12 C 255/2023

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Monikou Bittnerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 17 790 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 3 620 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 620 Kč od 4. 8. 2022 do zaplacení a co do částky 1 170 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 714,72 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována čtyři slova] [obec].</b> 1 Žalobkyně se žalobou podanou k Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne [datum] domáhala proti žalované zaplacení částky v celkové výši 17 790 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastnice uzavřely distančním způsobem dne 4. 7. 2022 Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 13 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za objednané volitelné služby. Součástí smlouvy přitom byly mimo jiné Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky [webová adresa] vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytla údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila její úvěruschopnost. Žalobkyně dále uvedla, že žalované byl bezhotovostním převodem na účet poskytnut dne 4. 7. 2022 úvěr ve výši 13 000 Kč a dále žalovaná si zvolila volitelné služby, a to službu„ [anonymizována dvě slova]“ za poplatek ve výši 110 Kč. Splatnost úvěru tedy nastala dne 3. 8. 2022. Žalovaná na úvěru ničeho neuhradila, přičemž žalovaná má ke dni podání žaloby ve vztahu k žalobkyni dluh ve výši 16 620 Kč skládající se z jistiny ve výši 13 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 510 Kč, poplatku za službu„ [anonymizována dvě slova]“ ve výši 110 Kč. Žalobkyně dále v souladu se Všeobecnými obchodními podmínkami a sazebníkem požaduje dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení dluhu. 2 Zástupce žalobkyně se z jednání nařízeného na [datum] písemně omluvil. Žalované bylo předvolání k jednání doručeno vložením do domovní schránky dne [datum] v souladu s ust. § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o. s. ř.), avšak k jednání se bez omluvy nedostavila, aniž by se k věci samé jakkoliv vyjádřila nebo požádala o odročení jednání. Soud proto podle § 101 odst. o. s. ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně. 3 Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 4 Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 4. 7. 2022 distančním způsobem uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 13 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku žalované vrátit spolu se službou„ [anonymizována dvě slova]“ 110 Kč měsíčně a s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 3 510 Kč. Splatnost úvěru byla stanovena ke dni 3. 8. 2022. Jakožto číslo účtu žalované bylo ve smlouvě uvedeno [bankovní účet]. Z přehledu bankovních transakcí je zřejmé, že na účet žalované č. [bankovní účet] dne 4. 7. 2022 byla vyplacena částka 13 000 Kč. Z nepodepsané listiny označené jako Identifikované příjmy vyplývá, že žalovaná má ověřený čistý měsíční příjem ve výši 22 578 Kč. Žalobkyně dále k důkazu předložila kopii občanského průkazu, souhlas se zpracováním osobních údajů, Sazebník, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, autorizaci ověření totožnosti, Všeobecné obchodní podmínky a obecné principy posuzování. 5 Právní vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále se na daný právní vztah vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění ke dni 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6 Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že v daném případě nemá za prokázáno splnění povinnosti žalobkyně dostatečně zkoumat úvěruschopnost žalované, když žalobkyně k důkazu předložila pouze výpis o posouzení úvěruschopnosti vytvořený žalobkyní. Ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je přitom ze strany poskytovatele úvěru nezbytné zkoumat důkladně nejen příjmovou složku žadatele o úvěr, tj. existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání, výši průměrné mzdy apod., ale i složku výdajovou, tj. náklady na bydlení, dopravu, běžné výdaje, závazky či dokonce případné exekuční či insolvenční řízení žadatele. Poskytovatel úvěru má tedy na základě zhodnocení příjmů a výdajů žadatele povinnost s odbornou péčí posoudit, zda žadatel (dlužník) nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si nechá od dlužníka doložit. Ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti byly sice uvedeny údaje o příjmech a výdajích žalované, nebyly však provedeny žádné kroky směrem k prověření správnosti a pravdivosti takových údajů. Žalobkyně sice zjišťovala příjmy žalované, avšak tyto dle názoru soudu dostatečně neprověřila, když žalobkyně k důkazu nepředložila pracovní smlouvu žalované či její výplatní pásky, ze kterých by se dala výše příjmů žalované osvědčit. Nadto žalobkyně dostatečně neprověřovala ani výdaje žalované, které jsou nadto nepřiměřeně nízké, kdy soud současně poukazuje na skutečnost, že žalovaná má dle listiny o prověření úvěruschopnosti další závazky ve výši 1 300 Kč měsíčně. Dle údajů uvedených ve výpisu měsíční výdaje žalované činí celkem 5 800 Kč, kdy konkrétní výdaje, tj. náklady na bydlení, náklady na dopravu, běžné výdaje apod. nebyly vůbec ze strany žalobkyně zjišťovány. Rovněž tak žalobkyně neprokázala, že by žalovanou jakkoliv lustrovala v příslušných registrech či rejstřících. Soud konečně konstatuje, že ze zmiňovaného výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované je zřejmé, že se jedná o listinu vytvořenou žalobkyní, kdy nadto správnost údajů uvedených v této listině nebyla ze strany žalované jejím podpisem ani potvrzena. 7 V souvislosti s právě uvedeným pak vyvstává otázka, zda neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru je pouze relativní, jak naznačuje ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění do 28. 5. 2022, nebo se jedná o neplatnost absolutní. Soud má za to, že uvedené ustanovení nechrání pouze spotřebitele, na jehož ochranu je citované ustanovení určeno, ale zprostředkovaně i další subjekty. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 požadavky na prověření úvěruschopnosti chrání zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nadto s ohledem na důvodovou zprávu k zákonu č. 96/2022 Sb., jímž byl novelizován § 87 zákona č. 257/2016 Sb. a jímž byla v případě nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr zakotvena právě neplatnost absolutní, má soud za to, že je třeba uplatnit ust. § 588 o. z. a přihlédnout k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti. 8 Vzhledem k výše uvedenému nelze než dospět k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění do 28. 5. 2022 a ust. § 588 o. z. absolutně neplatná. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru bylo na místě právní vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení o. z. upravujících bezdůvodné obohacení. Soud současně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého je účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. 9 Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta prvá o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 10 Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že žalované byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuta bezhotovostním převodem na účet částka ve výši 13 000 Kč. S ohledem na to, že žalobkyně plnila – poskytla žalované peněžitou částku ve výši 13 000 Kč, aniž by byl mezi stranami platně sjednán závazek, posoudil soud nárok žalobkyně jakožto nárok vyplývající z titulu bezdůvodného plnění, kdy v souladu s ust. § 2993 věta prvá o. z. má žalobkyně proti žalované právo na vrácení toho, co žalobkyně žalované plnila. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že je po právu nárok žalobkyně na zaplacení částky 13 000 Kč, jež představuje jistinu dlužné částky ve výši 13 000 Kč, avšak nelze mít za důvodný jí uplatněný nárok na zaplacení zbytku žalované částky ve výši 3 620 Kč a ve výši 1 170 Kč, jež představuje poplatek za poskytnutí úvěru, poplatky za dodatkové služby a účelně vynaložené náklady, a to z důvodu nesplnění povinnosti žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k uvedenému nelze než uzavřít, že v dané části není nárok žalobkyně po právu, a proto soud žalobu výrokem II. co do částky 3 620 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 620 Kč od 4. 8. 2022 do zaplacení a co do smluvního úroku z prodlení 0,1 % denně ve výši 1 170 Kč zamítl. 11 Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být proto soudem poučena o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané, a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové její chování z procesního hlediska znamená, že ochrany svých procesních práv, kterou jí skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na ni třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Navíc nelze přehlédnout fakt, že řízení je podle § 118b odst. 1 o. s. ř. ze zákona koncentrované a účastníci mohou tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy jen do doby skončení prvního jednání ve věci (pokud neproběhlo přípravné jednání), popř. do konce lhůty, o kterou při jednání přítomný účastník za tím účelem požádá a která mu za tím účelem byla soudem poskytnuta. V daném případě se žalobkyně z konání soudního jednání omluvila. 12 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Za předmět řízení je třeba považovat pro výpočet poměru úspěchu ve věci nejen žalovanou jistinu, ale i její příslušenství, které soud kapitalizoval ke dni svého rozhodnutí. Předmětem řízení tak byla celkem částka 20 890 Kč (17 790 Kč jistina + 3 100 Kč zákonný úrok z prodlení). Žalobkyni bylo přiznáno celkem 13 000 Kč. Žalobkyně měla úspěch z 62 % a žalovaná ze 38 %, žalobkyni proto soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši 24 % (62 % – 38 %). V daném případě žalobkyně doložila vyhotovení a zaslání výzvy k plnění, jak vyžaduje ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. 13 Protože se v daném případě jedná dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen advokátní tarif), o tzv. formulářovou žalobu, kdy právní zástupkyně žalobkyně, jak je soudu známo z jeho činnosti, podává u soudu takových žalob větší množství, tyto mají podobu vžitého vzoru, kdy se jedna žaloba od druhé odlišuje jen v minimální míře potud, aby mohla být co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována, základní právní argumentace včetně její stylizace je totožná či jen s drobnými odchylkami a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, stanovil soud výši účelně vynaložených nákladů řízení tak, že spočívají v odměně za právní zastupování ve výši 1 500 Kč za tři úkony právní služby, tj. příprava a převzetí věci, podání žaloby a sepis předžalobní upomínky, vždy po 500 Kč za jeden úkon. V paušální náhradě hotových výdajů po 100 Kč za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a sepis předžalobní upomínky), tj. celkem 300 Kč. Dále náhrada nákladů zahrnuje DPH ve výši 378 Kč (21 % z částky 1 800 Kč) a 800 Kč za zaplacený soudní poplatek, tj. celkem 2 978 Kč. Přiznanému právu na náhradu nákladů ve výši 24 % pak odpovídá částka 714,72 Kč. 14 Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 15 Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.