12 C 59/2026

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Monikou Bittnerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno bytem Adresa žalovaného pro 47 484,94 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 428,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 23 524,81 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 23 721,31 Kč od datum do zaplacení a co do částky 531,88 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1 Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum domáhala zaplacení částky v celkové výši 47 484,94 Kč s příslušenstvím. Návrh byl odůvodněn tím, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne datum. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz . Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 75 600 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII Smlouvy v pravidelných denních splátkách dle článku V. odst. 1 smlouvy, ve výši uvedené v článku Všeobecných obchodních podmínek. První splátka byla splatná dne datum a konec kreditovaného rámce měl nastat dne datum. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www.flexifin.cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost a to následujícím způsobem. Žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistila u žalovaného následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Po vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru žalovanému a před poskytnutím úvěru žalobkyně shromáždila a zkontrolovala informace uvedené žalovaným, jakož i jakékoliv jiné informace s ním související, včetně osobních informací, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků, komerčních služeb a případně získaných prostřednictvím sociálních sítí, k čemuž žalovaný dal svůj souhlas. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla žalobkyně podle interní metodiky schválené ČNB. Žalobkyně nejprve nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených spol. CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information Service Provider (Poskytovatel služby informování o platebním účtu) v souladu s tzv. druhou směrnicí Evropské unie o platebních službách (PSD2) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne datum o platebních službách na vnitřním trhu (EU) 2015/2366, kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného. Případně žalobkyně vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících její pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila částka, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalované. Žalobkyně dále provedla lustraci dokladu předloženého dlužníkem v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Dotazy do jednotlivých registrů proběhly před vyhodnocením úvěruschopnosti žalovaného a to dne: Bankovní a Nebankovní registr klientských informací: datum, Centrální evidence exekucí: datum, ISIR: datum, Neplatné doklady MV ČR: datum. Žalovaný následně správnost svých identifikačních údajů, (jméno a příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo tel. číslo číslo bankovního účtu) žalobkyni potvrdila ve smlouvě. Nadto se žalovaný sekundárně jednoznačně identifikoval (potvrdil správnost čísla účtu, vlastníka účtu, jméno a příjmení) prostřednictvím služby společnosti Kontomatik UAB tím, že výše uvedené společnosti Kontomatik zpřístupnil svůj bankovního účet za účelem získání informací o bankovním účtu a jeho majiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření. Úvěr byl žalovanému vyplacen prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně dne datum v částce 13 000 Kč, dne datum v částce 10 000 Kč a dne datum v částce 1 900 Kč. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil v souladu s článkem VII odst. 4 následující volitelné služby- služba „Klidné spaní“ za poplatek ve výši 7,32 Kč,. žalovaný splatil na jistinu celkem 1 471,80 Kč, a to následujícím způsobem, dne datum částku 24,30 Kč, dne datum částku 36,30 Kč, dne datum částku 40,41 Kč, dne datum částku 21,72 Kč, dne datum částku 146,06 Kč, dne datum částku 148,59 Kč, dne datum částku 354,54 Kč, dne datum částku 195,57 Kč a dne datum částku 503,76 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaný má ke dni sepisu žaloby nesplacenou pohledávku ve výši: 46 953,06 Kč, a to na jistině: 23 428,20 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru: 293,11 Kč, smluvním úroku 23 231,75 Kč. Žalobkyně je dále v souladu s článkem VII odst. 2 smlouvy oprávněna požadovat poplatek za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Žalovaný se dle článku VII odst. 3 a článku

VI. Smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 0,88% denně z nesplacené části jistiny. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil v souladu s článkem VII odst. 4 Klidné spaní v původní výši 7,32 Kč. ….. 2 Zástupce žalobkyně se z jednání nařízeného na datum písemně omluvil, přičemž výslovně souhlasil s projednáním věci bez své přítomnosti. Žalovanému bylo předvolání k jednání doručeno do vlastních rukou dne datum. Soud proto podle § 101 odst. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o. s. ř.), rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně. 3 Žalovaný zůstal po celou dobu soudního řízení nečinný, soud proto rozhodl na základě žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutečnosti: 4 Z výzvy k úhradě ze dne datum soud zjistil, že touto listinou byl žalovaný vyzván k úhradě částky 49 448,38 Kč do tří dnů. Zásilka byla podána dne datum 5 Z dokumentu označeného jako „Identifikované příjmy“ soud zjistil, že byl ověřen čistý měsíční příjem spotřebitele ve výši 31 900 Kč. 6 Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „Flexi půjčka“ č. hodnota soud zjistil, že byla uzavřena mezi účastníky. V záhlaví smlouvy identifikující žalovaného jako dlužníka je uvedeno číslo účtu: č. účtu. Předmětem smlouvy je poskytnutí úvěru až do výše 75 600 Kč, který bude poskytnut bezhotovostně na bankovní účet klienta. Smlouva byla podepsána elektronicky dne datum. Úvěr měl být splácen v pravidelných denních splátkách. Anonymizovaný odstavec 8 Z Přílohy: Předpis denních splátek soud zjistil, že denní splátka činila 89,44 Kč. 9 Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že na protiúčet č. č. účtu byla dne datum vyplacena částka 13 000 Kč, dne datum částka 10 000 Kč a dne datum částka 1 900 Kč pod VS var. symbol. 10 Z dokumentu označeného jako autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že totožnost spotřebitele (žalovaného) byla ověřena prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet č. č. účtu dne datum. 11 Ze zprávy právnická osoba. ze dne datum soud zjistil, že majitelem účtu č.č. účtu byl v dotčeném období žalovaný, a že na označený účet byla dne datum připsána platba v částce 10 000 Kč, dne datum v částce 13 000 Kč dne datum v částce 1 900 Kč, pod VS var. symbol. 12 Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění. 13 Právní vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále se na daný právní vztah vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14 V souvislosti s právě uvedeným pak vyvstává otázka, zda neplatnost smlouvy o úvěru je pouze relativní, jak naznačuje ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., nebo se jedná o neplatnost absolutní. Soud má za to, že uvedené ustanovení nechrání pouze spotřebitele, na jehož ochranu je citované ustanovení určeno, ale zprostředkovaně i další subjekty. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 požadavky na prověření úvěruschopnosti chrání zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nadto s ohledem na důvodovou zprávu k zákonu č. 96/2022 Sb., jímž byl novelizován § 87 zákona č. 257/2016 Sb. a jímž byla v případě nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr zakotvena právě neplatnost absolutní, má soud za to, že je třeba uplatnit ust. § 588 o. z. a přihlédnout k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, kdy nadto v posuzovaném případě žalovaná v podaném odporu námitku neplatnosti uzavřené smlouvy vznesla. 15 Vzhledem k výše uvedenému nelze než dospět k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění do 28. 5. 2022 a ust. § 588 o. z. absolutně neplatná. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru bylo na místě právní vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení o. z. upravujících bezdůvodné obohacení. Soud současně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého je účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. 16 Na základě posouzení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti konstatuje soud, že účastníci uzavřeli dne datum Smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, kterou žalovaný podepsal elektronicky. Soud však po provedeném dokazování nemá za prokázáno splnění povinnosti žalobkyně dostatečně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, když žalobkyně k důkazu předložila pouze výpis o posouzení úvěruschopnosti vytvořený samotnou žalobkyní, ze které by splnění uvedené povinnosti prokázala. Ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je přitom ze strany poskytovatele úvěru nezbytné zkoumat důkladně nejen příjmovou složku žadatele o úvěr, tj. existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání, výši průměrné mzdy apod., ale i složku výdajovou, tj. náklady na bydlení, dopravu, běžné výdaje, závazky či dokonce případné exekuční či insolvenční řízení žadatele. Poskytovatel úvěru má tedy na základě zhodnocení příjmů a výdajů žadatele povinnost s odbornou péčí posoudit, zda žadatel (dlužník) nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si nechá od dlužníka doložit. Ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti byly sice uvedeny údaje o příjmech a výdajích žalovaného, nebyly však provedeny žádné kroky směrem k prověření správnosti a pravdivosti takových údajů. Žalobkyně sice zjišťovala příjmy žalovaného, avšak tyto dle názoru soudu dostatečně neprověřila, když žalobkyně k důkazu nepředložila pracovní smlouvu žalovaného či jeho výplatní pásky, ze kterých by se dala výše příjmů žalované osvědčit. Nadto žalobkyně dostatečně neprověřovala ani výdaje žalovaného. Soud v této souvislosti rovněž poukazuje na skutečnost, že z přehledu výdajů nejsou patrné žádné konkrétní pravidelné výdaje žalovaného, kdy je nutné uvažovat alespoň o základních pravidelných a nezbytných výdajích, které lze předpokládat u každého spotřebitele. Uvedena je pouze částka 12 000 Kč za bydlení a 1 x 2 000 Kč za ostatní zbytné výdaje, aniž by bylo blíže zřejmé, z jakých položek tato částka sestává a jakým způsobem žalobkyně výši výdajů prověřovala, když žalobkyně soudu ani k výdajové stránce žalovaného nepředložila žádný důkaz. Rovněž tak žalobkyně neprokázala, že by žalovaného jakkoliv lustrovala s v příslušných registrech či rejstřících. Soud konečně konstatuje, že ze zmiňovaného výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného je zřejmé, že se jedná o listinu vytvořenou žalobkyní, kdy nadto správnost údajů uvedených v této listině nebyla ze strany žalovaného jeho podpisem ani potvrzena ani jakkoli žalobkyní důkazně podložena. 17 Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta prvá o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 18 Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že žalovanému byla ze strany žalobkyně poskytnuta bezhotovostním převodem na účet žalovaného částka ve výši 13 000 Kč, 10 000 Kč a 1 900 Kč, tj. celkem 24 900 Kč. S ohledem na to, že žalobkyně plnila – poskytla žalovanému peněžitou částku ve výši 24 900 Kč, aniž by byl mezi stranami platně sjednán závazek, posoudil soud nárok žalobkyně jakožto nárok vyplývající z titulu bezdůvodného plnění, kdy v souladu s ust. § 2993 věta prvá o. z. má žalobkyně proti žalované právo na vrácení toho, co žalobkyně žalovanému plnila. Žalovaný na žalovanou částku uhradil 1 471,80 Kč, a to následujícím způsobem: dne datum částku 24,30 Kč, dne datum částku 36,30 Kč, dne datum částku 40,41 Kč, dne datum částku 21,72 Kč, dne datum částku 146,06 Kč, dne datum částku 148,59 Kč, dne datum částku 354,54 Kč, dne datum částku 195,57 Kč a dne datum částku 503,76 Kč. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že je po právu nárok žalobkyně na zaplacení částky 23 428,20 Kč, avšak nelze mít za důvodný jí uplatněný nárok na zaplacení zbytku žalované částky ve výši 23 524,81 Kč představující poplatky spojené s poskytnutím úvěru a odpovídajícího příslušenství. Vzhledem k uvedenému nelze než uzavřít, že v dané části není nárok žalobkyně po právu, a proto soud žalobu II. co do částky 23 524,81 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 23 721,31 Kč od datum do zaplacení a co do částky 531,88 Kč, zamítl. 19 Žalobě nemohlo být vyhověno co do úroku z prodlení, neboť žalovaný nebyl k okamžiku rozhodování soudu v prodlení se zaplacením jistiny spotřebitelského úvěru (§ 1970 o. z.). Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), jež neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti spotřebitele splácet [srov. bod 17. v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022]. Žaloba na určení doby plnění podle § 87 odst. 2 ZSÚ přichází do úvahy všude tam, kde nebude doba plnění sjednána dohodou nebo určena rozhodnutím soudu, což vyplývá jednak ze znění § 87 odst. 2 ve spojení s odst. 3 ZSÚ, jednak z důvodové zprávy k § 87, kde je uvedeno, že „Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“, z čehož lze dovodit, že se tak může stát v případech, kdy spotřebitel něco splácí, nebo dokonce nesplácí vůbec, a věřitel má za to, že to neodpovídá možnostem dlužníka, a jednak z referovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Poněvadž žalobkyně netvrdila, natož prokazovala, že by doba plnění byla dohodnuta nebo určena soudem, bylo vycházeno z toho, že ani jedna z těchto skutečností nenastala. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ tak měla žalobkyně před podáním žaloby na plnění podat žalobu na určení doby plnění. Toto ustanovení je svou povahou nejbližší k § 1960 o. z., kde je normováno, že „Je-li podle smlouvy dlužník oprávněn, aby určil čas plnění, a neurčí-li jej v přiměřené době, určí jej na návrh věřitele soud podle okolností případu.“. Rozhodnutí soudu o době plnění má konstitutivní povahu (srov. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník

V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, § 1960, nebo Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, § 1960). Soud proto nemůže určit dobu splnění dluhu tak, aby se dlužník v okamžiku právní moci výroku rozsudku ocitl v prodlení. Stejná hlediska je třeba promítnout i do rozhodování soudu o době plnění podle § 87 odst. 2 ZSÚ. Úpravu v § 1958 odst. 2 o. z. nelze aplikovat, když nezohledňuje zvláštnosti úpravy doby plnění ve prospěch spotřebitele. Jelikož žalobkyně nepodala žalobu na určení doby plnění, ale rovnou podala žalobu na plnění, musel se soud dobou plnění zabývat, jinak by negoval úpravu o ochraně spotřebitele a fakticky by zvýhodnil žalobkyni. Žalovaný svou pasivitou v řízení znemožnil, aby byly zjištěny jeho objektivní možnosti splatit jistinu spotřebitelského úvěru, pročež soud vycházel z domněnky, že jeho poměry umožňovaly její úhradu naráz. Přiměřená hmotněprávní lhůta k plnění byla určena v délce tří dnů od právní moci rozsudku, jež je shodná s pariční lhůtou podle o. s. ř. Nadto se dodává, že ačkoli si soud je vědom toho, že pakliže žalovanému doposud neuplynula hmotněprávní lhůta k plnění, nemohl se dostat do prodlení a žaloba by měla být proto pro předčasnost zamítnuta, zohlednil specifika posuzovaného případu a dlužnou jistinu spotřebitelského úvěru žalobkyni přiznal, protože se to neprotiví smyslu a účelu § 87 ZSÚ a žalovaný tímto postupem není nijak krácen na svých právech. Opačný přístup by nadměrně zatěžoval soudy a nutil věřitele, aby podávali žaloby na určení doby plnění. Byť může názor soudu do budoucna potenciálně generovat spory o úhradu úroku z prodlení, je v tomto případě nepřiznání úroku z prodlení toliko bagatelní záležitostí a to, zda se věřitelé rozhodnou do budoucna podávat další žaloby bude jejich právem, nikoli povinností, jako by tomu bylo u žalob na určení doby plnění. 20 O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., , když žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze částečně, přičemž míra procesního úspěchu stran (s přihlédnutím k příslušenství žalobou uplatněného nároku) je bezmála totožná. Z tohoto důvodu rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 21 Lhůta ke splnění povinností uložených tímto rozsudkem byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Jablonci nad Nisou. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.