12 C 9/2025

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Monikou Bittnerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 40 840 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 580 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 29 260 Kč a co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 33 752,56 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 40 840 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1 Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne , datum, domáhala proti žalovanému zaplacení částky v celkové výši 40 840 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne , datum, uzavřel žalovaný se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen původní věřitel) v písemné formě Smlouvu o půjčce č. , hodnota, , kdy dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy žalovaný obdržel finanční prostředky ve výši 35 000 Kč, které převzal v hotovosti v den uzavření, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit i poplatek ve výši 29 260 Kč. celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit v hotovosti a to v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách ve výši 1 085 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na , datum, . žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne , datum, . Ke dni , datum, provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 22 244,01 Kč a dlužný poplatek částku 18 595,99 Kč. Po tomto datu do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 23 420 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení: celkové dlužné částky ve výši 40 840 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 22 244,01 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 18 595,99 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 33 752,56 Kč, úroků ve výši 7,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 40 840 Kč od , datum, do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.2 Zástupce žalobkyně se z jednání nařízeného na , datum, písemně omluvil, přičemž výslovně souhlasil s projednáním věci bez své přítomnosti. Žalovanému bylo předvolání k jednání doručeno vhozením do schránky v souladu s § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o. s. ř.). Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně.3 Soud se v projednávané věci zabýval nejdříve otázkou, zda je u žalobkyně dána aktivní legitimace a naopak u žalované legitimace pasivní, přičemž vycházel z žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů. Dle Rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne , datum, se společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, zavázala postupovat portfolio pohledávek vyplývajících ze smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených mezi dlužníky a postupitelem na žalobkyni. Žalobkyně současně prokázala, že oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, žalovanému také odeslala na poslední známou adresu. Aktivní legitimace je tedy dána.4 Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:Mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce č. , hodnota, ze dne , datum, (dále jen „smlouva“), která byla podepsána oběma smluvními stranami a na základě níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému půjčku ve výši 35 000 Kč, a žalovaný se zavázal za poskytnutí půjčky zaplatit souhrnný poplatek ve výši 29 260 Kč, tedy celkem 64 260 Kč, a to v 59 týdenních splátkách po 1 085 Kč, kdy poslední splátka byla ve výši 245 Kč.5 Do zákaznické karty – žádost o půjčku ze dne , datum, , jež byla podepsána oběma smluvními stranami, bylo zaznamenáno, že žalovaný žije v nájmu, jeho čistý příjem je ve výši , částka, měsíčně, měsíční výdaje zahrnují nájemné ve výši , částka, , telefon ve výši , částka, , splátku půjček , částka, a ostatní výdaje na domácnost , částka, . Zaevidované údaje měly být ověřeny pomocí pracovní smlouvy, výplatní pásky na nájemní smlouvy.6 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postoupených pohledávek byla pohledávka za žalovaným z původního věřitele jako postupitele převedena na žalobkyni jako postupníka.7 Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, vyrozuměl původní věřitel žalovaného, že pohledávka za jeho osobou podle smlouvy byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Zásilka byla předána k přepravě dne , datum, na adresu žalovaného.8 Právní vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále se na daný právní vztah vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění ke dni 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9 Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že v daném případě nemá za prokázáno splnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně zkoumat úvěruschopnost žalované, když žalobkyně k důkazu předložila pouze žádost o úvěr ze strany žalované. Ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je přitom ze strany poskytovatele úvěru nezbytné zkoumat důkladně nejen příjmovou složku žadatele o úvěr, tj. existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání, výši průměrné mzdy apod., ale i složku výdajovou, tj. náklady na bydlení, dopravu, běžné výdaje, závazky či dokonce případné exekuční či insolvenční řízení žadatele. Poskytovatel úvěru má tedy na základě zhodnocení příjmů a výdajů žadatele povinnost s odbornou péčí posoudit, zda žadatel (dlužník) nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si nechá od dlužníka doložit.10 Soud dospěl k názoru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce, jež však byla shledána absolutně neplatnou, protože původní věřitel řádně před jejím uzavřením neprověřoval úvěruschopnost žalovaného (§ 580 odst. 1 o. z.). Žalobkyně splnění zákonné povinnosti původním věřitelem dokládala toliko kartou zákazníka - žádost o půjčku, přičemž údaje v nich zaznamenané, zejm. příjmová a výdajová stránka, nebyly objektivizovány žádnou předloženou listinou (např. složenkami, pracovní smlouvou, výplatními páskami atd.). Nelze přehlédnout ani to, že před uzavřením smlouvy měl žalovaný již uzavřenou smlouvu o půjčce, kdy měsíční splátky činily 800 Kč. jako důvod žádosti o poskytnutí půjčky ze strany žalovaného byly neočekávané výdaje.11 V souvislosti s právě uvedeným pak vyvstává otázka, zda neplatnost smlouvy o úvěru je pouze relativní, jak naznačuje ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění do 28. 5. 2022, nebo se jedná o neplatnost absolutní. Soud má za to, že uvedené ustanovení nechrání pouze spotřebitele, na jehož ochranu je citované ustanovení určeno, ale zprostředkovaně i další subjekty. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 požadavky na prověření úvěruschopnosti chrání zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nadto s ohledem na důvodovou zprávu k zákonu č. 96/2022 Sb., jímž byl novelizován § 87 zákona č. 257/2016 Sb. a jímž byla v případě nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr zakotvena právě neplatnost absolutní, má soud za to, že je třeba uplatnit ust. § 588 o. z. a přihlédnout k neplatnosti smlouvy o úvěru z úřední povinnosti.12 Vzhledem k výše uvedenému nelze než dospět k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění do 28. 5. 2022 a ust. § 588 o. z. absolutně neplatná. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru bylo na místě právní vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení o. z. upravujících bezdůvodné obohacení. Soud současně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého je účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru.13 Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta prvá o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.14 Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že žalovanému byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně v hotovosti při podpisu smlouvy poskytnuta částka ve výši 35 000 Kč. S ohledem na to, že právní předchůdkyně žalobkyně plnila – poskytla žalovanému peněžitou částku ve výši 35 000 Kč, aniž by byl mezi stranami platně sjednán závazek, posoudil soud nárok žalobkyně jakožto nárok vyplývající z titulu bezdůvodného plnění, kdy v souladu s ust. § 2993 věta prvá o. z. má žalobkyně proti žalované právo na vrácení toho, co právní předchůdkyně žalobkyně žalované plnila. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že je po právu nárok žalobkyně na zaplacení částky 11 580 Kč, jež představuje jistinu dlužné částky ve výši 35 000 Kč poníženou o částečnou úhradu ze strany žalovaného ve výši 23 420 Kč, avšak nelze mít za důvodný jí uplatněný nárok na zaplacení zbytku žalované částky ve výši 29 260 Kč a žalovaného příslušenství, a to z důvodu nesplnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně zkoumat úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru, což má za následek absolutní neplatnost uzavřené smlouvy o půjčce. Vzhledem k uvedenému nelze než uzavřít, že v dané části není nárok žalobkyně po právu, a proto soud žalobu výrokem II. co do částky 29 260 Kč a co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 33 752,56 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 40 840 Kč od , datum, do zaplacení, zamítl.15 Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být proto soudem poučena o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané, a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové její chování z procesního hlediska znamená, že ochrany svých procesních práv, kterou jí skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na ni třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Navíc nelze přehlédnout fakt, že řízení je podle § 118b odst. 1 o. s. ř. ze zákona koncentrované a účastníci mohou tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy jen do doby skončení prvního jednání ve věci (pokud neproběhlo přípravné jednání), popř. do konce lhůty, o kterou při jednání přítomný účastník za tím účelem požádá a která mu za tím účelem byla soudem poskytnuta. V daném případě se žalobkyně z konání soudního jednání omluvila.16 Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy procesně úspěšnější žalované žádné náklady řízení dosud nevznikly.17 Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.