13 C 208/2023

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Novotnou Krtoušovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 23 240 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku

II. Žaloba se zamítá co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 331,51 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 370 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, částky 100 Kč a částky 3 240 Kč.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení 395,41 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je pohledávka žalobkyně za žalovaným ve výši 23 240 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) se žalovaným elektronickými prostředky dne [datum] uzavřela Smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky. Před uzavřením předmětné smlouvy původní věřitel posuzoval úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do registrů (insolvenční rejstřík, Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací), prověřil jeho bonitu a tedy učinil kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Původní věřitel na základě smlouvy o úvěru poskytl žalovanému převodem na jeho účet 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem kapitalizovaným za dobu ode dne poskytnutí do data splatnosti částkou 4 370 Kč do [datum]. Strany si dále sjednaly povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a smluvní poplatek za každou upomínku 50 Kč. Žalovaný sjednanou částku nezaplatil řádně a včas. Původní věřitel následně svoji pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení s dílčí smlouvou o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaná částka sestává z 20 000 Kč neuhrazené jistiny, 100 Kč poplatku za upomínání a 3 240 Kč smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné jistiny 20 000 Kč od [datum] do [datum]. Na příslušenství žalobkyně žádá zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z 20 000 Kč od [datum] do [datum] kapitalizovaný částkou 1 331,51 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 470 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč za jednu odchozí upomínku a 2 cesty pověřeného terénního pracovníka žalobkyně na kontaktní adresu žalovaného. Ač vyzván, žalovaný ničeho neuhradil.

2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, k žalobě se nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vycházejíce přitom z obsahu spisu a z označených důkazů, když žalobkyně se z jednání omluvila a nežádala jeho odročení a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno na adrese trvalého pobytu uvedené v záhlaví rozsudku s tím, že písemnost se považuje za doručenou tzv. fikcí. (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).

4. Z provedených listinných důkazů má soud ohledně uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytnutí peněžních prostředků za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti: Dne [datum] původní věřitel se žalovaným uzavřeli Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout bezhotovostně na účet [číslo] [částka] a žalovaný se zavázal poskytnuté peníze původnímu věřiteli vrátit a zaplatit úrok 265 % ročně z čerpané jistiny ode dne poskytnutí do data splatnosti kapitalizovaný částkou 4 370 Kč do [datum]. Strany si dále sjednaly v případě porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoli část závazku řádně a včas, povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, splatnou den následující po dni takového prodlení, a dále poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku 50 Kč (prokázáno Smlouvou o úvěru). Dne [datum] byla na výše uvedený účet zaslána platba 20 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu). Původní věřitel dne [datum] uzavřel se žalobkyní [příjmení] smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě se původní věřitel jako postupitel zavázal postupovat žalobkyni jako postupníkovi pohledávky a smluvili si podmínky postupování pohledávek. Rámcová smlouva byla účinná od 1. 1. do [datum] (prokázáno Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek). Původní věřitel dne [datum] uzavřel se žalobkyní [příjmení] smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě původní věřitel jako postupitel postoupil žalobkyni jako postupníkovi žalovanou pohledávku za žalovaným. (prokázáno Společným prohlášením). Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne [datum] (prokázáno Oznámením o postoupení pohledávky), který byl dne [datum] doporučeně odeslán prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě (prokázáno podacím archem). Toutéž zásilkou zaslala žalobkyně žalovanému výzvu k plnění a informovala jej o výši účtovaných nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky. Předžalobní výzva ze dne [datum] byla dne [datum] doporučeně odeslána prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě (prokázáno předžalobní výzvou s podacím archem).

5. Soud při dokazování provedl výhradně listinné důkazy, neboť jiné důkazy nebyly stranami navrženy. Provedené důkazy spolu obsahově korespondují, vzájemně na sebe navazují a poskytují ucelený základ pro závěr o skutkovém stavu věci tak, jak je popsán výše, a současně v řízení nevyplynuly najevo žádné skutečnosti, které by věrohodnost těchto důkazů snižovaly.

6. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:

7. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoníku, v pozdějším znění (dále jen „o. z.“) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

8. Podle § 1883 o. z. postoupení pohledávky nemá účinky vůči osobě, která dluh zajistila zástavním právem, ručením nebo jiným způsobem, dokud jí postupitel o postoupení pohledávky nevyrozumí nebo dokud jí postupník postoupení pohledávky neprokáže.

9. Podle § 2395 o. z.se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen„ z. s. ú.“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

11. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud přihlédne k námitce neplatnosti i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Podle § 87 odst. 3 zákona spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

16. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána z titulu postoupení pohledávky učiněného na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem (§ 1879 o. z.). Účinnost postoupení pohledávky vůči žalovanému ve smyslu § 1882 odst. 1 o. z. je založena písemným oznámením doporučeně odeslaným původním věřitelem (prostřednictvím právního zástupce žalobkyně) žalovanému na jím uvedenou kontaktní adresu v předmětné smlouvě.

17. Strany uzavřeli smlouvu, kterou soud vzhledem k jejímu obsahu právně posoudil jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 odst. 1 o. z., neboť se původní věřitel na jejím základě zavázal žalovanému v roli spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. poskytnout peněžní prostředky, které se žalovaný zavázal sjednaným způsobem vrátit a zaplatit smluvní úrok. K předání peněz došlo bezhotovostně v den sjednání smlouvy. Úvěr je spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú.

18. Předmětem činnosti původního věřitele je nebankovní poskytování spotřebitelských úvěrů ve smyslu § 9 z. s. ú. Vzhledem k tomu byl původní věřitel podle § 75 odst. 1 z. s. ú. povinen při posuzování úvěruschopnosti konkrétního žadatele o spotřebitelský úvěr postupovat s odbornou péčí. Nejvyšší správní soud v rámci své činnosti vyložil pojem odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru v rozsahu jeho povinnosti posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr tak, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který se vztahoval k § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016, avšak lze jej aplikovat i ve vztahu k obsahově shodnému § 86 odst. 1 z. s. ú.). Z uvedeného plyne, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při posuzování nejen vyžadovat od konkrétního žadatele o úvěr údaje o jeho majetkových a výdělkových poměrech, ale tyto údaje i náležitě, po obsahové stránce prověřit. Teprve na základě takového náležitého prověření lze učinit závěr o tom, zda je žadatelova úvěruschopnost dostatečná či nikoli.

19. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že by původní věřitel s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Ač žalobkyně tvrdila, že původní věřitel nahlédnutím do registrů (insolvenční rejstřík, Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací) lustroval žalovaného a prověřil jeho bonitu, žalobkyně nenavrhla k těmto tvrzením žádné důkazy, což její procesní odpovědnost.

20. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. soudem poučena o tom, že dosud neučinila dostatečná skutková tvrzení, jakým konkrétním způsobem původní věřitel zjišťoval skutečnosti rozhodné pro náležité posouzení bonity žalovaného ke splácení spotřebitelského úvěru (úvěruschopnosti) a následné platné uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a doposud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání těchto tvrzení. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II.ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném jednání, nařízeném podle ustanovení § 114c o. s. ř., a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení břemene tvrzení či důkazního mimo jednání či přípravné jednání.

21. Protože žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by původní věřitel s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr dle § 86 odst. 1 z. s. ú., tudíž neunesla své procesní břemeno tvrzení a důkazní, je třeba smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 z. s. ú. hodnotit jako neplatnou. Soud k neplatnosti této smlouvy přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti, neboť její uzavření odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a je tedy absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).

22. Plyne z rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022, že v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dané nedostatečným zkoumáním úvěruschopnosti, má spotřebitel povinnost vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem (dle § 87 odst. 1 z. s. ú.). Splatným stává se takto založený dluh buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu, který (dle § 87 odst. 2 z. s. ú.) určí dobu na návrh některého z účastníků podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Následkem neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú., je tedy pouze povinnost žalovaného vrátit žalobkyni peníze, které mu byly na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytnuty, a to v době přiměřené jeho možnostem. To, že má žalovaný peníze vrátit v době přiměřené jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak je upraveno obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost dluhu žalovaného tak není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (§ 1968 o. z.) a nelze žalobkyni přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.). K určení přiměřené doby soudem může dojít na návrh některého z účastníků nejen v samostatném řízení o žalobě na určení doby plnění, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se věřitel domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru příp. vrácení jistiny spotřebitelského úvěru.

23. Žalovanému byly na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru původním věřitelem poskytnuty peníze ve výši 20 000 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by původnímu věřiteli nebo žalobkyni dluh splnil, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalovanému uložil povinnost částku 20 000 Kč žalobkyni zaplatit. Lhůtu pro plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. s přihlédnutím k § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. v délce tří dnů jako obecnou pariční lhůtu, neboť žalovaný ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdil ani neprokázal, a mezi účastníky nebylo ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. dohodnuto ani jiné datum splatnosti.

24. S ohledem na to, že na straně žalovaného prodlení s vrácením částky 20 000 Kč dosud nenastalo, nemá žalobkyně nárok na zaplacení kapitalizovaného i plynoucího zákonného úroku z prodlení z částky 20 000 Kč (§ 1970 o. z.) ani na náhradu vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč. Soud žalobu tedy jako nedůvodnou zamítl v této části.

25. Vzhledem k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nenáleží nárok na zaplacení smluvního úroku, smluvní pokuty a smluvně sjednaných poplatků za upomínky, neboť ty byly sjednány v rámci této neplatné smlouvy. Proto není žalovaný v prodlení s uvedenými žalovanými pohledávkami (§ 1968 o. z.), a žalobkyně tudíž nemá nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. z těchto částek. Soud tedy podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl i v tomto ohledu.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 395,41 Kč, přičemž tato částka představuje 16,6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58,3 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 41,7 %). Při určení rozsahu úspěchu soud vycházel z celkového předmětu řízení včetně příslušenství vyčísleného ke dni vyhlášení rozsudku, tj. 34 307,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 930 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 240 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.