12 C 80/2025

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Bittnerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 189 383,25 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 24 281,46 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky ve výši 165 101,79 Kčs kapitalizovaným úrokem ve výši 24 463,10 Kčs úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 189 083,25 Kč od , datum, do zaplacenís kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 093,89 Kč od , datum, do , datum, ,se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 189 383,25 Kč od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1 Žalobkyně se žalobou domáhala, aby bylo žalované uloženo zaplatit jí částky, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku, s tím, že mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovanou, jako klientem, byla dne , datum, uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, . Sjednaný úvěrový rámec činil 200 000 Kč, přičemž žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 217 845,46 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr společně s úrokem za poskytnutí úvěru a poplatky sjednanými ve smlouvě splácet měsíčnými splátkami ve výši 3,29 % z výše sjednaného úvěrového rámce, splatnými vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, kterého došlo k prvotnímu čerpání úvěru, to vše dle splátkového kalendáře. Před uzavřením smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalované, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzovali její příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávali klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení a taktéž nahlíželi do externích úvěrových registrů, včetně do nebankovního registru klientských informací (NRKI). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Žalovaná uhradila na poskytnutý úvěr celkem částku 193 564 Kč. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, žalobkyně proto v souladu s odst. 6.1 smlouvy úvěr zesplatnila, a to ke dni , datum, . Žalovaná byla vyzvána ke splacení celého úvěru dopisem z totožného dne. Jelikož žalovaná i přes výzvy žalobkyně uhradila po zesplatnění úvěru na svůj dluh pouze částku ve výši 13 172 Kč, přičemž jednotlivé splátky byly započítány způsobem uvedeným v přiloženém splátkovém kalendáři, eviduje žalobkyně za žalovanou pohledávku ve výši 189 383,25 Kč sestávající z: - neuhrazené jistiny ve výši 189 083,25 Kč (přičemž tato částka je rovna rozdílu součtu čerpaných částek a úhrad žalované, které byly započteny na jistinu; jedná se tedy v plnou výši o částku úvěru, která byla žalované poskytnuta a kterou žalovaná neuhradila). - nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč. - úroku kapitalizovaného ke dni sepsání žaloby ve výši 24 463,10 Kč (součet zbylých nesplacených úroků, vynesených v jednotlivých předepsaných splátkách do zesplatnění úvěru, a obchodního úroku z jistiny, kapitalizovaného ke dni sepsání žaloby, viz přiložený splátkový kalendář, a to při zohlednění úhrad žalovaného po zesplatnění). Kapitalizovaný úrok byl spočten, jak je uvedeno ve splátkovém kalendáři, a to jako součet nezaplacených úroků vynesených v jednotlivých splátkách do zesplatnění úvěru a kapitalizovaného úroku ve výši 27,88 % p.a. ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od , datum, do dne sepsání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, tj. do dne , datum, , z částky 189 083,25 Kč. - úroku ve výši 27,88 % p.a. od , datum, do zaplacení z částky 189 083,25 Kč. (tj. obchodní úrok z jistiny ode dne následujícího po dni sepsání žaloby do zaplacení). V případě, že je dluh na jistině či na splátce jistiny po splatnosti více než 90 dnů, je počínaje 91. dnem prodlení sazba obchodního úroku snížena na výši odpovídající repo sazbě stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšenou o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. - úroku z prodlení v zákonné výši kapitalizovaného ke dni sepsání žaloby ve výši 5 093,89 Kč (tj. kapitalizovaného od 15. dne po zesplatnění úvěru, z jistiny, případných poplatků a smluvních pokut, do dne sepsání žalobního návrhu, a to při zohlednění úhrad žalované po zesplatnění). Žalobkyně uplatňuje svůj nárok na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení v zákonné výši, kdy tento činí celkem 5 093,89 Kč. Kapitalizovaný úrok z prodlení byl vypočten, jak je uvedeno ve splátkovém kalendáři přiloženému k žalobnímu návrhu, tj. od 15. dne po zesplatnění úvěru (tedy ode dne následujícího po uplynutí 14 denní lhůty uvedené ve výzvě ke splacení celého úvěru ze dne , datum, ), tj. ode dne , datum, do dne , datum, , tj. do dne sepsání návrhu na vydání EPR, a to sazbou 12,75 % ročně z jistiny, případných poplatků a smluvních pokut, a to při zohlednění úhrad žalované po zesplatnění úvěru. - úroku z prodlení v zákonné výši od , datum, (tj. ode dne následujícího po dni sepsání žalobního návrhu) do zaplacení z částky 189 383,25 Kč (tj. z jistiny, případných poplatků a smluvních pokut). Žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění.2 Žalovaná se dne , datum, vyjádřila k žalobě tak, že ačkoliv výše uvedenou smlouvu o revolvingovém úvěru uzavřela, má za to, že tato smlouva je absolutně neplatná. Žalované byl prvotně poskytnut úvěrový rámec 40 000 Kč, který byl , datum, dodatkem navýšen na 200 000 Kč. Postupně čerpala celkem částku 217 845,46 Kč a na úvěru celkem zaplatila částku 193 564 Kč. Žalobkyně ovšem nedostatečně prověřila její úvěruschopnost. Žalobkyně žádným způsobem neověřovala náklady žalované, ani co se týče jejích nákladů spojených s bydlením, neprověřila a nezohlednila její další závazky a neptala se jí na její možnost splácet. Žalovaná dále namítá, že smlouva nebyla uzavřena řádně, kdy žalobkyní popsaný způsob uzavírání smluv na dálku nesplňuje požadavky práva Evropské Unie. Žalobkyně věrohodně neprokázala, že žalovaná vyslovila souhlas s konkrétním zněním smlouvy. Žalovaná tedy navrhuje, aby soud vyslovil absolutní neplatnost smlouvy o revolvingovém úvěru a uložil jí uhradit pouze zbytek dosud nesplacené jistiny dluhu, bez dalších nároků vyplývajících ze smlouvy. Tuto částku navrhuje splácet žalobkyni v pravidelných splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně.3 Žalobkyně se dne , datum, k vyjádření žalované vyjádřila tak, že co se týče tvrzení žalované o způsobu uzavření smlouvy, ta byla uzavřena prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně, které je obdobou internetového bankovnictví, a které užívá elektronický podpis. Žalovaná zde vyplnila formulář ohledně svých osobních údajů a majetkových poměrů a zvolil si přihlašovací jméno, heslo a bezpečnostní otázky. Před nabídkou uzavření smlouvy proběhla verifikace osoby žalované. Pro finální potvrzení uzavření smlouvy je potřeba potvrzujícího kódu, který je klientovi zaslán na jeho telefonní číslo. Takový projev vůle považuje žalobkyně za dostatečně určitý, přičemž je z něj zřejmá vůle klienta uzavřít smlouvu. Co se týče tvrzení žalované o posouzení její úvěruschopnosti žalobkyní, jak již bylo uvedeno v Metodice posouzení úvěruschopnosti klienta, MLS je vypočítáván vždy jak na klienta, tak i na domácnost klienta. Do výpočtu MLS klienta se započítávají částky životních minim klienta a eventuelně jím vyživovaných dětí (poměrné části), spolu se splátkovou zátěží klienta včetně splátky schváleného úvěru. Do výpočtu MLS domácnosti se krom splátky schváleného úvěru započítává vyšší z níže uvedených dvou hodnot, které věřitel mezi sebou vzájemně porovná, nižší z hodnot, která není do výpočtu zahrnuta, je v Kartě klienta přeškrtnuta. 1) minimální uvěřitelné výdaje domácnosti, což je statistický údaj obsahující součet životních minim členů domácnosti, splátky žadatele a očekávané minimální náklady na bydlení stanovené kontrolovanou osobou normativně pevně daným výpočtem založeným na statistických datech publikovaných , právnická osoba, a Ministerstvem práce a sociálních věcí, který vychází z počtu osob v domácnosti, vč. vyživovaných dětí a velikosti obce. 2) celkové pravidelné měsíční výdaje celé domácnosti, což je údaj deklarovaný klientem v rámci žádosti o úvěr obsahující součet výdajů domácnosti na bydlení, splátek klienta a ostatních členů domácnosti, a dalších pravidelných nákladů spojených se zdravotní péčí, cestováním do zaměstnání atd. Tyto dva výpočty, tedy MLS klienta a MLS domácnosti, se porovnají a využije se ten MLS, který je nižší. Žalobkyně využívá automatický model tzv. credit scoringu. Žalobkyně dále provedla lustraci žalované v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, přičemž dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem „nenalezen žádný závazek po splatnosti“, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient v NRKI nalezen – pozitivní vyhodnocení, dotaz do registrů CEE a ISIR byl proveden s výsledkem – v registru nenalezen. Úvěrová karta, ze které je uvedený výsledek z registrů patrný, již byla žalobkyní přiložena k žalobnímu návrhu. Žalobkyně se žalovanou telefonicky dotazovala na výdaje její domácnosti. Žalobkyně si dále vyžádala výpis z účtu žalované za období od , datum, do , datum, . Žalovaná rovněž velkou část svých příjmů z účtu vybrala, žalobkyně tedy nemá žádný způsob, jak ověřit, jak bylo s těmito prostředky nakládáno. Schopnost žalované hradit svůj závazek je zjevná taky z toho, že žalobkyně hradila splátky po dobu téměř tří let. Při zvyšování úvěrového rámce byla vždy znova prověřována úvěruschopnost žalované a prováděna lustrace ve výše uvedených registrech.4 Žalovaná se dne , datum, vyjádřila k vyjádření žalobkyně ze dne , datum, tak, že používání matematického modelu užívající částku životního minima a normativních výdajů na bydlení namísto reálných doložených nákladů je nevhodný nástroj ověřování úvěruschopnosti. Žalobkyně neanalyzovala výdaje z bankovního účtu žalované a nespočítala z něj typy pravidelných nákladů žalované (např na bydlení, na energie atd.), místo toho pracovala pouze s abstraktními údaji bez porovnání s reálně doloženými výdaji. Výdaje domácnosti, se kterými je počítáno, stojí pouze na prohlášení klienta a nejsou nijak ověřeny. Náklady domácnosti , částka, zjevně nekorespondují se skutečnými náklady doloženými výpisem z účtu.5 U jednání dne , datum, žalovaná uvedla, že přestala splácet úvěr z důvodu majetkových poměrů, kdy se dostala do dluhové pasti. Příjmy má , částka, měsíčně, náklady na bydlení , částka, měsíčně a na splátkách exekuce hradí , částka, , splácí exekuci ve výši zhruba , částka, . Právní zástupce žalobkyně uvedl, že žalobkyně přezkoumala údaje o příjmech a výdajích žalované pomocí lustrací v registrech a z výpisu z jejího účtu. O tom svědčí i skutečnost, že žalovaná svůj dluh tři roky plnila.6 Provedeným dokazováním s přihlédnutím k tomu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, bylo zjištěno následující:7 Mezi žalobkyní (věřitelem) a žalovanou (dlužník), byla uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (dále jen „smlouva“), jež byla žalobkyní podepsána fyzicky a žalovanou pomocí SMS kódu, a na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky do výše 40 000 Kč na její účet a žalovaná se zavázala je vrátit dohodnutým způsobem. Dodatkem ze dne , datum, byl úvěrový rámec zvýšen na částku 55 000 Kč. Dodatkem ze dne , datum, byl úvěrový rámec zvýšen na částku 95 000 Kč. Dodatkem ze dne , datum, byl úvěrový rámec zvýšen na částku 145 000 Kč. Dodatkem ze dne , datum, byl úvěrový rámec zvýšen na částku 200 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky společnosti pod kódem , Anonymizováno, , informace o pojištění, informační dokument o pojistném produktu a pojistné podmínky uvedené v rámcové pojistné smlouvě.8 Totožnost žalované byla ověřena podle barevné fotografie jejího občanského průkazu a řidičského průkazu ve spojení s osobními údaji uvedenými žalovanou ve webovém rozhraní žalobkyně.9 Z prohlášení obou účastníků a z výpisu čerpání, splátek a úhrad, vyplývá, že žalované byl poskytnut úvěr v celkové výši 217 845,46 Kč a žalovaná na něj od počátku uzavření smlouvy uhradila celkem částku 193 564 Kč.10 Na výpisu o provedeném ověření bonity klienta je zaevidováno, že klient je svobodný, bydlí v podnájmu, zdroje ze zaměstnání má 20 000 Kč, žádné jiné zdroje příjmu domácnost nemá a měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti činí 15 000 Kč. Bylo zaevidováno provedení lustrace klienta v registrech JAP_PUJCKA, SOLUS, NRKI, ISIR a CEE. Tento výpis pochází z doby bezprostředně před uzavřením smlouvy, výpisy z dob pozdějšího zvyšování úvěrového rámce, týkající se opětovné kontroly úvěruschopnosti žalované, nebyly předloženy.11 Podle výpisu z NRKI žalovaná v době poskytnutí úvěru splácela na půjčkách částku 5 729 Kč měsíčně, kdy zbývající částka ke splacení činila 272 438 Kč.12 Žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalované za období od , datum, do , datum, . Z něj vyplývá, že v obou měsících, které jsou ve výpisu zahrnuty celé (září a říjen 2021), výdaje žalované značně přesahovaly částku 15 000 Kč, pohybující se v obou měsících těsně nad částkou 20 000 Kč. Při tomto výpočtu nebyl výběr z bankomatu považován za náklad a nebylo přihlíženo k částkám, které z účtu odešly a následně byly okamžitě na účet zpět připsány. Příjmy ze zaměstnání činily v záři 2021 částku 19 349 Kč a v měsíci říjnu 2021 částku 20 909 Kč.13 Z vyjádření žalobkyně ze dne , datum, vyplývá, že schopnost klienta splácet byla počítána jednak pomocí statistického údaje životního minima žadatele ve spojení s údaji v NRKI, dále pak porovnáním žalovanou uváděných celkových nákladů s jejími uváděnými příjmy. Bylo vycházeno z té metody, která uváděla nižší volný zůstatek ke splácení, což byla v tomto případě druhá metoda.14 Ani údaje o nákladech žalované ve výpisu o ověření bonity klienta, ani tvrzení žalobkyně o nahlížení do různých registrů za účelem ověření solventnosti žalovaného, s výjimkou výpisu z NRKI, nebyly podloženy žádnými předloženými listinami.15 Žalovaná byla dopisem ze dne , datum, upozorněna na zesplatnění úvěru z důvodu prodlení s úhradou závazků a vyzvána k zaplacení celé dlužné částky. Podle podacího archu byl dopis zaslán žalované na adresu jejího trvalého bydliště následující den.16 Předžalobní výzvou ze dne , datum, byla žalovaná informován o svém dluhu ze smlouvy s upozorněním na možnost podání žaloby, nebude-li uhrazen do stanovené doby. Podle podacího archu byl dopis zaslán žalované na adresu jejího trvalého bydliště následující den.17 Z ostatních předložených listin nebylo zjištěno nic podstatného pro posouzení věci.18 Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:19 Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , kdy výše úvěrového rámce byla postupně zvyšována dodatky, až na částku 200 000 Kč. Žalované byla žalobkyní poskytnuta celkem částka 217 845,46 Kč, žalovaná žalobkyni uhradila na tomto dluhu celkem 193 564 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky společnosti pod kódem IJK121, informace o pojištění, informační dokument o pojistném produktu a pojistné podmínky uvedené v rámcové pojistné smlouvě. Údaje o zjištěných příjmech žalované byly podloženy výpisem z účtu žalované, údaje o výdajích žalované nebyly podloženy ničím, mimo prohlášení žalované. Údaje o výsledku lustrací z výše uvedených registrů nejsou podloženy výpisy z těchto registrů, s výjimkou z výpisu NRKI. Výzvou ze dne , datum, byla žalovaná upozorněna na zesplatnění úvěru a vyzvána k okamžitému zaplacení dlužné částky. Předžalobní výzvou ze dne , datum, byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky s upozorněním na možnost zahájení soudního řízení. Obě zprávy byly předány k přepravě následující den, na adresu trvalého bydliště žalované.20 Podle § 2398 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.21 Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.22 Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.23 Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.24 Po aplikaci právní kvalifikace na zjištěný skutkový stav se soud nejprve z úřední povinnosti [srov. rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. C-679/18 ze dne 5. 3. 2020] zabýval tím, zda žalobkyně, respektive původní věřitel, před uzavřením smlouvy splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované jako dlužníka, neboť smlouva byla se žalovanou uzavřena jako se spotřebitelem, jak to ostatně potvrdila žalobkyně v žalobě (§ 2 odst. 1 ZSÚ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se snaží získat nejen od dlužníka, ale také pokud je to nezbytné, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet [srov. nález Ústavního soudu sp. zn.

III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019], kde součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si je nechá od dlužníka doložit [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015]. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitelů jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, zejména, co se týče poskytování úvěrů nebankovními společnostmi, když následné nesplácení úvěrů má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitele včetně pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných sociálních vztahů, přechodu do šedé ekonomiky apod. [srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018]. Nelze také při výkladu a aplikaci ZSÚ pomíjet jeho účel a smysl, ale je nutno vždy nalézt i zásady uznávané demokratickými právními státy [srov. nález Ústavního soudu sp. zn.

I. ÚS 523/07 ze dne 7. 5. 2009]. Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je také ochrana spotřebitele, která je vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Soud nemůže tedy vycházet pouze z toho, že žalovaná projevila vůli takovouto smlouvu uzavřít, a pokud jí podmínky nevyhovovaly, nemusela ji uzavírat, nelze ale tolerovat systematické porušování a obcházení zákona ze strany věřitelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil. Soud tak má za to, že k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu ZSÚ [srov. důvodová zpráva k zákonu č. 96/2022, jímž byl novelizován § 87 odst. 1 ZSÚ s účinností od 29. 5. 2022].25 Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o úvěru, jež však byla shledána absolutně neplatnou, protože žalobkyně řádně před jejím uzavřením neprověřila úvěruschopnost žalované (§ 580 odst. 1 o. z.). Žalobkyně tvrdila, že za účelem prověření úvěruschopnosti žalované jí lustrovala v různých systémech a databázích, avšak doložila pouze výpis z NRKI. Jde-li o výpisy z interního systému žalobkyně „Potvrzení o provedení ověření bonity klienta“, údaje o příjmech žalované byly dostatečně podloženy výpisem z účtu žalované, to samé však nelze říci o „zjištěných“ výdajích žalované, které, ačkoliv měla žalobkyně k dispozici výpis z účtu žalované za necelé tři měsíce, nebyly podložené ani tímto výpisem, ani čímkoliv jiným, vycházeje pouze z prohlášení žalované. Žalobkyně vycházela zcela nekriticky z prohlášení žalované, ačkoliv z výpisu z účtu žalované bylo zjevné, že skutečné náklady žalobkyně jsou výrazně vyšší a téměř dosahují či dokonce přesahují částku jejích příjmů. Žalobkyně se ani nepokusila analyzovat výpis z účtu žalované a sestavit z něj soupis jejích nutných životních nákladů. Rovněž metoda výpočtu nákladů pomocí automatického systému žalobkyně užívající statistické normativní údaje byla v tomto případě zcela mimo realitu. Jakékoliv doklady o kontrole úvěruschopnosti při navýšení částek úvěru, kdy výsledná částka byla nakonec několikanásobkem původní částky, zcela chybí. Ohledně argumentu žalobkyně, že žalovaná byla relativně dlouhou doba schopna úvěr splácet, je třeba uvést, že toto nedokazuje, že žalovaná měla dostatek volných finančních prostředků, jelikož v takovýchto případech je poměrně časté, že si zadlužená osoba bere nové půjčky na splacení starých dluhů, prodává nutné vybavení domácnosti či činí jiné z dlouhodobého hlediska nevýhodné kroky, aby byla schopna aktuální půjčku splácet. Kvůli výše uvedeným skutečnostem žalobkyně neunesla břemeno důkazní, že úvěruschopnost žalované byla před uzavřením smlouvy o úvěru náležitě posouzena.26 Protože žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 217 845,46 Kč a protože byla shledána absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, bylo žalované uloženo, aby žalobkyni zaplatila pouze dosud nesplacenou částku jistiny úvěru, oproštěnou od všech dalších nároků, jež mají smluvní základ. Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila žalobkyni na svém závazku celkem 193 564 Kč, činila částka dosud nesplacené jistiny úvěru 24 281,46 Kč, žalované bylo tedy uloženo zaplatit žalobkyni pouze tuto částku.27 Žalobě nemohlo být vyhověno co do úroku z prodlení, neboť žalovaná nebyla k okamžiku rozhodování soudu v prodlení se zaplacením jistiny spotřebitelského úvěru (§ 1970 o. z.). Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), jež neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti spotřebitele splácet [srov. bod 17. v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022]. Žaloba na určení doby plnění podle § 87 odst. 2 ZSÚ přichází do úvahy všude tam, kde nebude doba plnění sjednána dohodou nebo určena rozhodnutím soudu, což vyplývá jednak ze znění § 87 odst. 2 ve spojení s odst. 3 ZSÚ, jednak z důvodové zprávy k § 87, kde je uvedeno, že „Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“, z čehož lze dovodit, že se tak může stát v případech, kdy spotřebitel něco splácí, nebo dokonce nesplácí vůbec, a věřitel má za to, že to neodpovídá možnostem dlužníka, a jednak z referovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Poněvadž žalobkyně netvrdila, natož prokazovala, že by doba plnění byla dohodnuta nebo určena soudem, bylo vycházeno z toho, že ani jedna z těchto skutečností nenastala. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ tak měla žalobkyně před podáním žaloby na plnění podat žalobu na určení doby plnění. Toto ustanovení je svou povahou nejbližší k § 1960 o. z., kde je normováno, že „Je-li podle smlouvy dlužník oprávněn, aby určil čas plnění, a neurčí-li jej v přiměřené době, určí jej na návrh věřitele soud podle okolností případu.“. Rozhodnutí soudu o době plnění má konstitutivní povahu (srov. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník

V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, § 1960, nebo Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, § 1960). Soud proto nemůže určit dobu splnění dluhu tak, aby se dlužník v okamžiku právní moci výroku rozsudku ocitl v prodlení. Stejná hlediska je třeba promítnout i do rozhodování soudu o době plnění podle § 87 odst. 2 ZSÚ. Úpravu v § 1958 odst. 2 o. z. nelze aplikovat, když nezohledňuje zvláštnosti úpravy doby plnění ve prospěch spotřebitele. Jelikož žalobkyně nepodala žalobu na určení doby plnění, ale rovnou podala žalobu na plnění, musel se soud dobou plnění zabývat, jinak by negoval úpravu o ochraně spotřebitele a fakticky by zvýhodnil žalobkyni. Žalovaná svou pasivitou v řízení znemožnila, aby byly zjištěny její objektivní možnosti splatit jistinu spotřebitelského úvěru, pročež soud vycházel z domněnky, že její poměry umožňovaly její úhradu naráz. Přiměřená hmotněprávní lhůta k plnění byla určena v délce tří dnů od právní moci rozsudku, jež je shodná s pariční lhůtou podle o. s. ř. Nadto se dodává, že ačkoli si soud je vědom toho, že pakliže žalované doposud neuplynula hmotněprávní lhůta k plnění, nemohla se dostat do prodlení a žaloba by měla být proto pro předčasnost zamítnuta, zohlednil specifika posuzovaného případu a dlužnou jistinu spotřebitelského úvěru žalobkyni přiznal, protože se to neprotiví smyslu a účelu § 87 ZSÚ a žalovaná tímto postupem není nijak krácena na svých právech. Opačný přístup by nadměrně zatěžoval soudy a nutil věřitele, aby podávali žaloby na určení doby plnění. Byť může názor soudu do budoucna potenciálně generovat spory o úhradu úroku z prodlení, je v tomto případě nepřiznání úroku z prodlení toliko bagatelní záležitostí a to, zda se věřitelé rozhodnou do budoucna podávat další žaloby bude jejich právem, nikoli povinností, jako by tomu bylo u žalob na určení doby plnění.28 Podle § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.29 Jelikož žalovaná byla ve věci úspěšnější než žalobkyně, měla by právo na náhradu nákladů řízení, avšak podle obsahu spisu jí žádné náklady řízení nevznikly.