13 C 184/2023

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Novotnou Krtoušovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 47 876 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 42 276 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 584,28 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 393,51 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 500,76 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 17 513,90 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 47 876 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ původní věřitel“) se žalovanou dne [datum] uzavřela Smlouvu o úvěru [číslo] přílohu 1 tvořil předpis splátek. Původní věřitel na základě předmětné smlouvy o úvěru poskytl žalované 30 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit a společně s tím zaplatit kapitalizovaný smluvní úrok za dobu poskytnutí úvěru 2 888 Kč, který odpovídá úrokové sazbě 15% ročně, poplatek za poskytnutí úvěru 14 700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 2 788 Kč a inkasní poplatek 5 400 Kč, to vše formou 14 měsíčních splátek po 3 984 Kč, přičemž splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku připadala na den [datum]. Dnem následujícím po splatnosti poslední splátky se žalovaná dostala do prodlení se všemi neuhrazenými splátkami. Na svůj dluh žalovaná zaplatila toliko 24 400 Kč, naposledy uhradila dne [datum] částku 1 200 Kč. V důsledku prodlení žalované vzniklo původnímu věřiteli právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, kterou žádá žalobkyně ve výši 16 500 Kč. Od [datum] je neuhrazená jistina úročena smluvním úrokem 15 % ročně. Původní věřitel následně svoji pohledávku za žalovanou postoupil žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni [datum], což bylo žalované oznámeno. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 17 513,90 Kč, kapitalizovaného úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 986,86 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 8 269,27 Kč, úhrady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 568,27 Kč, úhrady za inkaso v místě bydliště ve výši 3 037,70 Kč a smluvní pokuty ve výši 16 500 Kč. Na příslušenství žalobkyně žádá úrok ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do [datum] kapitalizovaný částkou 9 393,51 Kč, zákonný úrok z prodlení od [datum] do [datum] kapitalizovaný částkou 6 584,28 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 500,76 Kč od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 15 % ročně z částky 17 513,90 Kč od [datum] do zaplacení. Ač vyzvána, žalovaná na dluh ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala procesně nečinná.

3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.). Předvolání k jednání bylo žalované doručeno na adrese trvalého pobytu uvedené v záhlaví rozsudku s tím, že písemnost se považuje za doručenou tzv. fikcí. (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).

4. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla původním věřitelem jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou podepsána dne [datum]. Právní předchůdce žalobkyně se v ní zavázal poskytnout žalované úvěr 30 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala uhradit tuto částku spolu s úrokem kapitalizovaným částkou 2 888 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 14 700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 2 788 Kč a inkasním poplatkem 5 400 Kč v 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč, splatných k 1. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po podpisu smlouvy. Celkově měla žalovaná uhradit částku 55 776 Kč, z toho 30 000 Kč na jistině, 25 776 Kč na nákladech spotřebitelského úvěru. Úroková sazba činila 15 % ročně, RPSN 272,44 %. Strany si sjednaly, že v případě prodlení žalované s úhradou splátky je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaná potvrdila převzetí 30 000 Kč v hotovosti podpisem smlouvy. Z transakční historie soud zjistil, že žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně celkem 24 400 Kč na dluh z předmětné smlouvy o úvěru. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno oznámením ze dne [datum] odeslaným jí dne [datum] na adresu uvedenou ve smlouvě. výzva ze dne [datum] byla žalované zaslána dne [datum] na adresu uvedenou ve smlouvě.

5. Soud při dokazování provedl výhradně listinné důkazy, neboť jiné důkazy nebyly stranami navrženy. Provedené důkazy spolu obsahově korespondují, vzájemně na sebe navazují a poskytují ucelený základ pro závěr o skutkovém stavu věci tak, jak je popsán výše, a současně v řízení nevyplynuly najevo žádné skutečnosti, které by věrohodnost těchto důkazů snižovaly.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

8. Podle § 1883 o. z. postoupení pohledávky nemá účinky vůči osobě, která dluh zajistila zástavním právem, ručením nebo jiným způsobem, dokud jí postupitel o postoupení pohledávky nevyrozumí nebo dokud jí postupník postoupení pohledávky neprokáže.

9. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ z. s. ú.“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

10. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle § 87 odst. 3 zákona spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

15. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána z titulu postoupení pohledávky učiněného na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem (§ 1879 o. z.). Účinnost postoupení pohledávky vůči žalované ve smyslu § 1882 odst. 1 o. z. je založena písemným oznámením odeslaným původním věřitelem žalované na jí uvedenou kontaktní adresu.

16. Původní věřitel a žalovaná uzavřeli smlouvu, kterou soud vzhledem k jejímu obsahu právně posoudil jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., neboť původní věřitel se na jejím základě zavázal poskytnout peníze, které se žalovaná zavázala sjednaným způsobem vrátit a zaplatit smluvní úrok. Vzhledem k tomu, že žalovaná je spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. jedná se o úvěr spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú.

17. Předmětem podnikání původního věřitele je nebankovní poskytování spotřebitelských úvěrů ve smyslu § 9 z. s. ú. Vzhledem k tomu je původní věřitel podle § 75 odst. 1 z. s. ú. povinen při posuzování úvěruschopnosti konkrétního žadatele o spotřebitelský úvěr postupovat s odbornou péčí. Nejvyšší správní soud v rámci své činnosti vyložil pojem odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru v rozsahu jeho povinnosti posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr tak, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který se vztahoval k § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016, avšak lze jej aplikovat i ve vztahu k obsahově shodnému § 86 odst. 1 z. s. ú.). Z uvedeného plyne, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při posuzování nejen vyžadovat od konkrétního žadatele o úvěr údaje o jeho majetkových a výdělkových poměrech, ale tyto údaje i náležitě, po obsahové stránce prověřit. Teprve na základě takového náležitého prověření lze učinit závěr o tom, zda je žadatelova úvěruschopnost dostatečná či nikoli.

18. Soud poučil na jednání žalobkyni, že dosud řádně nevylíčila rozhodné skutečnosti podle § 118b odst. 1 o. s. ř., a vyzval ji, aby doplnila podanou žalobu o uvedení, jakým konkrétním způsobem původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované strany, kdy nejsou postačující obecná a na konkrétní případ nedopadající tvrzení, jaká konkrétní zjištění o žalované straně z hlediska posouzení úvěruschopnosti původní věřitel zjistil a na základě čeho dospěl k závěru, že právě žalovaná strana splňuje podmínku schopnosti splácet poskytnutý úvěr, a z jakých konkrétních dokumentů a záznamů týkajících se posuzování úvěruschopnosti žalované strany původní věřitel vycházel. Dále poučil a vyzval žalobkyni, aby v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o. s. ř. navrhla důkazy k tvrzeným skutečnostem. Rovněž soud na jednání poučil žalobkyni, že pokud zůstane procesně nečinná či pokud řádně nedoplní svá tvrzení a nenavrhne k nim důkazy, případně svá tvrzení neprokáže, může to pro ni znamenat neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene, což se může odrazit na procesním výsledku daného sporu tak, že žalobkyně nebude ve věci úspěšná.

19. Protože žalobkyně po výše uvedeném poučení a výzvě netvrdila ani neprokázala, že by původní věřitel s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr dle § 86 odst. 1 z. s. ú., tudíž stran posouzení úvěruschopnosti žalované neunesla své procení břemeno tvrzení a důkazní, je třeba smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 z. s. ú. hodnotit jako neplatnou. Soud k této neplatnosti přihlédl i bez námitky žalované z úřední povinnosti, neboť její uzavření odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a je tedy absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z [datum], sp. zn. III.ÚS 4129/18).

20. Plyne z rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022, že v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dané nedostatečným zkoumáním úvěruschopnosti, má spotřebitel povinnost vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem (dle § 87 odst. 1 z. s. ú.). Splatným stává se takto založený dluh buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu, který (dle § 87 odst. 2 z. s. ú.) určí dobu na návrh některého z účastníků podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Následkem neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú., je tedy pouze povinnost žalované vrátit žalobkyni peníze, které jí byly na základě neplatné úvěrové smlouvy poskytnuty, a to v době přiměřené jejím možnostem. To, že žalovaná má peníze vrátit v době přiměřené jejím možnostem, odlišuje postavení žalované jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak je upraveno obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost dluhu žalované tak není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalované jako dlužníka (§ 1968 o. z.) a nelze žalobkyni přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.). K určení přiměřené doby soudem může dojít na návrh některého z účastníků nejen v samostatném řízení o žalobě na určení doby plnění, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se úvěrující domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru příp. vrácení jistiny spotřebitelského úvěru.

21. Žalované bylo na základě smlouvy o úvěru původním věřitelem poskytnuto 30 000 Kč, což bylo v řízení prokázáno. Žalobkyně prokázala, že žalovaná uhradila celkem 24 400 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by na dluh uhradila více, že jí povinnost k úhradě dluhu nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 600 Kč jako rozdíl mezi částkou čerpanou a částkou uhrazenou. Ve zbytku nárokované jistiny soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

22. Lhůtu pro plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. s přihlédnutím k § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. v délce tří dnů jako obecnou pariční lhůtu, neboť žalovaná ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdila ani neprokázala. Žalovaná není tedy v prodlení s plněním dluhu 5 600 Kč (§ 1968 o. z.), a žalobkyně proto nemá nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. z této přiznané částky. Proto soud žalobu zamítl co do uplatněného nároku na zákonný úrok z prodlení z přiznané částky.

23. Vzhledem k neplatnosti smlouvy o úvěru žalobkyni nenáleží nárok na zaplacení smluvního úroku z úvěru, poplatku za poskytnutí úvěru, poplatku za administrativní činnost, poplatku za inkasní službu a smluvní pokuty, neboť ty byly sjednány v rámci této neplatné smlouvy. Proto není žalovaná v prodlení s uvedenými žalovanými pohledávkami (§ 1968 o. z.), a žalobkyně tudíž nemá nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. z těchto částek. Soud tedy podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl i v tomto ohledu.

24. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení poměrně úspěšnější žalované (úspěch žalované v řízení v rozsahu 88 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 12 %) žádné náklady řízení nevznikly v důsledku její procesní pasivity.