13 C 59/2023

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Kupkovou ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce proti žalovaným: ; 1) celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované ; 2) celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované obě zastoupené advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení dědicem

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že je dědicem ze zákona po zůstaviteli [jméno] [celé jméno žalobce], [rodné číslo], zemřelém dne [datum], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným, oprávněným společně a nerozdílně, náhradu nákladů soudního řízení ve výši 15 609 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení].

1. Žalobou podanou k soudu dne [datum] se žalobce domáhal určení, že je dědicem ze zákona po zůstaviteli [jméno] [celé jméno žalobce], [rodné číslo], zemřelém dne [datum]. Žalobu odůvodnil žalobce tím, že je u [název soudu] vedeno pod sp. zn. [spisová značka] řízení o dědictví po panu [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], zemř. [datum], naposledy bytem [adresa], a to za účasti žalobce, žalovaných a paní [jméno] [příjmení], [datum narození]. Dne [datum] se konalo v dědické věci jednání, v jehož rámci byla předložena závěť zůstavitele, sepsaná dne 11. 7. 2011 notářkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ve formě notářského zápisu, [číslo jednací], dle které byli jako dědici majetku zůstavitele povolány žalované. Žalobce jako jeden z dědiců ze zákona tuto závěť neuznal za pravý a platný projev poslední vůle zůstavitele. Pověřená soudní komisařka [anonymizováno] [jméno] [příjmení] proto usnesením č. j. [číslo jednací], vydaným dne 1. 2. 2023, odkázala žalobce v souladu s § 170 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, k uplatnění svého dědického práva žalobou, ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení. Za důvod napadení pravosti závěti označil žalobce skutečnost, že zůstavitel, tak jak je všem účastníkům dědického řízení velmi dobře známo, trpěl od mládí závažnou duševní poruchou (schizofrenií), v jejímž důsledku je nutno jakékoliv jím učiněné právní jednání posoudit jako neplatné, a to přesto, že zůstavitel nebyl v době sepsání závěti soudem zbaven či omezen ve způsobilosti k právním úkonů a že jmenovaná notářka nemusela mít o okolnosti, že zůstavitel není k právním úkonům způsobilý, pochybnost.

2. Žalované navrhly zamítnutí či odmítnutí žaloby, a to primárně z důvodu, že žalobce neučinil účastníky řízení všechny v úvahu připadající dědice, když vynechal dědičku ze zákona [jméno] [příjmení], [datum narození], matku žalovaných, přičemž je nezbytné, aby účastníky tohoto typu řízení byly všechny osoby, které připadají v úvahu jako dědici ze zákona nebo ze závěti, a to buď na straně žalobce nebo žalovaných. Namítaly dále, že jím není nic známo o tom, že by zůstavitel, jejich strýc, bratr jejich matky, v roce 2011, kdy učinil závěť, nebyl svéprávný. Závěť zůstavitele považuji za pravou a platnou, není jim nic známo ani o tom, že by zůstavitel v době pořízení závěti trpěl nemocí, která by ho zbavovala možnosti posoudit své konání, že by ony nebo jejich matka či otec pro zůstavitele sepsání závěti u notářky organizovali, byli jednání zůstavitele a notářky přítomni, nebo že by se ve věci jakýmkoliv způsobem angažovali. O existenci závěti se dozvěděli až dodatečně, když strýc s odstupem času informoval jejich otce, že závěť učinil. V minulosti pak naopak sděloval, že s žalobcem nechce mít nic společného.

3. Zůstavitel zemřel dne 13. 9. 2022, tj. již za právní úpravy zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále„ o. z.“), a zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále„ z.ř.s.“). Závěť pořídil dne 11. 7. 2011, tj. v době platnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále„ obč. zák.“), účinného do 31. 1. 2013.

4. Podle přechodných ustanovení v hlavě II oddílu 6 nové hmotně právní úpravy, tj. zákona č. 89/2012 Sb. vztahujících se k dědickému právu, pak podle § 3069 o.z. se při dědění použije právo platné v den smrti zůstavitele. Podle § 3070 věty první o.z. zemřel-li zůstavitel po dni nabytí účinnosti tohoto zákona a odporuje-li jeho pořízení pro případ smrti právním předpisům účinným v době, kdy bylo učiněno, považuje se za platné, vyhovuje-li tomuto zákonu.

5. Podle nové právní úpravy se tedy posuzují dědické tituly, okruh dědiců, velikost dědických podílů, správa pozůstalosti, přechod pozůstalosti na dědice, apod. Zákaz pravé zpětné účinnosti nového právního předpisu však neumožňuje, aby podle nové právní úpravy byly posuzovány i vztahy vzniklé (popř. již zaniklé) za právní úpravy předcházející, byť mají či mohou mít vliv na dědění po 1. 1. 2014. V dosavadní soudní praxi nejsou žádné pochybnosti o tom, že v případě závětí učiněných za a podle dřívější právní úpravy, které zakládají poměry (dědění), k nimž dojde až za nové právní úpravy, se jejich platnost posuzuje podle dřívější právní úpravy.

6. Ze shora uvedeného je zřejmé, že pokud zůstavitel zemřel dne 13. 9. 2022, bude v řízení o pozůstalosti postupováno podle zákona č. 89/2012 Sb., tj. občanského zákoníku, procesní pravidla se budou řídit zákonem č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních; naopak ve sporném řízení o určení dědického práva žalobkyně, v němž by byla posuzována platnost závěti zůstavitelem učiněné před datem 1. 1. 2014, by bylo nutné vycházet z hmotněprávní úpravy účinné v době pořízení této listiny, v tomto případě by však nebylo možné odhlédnout od důsledků, jakými by se promítl výsledek tohoto řízení do řízení pozůstalostního.

7. Vznikne-li v pozůstalostním řízení spor o dědické právo, tedy na dědictví uplatňuje právo více osob a jejich práva si odporují, nebo nemohou vedle sebe obstát, odkáže soud dle § 1672 věta první o.z. toho z dědiců, jehož právní důvod je slabší, aby své právo uplatnil žalobou.

8. Rovněž podle ustanovení § 170 odst. 1 z.ř.s. v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce.

9. Vzhledem k tomu, že smyslem a účelem žaloby je uplatnění dědického práva, odpovídá požadavku § 1672 odst. 1 o.z. - v závislosti na konkrétní podobě sporu o dědické právo - žalobní petit buď o určení, že žalobce je dědicem zůstavitele (popř. též z důvodu jaké dědické posloupnosti, je-li nepochybné, že mu svědčí dědění ze zákona, a sporné je to, zda má být dědicem ze závěti nebo na základě dědické smlouvy), nebo že žalovaný (některý ze žalovaných) není dědicem po zůstaviteli, popř. že žalovaný (některý z nich) není zůstavitelovým dědicem ze závěti nebo na základě dědické smlouvy (je-li jinak jeho dědické právo ze zákona nepochybné). (srov. Fiala, R., Drápal L. a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475-1720). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, str. 475.).

10. Soud k důkazu provedl usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, č.j. 35 D 741/2022-108, vydané dne 1. 2. 2023 soudní komisařkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], které nabylo právní moci dne 22. 2. 2023, z nějž zjistil, že pod uvedenou spisovou značkou je projednáváno dědictví po shora označeném zůstaviteli [jméno] [celé jméno žalobce], za účasti čtyř dědiců – žalobce, obou žalovaných a paní [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa]. Usnesením byl žalobce coby dědic s nejslabším právem, který napadá závěť zůstavitele učiněnou notářským zápisem, odkázán, aby ve lhůtě dvou měsíců od právní moci usnesení podal k Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou žalobu na určení, že je dědicem po zůstaviteli ze zákona a naopak, že žalované nejsou dědičkami závětními. Posledním odstavcem usnesení soudní komisařka žalobce poučila, že do vyřešení sporu o dědické právo jsou účastníky řízení všichni potencionální dědicové, kteří uplatnili své dědické právo nebo jim dědické právo svědčí ze zákona a tyto opětovně, včetně paní [jméno] [příjmení], vyjmenovala.

11. Žalobce na základě tohoto odkazu z pozůstalostního řízení žalobu ve stanovené lhůtě u soudu podal. Účastníky řízení, jak shora konstatováno, učinil sebe na straně žalobce, a dědičky [celé jméno žalované] a [celé jméno žalované] na straně žalované. Po doručení vyjádření protistrany ve věci, která výslovně, jasně a srozumitelně jako na primární důvod vedoucí nutně k zamítnutí žaloby poukazovala na nedostatek věcné legitimace účastníků řízení pro pominutí jedné z dědiček, žalovaný nijak nereagoval a okruh účastníků ponechal nezměněn. Vyjádření mu bylo doručeno dne 26. 6. 2023. Při soudním jednání nařízeném na den 31. 8. 2023 k dotazu soudu pak žalovaný výslovně sdělil, že dědičku [jméno] [příjmení] účastnicí řízení nečiní záměrně, neboť její dědický nárok nezpochybňuje.

12. Podle § 91 odst. 2 věty první o.s.ř. jestliže jde o taková společná práva nebo povinnosti, že se rozsudek musí vztahovat na všechny účastníky řízení, kteří vystupují na jedné straně, platí úkony jednoho z nich i pro ostatní.

13. Dle ustálené soudní judikatury je pro řízení o sporné dědické právo nezbytné mimo jiné též to, aby žaloba směřovala vůči všem, kdo se jako zůstavitelovi dědici účastní dědického řízení, bez ohledu na to, zda sporné dědické právo žalobce zpochybňují, či nikoliv. Žalovaní dědici mají v řízení o žalobě postavení nerozlučných společníků (srov. § 91 odst. 2 o.s.ř.) a v případě, že žalobce některého z nich opomene, nemůže být jeho žalobě pro nedostatek věcné legitimace vyplývající z hmotného práva vyhověno (srov. např. zprávu projednanou a schválenou občanskoprávním kolegiem Nejvyššího soudu ČSR dne 18. 6. 1982, sp. zn. Cpj 165, uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1982, pod číslem 49; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2004, sp. zn. 30 Cdo 2537/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 70, ročník 2004; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2007, sp. zn. 21 Cdo 2088/2006, nález Ústavního soudu č. I.ÚS 467/04 ze dne 9. 5. 2006).

14. Ve sporném řízení je soud vázán žalobním návrhem s výjimkou obsaženou v § 153 odst. 2 o. s. ř., tedy primárně určením, kdo jsou účastníci řízení (žalobce a žalovaný), o jaké věci bude jednáno (skutkový základ) a jaký je žalobní návrh (petit). O zahájení řízení a o obsahu žaloby rozhoduje žalobce jako dominus litis (pán řízení). Soud následně rozhoduje o všech základních skutečnostech obsažených v žalobě, tedy mimo jiné i o aktivní a pasivní věcné legitimaci účastníků řízení. Věcnou legitimací se rozumí stav vyplývající z hmotného práva. Aktivní věcná legitimace je dána, jestliže žalobci svědčí tvrzené subjektivní právo; pasivní věcná legitimace je posuzována z hlediska, zda je žalovaný nositelem tvrzené povinnosti. Případný nedostatek aktivní a/nebo pasivní věcné legitimace má za následek, že žalobce nemůže být v řízení úspěšný. Nedostatek věcné legitimace nelze odstranit tím, že soud poskytne žalobci poučení o tom, kdo je účastníkem hmotněprávního poměru, o kterém se v řízení jedná; rozšiřování poučovací povinnosti soudu nad rámec poučení o procesních právech a povinnostech není přípustné (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3411/2016).

15. Žalobce musí před podáním žaloby pečlivě zvážit, koho označí za účastníka řízení; je pánem sporu, o účastenství rozhoduje a do tohoto rozhodnutí mu nemůže nikdo procesně zasahovat. Musí tedy pečlivě uvážit jak otázku věcné legitimace na obou stranách, tak i procesní způsobilosti všech jím označených účastníků. Chyba hned v samém počátku řízení by v důsledku vedla buď k zamítnutí žaloby, či k zastavení řízení.

16. V zájmu zajištění toho, aby v žalobě označení účastníci řízení skutečně byli nositeli práv a povinností, o které v řízení jde, tedy s cílem odstranění případného nedostatku aktivní nebo pasivní věcné legitimace ve sporu, která tu byla již v době podání žaloby nebo která nastala v průběhu řízení, zákon žalobci umožňuje stávající okruh účastníků podle § 92 a § 107a o.s.ř. měnit tak, že navrhne, aby do řízení přistoupil vedle stávajících účastníků nový účastník (resp. účastníci), případně aby z řízení některý ze stávajících účastníků vystoupil a místo něho do řízení vstoupila osoba jiná. V tomto duchu se vyjadřuje Nejvyšší soud například ve svém usnesení ze dne 21.7.2009, sp. zn. 28 Cdo 3412/2008: "Procesněprávní odpovědnost za tuto činnost nese toliko žalobce, jenž je v případě nedostatečné procesní aktivity v tomto směru stižen tím, že jeho žaloba je zamítnuta pro absenci pasivní věcné legitimace.

17. V projednávaném případě byl žalobce v rámci usnesení soudní komisařky ze dne 1. 2. 2023 informován o tom, které osoby jsou účastníky dědického řízení, jakou žalobu a do kdy má podat, i o tom, že do vyřešení sporu o dědické právo jsou účastníky řízení všichni potencionální dědicové. Tyto soudní komisařka opakovaně vyjmenovala. Přesto žalobce paní [jméno] [příjmení] účastnicí sporného řízení neučinil. Na okruhu účastníků řízení následně setrval i poté, co mu bylo doručeno vyjádření protistrany s návodným upozorněním na nutnost zamítnutí žaloby pro nedostatek věcné legitimace z důvodu nezahrnutí na stranu žalovaných či případně na stranu žalobce jednu z dědiček. Na procesní reakci soud žalobci poskytl dostatečnou časovou dotaci. Přestože soud žalobce nemohl výslovně usnesením o nedostatku věcné legitimace jakožto o hmotném právu poučit a navádět jej, jak se má v řízení rozhodnout a zachovat, vznesl na něj dotaz, zda na okruhu účastníků i s ohledem na obranu žalovaných, kterou při soudním jednání právní zástupkyně žalovaných ústně znovu zopakovala, stále trvá. Na to žalobce uvedl, že paní [jméno] [příjmení] nečiní účastnicí řízení záměrně.

18. Jelikož nedostatek věcné pasivní legitimace účastníků, jak shora blíže vysvětleno, zůstal až do rozhodnutí ve věci neodstraněn, neprováděl soud s ohledem na princip hospodárnosti řízení další dokazování a žalobu, stejně jako veškeré důkazní návrhy, kromě shora zmiňovaného dědického usnesení, již z důvodu nedostatku věcné legitimace zamítl.

19. Soud na okraj poznamenává, že bylo-li by i žalobě ve znění uplatněného žalobního petitu vyhověno (byl-li by žalobcem odstraněn nedostatek věcné legitimace účastníků), nemohl by výrok rozsudku ve věci přivodit vyloučení žalovaných z dědického práva coby závětních dědiček, nýbrž jen potvrzení, že žalobce je dědicem ze zákona, což ovšem zase není v dědickém řízení nijak sporné.

20. Ohledně nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého ve věci úspěšný účastník má proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Žalované byly ve věci zcela úspěšné, soud jim proto přiznal vůči žalobci náhradu nákladů soudního řízení v plném rozsahu.

21. Pokud jde o výši žalobci přiznaných nákladů řízení, soud žalovaným přiznal právo na účelně vynaložené náklady, spočívající v odměně za právní zastupování advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v částce 12 000 Kč za tři úkony právní služby á úkon 4 000 Kč (příprava a převzetí věci, sepis vyjádření ve věci, účast při soudním jednání dne 31. 8. 2023) při zastupování dvou osob –žalovaných 1) a 2) dle ust. § 11 odst. 1 ve spojení s §§ 7, 9 odst. 3 písm. a) a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), paušální náhradě hotových výdajů po 300 Kč za tři shodné úkony právní služby podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. celkem 900 Kč, DPH ve výši 21 % v částce 2 709 Kč (z částky 12 900 Kč) tj. celkem 15 609 Kč.

22. Náhradu nákladů řízení je žalobce povinen zaplatit žalobkyním k rukám jejich právní zástupkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).