12 C 205/2023

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Bittnerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 56 560,33 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 44 588 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 11 972,33 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 7 994,59 Kč, co do úroku ve výši 15 % ročně z částky 55 960,33 Kč od [datum] do zaplacení, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 906 Kč od [datum] do [datum] a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z ročně 56 560,33 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni poměrnou část nákladů řízení ve výši 3 124,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], L.L.M.</b> 1 Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, spojenou s návrhem na vydání platebního rozkazu, dne [datum] domáhala proti žalovanému zaplacení částky 56 560,33 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci uzavřeli dne [datum] úvěrovou smlouvu [číslo] jejíž součástí byly rovněž úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy přitom byla ze strany žalobkyně řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně následně poskytla žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 1 864 Kč. K čerpání úvěru došlo dne [datum], tudíž s ohledem na to byla splatnost první splátky určena na [datum], přičemž datum následujících splátek je patrné ze splátkového kalendáře. Žalobkyně dále uvedla, že úvěr byl úročen ode dne [datum], přičemž úroková sazba byla sjednána ve výši 28,24 % ročně. Žalovaný přitom na úvěr uhradil celkem částku 15 412 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění a úvěr ke dni [datum] zesplatnila a téhož dne vyzvala žalovaného k zaplacení celého úvěru. Jelikož žalovaný po zesplatnění úvěru neuhradil žádnou splátku, eviduje žalobkyně ke dni sepsání žaloby za žalovaným pohledávku ve výši 55 960,33 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 55 960,33 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč a smluvních pokut ve výši 300 Kč. 2 Ve věci byl dne [datum] vydán elektronický platební rozkaz [číslo jednací], který však byl zrušen usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 11. 7. 2023, [číslo jednací], neboť se jej nepodařilo žalovanému řádně doručit do vlastních rukou. 3 Zástupce žalobkyně byl k jednání nařízenému na [datum] řádně předvolán, z účasti na jednání se však omluvil. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, aniž by požádal o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřil. Žalovanému bylo přitom předvolání k jednání doručeno fikcí v souladu s § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o. s. ř.). Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně. 4 Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5 Účastníci uzavřeli dne [datum] Smlouvu o hotovostním úvěru a smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč s tím, že úvěr měl být splacen formou 60 pravidelných měsíčních splátek po 1 864 Kč, přičemž úroková sazba činila 28,24 % ročně. Jakožto bankovní účet žalovaného byl ve smlouvě uveden účet č. [bankovní účet]. Z listiny označené jako potvrzení o provedení bonity klienta je zřejmé, že žalovaný byl ke dni sepisu zaměstnán, jeho stav byl„ druh/družka“, druh bydlení„ u rodičů“, počet dětí byl 0, jakožto zdroj příjmu bylo uvedeno zaměstnání s příjmem ve výši 19 200 Kč a s příjmem partnera ve výši 76 400 Kč. Pokud se týká výdajů, v listině byly uvedeny pouze splátky jiným společnostem ve výši 16 900 Kč. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad je zřejmé, že žalovaný čerpal částku 60 000 Kč, a to dne [datum] s tím, že žalovaný celkem na svůj dluh uhradil částku 15 412 Kč. Žalobkyně následně úvěr dopisem ze dne [datum] zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě nejpozději do 14 dnů ode dne sepsání výzvy. Soud dále k žádosti žalobkyně vyžádal výpis z účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno [celé jméno žalovaného], přičemž z tohoto účtu je zřejmá příchozí platba ve výši 60 000 Kč ze dne [datum] z účtu žalobkyně. Žalobkyně dále k důkazu předložila metodiku pro posouzení úvěruschopnosti klienta, úvěrové podmínky a opis proplacení smlouvy. 6 Právní vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále se na daný právní vztah vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění ke dni 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7 Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že v daném případě nemá za prokázáno splnění povinnosti žalobkyně dostatečně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, když žalobkyně k důkazu předložila pouze potvrzení o provedení ověření bonity klienta. Ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je přitom ze strany poskytovatele úvěru nezbytné zkoumat důkladně nejen příjmovou složku žadatele o úvěr, tj. existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání, výši průměrné mzdy apod., ale i složku výdajovou, tj. náklady na bydlení, dopravu, běžné výdaje, závazky či dokonce případné exekuční či insolvenční řízení žadatele. Poskytovatel úvěru má tedy na základě zhodnocení příjmů a výdajů žadatele povinnost s odbornou péčí posoudit, zda žadatel (dlužník) nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si nechá od dlužníka doložit. V žádosti o úvěr sice byly uvedeny informace poskytnuté poskytovateli úvěru ze strany žalovaného, nebyly však provedeny žádné kroky směrem k prověření správnosti a pravdivosti takových údajů. Žalobkyně sice zjišťovala příjmy žalovaného, avšak tyto dle názoru soudu dostatečně neprověřila, když žalobkyně k důkazu nepředložila pracovní smlouvu žalovaného či výplatní pásky, ze kterých by se dala výše příjmů žalovaného a jejich konzistentnost dostatečně osvědčit. Současně není zřejmé, jak žalobkyně ověřovala další tvrzený čistý příjem partnera žalovaného ve výši 76 400 Kč. Pokud se týká výdajů žalovaného tyto dle shora uvedené listiny obsahovaly pouze splátky jiným společnostem ve výši 16 900 Kč. Ostatní výdaje žalovaného, např. výdaje na bydlení, dopravu, běžné výdaje, existující závazky apod. nebyly vůbec ze strany žalobkyně před poskytnutím úvěru zjišťovány. Současně údaje ve shora uvedené listině nebyly ze strany žalovaného ani potvrzeny jejím podpisem. Rovněž tak žalobkyně neprokázala, že by žalovaný byl lustrován v příslušných registrech či rejstřících, jak tvrdila. 8 Vzhledem k výše uvedenému nelze než dospět k závěru, že smlouva o úvěru ze dne [datum] je ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., jež byl s účinností od [datum] novelizován zákonem č. 96/2022 Sb. a ust. § 588 o. z. absolutně neplatná. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru bylo na místě právní vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení o. z. upravujících bezdůvodné obohacení. Soud současně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého je účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. 9 Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta prvá o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 10 Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že žalovanému byla ze žalobkyně poskytnuta na účet částka ve výši 60 000 Kč. S ohledem na to, že žalobkyně plnila – poskytla žalovanému peněžitou částku ve výši 60 000 Kč, aniž by byl mezi stranami platně sjednán závazek, posoudil soud nárok žalobkyně jakožto nárok vyplývající z titulu bezdůvodného plnění, kdy v souladu s ust. § 2993 věta prvá o. z. má žalobkyně proti žalovanému právo na vrácení toho, co žalovanému plnila. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že je po právu nárok žalobkyně na zaplacení částky 44 588 Kč, jež představuje jistinu dlužné částky ve výši 60 000 Kč poníženou o částečnou úhradu ze strany žalovaného ve výši 15 412 Kč, avšak nelze mít za důvodný jí uplatněný nárok na zaplacení zbytku žalované částky ve výši 11 972,33 Kč, a to z důvodu nesplnění povinnosti žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Vzhledem k uvedenému nelze než uzavřít, že v dané části není nárok žalobkyně po právu, a proto soud žalobu výrokem II. co do částky 11 972,33 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 7 994,59 Kč, co do úroku ve výši 15 % ročně z částky 55 960,33 Kč od [datum] do zaplacení, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 906 Kč od [datum] do [datum] a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z ročně 56 560,33 Kč od [datum] do zaplacení, zamítl. 11 Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být proto soudem poučena o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané, a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové její chování z procesního hlediska znamená, že ochrany svých procesních práv, kterou jí skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na ni třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Navíc nelze přehlédnout fakt, že řízení je podle § 118b odst. 1 o. s. ř. ze zákona koncentrované a účastníci mohou tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy jen do doby skončení prvního jednání ve věci (pokud neproběhlo přípravné jednání), popř. do konce lhůty, o kterou při jednání přítomný účastník za tím účelem požádá a která mu za tím účelem byla soudem poskytnuta. 12 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Za předmět řízení je třeba považovat pro výpočet poměru úspěchu ve věci nejen žalovanou jistinu, ale i její příslušenství, které soud kapitalizoval ke dni svého rozhodnutí. Předmětem řízení tak byla celkem částka 74 275,71 Kč (56 560,33 Kč jistina + 7 994,59 Kč kapitalizovaný úrok + 3 886,56 Kč úrok za dobu od [datum] ke dni vyhlášení rozsudku + 1 906 Kč kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení + 3 928,23 Kč kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za dobu od [datum] ke dni vyhlášení rozsudku). Žalobkyni bylo přiznáno celkem 44 588 Kč. Žalobkyně měla úspěch z 60 % a žalovaný ze 40 %, žalobkyni proto soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši 20 % (60 % – 40 %). V daném případě žalobkyně doložila vyhotovení a zaslání výzvy k plnění, jak vyžaduje ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. 13 Náhrada nákladů řízení sestává z z náhrady nákladů právního zastoupení stanovené podle ust. § 8 odst. 1 ve spojení s ust. § 7 bodem 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen advokátní tarif), za tyto úkony právní služby (při výši náhrady 3 380 Kč za 1 úkon právní služby): -) převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, -) výzva k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, -) podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. 14 Náhrada nákladů řízení dále zahrnuje 3 paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu po 300 Kč za výše uvedené úkony právní služby v celkové výši 900 Kč. 15 K tomu soud přiznal 21 % DPH z odměny advokáta a paušálních náhrad hotových výdajů ve výši 2 318,40 Kč (21 % z částky 11 040 Kč) a 2 263 Kč za zaplacený soudní poplatek, tj. celkem 15 621,40 Kč. Přiznanému právu na náhradu nákladů ve výši 20 % pak odpovídá částka 3 124,30Kč. 16 Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 17 Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.