12 C 170/2024

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Monikou Bittnerovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 14 644,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 7 644,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 14 644,70 Kč za dobu od , datum, do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1 Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, domáhala zaplacení částky v celkové výši 14 644,70 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , (dále také jen „původní věřitel“), jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem a novým věřitelem. Tvrdila, že původní věřitel uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 7 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne , datum, . Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 7 000 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 644,70 Kč, který byl splatný dne , datum, . Doplnila, že původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.creditportal.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, kdy tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III.1 pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách www.creditportal.cz zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru 7 000 Kč a splatností (případně prodlouženou splatností) dne , datum, . Po odeslání smluvní dokumentace žalovanému byly zaslány peněžní prostředky dne , datum, na bankovní účet , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , který žalovaná uvedla. K ověření totožnosti je žalovaná kromě jména a příjmení, data narození, rodného čísla a adresy povinna uvést také druh a číslo průkazu totožnosti, datum platnosti tohoto průkazu apod. Podpis je ve smlouvě nahrazen unikátním SMS kódem, který je klientovi zasílán úvěrujícím v době registrace žádosti o poskytnutí úvěru na číslo mobilního telefonu uvedené klientem ve formuláři žadatele o úvěr. Dále doplnila, že žalovaná byla lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, a že nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr.. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , tel. číslo, , avšak žalovaný nevrátil úvěr v datech splatnosti. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovanou telefonicky, avšak bezúspěšně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne , datum, . Uvedla dále, že pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. Závěrem uvedla, že žalovaná na žalovanou částku žádnou dílčí platbu neprovedla, úvěr byl splatný dne , datum, .2 Zástupce žalobkyně se z jednání nařízeného na , datum, písemně omluvil. Žalované bylo předvolání k jednání doručeno vložením do poštovní schránky dne , datum, na adrese jejího evidovaného trvalého bydliště v souladu s § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o. s. ř.). Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně.3 Žalovaná zůstala po celou dobu soudního řízení nečinná, soud proto rozhodl na základě žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutečnosti:4 Soud se v projednávané věci zabýval nejdříve otázkou, zda je u žalobkyně dána aktivní legitimace, a naopak u žalovaného legitimace pasivní, přičemž vycházel ze žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů. Rámcovou smlouvou o postupování pohledávek ze dne , datum, bylo sjednáno, že společnost , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . jakožto postupitel je vlastníkem portfolií pohledávek ze smluv o spotřebitelském úvěru, přičemž žalobkyně jakožto postupník má v úmyslu tato portfolia pohledávek od postupitele kupovat. Smlouvou o postoupení Pohledávek ze dne , datum, postoupila společnost , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . své pohledávky na žalobkyni, tj. mimo jiné pohledávku vůči žalované. Žalobkyně současně prokázala, že oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, jménem společnosti , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . společně s předžalobní výzvou také bylo odesláno na poslední známou adresu žalované. Aktivní legitimace je tedy dána.5 Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . a žalovanou byla dne , datum, uzavřena Smlouva o spotřebitelském o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, a to na bankovní účet č. , č. účtu, a žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně finanční prostředky vrátit do , datum, . Z potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, je zřejmé, že dne , datum, byla odeslána z účtu právní předchůdkyně žalobkyně č. , č. účtu, částka 7 000 Kč na účet č. , č. účtu, . Z výpisu z účtu , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ., který soud vyžádal k žádosti žalobkyně je zřejmé, že účet je vedený na jméno , Jméno zainteresované osoby 0/0, , Datum narození zainteresované osoby 0/0, výši 7 000 Kč z účtu č. , č. účtu, . Žalobkyně dále k důkazu předložila Formulář pro informace o spotřebitelském úvěru za účelem sjednání nové smlouvy, kterou se mění způsob splácení a Formulář pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru.6 Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění.7 Právní vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále se na daný právní vztah vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění ke dni 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8 Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že v daném případě nemá za prokázáno splnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, když žalobkyně k důkazu nepředložila žádnou listinu, ze které by splnění uvedené povinnosti prokázala. Ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je přitom ze strany poskytovatele úvěru nezbytné zkoumat důkladně nejen příjmovou složku žadatele o úvěr, tj. existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání, výši průměrné mzdy apod., ale i složku výdajovou, tj. náklady na bydlení, dopravu, běžné výdaje, závazky či dokonce případné exekuční či insolvenční řízení žadatele. Poskytovatel úvěru má tedy na základě zhodnocení příjmů a výdajů žadatele povinnost s odbornou péčí posoudit, zda žadatel (dlužník) nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si nechá od dlužníka doložit. Žalobkyně v daném případě neprokázala, že by její předchůdkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posuzovala úvěruschopnost žalovaného, když k takovému tvrzení žádný důkaz nepředložila. Žalobkyně tak zejména neprokázala, zda vůbec zjišťovala příjmy žalovaného, když současně soud poukazuje na to, že žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy taktéž zkoumala výdaje žalovaného, a tedy na základě porovnání složky příjmové a výdajové dospěla k závěru, že úvěruschopnost žalovaného je dána. Rovněž tak žalobkyně neprokázala, že by při zkoumání úvěruschopnosti vycházela alespoň z informací poskytnutých právní předchůdkyni žalobkyně ze strany žalovaného a tyto informace následně prověřovala, případně že by žalovaného jakkoliv lustrovala v dostupných registrech a rejstřících.9 V souvislosti s právě uvedeným pak vyvstává otázka, zda neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru je pouze relativní, jak naznačuje ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění do , datum, , nebo se jedná o neplatnost absolutní. Soud má za to, že uvedené ustanovení nechrání pouze spotřebitele, na jehož ochranu je citované ustanovení určeno, ale zprostředkovaně i další subjekty. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 požadavky na prověření úvěruschopnosti chrání zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nadto s ohledem na důvodovou zprávu k zákonu č. 96/2022 Sb., jímž byl novelizován § 87 zákona č. 257/2016 Sb. a jímž byla v případě nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr zakotvena právě neplatnost absolutní, má soud za to, že je třeba uplatnit ust. § 588 o. z. a přihlédnout k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti.10 Vzhledem k výše uvedenému nelze než dospět k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění do , datum, a ust. § 588 o. z. absolutně neplatná. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru bylo na místě právní vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení o. z. upravujících bezdůvodné obohacení. Soud současně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého je účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru.11 Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta prvá o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.12 Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že žalované byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně bezhotovostním převodem na účet poskytnuta částka ve výši 7 000 Kč. S ohledem na to, že právní předchůdkyně žalobkyně plnila – poskytla žalované peněžitou částku ve výši 7 000 Kč, aniž by byl mezi stranami platně sjednán závazek, posoudil soud nárok žalobkyně jakožto nárok vyplývající z titulu bezdůvodného plnění, kdy v souladu s ust. § 2993 věta prvá o. z. má žalobkyně proti žalovanému právo na vrácení toho, co právní předchůdkyně žalobkyně žalované plnila. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že je po právu nárok žalobkyně na zaplacení částky 7 000 Kč představující jistinu dlužné částky, avšak nelze mít za důvodný jí uplatněný nárok na zaplacení zbytku žalované částky ve výši 7 644,70 Kč a žalovaného příslušenství, a to z důvodu nesplnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně zkoumat úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru. Vzhledem k uvedenému nelze než uzavřít, že v dané části není nárok žalobkyně po právu, a proto soud žalobu výrokem II. co do částky 7 644,70 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 644,70 Kč za dobu od , datum, do zaplacení zamítl.13 Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být proto soudem poučena o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané, a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové její chování z procesního hlediska znamená, že ochrany svých procesních práv, kterou jí skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na ni třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Navíc nelze přehlédnout fakt, že řízení je podle § 118b odst. 1 o. s. ř. ze zákona koncentrované a účastníci mohou tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy jen do doby skončení prvního jednání ve věci (pokud neproběhlo přípravné jednání), popř. do konce lhůty, o kterou při jednání přítomný účastník za tím účelem požádá a která mu za tím účelem byla soudem poskytnuta. V daném případě se žalobkyně z konání soudního jednání omluvila.14 O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, jež byla v řízení poměrně úspěšnější (poměr úspěchu v řízení žalované v rozsahu 63 % k úspěchu žalobkyně v rozsahu 37 %), v důsledku její procesní pasivity žádné náklady řízení nevznikly. Při určení úspěchu v řízení soud vycházel z předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, tj. 18 888,90 Kč.15 Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.