12 C 286/2023

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Monikou Bittnerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 17 332 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 177 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 13 155 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 113,95 Kč, za dobu od [datum] do [datum] a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 332 Kč, za dobu od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1 Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne [datum] domáhala proti žalovanému zaplacení částky 17 332 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci uzavřeli dne [datum] úvěrovou smlouvu, kdy se jednalo o bezúčelový spotřebitelský úvěr. K uzavření úvěrové smlouvy přitom může dojít pouze prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa], případně v mobilní aplikaci. Zájemce o uzavření smlouvy vyplní požadované údaje, po jejich vyplnění probíhá automatizovaný schvalovací proces. Pokud je žadateli žádost schválena, objeví se na internetových stránkách nebo v mobilní aplikaci text smlouvy a na telefonní číslo, které uvedl v žádosti, je zaslán podpisový SMS kód. V případě vyplacení úvěru na bankovní účet, musí být klientem odeslána 1 Kč na bankovní účet společnosti [právnická osoba] V tomto případě bylo vlastnictví k účtu ověřeno prostřednictvím tzv. bank ID. Žalobkyně současně uvedla, že před uzavření smlouvy hodnotila schopnost žadatele úvěr splácet. Na základě úvěrové smlouvy byla přitom žalovanému poskytnuta částka ve výši 14 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit, a to včetně poplatku za poskytnutí ve výši 462 Kč. Splatnost takto poskytnutého úvěru byla 24 měsíců od jeho poskytnutí. Úvěr byl následně odeslán dne [datum] prostřednictvím služby ThePay na účet žalovaného [číslo]. Žalobkyně uvedla, že sjednány byly také poplatky za další volitelné služby, a to poplatek za tzv. expres výplatu ve výši 99 Kč. Žalovaný si 2x prodloužil splatnost aktuálně splatné splátky o jeden měsíc, k čemuž stačí, pokud klient uhradí alespoň 1 Kč, k čemuž došlo dne [datum] a [datum]. Žalovanému v souvislosti s prodloužením splatnosti byl účtován poplatek 1 386 Kč, přičemž na poskytnutý úvěr žalovaný uhradil částku 4 116, Kč a 5 707 Kč, tj 9 823 Kč. Žalobkyně konečně uvedla, že celková žalovaná částka ve výši 17 332 Kč Kč se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 11 662 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 396 Kč, úroků ve výši 2 744 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 1 030 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč. 2 Zástupce žalobkyně se z jednání nařízeného na den [datum] písemně omluvil, přičemž výslovně souhlasil s projednáním věci bez své přítomnosti. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, aniž by požádal o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřil. Předvolání k jednání bylo přitom žalovanému doručeno fikcí v souladu s ust. § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o. s. ř.). Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně. 3 Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 4 Do dokumentu, jenž byl tvořen 19 stranami a jenž byl podepsán dne [datum] jak žalobkyní, tak žalovaným, a to za pomocí unikátního SMS kódu, byly zahrnuty formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva. Na základě smlouvy o úvěru se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 14 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet], když poplatek za expres výplatu činil částku 199 Kč a poplatek za službu bezpečná částka činil částku 99 Kč měsíčně. Splatnost úvěru byla ve 24 měsíčních splátkách. Účelně vynaložené náklady na vymáhání byly určeny v částce 300 Kč za měsíc vymáhání s tím, že tato částka se může v budoucnu měnit podle reálných nákladů vstupujících do kalkulace. Smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Z opisu výpisu proplacení smlouvy a z výpisu z učtu žalobkyně je zřejmé, že dne [datum] byla na účet č. [bankovní účet] zaslána částka 45 000 Kč. Z listiny označené jako potvrzení o provedení bonity klienta je zřejmé, že žalovaný byl ke dni sepisu osobou samostatně výdělečně činnou s příjmem ve výši [částka] měsíčně, počet dětí byl 0 a příjem ostatních členů domácnosti byl 0. Pokud se tyká výdajů, tyto nebyly v listině uvedeny. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad je zřejmé, že žalovaný čerpal částku 14 000 Kč, přičemž na svůj dluh uhradil 4 116 kč a 5 707 kč. ničeho neuhradil. Žalobkyně dále k důkazu předložila kopii průkazů totožnosti, metodiku pro posouzení úvěruschopnosti klienta a sazebník 5 Právní vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6 Dále se na daný právní vztah vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7 Pokud se týká smluvní pokuty podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8 Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že v daném případě nemá za prokázáno splnění povinnosti žalobkyně dostatečně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, když žalobkyně k důkazu předložila pouze potvrzení o provedení ověření bonity klienta. Ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je přitom ze strany poskytovatele úvěru nezbytné zkoumat důkladně nejen příjmovou složku žadatele o úvěr, tj. existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání, výši průměrné mzdy apod., ale i složku výdajovou, tj. náklady na bydlení, dopravu, běžné výdaje, závazky či dokonce případné exekuční či insolvenční řízení žadatele. Poskytovatel úvěru má tedy na základě zhodnocení příjmů a výdajů žadatele povinnost s odbornou péčí posoudit, zda žadatel (dlužník) nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si nechá od dlužníka doložit. V listině označené jako potvrzení o provedení bonity klienta sice byly uvedeny informace poskytnuté poskytovateli úvěru ze strany žalovaného, nebyly však provedeny žádné kroky směrem k prověření správnosti a pravdivosti takových údajů. Žalobkyně sice zjišťovala příjmy žalovaného, které byly stanoveny na částku 26 000 Kč měsíčně, avšak tyto dle názoru soudu dostatečně neprověřila, když žalobkyně žádný důkaz, ze kterého by se dala výše příjmů žalovaného a jejich konzistentnost dostatečně osvědčit, když soud současně poukazuje na to, že žalovaný by měl být dle údajů obsažených v listině osobou samostatně výdělečně činnou. Pokud se týká výdajů žalovaného tyto ve shora uvedené listině nebyly vůbec obsaženy, kdy je nutné uvažovat alespoň o základních pravidelných a nezbytných výdajích, které lze předpokládat u každého spotřebitele. Lze tedy uzavřít, že žádné hodnověrné zkoumání majetkové situace žalovaného z předložených dokumentů nevyplývá, kdy zcela absentují podklady k hodnocení příjmové i výdajové stránky žalovaného. Současně údaje ve shora uvedené listině nebyly ze strany žalovaného ani potvrzeny jeho podpisem. Rovněž tak žalobkyně neprokázala, že by žalovaný byl lustrován v příslušných registrech či rejstřících, jak tvrdila. 9 Vzhledem k výše uvedenému nelze než dospět k závěru, že úvěrová smlouva ze dne [datum] je ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., jež byl s účinností od [datum] novelizován zákonem č. 96/2022 Sb. a ust. § 588 o. z. absolutně neplatná. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru bylo na místě právní vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení o. z. upravujících bezdůvodné obohacení. Soud současně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého je účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. 10 Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta prvá o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 11 Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že žalovanému byla ze žalobkyně poskytnuta na účet částka ve výši 14 000 Kč. S ohledem na to, že žalobkyně plnila – poskytla žalovanému peněžitou částku ve výši 4 177 Kč a 5 707 kč, aniž by byl mezi stranami platně sjednán závazek, posoudil soud nárok žalobkyně jakožto nárok vyplývající z titulu bezdůvodného plnění, kdy v souladu s ust. § 2993 věta prvá o. z. má žalobkyně proti žalovanému právo na vrácení toho, co žalovanému plnila. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že je po právu nárok žalobkyně na zaplacení částky 4 177 Kč, jež představuje jistinu dlužné částky poníženou o částečnou úhradu ze strany žalovaného ve výši 9 823 Kč, avšak nelze mít za důvodný jí uplatněný nárok na zaplacení zbytku žalované částky ve výši 13 155 Kč přestavující poplatky spojené s úvěrem a smluvní pokutu, a to z důvodu nesplnění povinnosti žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Vzhledem k uvedenému nelze než uzavřít, že v dané části není nárok žalobkyně po právu, a proto soud žalobu výrokem II. co do částky 13 155 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 113,95 Kč, za dobu od [datum] do [datum] a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 332 Kč, za dobu od [datum] do zaplacení, zamítá. 12 Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být proto soudem poučena o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané, a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové její chování z procesního hlediska znamená, že ochrany svých procesních práv, kterou jí skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na ni třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Navíc nelze přehlédnout fakt, že řízení je podle § 118b odst. 1 o. s. ř. ze zákona koncentrované a účastníci mohou tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy jen do doby skončení prvního jednání ve věci (pokud neproběhlo přípravné jednání), popř. do konce lhůty, o kterou při jednání přítomný účastník za tím účelem požádá a která mu za tím účelem byla soudem poskytnuta. 13 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaný byl ve věci více úspěšný, náleželo by mu tak právo na náhradu nákladů v poměrné výši. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, neboť tento byla po celou dobu soudního řízení zcela nečinný, rozhodl soud výrokem III. tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá. 14 Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.