13 C 118/2019

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Kupkovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; 1) územní celek , IČO bytem adresa žalované zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa ; 2) celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa určení vlastnického práva k pozemku

I. Žaloba o určení, že žalobkyně je vlastníkem pozemků [parcelní číslo] o výměře 113 m2 a [parcelní číslo] o výměře 39 m2, v [katastrální uzemí], které byly odděleny geometrickým plánem [číslo] [rok] ze dne [datum] z parcely [číslo] o celkové výměře 766 m2 zapsané na [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec] u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému č. 1) náhradu nákladů řízení ve výši 10 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému č. 2) náhradu nákladů řízení ve výši 12 526 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. 1 Žalobou podanou k soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala určení, že je vlastnicí pozemků p. [číslo] o výměře 113 m2, druh pozemku - ostatní plocha, způsob využití – neplodná půda a p. [číslo] o výměře 39 m2, druh pozemku – ostatní plocha, způsob využití – neplodná půda, to vše v [katastrální uzemí], obci [obec], okrese [okres], zapsané u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště], které byly odděleny geometrickým plánem [číslo] [rok] ze dne [datum] z parcely [číslo] o celkové výměře 766 m2, zapsané na [list vlastnictví] pro katastrální území a [územní celek], okres [okres] (dále jen„ nemovitosti“). Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že se stala na základě usnesení soudního exekutora o příklepu ze dne 2. 3. 2018, č.j. [číslo jednací], s právními účinky zápisu ke dni 10. 4. 2018, vlastnicí pozemku p. [číslo] – zahrada o výměře 198 m2 v k.ú. [obec]. Od této doby pozemek jako výlučná vlastnice užívá. Dne 10. 6. 2019 proběhlo vytyčení hranic u sousedního pozemku p. [číslo] ve spoluvlastnictví žalovaných. Na základě vytyčení žalobkyně zjistila, že kromě svého, užívá také ve výměře 115 m2 pozemek p. [číslo]. Mezi pozemky neexistovala zřejmá hranice a již předchozí vlastníci pozemku p. [číslo] manželé [jméno] a [jméno] [příjmení] předmětnou část pozemku p. [číslo] s přesvědčením vlastnictví užívali, vysazovali stromy, prováděli úpravy a řádně oplotili. Žalobkyně ani předchozí vlastníci nebyli žalovanými nikdy na výkon vlastnického práva, který jim nepřísluší, upozorněni. Na pozemku p. [číslo] je rovněž na základě povolení stavebního úřadu ze dne 1. 12. 1976 umístěno vyústění přepadu ze septiku žalobce do [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně tedy držela se započtením vydržecí doby předchozích vlastníků„ nemovitosti“ ve spoluvlastnictví žalovaných nepřerušeně, a to od 10. 9. 1990 do června 2019. V důsledku vydržení se tak stala jejich vlastnicí již dnem 10. 4. 2018. 2 Žalovaní učinili nesporným a soud vzal dle § 120 odst. 3 o.s.ř. za vlastní skutková zjištění shodná tvrzení účastníků, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí pozemku p. [číslo] – zahrada, o výměře 198 m2, v k.ú. [obec], který nabyla na základě usnesení o udělení příklepu soudního exekutora č.j. [číslo jednací] ze dne 2. 3. 2018, a že žalovaní jsou katastrálními podílovými spoluvlastníky shora označených„ nemovitosti“. Namítali však, že žalobkyně nemohla„ nemovitosti“ vydržet, neboť původním vlastníkům (právním předchůdcům žalobkyně) byl rozsah pozemků minimálně od 2. pol. 70. let minulého století velmi dobře znám. V této době totiž nabyli část pozemku oddělenou od pozemku p. [číslo] která je nyní značena jako p. [číslo] to o výměře 198 m2. Ačkoliv nebylo možno po osobě, která se ujala držby pozemku požadovat, aby přeměřila jeho výměru, jeví se nelogické, že by si právní předchůdci žalobkyně nevšimli, že hospodaří na pozemku větším o více než 100 m2. Naopak právním předchůdcům žalobkyně byly výměra i hranice mezi pozemky známy. Samotná žalobkyně nemohla nikdy nabýt oprávněnou držbu„ nemovitostí“, když pozemek p. [číslo] nabyla do svého vlastnictví před cca dvěma lety vydražením. V této době byla evidence katastru nemovitostí i katastrální mapa veřejně přístupná a jen z pouhého letmého náhledu je zřejmé, že vydražený pozemek nemohl mít rozlohu o více než 100 m2 větší. K zápočtu vydržecí doby manželů [příjmení] je pak nutné, aby od nich žalobkyně držbu nabyla. Žalobkyně ovšem získala pozemky v dražbě, tedy vlastně proti vůli předchozích vlastníků, a nikoliv od manželů [příjmení]. 3 Pokud jde o primární otázku, zda žalobkyni svědčí ve smyslu § 80 o.s.ř. na určení vlastnictví k nemovitostem naléhavý právní zájem, soud konstatuje, že tento shledal. Soudní praxe si osvojila závěr, že naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k nemovitosti lze spatřovat i v tom, že navržený výrok soudu o žalobě podle § 80 o.s.ř. je způsobilý přivodit změnu dosavadního zápisu vlastnictví. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 28 Cdo 2356/2011 rovněž vyslovil, že naléhavý právní zájem na určení je dán tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce anebo kde by bez tohoto určení se jeho právní postavení stalo nejistým. 4 Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: 5 Z výpisů z katastru nemovitostí, že žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky pozemku p. [číslo] v [katastrální uzemí], o rozloze 766 m2. Dále, že žalobkyně je ode dne 10. 4. 2018 výlučnou vlastnicí pozemku p. [číslo] o výměře 198 m2 a pozemku st. [číslo] o výměře 133 m2, jehož součástí je rodinný dům [adresa], jejichž výlučným vlastníkem byl ke dni 12. 7. 2016 [jméno] [příjmení], [rodné číslo], a ke dni 1. 4. 2018 paní [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], která je získala na základě usnesení [název soudu] o dědictví ze dne 10. 6. 2016, s právní mocí ke dni 12. 7. 2016, [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo]. 6 Z usnesení soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] o udělení příklepu ze dne 2. 3. 2018, č.j. [číslo jednací], že žalobkyně nabyla do vlastnictví mimo jiné pozemek p. [číslo] v k.ú. [obec] o výměře 198 m2, a to v rámci exekučního řízení vedeného proti povinné [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa]. Pozemek p. [číslo] to v žádné jeho části, do vlastnictví nenabyla. 7 Z usnesení [název soudu] ze dne 10. 6. 2016, [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo], že jím bylo potvrzeno dědictví jediné dědičce po zemřelém [jméno] [příjmení], [rodné číslo], zemř. [datum], paní [jméno] [příjmení], [datum narození], kdy předmětem dědictví se stal mimo jiné také pozemek p. [číslo] v k.ú. [obec]. Pozemek p. [číslo] to v žádné jeho části, předmětem dědictví nebyl. 8 Po právní stránce dopadají na projednávanou věc ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“). 9 Podle § 1089 odst. 1 o.z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. 10 Podle § 1091 odst. 2 o.z. je k vydržení vlastnického práva k nemovité věci potřebná nepřerušená držba trvající deset let. 11 Podle § 1095 o.z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. 12 Podle § 1096 odst. 1 o.z. nabyl-li někdo poctivě držbu od poctivého držitele, jehož držba se zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (§ 1090 odst. 1), započítává se mu vydržecí doba jeho předchůdce. 13 Podle § 1096 odst. 2 o.z. se při mimořádném vydržení nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího. 14 Na základě shodných tvrzení účastníků a po zhodnocení provedených důkazů dle § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemném souhrnu dospěl soud k následujícím právním závěrům: 15 Žalobkyně se stala výlučnou vlastnicí pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec] na základě příklepu v exekučním řízení ke dni 10. 4. 2018, a to v důsledku zahájeného exekučního řízení vedeného na majetek povinné [jméno] [příjmení]. Tato osoba, jak je potvrzeno rovněž výpisem z katastru nemovitostí, byla bezprostřední právní předchůdkyní žalobkyně ve vlastnickém právu k danému pozemku. Žalobkyně tvrdí, že se o užívání části sousedního pozemku p. [číslo] –„ nemovitostí“ ve spoluvlastnictví žalovaných dozvěděla dne 10. 6. 2019. Desetiletá vydržecí doba dle § 1091 odst. 2 o.z. tedy žalobkyni k vydržení vlastnického práva k „ nemovitostem“, a to bez ohledu, zda by se jednalo o držbu poctivou či nikoliv, uběhnout nemohla. Do vydržecí doby potenciální poctivé držby žalobkyně by však bylo možné započítat vydržecí dobu případné poctivé držby její právní předchůdkyně, tj. paní [jméno] [příjmení]. Tato se však stala vlastnicí pozemku p. [číslo] případnou poctivou držitelkou„ nemovitostí“ až dnem 12. 7. 2016. Proto ani zápočet její vydržecí doby není pro vydržení vlastnického práva žalobkyně k „ nemovitostem“ dostatečný. Jelikož tedy desetiletá vydržecí doba nezbytná pro vydržení„ nemovitostí“ žalobkyní neuběhla, soud žalobu bez dalšího zamítl. 16 V této souvislosti soud dále doplňuje. Jak vyplývá ze znění zákonných ustanovení § 1096 odst. 1 a odst. 2 o.z., podpořených judikaturou, která je použitelná i v právních poměrech po 1. 1. 2014, může si oprávněný držitel pro účely vydržení započíst toliko dobu, po kterou věc oprávněně držel jeho bezprostřední předchůdce (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1110/2000). Vydržecí dobu právního předchůdce [jméno] [příjmení] tak ve prospěch žalobkyně započíst nelze. 17 I kdyby pak paní [jméno] [příjmení] snad sama vlastnické právo k „ nemovitostem“ při započtení vydržecí doby poctivé držby jejího bezprostředního právního předchůdce již vydržela, nemohla by být ani v takovém případě žalobkyně ve věci úspěšná. Nabyla-li totiž žalobkyně na základě exekučního příklepu z majetku paní [jméno] [příjmení] vlastnictví k řádně označenému pozemku p. [číslo] o rozloze 198 m2, a nikoliv také k případně paní [jméno] [příjmení] již vydrženým a tedy již vlastněným konkrétně označeným„ nemovitostem“, nemohla by se vlastnicí„ nemovitostí“ stát logicky vůbec. V takovém případě by si pak při uplatňování vydržení„ nemovitostí“ nemohla ani započítat vydržecí dobu, po kterou měla„ nemovitosti“ v držbě její právní předchůdkyně. Žalobkyně by tedy mohla„ nemovitosti“ získat do vlastnictví jen tehdy, kdy by jí byly paní [příjmení] nebo příklepem soudního exekutora výslovně do vlastnictví převedeny anebo tehdy, kdyby je vydržela, jestliže by dobrá víra žalobkyně o tom, že na základě příklepu nabyla i sporné„ nemovitosti“, trvala do doby, kdy by jí samotné uplynula vydržecí doba deseti let (srovnej též např. rozhodnutí Nejvyššího sudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1414/2019 ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 22 Cdo 821/2010 ze dne 31. 8. 2011. Nic z toho se však nestalo. 18 Za daných okolností nepřipadá dle soudu v úvahu ani vydržení mimořádné, neboť i v tomto případě by si žalobkyně mohla dle § 1096 odst. 2 o.z. započíst vydržecí dobu jen bezprostředně předcházejícího poctivého předchůdce, tj. nikoliv všech v úvahu připadajících poctivých předchůdců. Vydržecí doba svědčící [jméno] [příjmení], jak shora konstatováno, však není dostatečná ani pro vydržení řádné. 19 Ohledně nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého ve věci zcela úspěšní žalovaní mají proti žalobkyni, která ve věci úspěch neměla, právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému bránění práva. 20 Pokud jde o výši přiznaných nákladů řízení, vzniklo žalovaným právo na účelně vynaložené náklady, spočívající v odměně za právní zastupování, a to ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným č. 1 dle § 9 odst. 4 písm. b), § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve výši 9 300 Kč za tři úkony právní služby á úkon 3 100 Kč (příprava a převzetí věci, sepis vyjádření k žalobě, účast při soudním jednání dne [datum]), dále v paušální náhradě hotových výdajů po 300 Kč za tři shodné úkony právní služby podle § 13 odst. 3 adv. tarifu, tj. 10 200 Kč, a ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou č. 2 v odměně za právní zastupování, dle § 9 odst. 4 písm. b), § 7 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu ve výši 9 300 Kč za tři úkony právní služby á úkon 3 100 Kč (příprava a převzetí věci, sepis vyjádření k žalobě, účast při soudním jednání dne [datum]), dále v paušální náhradě hotových výdajů po 300 Kč za tři shodné úkony právní služby podle § 13 odst. 3 adv. tarifu, tj. celkem 900 Kč, jízdném za cestu k soudnímu jednání konanému dne [datum] z [obec] do [obec] a zpět konanému osobním vozidlem [anonymizováno], [registrační značka], při průměrné spotřebě dle technického průkazu 6,67 l /100 km, ceně 1 l paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. v částce 31,80 Kč, sazbě základní náhrady za 1 km jízdy dle téže vyhlášky 4,20 Kč, což představuje náklad na 1 km 6,3 Kč a při vzdálenosti celkem 24 km, ve výši 152 Kč (6,3 x 24), a dále DPH ve výši 2 174 Kč (21% z částky 10 352 Kč /9 300 + 900 + 152/), tj. celkem 12 526 Kč. 21 Náklady řízení je žalobkyně povinna uhradit dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právních zástupců žalovaných. 22 Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.