřebitelské úvěry poskytnuté bankami domácnostem v ČR 8,05 %, přičemž trojnásobek činí 24,15% ročně. Soud takto stanovený úrok žalobci přiznal z částky 12 763,03 Kč (z částky původní zbývající jistiny) od 23.12.2020 do 15.1.2021 a co do požadavku na zaplacení úroku přesahujícího tuto výši žalobu zamítl. Za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 16. 1. 2021) žalobce v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 8. 25 % p.a. Úrok z prodlení byl žalobci přiznán dle § 1970 o.z. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. dle požadavku žalobce ode dne následujícího po zesplatnění dluhu. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 2050 je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Podle § 2051 nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. Smluvní pokuta podle článku 6.1 úvěrové smlouvy tj. 2 x 499 Kč v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím byla přiznána žalobci v souladu s ustanovením § 2048 o.z. Na druhé straně soud nemohl žalobci přiznat smluvní pokutu podle č.l. 6 úvěrové smlouvy, neboť tato smluvní pokuta zahrnuje období po zesplatnění a je nereálné, aby dlužník, který dlouhodobě závazek neplnil, najednou po zesplatnění uhradil vysokou smluvní pokutu. Tento typ smluvní pokuty neplní tři stanovené funkce tohoto institutu a to prevenční, zabezpečovací, že hlavní závazek bude splněn a sankční. Plní pouze funkci sankční, což je v rozporu s ochranou slabší strany u spotřebitelských úvěrů a požadavek na zaplacení této smluvní pokuty soud žalobu rovněž zamítl. Dále soud nepřiznal žalobci náhradu tzv. účelně vynaložených nákladů podle čl. 6 smlouvy, které žalobci vznikly v souvislosti s prodlením, neboť ve skutečnosti jde o závazek žalovaného k náhradě škody. Tyto náklady musí být co do výše odpovídající jednotlivým vymáhaným částkám prokázány, nelze je přiznat paušálně, jak uvádí žalobce v návrhu, přestože se snaží vzbudit dojem jejich specifikace. Nepochybně by se tyto náklady musely lišit podle výše jednotlivých nezaplacených splátek a nemohou být stanoveny paušálně pro různou výši dlužné splátky, což v souhrnu podle sazebníku žalobce vždy činí 200 Kč u každé jedné dlužné splátky a i v této části nároku byla žaloba zamítnuta. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci částečný úspěch ze 83 % a neúspěch ze 17% a má dle § 142, odst. 2 o.s.ř., právo na poměrnou 66% náhradu nákladů řízení. Jedná se o soudní poplatek 1 017 Kč, dále odměnu právního zástupce podle vyhl. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014, neboť se jedná o žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech s předmětem řízení o peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč za dva úkony po 300 Kč, jeden úkon ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění bez právního a skutkového rozboru ve výši 150 Kč, neboť předžalobní výzva neobsahuje řádný skutkový a právní rozbor, tři režijní paušály podle vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady řízení by činily 2 288 Kč a žalobce má nárok na náhradu 66% takto vyčíslených nákladů, což činí 1 511 Kč, které je povinna žalovaná žalobci nahradit.