13 C 98/2023

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Kupkovou ve věci žalobkyně: ; příjmení jméno anonymizováno právnická osoba, IČO sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 18 448 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 3 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky ode dne 28. 10. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení 18 448 Kč s příslušenstvím se co do jistiny ve výši 14 948 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 000 Kč za dobu od 8. 10. 2022 do 27. 10. 2022 a z částky 12 500 Kč za dobu od 28. 10. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 788,05 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč zamítá.

III. Žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů soudního řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne datum domáhala po žalované zaplacení pohledávky 16 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně ode dne 8. 10. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 788,05 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 100 Kč a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a dále částku 2 448 Kč s odůvodněním, že dne 1. 4. 2022 uzavřela společnost právnická osoba, sídlem adresa, IČO (dále jen„ původní věřitel“), s žalovanou smlouvu o úvěru číslo s účinností od 21. 4. 2022, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky, na základě níž byl žalované poskytnut bezhotovostně úvěr ve výši 16 000 Kč, který se zavázala spolu s příslušenstvím vrátit do dne 4. 5. 2022 – splacení bez prodloužení. Žalobkyně v žalobě dále tvrdila, že žalovaná požádala o poskytnutí úvěru online na internetových stránkách webová adresa vyplněním formuláře a uvedením registračních údajů, včetně čísla občanského průkazu. V rámci dokončení žádosti provedla žalovaná tzv. verifikační platbu, odeslanou z jejího osobního bankovního účtu. Na základě těchto informací původní věřitelka zahájila schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů, respektive prověřování bonity, tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žalované byla žádost následně schválena a na bankovní účet dle verifikační platby odeslána částka 16 000 Kč. Žalovaná zapůjčenou částku neuhradila řádně a včas, proto jí vznikla v souladu se smlouvou povinnost zaplatit původní věřitelce smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a paušální náhradu nákladů spojených s upomínáním. Ke dni 8. 12. 2021, kdy byla mezi původní věřitelkou a žalobkyní uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek, dosáhla úvěrová pohledávka výše 18 548 Kč, jež sestávala z jistiny ve výši 16 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 448 Kč počítané z částky 16 000 Kč za dobu od 5. 5. 2022 do 5. 10. 2022, paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení z částky 16 000 Kč za dobu od 5. 5. 2022 do 5. 10. 2022 a náhrady nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 473 Kč (odchozí dopis 39 Kč, odchozí dopis doporučeně 50 Kč, odchozí telefonický hovor 72 Kč a 2 x osobní návštěva 217 Kč).

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud se v projednávané věci zabýval nejdříve otázkou, zda je u žalobkyně dána její aktivní legitimace ve věci, přičemž vycházel z žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů. Těmito bylo prokázáno, že společnost právnická osoba uzavřela dne 8. 11. 2021 s žalobkyní rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, strany smlouvy následně společně prohlásily, že dne 5. 10. 2022 byla na žalobkyni postoupena předmětná pohledávka za žalovanou a dne 13. 10. 2022 vyhotovila postupitelka oznámení o postoupení pohledávky, které následujícího dne bylo žalované odesláno. Notifikaci proto soud považuje za řádnou a aktivní legitimaci žalobkyně za danou.

4. Soud ve věci rozhodl na základě žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutkový stav:

5. Ze smlouvy číslo že jejími smluvními stranami byla právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná a jejím předmětem bezúročný úvěr ve výši 16 000 Kč se splatností ke dni 4. 5. 2022. Dle textace smlouvy byla tato uzavřena distančním způsobem verifikací platby uskutečněné žalovanou dne 21. 4. 2022. Dle výpisu z účtu číslo kterým žalobkyně dokládala projev souhlasu žalované s uzavřením smlouvy je zřejmé, že žalovaná sice provedla z bankovního účtu č. bankovní účet vedeného na své jméno platbu ve výši 0,01 Kč ve prospěch daného účtu, ale stalo se tak již dne 9. 3. 2022, tedy dříve, než měla být předložená úvěrová smlouva v důsledku verifikace uzavřena. Žádná jiná verifikační platba doložena nebyla. Není tak možné učinit jakýkoliv závěr o obsahu smluvního ujednání, s nímž měla žalovaná prostřednictvím verifikační platby souhlasit.

6. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“).

7. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem ve smyslu zákona odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 104 ZSÚ vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až § 108 a § 109 odst. 1 ZSÚ uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

10. Z § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že písemná forma právního jednání ve smyslu § 561 o. z. je zachována (tedy i jeho platnost, jež je u písemné formy právního jednání podmíněna podpisem jednajícího), jestliže prostředek, jehož bylo při právním jednání použito, umožňuje zachytit obsah právního jednání a určit jednající osobu.

11. Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud z hlediska skutkového k závěru, že nelze mít za prokázané tvrzení žalobkyně o uzavření úvěrové smlouvy s žalovanou. Jakkoliv soud plně reflektuje právem aprobovanou možnost uzavírat smlouvy distančním způsobem, zde prostřednictvím internetu, nezbavuje tento způsob kontraktace žalobkyni povinnosti přesvědčivě prokázat, že došlo právě ze strany žalované k akceptaci smlouvy o konkrétním, žalobou tvrzeném, obsahu. Takový skutkový závěr však na základě žalobkyní předložených důkazů nebylo v daném případě s ohledem na shora uvedené možno učinit.

12. I kdyby však měl soud uzavření smlouvy za doložené, nebylo by možno na základě provedených důkazů přisvědčit žalobkyni, že dostála zákonné povinnosti ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy. Této zákonné podmínky se totiž nijak nedotýká ani obsah smlouvy ani žádný jiný z předložených důkazů.

13. Podle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, ve znění ke dni uzavření tvrzené smlouvy, tj. ve znění do datum, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Splněním povinnosti prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splácet není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je splacení reálné, je výchozích zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

16. Zákonná úprava § 87 odst. 1 ZSÚ měla vždy představovat transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu. Právo Evropské unie má na základě čl. 10 či čl. 10a Ústavy ČR aplikační přednost před právem českým, přičemž princip nadřazenosti evropského práva výslovně konstatoval i Soudní dvůr Evropské unie již v rozsudku ze dne 15. 6. 1964, Costa versus Enel (C -6/64). Směrnice přijaté Evropským parlamentem jsou nadány tzv. nepřímým horizontálním účinkem, což má za následek povinnost národních soudů volit eurokonformní výklad tak, aby bylo dosaženo účelu konkrétní směrnice. Jak konstatoval také Ústavní soud ČR ve svém usnesení sp. zn. Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2010, národní soud je povinen zajistit plný účinek norem evropského práva, a to případně i tím, že ze své vlastní pravomoci ponechá nepoužité jakékoliv odporující ustanovení vnitrostátních právních předpisů. K nutnosti národních soudů posoudit z úřední povinnosti dodržování nástrojů unijního práva zajišťujících ochranu spotřebitele se pak soudní dvůr EU vyjádřil již opakovaně např. v rozsudku ze dne 4. 6. 2015 ve věci Faber (C -497/13), ze dne 13. 9. 2018 ve věci Profi Credit Polska (C -176/17) či ve věci Pannon GSM (C -243/08) ze dne 4. 6. 2009. V rozhodnutí ve věci OPR-Finance (C -679/18) ze dne 5. 3. 2020 pak Soudní dvůr EU výslovně konstatoval, že předmětná část ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ (ve znění do 28. 5. 2022) je v rozporu se shora citovanou směrnicí a stvrdil tak povinnost soudů členských států zkoumat z úřední povinnosti, zda ze strany poskytovatele úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, tj. pod sankcí absolutní neplatnosti. Uvedený závěr jednoznačně vyplývá rovněž z aktuální judikatury viz např. nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2008, sp. zn. 33 Cdo 2178/2008 nebo rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009.

17. Předmětnou smlouvu o úvěru by tedy bylo nutno s ohledem na shora uvedené, považoval-li by ji soud za stranami uzavřenou, potřeba posoudit jako neplatnou, a to absolutně.

18. Žalobkyně ani její právní zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni podle § 118a odst. 3 o.s.ř. o tom, k jakým tvrzených skutečnostem jsou povinni označit důkazy, a o následcích nesplnění povinnosti důkazní. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. plní soud při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že jestliže se řádně předvolaný účastník nedostaví k soudu, pak takové jeho chování znamená, že tento účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu § 118a odst. 3 o. s. ř. skýtá, nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky. Právní zástupce žalobkyně se z jednání omluvil s tím, že nepožádal o odročení jednání a naopak navrhl, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti.

19. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno uzavření platné úvěrové ani jiné smlouvy účastnicemi, avšak současně má soud výpisem z účtu za prokázáno, že žalobkyně žalované dne 21. 4. 2022 peněžní prostředky, i když nikoliv v tvrzené výši, poskytla, posoudil soud žalobou uplatněný nárok podle právní úpravy bezdůvodného obohacení.

20. Podle § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Výpisem z účtu vedeného na právní předchůdkyni žalobkyně č. bankovní účet bylo prokázáno, že na účet č. bankovní účet, vedený na jméno žalobkyně, poukázala právní předchůdkyně žalobkyně dne 21. 4. 2022 částku 3 500 Kč. Tím, že byla žalované tato částka vyplacena a žalovaná z ní ničeho nevrátila, vzniklo jí na úkor žalobkyně přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Toto bezdůvodné obohacení je žalovaná povinna žalobkyni vydat a soud tento nárok jako oprávněný přiznal. Žalobkyně dále k důkazu předložila výpisy z účtu ohledně poukázání dalších částek, a to dne 12. 4. 2022 ve výši 500 Kč, dne 11. 4. 2022 ve výši 2 000 Kč, dne 6. 4. 2022 ve výši 3 000 Kč, dne 5. 4. 2022 ve výši 3 000 Kč a dne 4. 4. 2022 ve výši 4 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobou je nárokována částka 16 000 Kč, vyplacená žalované až na základě smlouvy uzavřené dne 21. 4. 2022, nemohl soud považovat důkazy o dříve učiněných platbách za relevantní. Jelikož žalobkyně vyplacení celkové částky 16 000 Kč či jakékoliv další částky nad 3 500 Kč dne 21. 4. 2022 či po tomto datu nedoložila, soud žalobu jako nedůvodnou ve zbývající části zamítl.

22. Pokud jde o čas plnění a možnost požadovat přiznání úroku z prodlení, dopadá zpravidla na pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení obecná právní úprava času plnění podle § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Konstantní judikatura pak dovozuje, že nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009).

23. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitel, za kterého je nutno považovat v daném případě i žalovaného, povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru (zápůjčky) v době přiměřené svým možnostem. Pravidlo o času plnění zakotvené v zákoně o spotřebitelském úvěru vyjadřuje odchylku od obecného pravidla pro splatnost pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení, avšak jen pro případy, kdy možnostem spotřebitele jako dlužníka této pohledávky není přiměřené její splnění bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Obecné i zvláštní právní úpravě času plnění je především společné, že splatnost pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení, které spotřebitel získal na úkor poskytovatele, nemůže předcházet výzvě věřitele ke splnění této pohledávky. Pravidla o času plnění mají hmotněprávní povahu a je třeba je odlišit od lhůty k plnění stanovené v rozhodnutí soudů, jejíž povaha je procesní. Skutkové zjištění, že není v možnostech spotřebitele splnit dluh spočívající v povinnosti vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, které získá na úkor poskytovatele přijetím peněžních prostředků na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, prospívá právnímu postavení spotřebitele, protože prodlužuje splatnost odpovídající pohledávky věřitele. Jde o skutečnosti, kterých se dlužník dovolává jako skutkové podstaty právní normy jemu příznivé. Je to proto spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit a prokazovat, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a od takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. Skutkové zjištění, že není přiměřené možnostem spotřebitele, aby dluh spočívající v povinnosti vydat věřiteli bezdůvodného obohacení, které získal na úkor poskytovatele spotřebitelského úvěru, splnil bez zbytečného odkladu poté, co věřiteli jeho splnění požadoval, musí vyplývat z výsledků provedeného dokazování nebo jinak v řízení procesně přípustným způsobem vyjít najevo. Není na soudu, aby bez podkladu ve zjištěném skutkovém stavu hodnotil možnosti potřeby splnit dluh na základě vlastních domněnek nebo je odvozoval od času plnění ujednaného neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Věřitel naproti co do času plnění nese procesní břemena jen ohledně skutečnosti, že dlužníka ke splnění pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení vyzval.

24. V projednávané věci žalovaná z důvodu nečinnosti žádné skutečnosti ohledně možností splnit dluh netvrdila a důkazy nepředložila. Soud proto vázal počátek prodlení na doručení výzvy ze dne 13. 10. 2022, v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 27. 10. 2022. Výzva byla odeslána na adresu žalované dne 13. 10. 2022. Soud proto žalobkyni přiznal právo na úrok z prodlení z částky odpovídající bezdůvodnému obohacení až ode dne 28. 10. 2022, ve výši požadované žalobkyní v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a ve zbývající části žalobu zamítl.

25. Z důvodu hospodárnosti a neúčelnosti soud neprovedl a zamítl důkaz smlouvou o úvěru na úvěrovanou částku 4 000 Kč, když tato se číselně shoduje se smlouvou o úvěru, kterou soud k důkazu provedl a zněla na nárokovanou úvěrovou částku 16 000 Kč.

26. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., když převaha procesního úspěchu je na straně žalované. Této však v souvislosti se soudním řízením žádné náklady nevznikly. Za této situace rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

27. Lhůta ke splnění povinností uložených tímto rozsudkem byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec prostřednictvím Okresního soudu v Jablonci nad Nisou. Nebude-li povinnost, uložená tímto rozsudkem, splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.