13 C 75/2022

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Kupkovou ve věci žalobkyně: ; název žalobkyně , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa , obec - část obce zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 12 770 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12 770 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 12 470 Kč ode dne 23. 11. 2021 do zaplacení, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů soudního řízení ve výši 9 457,55 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokátky [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

1. Žalobou podanou k soudu ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne [datum] ve znění doplnění ze dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovanému zaplacení pohledávky v celkové výši 12 770 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 470 Kč ode dne 20. 10. 2021 do zaplacení s tím, že žalovaný jako vlastník/provozovatel nákladního automobilu [registrační značka], [VIN kód], č. TP [anonymizováno], s objemem válců motoru nad 3 500 Kg do 12 000 Kg, neměl v období od 7. 8. 2020 do 31. 10. 2020 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Výši pohledávky žalobkyně stanovila jako součet základního příspěvku ve výši 12 470 Kč, odpovídající násobku denní sazby pro daný typ (145 Kč/den) a počtu dnů, kdy bylo vozidlo provozováno bez uzavřené pojistky (86 dní) a poplatku spojeného s vymáháním pohledávky dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. a § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. ve výši 300 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že příspěvek se stal splatným dne 19. 10. 2011 na základě výzvy k úhradě příspěvku doručené žalovanému dne 20. 8. 2021. Žalovaný však svoji povinnost nesplnil.

2. Žalobkyně následně doplnila, že žalovaný získal vlastnictví k vozidlu na základě kupní smlouvy ze dne 16. 9. 2019.

3. Žalovaný je cizí státní příslušník (státní příslušník Ukrajiny), bylo proto třeba zabývat se nejprve otázkou, zda mají české soudy pravomoc v daném sporu rozhodovat.

4. Soud postupoval podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I Bis), které na území členského státu EU platí přednostně nejen pro občany zemí EU, ale i příslušníky třetích států, kteří mají na území některého členského státu bydliště. Podle čl. 4 Nařízení nestanoví-li Nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, žalovány u soudů tohoto členského státu. Pro projednávanou věc nestanoví Nařízení jinak. Žalovaný má bydliště na území České republiky. K projednání věci jsou tedy mezinárodně příslušné české soudy. Shodný princip vyplývá také z bilaterální Smlouvy uzavřené v Kyjevě dne 28. 5. 2001 mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech ve znění Protokolu uzavřeného v Praze dne 14. 9. 2007 mezi Českou republikou a Ukrajinou, kterou se mění Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech. Podle čl. 48 odst. 5 uvedené smlouvy pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek.

5. Žalovaný namítal, že nebyl nikdy vlastníkem předmětného vozidla, neboť na základě kupní smlouvy ze dne 16. 9. 2019 se jím nestal, když mu prodávající nepředal velký technický průkaz, a následně vlastnictví převedl kupní smlouvou ze dne 30. 9. 2019 za částku 45 000 Kč na [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], kdy vozidlo novému vlastníkovi téhož dne také předal.

6. Na to žalobkyně reagovala odkazem na tvrzení a prokazování žalovaného ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. 6 C 112/2021, kdy ohledně shodného vozidla uváděl, že si vozidlo od předchozího prodávajícího nikdy nepřebral, ačkoliv s ním opakovaně bez úspěchu jednal. K realizaci prodeje vozidla tak nikdy nedošlo. Je tedy s podivem, že žalovaný nyní v tomto soudním řízení tvrdí a dokládá, že vozidlo prodal [právnická osoba] [anonymizováno]. Tato společnost je aktuálně společností bez společníka. Doloženou kupní smlouvu ze dne 30. 9. 2019 jako pravou a platnou neuznává.

7. V průběhu nařízeného soudního jednání žalovaný sdělil, že již v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] uváděl, že smlouva, kterou předložil v tomto soudním řízení, tj. se [právnická osoba] [anonymizováno], existuje, ale že ji nemohl dohledat. Následně ji získal elektronicky a nyní ji má již i fyzicky.

8. V rámci soudního jednání konaného dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně co do úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 12 470 Kč za dobu ode dne 20. 10. 2021 do 22. 11. 2021 částečně zpět.

9. Podle ust. § 96 odst. 2 o.s.ř. soud v případě, že je návrh vzat zpět, řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí zastaví. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, soud proto řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil. Žalovaný se zastavením souhlasil. Strany sporu se vzdaly práva odvolání.

10. Na základě provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

11. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 6 C 112/2021, že proti žalovanému bylo k návrhu žalobkyně vedeno ohledně předmětného vozidla již jednou soudní řízení pro nezaplacení příspěvku za nepojištěné vozidlo, a to za období od 30. 11. 2019 do 1. 3. 2020. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem dne 13. 12. 2021, č.j. [číslo jednací], který ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 16. 11. 2022, č.j. [číslo jednací], nabyl právní moci dne 20. 12. 2022. Těmito bylo pravomocně na základě provedeného dokazování uzavřeno, že žalovaný byl v období od 30. 11. 2019 do 1. 3. 2020 vlastníkem předmětného vozidla, a proto je povinen příspěvek nepojištěného vozidla uhradit. Obrana žalovaného spočívala před okresním soudem nejprve v tvrzení, že vozidlo nikdy nepřevzal, neboť při uzavírání kupní smlouvy neměl prodávající doklady od vozidla, na tyto se čekalo. Prodávajícího několikrát navštívil s dotazem na realizaci prodeje, ale nereagoval. Následně při soudním jednání nově tvrdil, že vozidlo zakoupil asi v roce 2019 na podzim na základě inzerátu od prodávajícího z [anonymizována dvě slova], kontaktoval ho, dohodli se na kupní ceně 45 000 Kč, tuto zaplatil a s vozidlem a s malým technickým průkazem odjel. S prodávajícím se dohodli, že tento zařídí přepis vozidla na rejstříku vozidel, proto mu malý technický průkaz a krabičku na mýtný systém vrátil. Prodávající ale slíbené nesplnil, proto žalovaný vozidlo u prodávajícího odstavil a od kupní smlouvy tím odstoupil. Při odročeném soudním jednání se žalovaný vrátil k původní argumentaci, že nikdy nebyl vlastníkem vozidla, nemá k němu dokumentaci, prodávajícího považuje za zloděje. V řízení sp. zn. [spisová značka] měl soud za prokázáno uzavření kupní smlouvy žalovaným dne 16. 9. 2019 coby kupujícím s vlastníkem vozidla [jméno] [příjmení] coby prodávajícím i sepsání kupní smlouvy, potvrzující předání vozidla na jedné straně a kupní ceny na straně druhé. Současně nebylo prokázáno, že by žalovaný od předmětné kupní smlouvy někdy právně relevantním způsobem odstoupil. V rámci odvolacího řízení pak počal žalovaný nově tvrdit, že vlastnické právo k danému automobilu pozbyl na základě kupní smlouvy ze dne 30. 9. 2019 uzavřené se [právnická osoba] [anonymizováno] na straně kupující.

12. Z e-mailové komunikace uskutečněné mezi žalobkyní a žalovaným na přelomu roku 2020 a 2021 plyne, že se žalovaný bránil proti nároku žalobkyně na úhradu příspěvku tím, že není vlastníkem vozidla, jelikož kupní cenu platil pro jednoho známého, kterému měl prodávající předat odhlášený technický průkaz. S tímto kupujícím byl následně na parkovišti v [anonymizována dvě slova], kde vozidlo předtím stálo, vyjednával, ať mu předají doklady, ale bezúspěšně.

13. Ze zvukových záznamů a protokolů ze soudních jednání konaných ve věci sp. zn [spisová značka] dne 6. 10. 2021 a dne 13. 12. 2021 soud zjistil, že se žalovaný během nich o existenci jakékoliv jiné smlouvy, než ze dne 16. 9. 2019, nikterak nezmínil a obranu ve smyslu prodeje daného automobilu dalšímu subjektu nijak, ani zmínkou, neuplatnil. Při soudním jednání konaném dne 6. 10. 2021 žalovaný na dotazy projednávající soudkyně opakovaně přesvědčivě vysvětloval, že po předání peněz a sepisu kupní smlouvy si vozidlo s malým technickým průkazem a krabičkou na mýtný sytém odvezl. Za 2-3 dny dle dohody přivezl dané vozidlo i s malým technickým průkazem a krabičkou za účelem přepisu vlastnictví vozidla v rejstříku vozidel panu [příjmení] zpět. Jelikož k přepisu nedošlo, doklady mu nebyly vráceny a začaly mu chodit od žalobkyně upomínky na placení, vozidlo odvezl panu [jméno] [příjmení] prostřednictvím převozních značek zpět a na parkovišti ho odstavil. Od té doby neví, kde automobil je.

14. Z listiny označené jako Předání peněz a převzetí vozidla soud zjistil, že dle obsahu jde o kupní smlouvu uzavřenou mezi [jméno] [příjmení], [obec a číslo], [obec], jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím, jejímž předmětem byl prodej vozidla [registrační značka], [jméno] - [příjmení] [jméno] [číslo], [VIN kód], [anonymizováno] barvy, ve stavu: [anonymizováno 10 slov], vozidlo je určeno pouze na náhradní díly. Smluvní strany si sjednaly kupní cenu ve výši 45 000 Kč s tím, že vozidlo je předáno dne 16. 9. 2019 při předání hotovosti.

15. Z výpisu z databáze žalobkyně k vozidlu [registrační značka] soud zjistil, že údaje pochází z registru silničních vozidel [číslo] kde je pod touto [registrační značka] [anonymizováno 8 slov], [VIN kód], [značka automobilu] – [příjmení] [jméno] [číslo] [anonymizováno] a jako vlastník (povinná osoba) je veden na základě šetření ode dne 17. 9. 2019 žalovaný.

16. Dle zprávy Magistrátu města Jablonec nad Nisou a karty vozidla [registrační značka] byl automobil registrován v rejstříku vozidel ode dne 16. 8. 2005, jako vlastník a provozovatel vozidla byl veden ode dne 15. 7. 2015 do dne 5. 12. 2022 pan [jméno] [příjmení], [obec a číslo]. Ode dne 5. 12. 2022 je dle karty vozidla toto vyřazeno na žádost [jméno] [příjmení] z provozu.

17. Z listiny nazvané kupní smlouva o prodeji motorového vozidla soud zjistil, že je datována dnem 30. 9. 2019, jejími smluvními stranami je na jedné straně žalovaný označený jako zprostředkovatel a na druhé straně [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], sídlem [adresa], které uzavírají„ kupní smlouvu o zprostředkování prodeje motorového vozidla“. Žalovaný zde výslovně prohlašuje, že je jako„ prodávající pouhým zprostředkovatelem prodeje“ předmětného vozidla, které bylo předáno bez dokladů, ale vlastník vozidla, [anonymizována dvě slova], se zavázal doklady dodat. Dohodnutá kupní cena měla dle smlouvy činit 45 000 Kč a měla být zaplacena při podpisu smlouvy. Ze smlouvy není patrno, kdo měl za kupující společnost jednat a tuto podepsat.

18. Činností soudu bylo z veřejné databáze zjištěno, že jediným jednatelem [právnická osoba] [anonymizováno] je od [datum] pan [jméno] [jméno], [anonymizována tři slova], [země]. Ode dne 15. 5. 2020 nemá společnost žádného společníka, obchodní podíl je uvolněn.

19. Z výzvy k úhradě příspěvku ze dne 5. 8. 2021 soud dále zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě zákonného příspěvku za dané shora specifikované vozidlo, které mělo být provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v období od 7. 8. 2020 do 31. 10. 2020, a to ve lhůtě 60 dnů od obdržení výzvy. Ve výzvě je vyčíslena výše příspěvku částkou 12 470 Kč s tím, že jde o celkem 86 dnů, kdy vozidlo nemělo být pojištěno, denní sazba činí 145 Kč a náklady na uplatnění činí 300 Kč. Vozidlo bylo naposled pojištěno odpovědnostním pojištěním na základě smlouvy č. [bankovní účet] u [právnická osoba] pro období od 1. 6. 2016 do 29. 11. 2019. Žalovaný byl coby adresát poučen o právech a povinnostech včetně možnosti doložit žalobkyni okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti žalobkyně uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů u soudu.

20. Dle informací České pošty, s.p. byla výzva podána k poštovní přepravě dne 5. 8. 2021, ode dne 6. 8. 2021 byla doručována a dne 21. 9. 2021 žalovanému dodána.

21. Z následných upomínek ze dne 10. 11. 2021 a dne 6. 1. 2022 vyplývá, že žalovaný byl o úhradu upomínán.

22. Problematika pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla je upravena zákonem č. 168/1999 Sb., který s účinností ode dne 1. 1. 2018 stanoví v § 1 odst. 2, že nestanoví-li tento zákon jinak, musí být dle písm. a) v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, a podle písm. b), že na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná, může provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. Podle § 4 odst. 1 zákona jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel povinni společně a nerozdílně zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 4 odst. 2 zákona se při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Podle § 4 odst. 3 zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla, stanoveného dle odst. 5 vyhláškou ministerstva financí. Podle § 4 odst. 6 zákona povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. Splatnost příspěvku nastává podle § 4 odst. 7 zákona ve lhůtě nejméně 30 dnů od doručení výzvy.

23. Podle § 2 odst. 1 písm. p) vyhlášky č. 205/1999 Sb. denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro nákladní automobil jiný, než podle písm. r) s nejvyšší povolenou hmotností nad 3 500 kg do 12 000 kg včetně ve výši 145 Kč.

24. Podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč.

25. Podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel provádí obecní úřad obce s rozšířenou působností v případě převodu vlastnického práva na základě společné žádosti dosavadního a nového vlastníka silničního vozidla a nového provozovatele silničního vozidla, není-li totožný s dosavadním nebo novým vlastníkem.

26. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), se prodávající kupní smlouvou zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle odst. 2 neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně.

27. Podle § 2088 o.z. prodávající splní povinnost odevzdat věc kupujícímu, umožní-li mu nakládat s věcí v místě plnění a včas mu to oznámí.

28. Po provedeném dokazování, kdy soud důkazy hodnotil dle § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl k následujícím právním závěrům:

29. K nákladnímu vozidlu [registrační značka], vedenému v registru silničních vozidel ode dne 16. 8. 2005 do dne 5. 12. 2022, kdy bylo vyřazeno z provozu, nebylo v době od 7. 8. 2020 do 31. 10. 2020 platně sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla dle § 1 odst. 2 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. V takovém případě vzniká vlastníku vozidla a jeho provozovateli povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni dle § 4 odst. 1 zákona příspěvek za každý den porušení povinnosti vozidlo pojistit. Registrovaným vlastníkem a provozovatelem vozidla byl v uvedeném období pan [jméno] [příjmení]. Ustanovení § 4 odst. 2 zákona stanoví vyvratitelnou právní domněnku pro určení osob povinných k zaplacení příspěvku. Domněnku vlastnictví [jméno] [příjmení] v daném období vyvrací kupní smlouva uzavřená mezi ním a žalovaným dne 16. 9. 2019, z níž vyplývá, že žalovaný coby kupující zaplatil [jméno] [příjmení] kupní cenu a tento žalovanému coby prodávající vozidlo předal. Žalovaný při soudním jednání v projednávané věci i ve věci sp. zn. 6 C 112/2022 potvrdil, že písemně sepsaná kupní smlouva je pravá, jím podepsaná, obsah odpovídá realitě a vozidlo spolu s malým technickým průkazem od prodávajícího převzal a odjel. K převodu vlastnického práva došlo dle § 1099 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník již samotnou smlouvou. Jestliže měl žalovaný za to, že se nemohl stát na základě této kupní smlouvy vlastníkem vozidla, když mu prodávající nepředal velký technický průkaz, nelze mu dát za pravdu. Prodávající movité věci (tedy i automobilu) má totiž sice ve smyslu § 2087 o.z. povinnost kupujícímu odevzdat nejen věc, ale i doklady k ní, nicméně porušení povinnosti předat doklady k předmětu koupě, nebrání-li to převodu vlastnictví, což v daném případě nebrání, k neplatnosti kupní smlouvy nevede. Technický průkaz silničního motorového vozidla nemá vlastní užitnou hodnotu a bez spojení s příslušným silničním motorovým vozidlem nemá žádný právní význam. Považuje se proto za součást vozidla, k němuž byl vystaven (srov. např. rozhodnutí nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 694/2006). Jeho nepředání je porušením zákonné povinnosti, která může vyvolat např. odstoupení kupujícího od kupní smlouvy nebo vznik nároku na náhradu škody. Nikoliv však zamezit převodu vlastnictví. Žalovaný se tedy vlastníkem vozidla dnem 16. 9. 2019 skutečně stal, jak ostatně konstatovali soudy již v řízení ve věci sp. zn. 6 C 112/2022.

30. Žalovaný potvrdil, že s vozidlem po podpisu smlouvy odjel. Tím se stal rovněž provozovatelem vozidla.

31. Jestliže žalovaný nyní uplatnil obranu, že není vlastníkem předmětného vozidla, protože toto na základě kupní smlouvy ze dne 30. 9. 2019 prodal [právnická osoba] [anonymizováno], soud jí zcela nepřisvědčil. Věrohodnost uzavření kupní smlouvy je bez dalšího do značné míry podlamována totiž již tím, že o její existenci začal žalovaný poprvé hovořit až v rámci odvolacího řízení ve věci sp. zn. [spisová značka]. V řízení před okresním soudem se o ní nejen že ani náznakem nezmínil, což jednoznačně prokazují pořízené zvukové záznamy i listinný obsah spisu, ale zcela odlišně se nejprve v odporu proti vydanému platebnímu rozkazu bránil, že se vlastníkem nikdy nestal, protože vozidlo na základě kupní smlouvy ze dne 16. 9. 2019 nikdy nepřevzal, aby posléze sám tuto obranu při soudním jednání vyvrátil, když opakované tvrdil, že vozidlo převzal, ale vlastníkem se nestal, protože mu prodávající [jméno] [příjmení] nikdy nepředal velký technický průkaz a neprovedl přepis vozidla v registru vozidel, byť mu žalovaný za tím účelem vrátil malý technický průkaz a mýtnou krabičku. Od kupní smlouvy ze dne 16. 9. 2019 proto odstoupil, a poté, co mu začaly chodit od žalobkyně upomínky k platbám, vozidlo s převozními značkami převezl na parkoviště, kde při koupi stálo, zpět a zde je odstavil. Od této doby neví, co s vozidlem je.

32. I kdyby byla kupní smlouva se [právnická osoba] [anonymizováno] skutečně sepsána a osobou za společnost oprávněnou podepsána, je již z tvrzení samotného žalovaného evidentní, že neměl nikdy v úmyslu vozidlo této společnosti předat a nikdy nespatřoval důvod s vozidlem naložit jinak, než, že jej bude užívat nebo v případě neodstranění právních problémů vrátí původnímu prodejci. Žalovaný dle svých slov naopak na základě kupní smlouvy ze dne 16. 9. 2019 předmětný automobil držel až do doby, než se jej rozhodl po výzvách k placení, z vlastní iniciativy, v domnění, že tím bude situace vyřešena, odstavit na parkovišti u prodávajícího [jméno] [příjmení]. Předmětné vozidlo bylo odpovědnostně pojištěno až do dne 29. 11. 2019. První upomínky tak mohly žalovanému začít chodit až po tomto datu. Jak pak vyplývá z obsahu spisu sp. zn. [spisová značka], žalovaný reagoval na upomínání žalobkyně k úhradě příspěvku daného nepojištěného vozidla pro období od 30. 11. 2019 do 1. 3. 2020 poprvé až emailovou zprávou ze dne 20. 12. 2020.

33. Soud má tedy již tvrzením samotného žalovaného v rámci řízení sp. zn. [spisová značka] za vyloučeno, že by byl vůbec někdy dán jeho úmysl odevzdat shora specifikované vozidlo jako předmět koupě [právnická osoba] [anonymizováno], a v té souvislosti, že by tak bylo vůlí stran smlouvy (pokud [právnická osoba] [anonymizováno] kupní smlouvu prostřednictvím oprávněné osoby skutečně uzavřela) automobil [právnická osoba] [anonymizováno] fakticky prodat a tato měla úmysl jej na základě smlouvy ze dne 30. 9. 2019 do svého vlastnictví fakticky získat. Tomu nasvědčuje také fakt, že se žalovaný ve smlouvě nestavěl do role vlastníka vozidla a prodávajícího, neboť se za něj dle vlastních slov nikdy nepovažoval, ale toliko zprostředkovatele, a to, aniž by přílohou smlouvy učinil jakoukoliv plnou moc. Současně žalovaný v řízení tvrdil, že s ním původní prodejce [jméno] [příjmení] po vrácení malého technického průkazu, tj. 2-3 dny po koupi, již nekomunikoval. Je proto vyloučeno, aby vůle stran, pokud k jednání o smlouvě opravdu došlo, směřovala dne 30. 9. 2019 přímo k uzavření kupní smlouvy s úmyslem žalovaného v pozici zprostředkovatele odevzdat kupujícímu předmět koupě a umožnit mu nabytí vlastnického práva na jedné straně, a s úmyslem kupujícího převzít věc a zaplatit kupní cenu, přestože žalovaný vystupoval jen jako zprostředkovatel a žádnou plnou moc domnělého vlastníka k prodeji přílohou smlouvy neučinil.

34. Dohoda o náležitostech smlouvy musí být učiněna svobodně, vážně, určitě a srozumitelně. Simulace (disimulace) právního jednání zakotvená v § 555 odst. 2 o.z. je považována za vadu právního jednání spočívající v nedostatku vážnosti vůle. V projednávané věci má soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti za prokázáno, že soudu k důkazu předložená listina datovaná dnem 30. 9. 2019 zjevně nezachycovala vážný projev vůle účastníků smlouvy uzavřít smlouvu kupní, kterou bude dané vozidlo převedeno do vlastnictví [právnická osoba] [anonymizováno], a v té souvislosti i do její držby, jak nyní tvrdí žalovaný, ale měla účel jiný. Takové právní jednání je dle názoru soudu ale nutno hodnotit jako zdánlivé (§ 552 o.z.) a přihlížet k němu dle § 554 o.z. nelze.

35. I kdyby tomu tak ovšem nebylo, a žalovanému se v řízení zdařilo prokázat, že pozbyl na základě listiny ze dne 30. 9. 2019 vlastnictví k předmětnému vozidlu, nelze přehlédnout, že jeho provozovatelem v daném období být nepřestal. Vozidlo totiž, jak shora vysvětleno, společnosti SKM TRADE s.r.o. nikdy nepředal. Dle emailové komunikace začal s žalobkyní poprvé řešit příspěvek nepojištěného vozidla až v prosinci 2020. Zde se ještě o řešení situace odevzdáním vozidla zpět prodávajícímu nezmínil a argumentoval tím, že dosud neobdržel od prodávajícího příslušné doklady. Jestliže tedy žalovaný při soudním jednání ve věci sp. zn. [spisová značka] tvrdil, že vozidlo odvezl na parkoviště prodávajícímu až poté, co po něm žalobkyně požadovala platby a při komunikaci s žalobkyní v prosinci 2020 stále ještě o odstavení nehovořil, a naopak oponoval nedodáním dokladů, má soud za to, že žalovaný vozidlo odstavil na parkoviště, pokud k tomu skutečně došlo, až v době následující. V nárokovaném období od 7. 8. 2020 do 31. 10. 2020 je tedy nutno na žalovaného pohlížet minimálně jako na skutečného provozovatele vozidla a povinnost k úhradě příspěvku nepojištěného vozidla jej i proto § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. stíhá.

36. Jak konstatoval již krajský soud ve věci sp. zn. 6 C 112/2021, bylo povinností žalovaného dle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 56/2021 Sb. požádat společně s dosavadním vlastníkem o zápis změny vlastníka předmětného vozidla v registru silničních vozidel. Žalovaný však v daném případě této své povinnosti nedostál nejen u převodu vozidla od [jméno] [příjmení], ale nemohl by jí dostát, čehož si byl vědom, ani při případném převodu vlastnictví na [právnická osoba] [anonymizováno]. Soud rovněž podotýká, že žalovanému nic nebránilo po uzavření kupní smlouvy dne 16. 9. 2019 vozidlo pojistit. K tomu by mu stačila i jen kupní smlouva. Ode dne 5. 12. 2022 je vozidlo již úředně vyřazeno z provozu, čímž povinnost k uzavření odpovědnostního pojištění či k úhradě příspěvku nepojištěného vozidla zanikla.

37. Žalobkyně žalovaného k úhradě vyzvala výzvou ze dne 5. 8. 2021, doručenou mu dodáním do schránky dne 21. 9. 2021. Splatnost příspěvku nastala po uplynutí zákonné 60-ti denní lhůty dne 22. 11. 2021. Výše příspěvku byla žalobkyní vyčíslena v souladu s vyhláškou č. 205/1999 Sb., dle které činí denní sazba příspěvku u nákladních automobilů jiných než podle písm. r) (tj. jiných, než těch, které jsou či mají být v registru silničních vozidel zapsány jako tahač návěsů nebo tahač přívěsů) s nejvyšší povolenou hmotností nad 3 500 kg do 12 000 kg, o který jde i v této věci, 145 Kč. Při počtu 86 nepojištěných dnů jde o částku 12 470 Kč (86 dní x 145 Kč). Soud jako oprávněný shledal i nárok žalobkyně ohledně úhrady poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, který je dán zákonem č. 168/1999 Sb. a vyhláškou ministerstva financí č. 417/2017 Sb.

38. S ohledem na zjištěné a prokázané skutečnosti tak dospěl soud v projednávané věci k závěru, že jsou naplněny všechny zákonné předpoklady pro vznik nároku žalobkyně na zaplacení příspěvku a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek dle § 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a že povinným k zaplacení příspěvku a nákladů spojených s uplatněním práva je právě žalovaný.

39. Právo na úroky z prodlení vyplývá z ust. § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Výši úroků z prodlení stanoví § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni vzniku prodlení. Splatnost příspěvku nastala dne 22. 11. 2021. Žalovaný příspěvek nezaplatil, proto je žalobkyně oprávněna požadovat ode dne následujícího rovněž úrok z prodlení.

40. Soud rovněž podotýká, že z důvodu hospodárnosti zamítl důkazní návrh výslechem jednatele společnosti [právnická osoba], když se jedná o osobu jediného jednatele [jméno] [jméno], cizího státního příslušníka, bydlištěm v [země], který nemá a nikdy neměl na území České republiky povolen pobyt, sám smlouvu nepodepisoval a o koupi automobilu nejednal. Měl toliko dosvědčit, že pověřil k jednání o kupní smlouvě ze dne 30. 9. 2019 zaměstnance, kterého však žalovaný nedokázal ani blíže označit. Soud také nevyhověl návrhu na provedení důkazu svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení] k prokázání jeho pasivity ohledně předání dokladů, neboť, jak shora vysvětleno, nemohla mít tato okolnost vliv na vznik vlastnického práva žalovaného k automobilu.

41. Ohledně nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., za splnění podmínky stanovené v § 142a odst. 1 o.s.ř., za použití § 146 odst. 2 o.s.ř., když soud řízení částečně z důvodu na straně žalobkyně do požadovaného zákonného úroku z prodlení za dobu od 20. 10. 2021 do 22. 11. 2021 zastavil.

42. Předmětem řízení byla částka 112 770 Kč spolu s příslušenstvím. Za předmět řízení je třeba považovat pro výpočet nákladů řízení nejen žalovanou jistinu, ale i její příslušenství. Za situace, kdy žalobkyně požadovala úroky z prodlení do zaplacení, soud vyčíslil příslušenství ke dni svého rozhodnutí, tj. ke dni 11. 5. 2023 (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 ve věci I. ÚS 2717/08). Předmětem řízení tak byla celkem částka 14 422 Kč (12 770 Kč jistina + 1 652 Kč zákonné úroky z prodlení). Žalobkyni bylo přiznáno celkem 14 327 Kč (12 770 Kč jistina a 1 557 Kč zákonné úroky z prodlení). Žalobkyně měla úspěch při zohlednění částečného zastavení z 99,3 % a žalovaný z 0,7 %. Soud proto žalobkyním přiznal právo na úhradu nákladů ve výši 98,6 % (99,3 % - 0,7 %).

43. Protože se v daném případě jedná o tzv. formulářovou žalobu, kdy právní zástupkyně žalobkyně, jak je soudu známo z jeho činnosti, podává u soudu takových žalob velké množství, tyto mají podobu vžitého vzoru, kdy se jedna žaloba od druhé odlišuje jen v minimální míře potud, aby mohla být co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována, základní právní argumentace včetně její stylizace je totožná či jen s drobnými odchylkami, na straně žalované je spotřebitel a tarifní hodnota peněžitého plnění nepřevyšuje částku 50 000 Kč, stanovil soud výši účelně vynaložených nákladů řízení tak, že spočívá v odměně za právní zastoupení ve výši 4 140 Kč, a to za sepis vyjádření ze dne [datum], účast na jednání před soudem dne [datum] ve výši 2 x 1 620 Kč dle § 14b odst. 3 ve spojení s § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v platném znění (dále jen advokátní tarif) a 3 úkony právní služby á 300 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, sepis předžalobní upomínky) podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1, 2 advokátního tarifu, tj. 900 Kč, dále v paušální náhradě hotových výdajů po 300 Kč za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření, účast u jednání) dle § 14b odst. 5 písm. b) ad. tarifu, v paušální náhradě hotových výdajů po 100 Kč za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, sepis předžalobní upomínky) dle § 14b odst. 5 písm. a) ad. tarifu, tj. celkem 900 Kč, náhradě za ztrátu času z šesti započatých půlhodin po 100 Kč cestou k jednání z [obec] do [obec] a zpět podle § 14 odst. 1 písm. a) odst. 3 ad. tarifu ve výši 600 Kč, cestovném za cestu k jednání a zpět osobním vozidlem [anonymizováno], [registrační značka], při průměrné spotřebě dle technického průkazu 3,9 l /100 km, ceně 1 l paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. v částce 44,10 Kč, sazbě základní náhrady za 1 km jízdy dle téže vyhlášky 5,20 Kč a při vzdálenosti celkem 219 km, což představuje náklad na 1 km celkem 6, 9199 Kč, tj. cestovné ve výši 1 515 Kč, a dále DPH ve výši 1 502,55 Kč (21% z částky 7 155 Kč 140 + 900 + 600 + 1 515/) a 800 Kč za zaplacený soudní poplatek, tj. celkem 9 457,55 Kč.

44. K aplikaci § 150 o.s.ř., jak navrhoval žalovaný, soud důvody zvláštního zřetele hodné neshledal.

45. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

46. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., a určena s ohledem na okolnosti projednávané věci ve lhůtě delší, tj. jednoho měsíce.