12 C 259/2022

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Bittnerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 15 413,32 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 200 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 10 213,32 Kč, do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 501,19 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, úroku 70,40 % ročně z částky 5 701,19 Kč od [datum] do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 324,50 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1 Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne [datum] domáhala proti žalovanému zaplacení částky v celkové výši 15 413,32 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] [číslo] s produktovým názvem [anonymizována tři slova] týdenní 02/ 2020 (dále jen Smlouva), jejíž nedílnou součástí byly též Smluvní podmínky. Žalobkyně přitom uvedla, že před uzavřením Smlouvy byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí posouzena, a to mimo jiné prostřednictvím registrů a databází, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostní zápůjčku ve výši 6 000 Kč. Za poskytnutí a spravování zápůjčky se žalovaný zavázal ve Smlouvě předchůdkyni žalobkyně zaplatit poplatek ve výši 4 463 Kč, jež byl vypočten jako součet zápůjční úrokové sazby ve výši 70,40 % ročně, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částky za administrativní činnosti a komfortní splácení. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal zaplatit tak činila 10 463 Kč, jež se žalovaný zavázal uhradit ve 45 splátkách ve výši 233 Kč týdně, když poslední splátka činila 211 Kč. Žalovaný na svůj závazek uhradil celkem 800 Kč, a to konkrétně dne [datum] částku 300 Kč a dne [datum] částku 500 Kč, přičemž uhrazené platby byly započteny ve výši 298,81 Kč na jistinu a ve výši 501,19 Kč na poplatky spojené s poskytnutím a správou úvěru. Žalobkyně uvedla, žalovaný neplnil své povinnosti ze Smlouvy řádně a včas, když nehradil předepsané splátky. Pohledávka z výše uvedené Smlouvy byla přitom postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené se společností [právnická osoba], a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] spolu s předžalobní upomínkou. K tomuto dni byla pohledávka kapitalizována na částku 15 737,82 Kč, která je složena z jistiny ve výši 5 701,19 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 3 912,13 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 3 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 324,50 Kč a sankčních poplatků ve výši 2 800 Kč. Jako příslušenství pohledávky žalobkyně dále požadovala smluvní úrok ve výši 70,40 % ročně z jistiny 5 701,19 Kč, za dobu od [datum] do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z jistiny 5 701,19 Kč, za dobu od [datum] do zaplacení. 2 Ve věci byl dne [datum] vydán elektronický platební rozkaz [číslo jednací], který však byl zrušen usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 24. 10. 2022, [číslo jednací], neboť se jej nepodařilo žalovanému řádně doručit do vlastních rukou. 3 Žalobkyně následně v podání ze dne [datum] doplnila svá tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně důkladně naplnila svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného, když vycházela z informací, které si sama aktivně zjišťovala a ověřovala ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli a dále rovněž z informací poskytnutých ze strany žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně tímto postupem zjistila, že žalovaný nemá žádné negativní záznamy v Bankovním registru klientských informací (BRKI), v Nebankovním registru klientských informací (NRKI), v registru [příjmení] ani v interní databázi právní předchůdkyně žalobkyně. Dále bylo zjištěno, že proti žalovanému nebylo zahájeno insolvenční ani exekuční řízení, dále že žalovaným předložený doklad totožnosti nebyl evidován v databázi neplatných dokladů a že trvalé bydliště žalovaného se [anonymizováno] na adrese [anonymizováno] či [anonymizována dvě slova]. Pokud se týká příjmů žalovaného, právní předchůdkyní žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný má pravidelný měsíční příjem ve výši [částka], což bylo doloženo poštovními poukázkami za měsíce prosinec 2019 a leden 2020. Právní předchůdkyně žalobkyně dále zjišťovala výdaje žalovaného, přičemž odhadované výdaje žalovaného činily [částka]. 4 Žalovaný se k jednání nařízenému na [datum] ani k jednání nařízenému na [datum] bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán, přičemž předvolání k jednání mu v obou případech bylo doručeno fikcí na adrese jeho evidovaného trvalého bydliště v souladu s § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o. s. ř.). Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v obou případech rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti žalovaného. 5 Žalobkyně při jednání soudu dne [datum] navrhla vydání rozsudku pro zmeškání, přičemž tomuto návrhu nebylo ze strany soudu vyhověno, a to s ohledem na sjednanou úrokovou sazbu ve smlouvě o spotřebitelském úvěru a dále rovněž s ohledem na posuzování úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. 6 Soud se v projednávané věci zabýval nejdříve otázkou, zda je u žalobkyně dána aktivní legitimace a naopak u žalovaného legitimace pasivní, přičemž vycházel z žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů. Ve Smlouvě o postoupení pohledávek ze dne [datum], jež byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, na základě které bylo sjednáno, že postupitel postoupí za podmínek daných touto smlouvu sjednaných postupníkovi nezajištěné pohledávky vzniklé ze smluv o půjčce anebo smluv o zápůjčce specifikované v Příloze [číslo] této smlouvy, které uzavřel postupitel jako věřitel se svými zákazníky jako dlužníky, a to se všemi právy s nimi spojenými. Žalobkyně současně prokázala, že oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] také odeslala na poslední známou adresu žalovaného. Aktivní legitimace je tedy dána. 7 Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 8 Výzvou k zaplacení ze dne [datum] byl žalovaný naposledy vyzván k okamžitému splacení všech dlužných částek po splatnosti plynoucích ze smlouvy o úvěru [číslo] které ke dni [datum] činily 15 737,82 Kč včetně příslušenství a poplatků. Dále byl žalovaný upozorněn, že v případě neuhrazení dlužné částky nejpozději do [datum] přistoupí žalobkyně k vymáhání pohledávky soudní cestou. 9 Dne [datum] byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému v hotovosti poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč. Strany ve smlouvě sjednaly, že za poskytnutí úvěru náleží právní předchůdkyni žalobkyně poplatek ve výši 4 463 Kč, jež je vypočten jako součet úroku ve výši 2 045 Kč při úrokové sazbě 70,40 %, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 918 Kč. Žalovaný se současně zavázal celkovou dlužnou částku ve výši 10 463 Kč právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit v 45týdenních splátkách, když výše jedné splátky od první do předposlední činila 233 Kč a poslední splátka činila 211 Kč. Spolu se smlouvou byly žalovanému poskytnuty Standardní informace o spotřebitelském úvěru. 10 Předžalobní upomínkou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 16 559,04 Kč s tím, že v případě neuhrazení bude žalobkyně nucena učinit kroky k vymožení pohledávky soudní cestou. K tomu žalobkyně dále předložila potvrzení o podání zásilky. 11 Z pracovní smlouvy z [datum], že žalovaný byl zaměstnán u společnosti [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], přičemž pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou od [datum] do [datum] 12 Ze Zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne [datum], že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši 5 000 Kč, přičemž žalovaný byl v době sepsání zákaznické karty svobodný, bydlel na [anonymizováno], pracoval na plný úvazek jako [anonymizována tři slova] s [anonymizováno] příjmem ve výši [částka]. Pokud se týká výdajů žalovaného tyto byly stanoveny odhadem na částku [částka]. 13 Z výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku, že [celé jméno svědka], [IČO], má v živnostenském rejstříku zapsáno živnostenské oprávnění [číslo] výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. 14 Z poštovních poukázek je zřejmé, že žalovaný od úřadu práce obdržel v prosinci 2019 příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení v celkové výši 6 304 Kč a v lednu 2020 obdržel doplatek na bydlení ve výši 4 300 Kč. 15 Soud rovněž provedl důkaz svědeckou výpovědí [celé jméno svědka], jež byl předvolán k návrhu žalobkyně. Ze svědecké výpovědi soud zjistil, že svědek působil u [právnická osoba] [anonymizováno] jako obchodní zástupce po dobu 13 let, poté měl pauzu a následně u této společnosti pracoval ještě 2 roky, přičemž činnost byla ukončena v roce 2020. Dále uvedl, že se domnívá, že si žalovaného pamatuje, jednalo se o mladšího člověka, bydliště měl na adrese [obec a číslo], což je [anonymizována dvě slova]. Svědek si vzpomněl, že žalovaný mu při sjednávání půjčky předkládal min. 3 výplatní pásky a je možné, že byla předložena i pracovní smlouva. Pokud se týká výdajů, svědek uvedl, že žalovaný bydlel u rodičů, neboť svědek bydlí v sousedství domu rodičů žalovaného. Svědek vycházel z osobních výdajů ve výši [anonymizováno] až [anonymizováno] tisíc měsíčně, kdy žalovaný svědkovi sdělil, že něco přispívá rodičům na bydlení, přičemž další výdaje žalovaný neměl. Přesná výše výdajů je uvedena v zákaznické kartě, kdy do těchto výdajů se započítávalo bydlení, stravné, ošatné, jízdné, drogérie apod. Dále svědek k dotazu soudu uvedl, že klienti většinou žádali o vyšší půjčky, ve skutečnosti se jim poskytovali půjčky daleko nižší. Dále uvedl, že podpis na zákaznické kartě je jeho vlastnoručním podpisem, po nahlédnutí do karty uvedl, že si žalovaného spletl s jiným klientem, kdy karta uvádí jako bydliště žalovaného ubytovnu na adrese v [obec], kdy je možné, že měl žalovaný na ubytovně další příjem, kdy se jednalo o tzv. černý příjem, který nebyl uveden v zákaznické kartě. K dotazu soudu, proč byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč, když žalovaný požádal o úvěr pouze ve výši 5 000 Kč, svědek uvedl, že to asi bylo z toho důvodu, že chtěl půjčku na kratší dobu než 52 týdnů, což u částky 5 000 Kč nebylo možné. Zákaznická karta sice byla vyplněna na úvěr ve výši 5 000 Kč, avšak svědek byl toho názoru, že s ohledem na měsíční výši splátky v celkové výši cca 1 000 Kč, byl žalovaný se zřetelem na jeho příjem tyto splátky schopen hradit. K dotazu zástupce žalobkyně svědek uvedl, že si nevzpomíná, zda mu žalovaný říkal výši výplaty, kterou měl obdržet v souvislosti s uzavřenou pracovní smlouvou. 16 Žalobkyně konečně k důkazu předložila tabulku – výpočet smluvní pokuty a tabulku – výpočet zákonného úroku z prodlení, ze kterých soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění. 17 Právní vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.). Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Dále se na daný právní vztah vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění ke dni [datum] poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18 Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že v daném případě nemá za prokázáno splnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně s náležitou odbornou péčí zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je přitom ze strany poskytovatele úvěru nezbytné zkoumat důkladně nejen příjmovou složku žadatele o úvěr, tj. existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání, výši průměrné mzdy apod., ale i složku výdajovou, tj. náklady na bydlení, dopravu, běžné výdaje, závazky či dokonce případné exekuční či insolvenční řízení žadatele. Poskytovatel úvěru má tedy na základě zhodnocení příjmů a výdajů žadatele povinnost s odbornou péčí posoudit, zda žadatel (dlužník) nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si nechá od dlužníka doložit. V zákaznické kartě – žádosti o úvěr sice byly uvedeny informace poskytnuté poskytovateli úvěru ze strany žalovaného, nebyly však provedeny žádné kroky směrem k prověření správnosti a pravdivosti takových údajů. Zejména soud poukazuje na skutečnost, že nebyl dostatečně prověřen příjem žalovaného, kdy v pracovní smlouvě ze dne [datum] nebyla výše výplaty vymezena, dále rovněž nebyly předloženy výplatní pásky, které by tento příjem osvědčily. Žalobkyní předložené poštovní poukázky pouze potvrzují skutečnost, že žalovaný v prosinci 2019 a v lednu 2020 obdržel od úřadu práce příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení, kdy se s ohledem na následně uzavřenou pracovní smlouvu nejednalo o trvalý příjem žalovaného. Svědek vyslechnutý při jednání soudu sice uvedl konkrétní okolnosti při prověřování příjmů a výdajů žalovaného, avšak následně uvedl, že si žalovaného spletl s jinou osobou s bydlištěm v [obec]. Pokud svědek dále uvedl, že žalovaný měl zřejmě další tzv. černý příjem, soud nepovažuje takové tvrzení za relevantní, neboť tento příjem nebyl uveden v zákaznické kartě – žádosti o úvěr, v rámci které byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Soud dále nemá za dostatečně prokázáno ani prověřování výdajů žalovaného, které byly stanoveny odhadem na částku 2 000 Kč, a to s ohledem na velmi nízké měsíční výdaje, kdy se jedná o částku, která nedosahuje ani na částku stanoveného měsíčního životního minima. Žalobkyně rovněž nedoložila, že by žalovaného jakkoliv lustrovala v uvedených registrech a rejstřících, jak tvrdila. Konečně, pokud žalobkyně prokazuje prověřování úvěruschopnosti žalovaného především z údajů uvedených v zákaznické kartě, pak je třeba poukázat, že zákaznická karta byla sepsána dne [datum] s požadovanou výší úvěru 5 000 Kč. Ten samý den, tj. [datum], však byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč, aniž by byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně při změněné výši poskytnutého úvěru (o 20 % vyššího, než téhož dne požadovaného) vyplněna za účelem prověření úvěruschopnosti žalovaného další zákaznická karta na faktickou výši poskytnutého úvěru 6 000 Kč. 19 V souvislosti s právě uvedeným pak vyvstává otázka, zda neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru je pouze relativní, jak naznačuje ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění do [datum], nebo se jedná o neplatnost absolutní. Soud má za to, že uvedené ustanovení nechrání pouze spotřebitele, na jehož ochranu je citované ustanovení určeno, ale zprostředkovaně i další subjekty. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 požadavky na prověření úvěruschopnosti chrání zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nadto s ohledem na důvodovou zprávu k zákonu č. 96/2022 Sb., jímž byl novelizován § 87 zákona č. 257/2016 Sb. a jímž byla v případě nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr zakotvena právě neplatnost absolutní, má soud za to, že je třeba uplatnit ust. § 588 o. z. a přihlédnout k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti. 20 Zákonná úprava § 87 odst. 1 zákona č, 257/2016 SB. měla vždy představovat transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu. Právo Evropské unie má na základě čl. 10 či čl. 10a Ústavy ČR aplikační přednost před právem českým, přičemž princip nadřazenosti evropského práva výslovně konstatoval i Soudní dvůr Evropské unie již v rozsudku ze dne 15. 6. 1964, Costa versus Enel (C -6/64). Směrnice přijaté Evropským parlamentem jsou nadány tzv. nepřímým horizontálním účinkem, což má za následek povinnost národních soudů volit eurokonformní výklad tak, aby bylo dosaženo účelu konkrétní směrnice. Jak konstatoval také Ústavní soud ČR ve svém usnesení sp. zn. Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2010, národní soud je povinen zajistit plný účinek norem evropského práva, a to případně i tím, že ze své vlastní pravomoci ponechá nepoužité jakékoliv odporující ustanovení vnitrostátních právních předpisů. K nutnosti národních soudů posoudit z úřední povinnosti dodržování nástrojů unijního práva zajišťujících ochranu spotřebitele se pak soudní dvůr EU vyjádřil již opakovaně např. v rozsudku ze dne 4. 6. 2015 ve věci Faber (C -497/13), ze dne 13. 9. 2018 ve věci Profi Credit Polska (C -176/17) či ve věci Pannon GSM (C -243/08) ze dne 4. 6. 2009. V rozhodnutí ve věci OPR-Finance (C -679/18) ze dne 5. 3. 2020 pak Soudní dvůr EU výslovně konstatoval, že předmětná část ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ (ve znění do 28. 5. 2022) je v rozporu se shora citovanou směrnicí a stvrdil tak povinnost soudů členských států zkoumat z úřední povinnosti, zda ze strany poskytovatele úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, tj. pod sankcí absolutní neplatnosti. Uvedený závěr jednoznačně vyplývá rovněž z aktuální judikatury viz např. nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2008, sp. zn. 33 Cdo 2178/2008 nebo rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009. 21 Vzhledem k výše uvedenému nelze než dospět k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění do 28. 5. 2022 a ust. § 588 o. z. absolutně neplatná. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo na místě právní vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení o. z. upravujících bezdůvodné obohacení. Soud současně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého je účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. 22 Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta prvá o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 23 Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že žalovanému byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuta v hotovosti částka ve výši 6 000 Kč. S ohledem na to, že právní předchůdkyně žalobkyně plnila – poskytla žalovanému peněžitou částku ve výši 6 000 Kč, aniž by byl mezi stranami platně sjednán závazek, posoudil soud nárok žalobkyně jakožto nárok vyplývající z titulu bezdůvodného plnění, kdy v souladu s ust. § 2993 věta prvá o. z. má žalobkyně proti žalovanému právo na vrácení toho, co právní předchůdkyně žalovanému plnila. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že je po právu nárok žalobkyně na zaplacení částky 5 200 Kč, jež představuje jistinu dlužné částky ve výši 6 000 Kč poníženou o částečnou úhradu ze strany žalovaného v celkové výši 800 Kč, avšak nelze mít za důvodný jí uplatněný nárok na zaplacení zbytku žalované částky ve výši 10 213,32 Kč, jež představuje poplatky za poskytnutí a správu úvěru a kapitalizovanou smluvní pokutu, a to z důvodu nesplnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k uvedenému nelze než uzavřít, že v dané části není nárok žalobkyně po právu, a proto soud žalobu výrokem III. co do částky 10 213,32 Kč a odpovídajícího příslušenství zamítl. 24 Žalovaný dluh řádně a včas neuhradil a je tedy ve smyslu § 1968 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.) v prodlení. Podle § 1970 o. z. je žalobce v takovém případě oprávněn požadovat úhradu úroku z prodlení, a to ve výši dohodnuté účastníky smlouvy, popřípadě stanovené nařízením vlády, jestliže k uzavření dohody o výši úroků nedošlo. V daném případě nebyla výše úroků smluvena. Žalobkyni proto přísluší úrok z prodlení ve výši stanovené v ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal od [datum], a to na základě prokazatelně odeslané výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne [datum], dle které byla žalovanému poskytnuta lhůta k zaplacení do [datum]. Vzhledem k tomu, že v této lhůtě nebyla dlužná částka ze strany žalovaného uhrazena, dostal se žalovaný dnem [datum] s úhradou dluhu do prodlení. Vzhledem k uvedenému proto přiznal soud žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 200 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, přičemž co do zbytku požadovaného zákonného úroku z prodlení žalobu zamítl. 25 O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Za předmět řízení je třeba považovat pro výpočet poměru úspěchu ve věci nejen žalovanou jistinu, ale i její příslušenství, které soud vyčíslil ke dni svého rozhodnutí. Předmětem řízení tak byla celkem částka 20 665,15 Kč (15 413,32 Kč jistina + 704,76 Kč zákonné úroky z prodlení za dobu od [datum] do [datum] + 4 222,57 K smluvní úroky + 324,50 Kč kapitalizované zákonné úroky z prodlení. Žalobkyni bylo přiznáno celkem 5 842,81 Kč (5 200 Kč jistina + 642,81 Kč zákonné úroky z prodlení). Žalobkyně tak měla úspěch 28 % a žalovaný ze 72 %. Náhrada nákladů řízení by proto příslušela žalovanému, kterému však v řízení žádné náklady nevznikly, neboť tento byl po celou dobu soudního řízení zcela nečinný. S ohledem na to rozhodl soud výrokem III. tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá. 26 Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.