12 C 289/2023

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Monikou Bittnerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 11 238,46 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 2 320 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 320 Kč od [datum] do zaplacení a co do částky 918,46 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 540,48 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem AK [obec].</b> 1 Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhala zaplacení částky v celkové výši 11 238,46 Kč s příslušenstvím. Návrh byl odůvodněn tím, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne [datum] Smlouva byla uzavřena distančním způsobem na adrese [webová adresa]. Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 13 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím dle čl. IV a čl. IX Smlouvy, a to k datu splatnosti dle čl. IX smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy je dle čl. I, odst. 2 a čl. VIII smlouvy mimo jiné sazebník a všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za žalovaným objednané volitelné služby, a to všechno za podmínek uvedených v čl. II, odst. 5 smlouvy a čl. 2 sazebníku. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky [webová adresa] vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost a to následujícím způsobem. Žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistila u žalovaného následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaná nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr [příjmení]), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru„ sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Po vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru žalovaným a před poskytnutím úvěru žalobkyně shromáždila a zkontrolovala informace uvedené žalovanou, jakož i jakékoliv jiné informace s ním související, včetně osobních informací, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků, komerčních služeb a případně získaných prostřednictvím sociálních sítí, k čemuž žalovaný dal svůj souhlas. Posouzení úvěruschopnosti žalované provedla žalobkyně podle interní metodiky schválené ČNB. Žalobkyně nejprve nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených spol. CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information Service Provider (Poskytovatel služby informování o platebním účtu) v souladu s tzv. druhou směrnicí Evropské unie o platebních službách (PSD2) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne [datum] o platebních službách na vnitřním trhu (EU) 2015 [číslo], kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného. Případně žalobkyně vycházela z žalovanou předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících její pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 271 123 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalované. Žalobkyně dále provedla lustraci dokladu předloženého dlužníkem v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Dotazy do jednotlivých registrů proběhly před vyhodnocením úvěruschopnosti žalovaného a to dne: [ulice] a Nebankovní registr klientských informací: 2022 [číslo], Centrální evidence exekucí: 2022 [číslo], ISIR: 2022 [číslo], Neplatné doklady MV ČR: 2022 [číslo]. Žalovaná následně správnost svých identifikačních údajů, (jméno a příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo a číslo bankovního účtu) žalobkyni potvrdila ve smlouvě. Nadto se žalovaná sekundárně jednoznačně identifikoval (potvrdil správnost čísla účtu, vlastníka účtu, jméno a příjmení) prostřednictvím služby [právnická osoba] [anonymizováno] tím, že výše uvedené [právnická osoba] zpřístupnil svůj bankovního účet za účelem získání informací o bankovním účtu a jeho majiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaná přihlásila pomocí dvou faktorového ověření. Úvěr byl žalované vyplacen prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně dne [datum] v částce 8 000 Kč. Žalovaná neuhradila ničeho a dostala se do prodlení s úhrado. Žalobkyně uvedla, že žalovaná má ke dni sepisu žaloby nesplacenou pohledávku ve výši: 10 320 Kč, a to na jistině: 8 000 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru: 2 320 Kč dle čl. IV. Smlouvy a čl. 1 sazebníku. 2 Zástupce žalobkyně se z jednání nařízeného na [datum] písemně omluvil, přičemž výslovně souhlasil s projednáním věci bez své přítomnosti. Žalovaném bylo předvolání k jednání doručeno do vlastních rukou dne [datum]. Soud proto podle § 101 odst. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o. s. ř.), rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně. 3 Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně k důkazu předložila Smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, která byla uzavřena elektronicky dne [datum], přičemž u kolonky dlužníka bylo uvedeno, že smlouva byla podepsána elektronicky. Na základě shora uvedené smlouvy měl být žalované poskytnut bankovním převodem na účet č. [bankovní účet] úvěr až do ve výši 13 000 Kč s tím, že se zároveň se zavázala splatit žalobkyni vyčerpanou část úvěru spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 3 510 Kč, který je specifikován v čl. 1 sazebníku. Žalovaná se zavázala zaplatit vyčerpanou část úvěru v plné výši spolu s příslušenstvím nejpozději do dne splatnosti, tj. do dne [datum], přičemž jednorázová výše splátky – při čerpání celého úvěrového limitu činila 16 510 Kč a celková výše poplatku za sjednání úvěru – při čerpání celého úvěrového limitu činila 3 510 Kč Smlouva byla uzavřena na dobu určitou v délce 1 roku od uzavření smlouvy a automatickou prolongací vždy o jeden rok. Z Údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru, že se jedná o bezúčelový úvěr v celkové výši 13 000 Kč. Z přehledu bankovních transakcí je zřejmé, že na účet č. [bankovní účet] byla dne [datum] vyplacena částka 8 000 Kč. Z nepodepsaného výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba] je zřejmé, že v domácnosti žije žalovaná s další osobou, počet členů domácnosti, kteří mají příjem je 1, kolonka výše pravidelných měsíčních výdajů žalované je nevyplněna, výše ověřeného měsíčního příjmu je 21 123 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem je 18 000 Kč a vypočítané minimální výdaje činí 5 490 Kč, disponibilní příjem činí 12 500 Kč. Z nepodepsané listiny označené jako Identifikované příjmy vyplývá, že žalovaná má ověřený čistý měsíční příjem ve výši [částka]. 4 Soud dále k návrhu žalobkyně vyžádal výpis z účtu č. [bankovní účet] za období [datum] do [datum], kdy je zřejmé, že se jedná o účet vedený na jméno žalované, přičemž z výpisu je zřejmá příchozí platba ve výši 8 000 Kč dne [datum] z účtu žalobkyně č. [bankovní účet], pod [variabilní symbol]. 5 Žalobkyně dále k důkazu předložila kopii OP, souhlas se zpracováním osobních údajů, Sazebník, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, Všeobecné obchodní podmínky, autorizaci ověření totožnosti a obecné principy posuzování. 6 Právní vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále se na daný právní vztah vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7 V souvislosti s právě uvedeným pak vyvstává otázka, zda neplatnost smlouvy o úvěru je pouze relativní, jak naznačuje ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., nebo se jedná o neplatnost absolutní. Soud má za to, že uvedené ustanovení nechrání pouze spotřebitele, na jehož ochranu je citované ustanovení určeno, ale zprostředkovaně i další subjekty. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 požadavky na prověření úvěruschopnosti chrání zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nadto s ohledem na důvodovou zprávu k zákonu č. 96/2022 Sb., jímž byl novelizován § 87 zákona č. 257/2016 Sb. a jímž byla v případě nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr zakotvena právě neplatnost absolutní, má soud za to, že je třeba uplatnit ust. § 588 o. z. a přihlédnout k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, kdy nadto v posuzovaném případě žalovaná v podaném odporu námitku neplatnosti uzavřené smlouvy vznesla. 8 Vzhledem k výše uvedenému nelze než dospět k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění do 28. 5. 2022 a ust. § 588 o. z. absolutně neplatná. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru bylo na místě právní vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení o. z. upravujících bezdůvodné obohacení. Soud současně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého je účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. 9 Na základě posouzení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti konstatuje soud, že účastníci uzavřeli dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, kterou žalovaná podepsala elektronicky. Soud však po provedeném dokazování nemá za prokázáno splnění povinnosti žalobkyně dostatečně zkoumat úvěruschopnost žalované, když žalobkyně k důkazu předložila pouze výpis o posouzení úvěruschopnosti vytvořený samotnou žalobkyní, ze které by splnění uvedené povinnosti prokázala. Ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je přitom ze strany poskytovatele úvěru nezbytné zkoumat důkladně nejen příjmovou složku žadatele o úvěr, tj. existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání, výši průměrné mzdy apod., ale i složku výdajovou, tj. náklady na bydlení, dopravu, běžné výdaje, závazky či dokonce případné exekuční či insolvenční řízení žadatele. Poskytovatel úvěru má tedy na základě zhodnocení příjmů a výdajů žadatele povinnost s odbornou péčí posoudit, zda žadatel (dlužník) nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si nechá od dlužníka doložit. Ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti byly sice uvedeny údaje o příjmech a výdajích žalované, nebyly však provedeny žádné kroky směrem k prověření správnosti a pravdivosti takových údajů. Žalobkyně sice zjišťovala příjmy žalovaného, avšak tyto dle názoru soudu dostatečně neprověřila, když žalobkyně k důkazu nepředložila pracovní smlouvu žalované či její výplatní pásky, ze kterých by se dala výše příjmů žalované osvědčit. Nadto žalobkyně dostatečně neprověřovala ani výdaje žalované. Soud v této souvislosti rovněž poukazuje na skutečnost, že z přehledu výdajů nejsou patrné žádné konkrétní pravidelné výdaje žalované, kdy je nutné uvažovat alespoň o základních pravidelných a nezbytných výdajích, které lze předpokládat u každého spotřebitele. Uvedena je pouze souhrnná částka 5 490 Kč, aniž by bylo zřejmé, z jakých položek tato částka sestává a jakým způsobem žalobkyně výši výdajů prověřovala, když žalobkyně soudu ani k výdajové stránce žalovaného nepředložila žádný důkaz. Rovněž tak žalobkyně neprokázala, že by žalovanou jakkoliv lustrovala s v příslušných registrech či rejstřících. Soud konečně konstatuje, že ze zmiňovaného výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované je zřejmé, že se jedná o listinu vytvořenou žalobkyní, kdy nadto správnost údajů uvedených v této listině nebyla ze strany žalovaného jeho podpisem ani potvrzena ani jakkoli žalobkyní důkazně podložena. 10 Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta prvá o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 11 Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že žalovanému byla ze strany žalobkyně poskytnuta bezhotovostním převodem na účet žalovaného částka ve výši 8 000 Kč. S ohledem na to, že žalobkyně plnila – poskytla žalované peněžitou částku ve výši 8 000 Kč, aniž by byl mezi stranami platně sjednán závazek, posoudil soud nárok žalobkyně jakožto nárok vyplývající z titulu bezdůvodného plnění, kdy v souladu s ust. § 2993 věta prvá o. z. má žalobkyně proti žalovanému právo na vrácení toho, co žalobkyně žalované plnila. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že je po právu nárok žalobkyně na zaplacení částky 8 000 Kč, avšak nelze mít za důvodný jí uplatněný nárok na zaplacení zbytku žalované částky ve výši 2 320 Kč představují poplatky spojené s poskytnutím úvěru a odpovídajícího příslušenství. Vzhledem k uvedenému nelze než uzavřít, že v dané části není nárok žalobkyně po právu, a proto soud žalobu výrokem II. co do částky 2 320 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 320 Kč od [datum] do zaplacení a co do částky 918,46 Kč, 12 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Za předmět řízení je třeba považovat pro výpočet poměru úspěchu ve věci nejen žalovanou jistinu, ale i její příslušenství, které soud kapitalizoval ke dni svého rozhodnutí. Předmětem řízení tak byla celkem částka 12 960,04 Kč (8 000 Kč jistina + 1 721,88 Kč zákonný úrok z prodlení a 3 238,46 Kč poplatek za poskytnutí úvěru a smluvní pokuta). Žalobkyni bylo přiznáno celkem 8 000 Kč Žalobkyně měla úspěch z 61,72 % a žalovaná z 38,27 %, žalobkyni proto soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši 24 % (62 % – 38 %). V daném případě žalobkyně doložila vyhotovení a zaslání výzvy k plnění, jak vyžaduje ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. 13 Protože se v daném případě jedná dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen advokátní tarif), o tzv. formulářovou žalobu, kdy právní zástupkyně žalobkyně, jak je soudu známo z jeho činnosti, podává u soudu takových žalob větší množství, tyto mají podobu vžitého vzoru, kdy se jedna žaloba od druhé odlišuje jen v minimální míře potud, aby mohla být co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována, základní právní argumentace včetně její stylizace je totožná či jen s drobnými odchylkami a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, stanovil soud výši účelně vynaložených nákladů řízení tak, že spočívají v odměně za právní zastupování ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby, tj. příprava a převzetí věci, podání žaloby a sepis předžalobní upomínky, vždy po 300 Kč za jeden úkon. V paušální náhradě hotových výdajů po 100 Kč za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a sepis předžalobní upomínky), tj. celkem 300 Kč. Dále náhrada nákladů zahrnuje DPH ve výši 252 Kč (21 % z částky 1 200 Kč) a 800 Kč za zaplacený soudní poplatek, tj. celkem 2 252 Kč. Přiznanému právu na náhradu nákladů ve výši 24 % pak odpovídá částka 540,48 Kč. 14 Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 15 Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.