15 C 125/2024

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Hankovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČ: Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 zastoupená advokátem JUDr. Ing. Anonymizováno Anonymizováno , Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 77 343,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 400 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 988 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 22 400 Kč za dobu od 17. 6. 2023 do zaplacení, a to prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 000 Kč, splatných vždy ke každému poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba o zaplacení částky 77 343,52 Kč s příslušenstvím, se co do částky 54 943,52 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 701,05 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 11 481,53 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 19 086,07 Kč za dobu od 17. 6. 2023 do zaplacení, co do úroku ve výši 24,36 % ročně z částky 41 486,07 Kč za dobu od 17. 6. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1 Žalobou podanou u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou dne 28. 6. 2023 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 77 343,52 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, a žalovanou došlo dne 03.08.2020 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 311326909 (dále jen „Smlouva“). Právní předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 311326909. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Tato skutečnost je potvrzena i v samotné předmětné Smlouvě, ve které je přímo nad podpisem žalované mj. uvedeno, že zákazník potvrzuje, že před uzavřením Smlouvy poskytl Providentu úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a je si vědom, že si Provident tyto informace ověřil a vyhodnotil, že je schopen Providentu splatit celkovou dlužnou částku v souladu s podmínkami Smlouvy. V důsledku takto učiněného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, byla teprve s žalovanou uzavřena Smlouva. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 49.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 58.943,00 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 47.241,00 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 24,36 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1.500,00 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 10.202,00 Kč (dále jen „poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 5.141,00 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 03.05.2022. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalované známo, že nejpozději tohoto dne je povinna zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 06.09.2021. Ke dni 08.01.2022 provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 41.486,07 Kč a dlužný poplatek částku 38.857,45 Kč. Po tomto datu do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 41.486,07 Kč dále úrokem ve výši 24,36 % ročně sjednaným na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to od 04.05.2022, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky, do zaplacení. Žalovaná od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 26.600,00 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.12.2022 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 16.12.2022. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek 14.12.2022 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 115.980,17 Kč. Její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 115.980,17 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobkyně vůči žalované neuplatňuje. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení: celkové dlužné částky ve výši 77.343,52 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 41.486,07 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 35.857,45 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 11.481,53 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 6.689,05 Kč, úroků ve výši 24,36 % ročně z dlužné jistiny ve výši 41.486,07 Kč od 17.06.2023 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 41.486,07 Kč od 17.06.2023 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 11.481,53 Kč žalobkyně uvedla, že se jedná o úrok ve výši 24,36 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 41.486,07 Kč od 04.05.2022, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 14.12.2022 a z kapitalizovaného úroku počítaného z aktuální dlužné jistiny od 15.12.2022 do 16.06.2023. Konečně uvedla, že před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o.s.ř. žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění.2 Při soudním jednání dne 11. 7. 2024 žalovaná uvedla, že si úvěr brala na byt, protože neměla, kde bydlet a neměla, kam jít. Manžel ji nechal zcela bez prostředků, již je rozvedená, stará se o dvě děti a aktuálně řeší své insolvenční řízení, s čímž jí pomáhá spolek Naděje v Jablonci nad Nisou. Dále uvedla, že podané žalobě moc nerozumí, protože neumí moc číst. Vyjádřila ochotu splácet žalobkyni dlužnou částku ve splátkách po 2 000 Kč.3 V závislosti na vyjádření žalované soud předně ověřil nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, že insolvenční řízení žalované ke dni 11. 7. 2024 nebylo zahájeno a zároveň soud žalovanou poučil dle § 30 o.s.ř. o možnosti žádat o ustanovení zástupce pro řízení. Žalovaná na to uvedla, že zástupce pro řízení nežádá ustanovit, soudnímu řízení rozumí.4 Žalovaná je státní občankou Slovenské republiky s bydlištěm na adrese , adresa, , , adresa, , příslušnost soudu k projednání žaloby je dána na základě čl. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012.1 Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:6 Žalobkyně k důkazu předložila smlouvu o spotřebitelském úvěru, která byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, a žalovanou dne 3. 8. 2020. Právní předchůdce žalobkyně touto smlouvou poskytl žalované spotřebitelský úvěr v celkové výši 49 000 Kč, přičemž se žalovaná zavázala zaplatit za úvěr poplatek v částce 58 943 Kč, sestávající z úroku ve výši 47 241 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částky 10 202 Kč za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení. Celková dlužná částka, kterou se žalovaná zavázala zaplatit činila 107 943 Kč, úroková sazba činila 86%. Dále se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně dlužnou částku formou 21 splátek po 5 141 Kč. Roční výše sazby nákladů (RPSN) činilo 134,55%. Ke smlouvě byly připojeny smluvní podmínky spotřebitelského úvěru.1 Ze zákaznické karty ze dne 3. 8. 2020 soud zjistil, že žalovaná požádala o úvěr ve výši 20 000 Kč, jako druh bydlení bylo zaškrtnuto políčko: žije s rodiči a jako účel úvěru bylo uvedeno : pronájem bytu. Dále bylo uvedeno, že žalovaná pracuje jako skladnice na plný úvazek u zaměstnavatele : , jméno FO, , , adresa, . U čistého měsíčního příjmu bylo uvedeno 17 742 Kč, odhadované výdaje : 8 000 Kč., k tomu bylo u políčka ověřené dokumenty zaškrtnuto políčko: pracovní smlouva – doba neurčitá a 2 výplatní pásky. Zákaznická karta byla žalovanou podepsána.2 Z tabulky umoření (sloupce: Celková platba za období) soud zjistil, že na zapůjčenou částku 49 000 Kč žalovaná uhradila celkem částku 26 600 Kč, poslední dílčí platbu žalovaná realizovala dne 8. 9. 2021.9 Žalobkyně dále k důkazu předložila Smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne 14. 12. 2022 a seznam postoupených pohledávek, ze kterého vyplývá postoupená pohledávka za žalovanou pod číslem 5437. Listinou ze dne 16. 12. 2022 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalované postoupení pohledávky za žalovanou na společnost , Jméno zainteresované společnosti 0/0, a vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky do deseti dnů od data doručení tohoto dopisu. K tomu zároveň žalobkyně doložila poštovní podací lístek ze dne 13. 1. 2023, osvědčující zaslání listiny žalované na adresu jejího bydliště : , adresa, , , adresa, . Aktivní legitimace žalobkyně je tedy v řízení dána.1 Předžalobní upomínkou ze dne 1. 6. 2023 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky. Zároveň poštovním podacím lístkem žalobkyně osvědčila, že dne 2. 6. 2023 žalované výzvu odeslala.11 Právní vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále se na daný právní vztah vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění ke dni 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.1 Na základě posouzení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti konstatuje soud, že v daném případě nemá za prokázáno splnění povinnosti žalobkyně dostatečně zkoumat úvěruschopnost žalované, když žalobkyně k důkazu nepředložila žádnou listinu, ze které by splnění uvedené povinnosti prokázala. Ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je přitom ze strany poskytovatele úvěru nezbytné zkoumat důkladně nejen příjmovou složku žadatele o úvěr, tj. existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání, výši průměrné mzdy apod., ale i složku výdajovou, tj. náklady na bydlení, dopravu, běžné výdaje, závazky či dokonce případné exekuční či insolvenční řízení žadatele. Poskytovatel úvěru má tedy na základě zhodnocení příjmů a výdajů žadatele povinnost s odbornou péčí posoudit, zda žadatel (dlužník) nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si nechá od dlužníka doložit. Žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy taktéž zkoumala výdaje žalované, když sama žalobkyně při jednání dne 11. 7. 2024 uvedla, že žádné listiny, vyjma dokladů uvedených v zákaznické kartě, nemá žalobkyně k dispozici, proto soud považoval za nadbytečné poskytnout žalobkyni poučení dle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. o tom, jakým způsobem a na základě jakých doložených listin žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované ve vztahu k její výdajové stránce. Není tedy zřejmé, jak žalobkyně dospěla k částce výdajů žalované ve výši 8 000 Kč a z čeho tato částka sestává, kdy v samotném formuláři je uvedeno, že se jedná toliko o „odhadované výdaje“. Dále není zřejmé, zda byla zohledněna vyživovací povinnost žalované k nezletilým dětem a výdaje s tímto spojené. Konečně soud poukazuje, že sama žalovaná požadovala úvěr ve výši 20 000 Kč, přičemž není zřejmé, z jakého důvodu, když o takovou výši finančních prostředků žalovaná ani nežádala, jí byla fakticky poskytnuta částka 49 000 Kč.2 Povinnost zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr stíhá poskytovatele úvěru dle shora citovaných zákonných ustanovení bez ohledu na výši poskytnuté zápůjčky, když po právním zhodnocení shora soud uzavírá, že žalobkyně této povinnosti nedostála.14 V souvislosti s právě uvedeným pak vyvstává otázka, zda neplatnost smlouvy o úvěru je pouze relativní, jak naznačuje ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění do 28. 5. 2022, nebo se jedná o neplatnost absolutní. Soud má za to, že uvedené ustanovení nechrání pouze spotřebitele, na jehož ochranu je citované ustanovení určeno, ale zprostředkovaně i další subjekty. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 požadavky na prověření úvěruschopnosti chrání zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nadto s ohledem na důvodovou zprávu k zákonu č. 96/2022 Sb., jímž byl novelizován § 87 zákona č. 257/2016 Sb. a jímž byla v případě nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr zakotvena právě neplatnost absolutní, má soud za to, že je třeba uplatnit ust. § 588 o. z. a přihlédnout k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, kdy nadto v posuzovaném případě žalovaná v podaném odporu námitku neplatnosti uzavřené smlouvy vznesla.15 Vzhledem k výše uvedenému nelze než dospět k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a ust. § 588 o. z. absolutně neplatná. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru bylo na místě právní vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení o. z. upravujících bezdůvodné obohacení. Soud současně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého je účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru.16 Nad rámec shora uvedeného soud uvádí, že konečně je smlouva neplatná i pro nemravné ujednání týkající se úroku z úvěru ve výši 86%, kdy takto sjednaná úroková sazba převyšuje v té době běžnou úrokovou sazbu o více než trojnásobek (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Dle časové řady ČNB (viz. systém časových řad ARAD) činila úroková sazba v srpnu 2020 s dobou fixace od jednoho roku do pěti let sazbu 8,12%.17 Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta prvá o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.18 V daném případě má soud za prokázané poskytnutí částky žalobkyní v celkové výši 49 000 Kč, neboť žalovaná vyplacení této částky nesporovala a při jednání soudu potvrdila, že tuto částku obdržela. S ohledem na to, že žalobkyně plnila – poskytla žalované peněžitou částku v celkové výši 49 000 Kč, bylo třeba nárok žalobkyně třeba posoudit jako nárok vyplývající z titulu bezdůvodného plnění, kdy v souladu s ust. § 2993 věta prvá o. z., má žalobkyně proti žalované právo na vrácení toho, co žalobkyně žalovanému plnila. Žalovaná žalobkyni na dlužnou částku zaplatila částku 26 600 Kč, jak vyplývá z předložené tabulky umoření. Žalovaná k dotazu soudu uvedla, že nad rámec této úhrady, ničeho dalšího žalobkyni nezaplatila. Za této situace soud považoval jako oprávněný požadavek na zaplacení jistiny ve výši 22 400 Kč (tj. 49 000 – 26 600) a v tomto rozsahu žalobě z titulu bezdůvodného obohacení vyhověl, kdy žalobu co do částky 54 943,52 Kč zamítl. Současně soud poukazuje na to, že žalobkyni nenáleží ani žádné poplatky související s úvěrem, a to s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru.19 Žalovaná dluh řádně a včas neuhradila, a je tedy ve smyslu § 1968 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.) v prodlení. Podle § 1970 o. z. je žalobce v takovém případě oprávněn požadovat úhradu úroku z prodlení, a to ve výši dohodnuté účastníky smlouvy, popřípadě stanovené nařízením vlády, jestliže k uzavření dohody o výši úroků nedošlo. V daném případě nebyla výše úroků smluvena. Žalobkyni proto přísluší úrok z prodlení ve výši stanovené v ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Při stanovení prodlení soud vyšel z toho, že žalované bylo prokazatelně oznámeno postoupení pohledávky dopisem ze dne 16. 12. 2023, k čemuž žalobkyně doložila poštovní podací lístek z 13. 1. 2023. Žalovaná byla touto listinou vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů od data doručení tohoto dopisu. Výzvu k úhrada dlužné částky je třeba považovat za doručenou dne 18. 1. 2023 (viz. § 573 o.z.). Konec lhůty k dobrovolnému zaplacení dlužné částky tedy připadl na den 30. 1. 2023. Vzhledem k uvedenému proto soud žalobkyni přiznal jednak kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 22 400 Kč, za dobu od 31. 1. 2023 do 16. 6. 2023 představující částku 988 Kč a dále zákonný úrok z prodlení z částky 22 400 Kč za dobu od 17. 6. 2023 do zaplacení (od tohoto data žalobkyně požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky plynoucího do zaplacení) a co do zbytku žalobkyní požadovaný nárok na zaplacení kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení (tj. co do rozdílu mezi 6689,05 Kč a přiznanými 988 Kč), kapitalizovaného smluvního úroku, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 19 086,07 Kč (tj. co do rozdílu mezi 41 486,04 Kč a 22 400 Kč) za dobu od 17. 6. 2023 do zaplacení a smluvního úroku ve výši zamítl.20 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch pouze částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Příslušenství žalované částky soud vyčíslil ke dni svého rozhodnutí. Žalobkyně se žalobou domáhala celkem zaplacení částky 111 921,91 Kč (tj. částky 77 343,52 Kč+ 6689,05 Kč +11481,53 Kč+ 5 268,08 Kč- zákonný úrok z prodlení a 10 921,73 Kč-smluvní úrok z prodlení). Žalobkyni byla celkem přiznána částka 26 232,45 Kč, tj. 22 400 Kč + 988 Kč – kapitalizované zákonné úroky z prodlení + 2844,45 Kč zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 23,4 %, žalovaná v rozsahu 76,6%. Procesně úspěšnější tedy byla v řízení žalovaná, žalovaná však náhradu nákladů řízení nepožadovala, proto soud výrokem III. rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.21 Při stanovení splátkového kalendáře soud přihlédl k postoji žalované, která vyjádřila ochotu splácet žalobkyni dlužnou částku ve splátkách po 2 000 Kč. Ke svým poměrům uvedla, že sama osobně pečuje o dvě nezletilé děti ve věku 10 a 15 let, je rozvedená, pracuje pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, ve veřejných službách s příjmem 10 000 Kč měsíčně, dále pobírá podporu v nezaměstnanosti ve výši 8 000 Kč a hmotnou nouzi ve výši 4 000 Kč. Bydlí v nájemním bytě, za který platí 9 000 Kč měsíčně. Za pomoci charitativní organizace Naděje se sídlem v Jablonci nad Nisou řeší aktuálně podání insolvenčního návrhu. Soud zároveň vyslovil ztrátu výhody splátek pro případ prodlení žalované se splácením, byť jedné předepsané splátky, kdy při takto nastaveném splátkovém režimu, žalovaná splatí dlužnou částku žalobkyni přibližně okolo jednoho roku, kdy takový splátkový režim za této situace nemůže žalobkyni jakkoli ekonomicky ohrozit.